Tábor 07

Je tu další díl Fanfiction Tábor! Už 7. Zatím má úspěch, tak tu povídku pěkně protahuju, takže to vypadá asi na 20 dílů..........

Naruto si rozbalil balíček s bublifukem: ,,Jé! Mám oranžovej, oranžovej, oranžovej!" Vyřvával, aby každý slyšel, že má oranžový bublifuk. ,,Koukej Sakuro! Jakej máš ty? Ááá! Růžovej! Oranžová a růžová jsou skoro stejný! No není to prýma?" Kecal Naruto tak rychle, že ho Sakura ani nestačila vnímat. Pak několikrát otočil uzávěrem, vytáhl tyčinku a foukal Sasukemu přímo do ksichtu, aby ho naštval. Sasuke začal měnit barvu, až byl modrý jako jeho bublifuk. Pak si dal ruku před pusu, vyšlehl oheň a už žádné bublinky nebyly. ,,Moje bubliny! Víš kolik mi dali práce?!!!" Zařval Naruto, a kdyby ho Sakura včas nechytla, Sasuke by se brzo rozprskl jako ty bublinky.
Zachvíli se objevil Tým Gai - no vlastně Lee a pak zbytek Gaiova Týmu. ,,Vůbec jsem se nebál Sakuro! Dostanu něco?" Přiřítil se Lee k Sakuře. ,,Tohle" Řekl nešekaně 3 Hokage a vrazil Leeovi do ruky sáček s bublifukem. ,,Jééé! To jsem zvědavý co v tom je!" Vykřikl Lee a sáček začal trhat, jako by čekal DVD Harry Potter 8 ( kterého se fakt nikdy nedočká ). Konečně se objevil bublifuk a stejně tak rychle se i změnil výraz Leeovi tváře: ,,Bu-bli-fuk?" ,,Ano! Bublifuk!" Řekl 3 Hokage, jako by čekal, že Lee hned začne do vzduchu vypouštět miliony bublinek a bude šťastný jako Naruto. Protože Lee nechtěl 3 Hokagemu kazit radost, pokusil se o úšklebek podobný úsměvu.
10 minut po nich dorazili Písáci. Kankurou měl na sobě trny ( zřejmě zabloudil do roští ), Temari byla celá od bláta a Gaara, Gaara ani jedna skvrna, ale samá modřina. Asi když padal, tak se mu zpustil ten jeho štít a ten je rozhodně tvrdší než jehličí a bahno. Takhle to pořád šlo dál a dál a dál, až došel poslední Tým a všichni se mohli vrátit opět do areálu tábora.
Jiraiyovi se do té jeho paruky zamotalo plno listí a jehličí, tak si ji sundal a odhalil svoji pleš. Vyklepal si ze svých náhradních vlasů listí a zase di je nasadil zpět na místo. ,,Hihihihi!" začali se řehtat holky, které si všimli Jiraiyovi statcké elektřiny v paruce- okamžitě mu čtvrtina falešných vlasů vystřelila do výšky, čtvrtina do prava, čtvrtina do leva a ta zbývající čtvrtina se mu přilepila na ksicht. Jitaiya si toho očividně nevšímal, spíš vypadal velmi vyrovnaně a šťastně.,,Co s ním je, že si nevšímá toho svího šílenýho hára?" šeptala Ino Leeovi do ucha. ,,Nevím! Asi si konečně uvědomil podstatu....SÍLY MLÁDÍ!" zařval Lee a začal předcvičovat všechny své uhozené triky. Ino si dala prast ke spánku, zatočila s ním a udělala ,,bzzzzz". ,,Ty!!!!" Křikla na Ino Sakura a předběhla ji. Jiraiya si stále ničeho nevšímal, šel a šel s úsměvem, který mívá na tváři spíš Anko a ani nevnímal Ino a Sakuru jak si vzájemě rvou vlasy. Konečně dorazili do tábora a mohli se převlect do pyžam, případně nočních košil. Jak si lehli tak usnuli, a na jednoho člověka- Jiraiya!!!!!!!! Plížil se pomalu a po špičkách chodbou a dělal, že drží v ruce pistoli, a že je tajný agent. Přitiskl se ke stěně natáhl ruku s bublifukem, který považoval za pistoli, udělal pár zvuků- něco jako ,,pif, paf, bum" a opatrně otevřel dveře do klučičí ložnice. Připlížil se k jedné z postelí, jednou rukou si hrábl pod paruku a řekl: ,,Konečně se posmstím za tu potupu a mokrou nohavici!" Šáhl někam pod postel a vylovil malého Akamara, který se snažil zakňučet, ale nešlo mu to, protože mu Jiraiya držel tlamičku. Pomalu Akamara vytáhl do svého pokoje a svou oběť položil na koberec. Vzal si hrnek s kafem, napil se a ukázal svou druhou ruku akamarovi: ,,Teď vidíš, co tě čeká!" Akamaru trochu nešikovně zavrčel, ale nebylo mu to moc platné. Jiraiya si dopil kafíčko, položil hrnek opět na stůl a začal plnit svoje plány s Akamarem.

Mezi tím v chlapecké ložnici:

,,Akamaru, Akamaru! Pojď za mnou! Je čas na noční procházku!" Mluvil rozespalý Kiba, který se právě chystal vyvenčit Akamara, protože to malé proběhnutí při bojovce Akamaru považuje za ranní rozcvičku. ,,Akamaru! Kde jsi?" Snažil se stále přivolat Akamara Kiba. ,,Co tak řveš?" Ozvalo se nad Kibou. Kankura to zřejmě vzbudilo a i ostatní. ,,Hledám Akamara!" Odpovídal stále Kiba, až se konečně rozhodl podívat se na chodbu. Sotva otevřel dveře, hned před ním prolítl Jiraiya a hned za ním vsteklý Akamaru s baletní sukýnkou, ponožkami a korzetem. Najednou Jiraiya vyjekl a na kalhotách mu visel Akamaru celý v té růžové kombinaci, kterou dostal od JIraiyi. Až usoudil Akamaru za vhodné, konečně Jiraiyu pustil a na kalhotách mu zanechal značnou díru. ,,Tak jdeme!" žekl nezaujatě Kiba, nasadil Akamarovi vodítko a šel ho vyvenčit bez ohledu na Jiraiyu, který právě prožíval těžkou depresi.