Žánr
Tak tady máte pokráčko...doufám,že se bude líbit a jestli budete mít čas tak i napište nějakej ten komentářík 
Příštího dne:
„Ach jo,už zítra je ten ples a Naruto se mě ještě nezeptal. No možná se mě ani nezeptá. Neměla bys už doufat, Hinato. Jsi tak naivní,“ říká si potichu pro sebe.
Naruto, Hinata a Rikore dorazili před bránu Konohy. Jakmile vstoupili do vesnice ukryté v Listí, vydali se pohlavní ulici rovnou k budově Hokageho. Dorazili před kancelář, zaklepali a na vyzvání vstoupili.
" Jsem ráda že už jste tady, za ten týden se toho mnoho událo." přivítala je Tsunade
" Hokage-sama je tu několik věcí které jsou potřeba vyřešit." řekl Naruto a do místnosti vešel Rikore.
" Tak mluvte." vybídla je Tsunade.
" Bude lepší, když to vysvětlí tady Rikore." řekl Naruto.
Once upon a time 34
„Sakuro, opravdu mu nejde pomoct,“ zeptal se Sasuke, když opustili bratrův pokoj.
Sakura se na něho podívala smutným pohledem a řekla: „Jeho zranění jsou smrtelná, nedokážu vůbec pochopit, jak se dostal, až sem. Jeho tělo je vyčerpané bojem se smrtí. Nedokážu mu nijak pomoct, maximálně mu ztiším bolesti.“
Sasuke se obrátil k ní zady a třísknul pěstí do zdi: „Vždycky jsem ho chtěl zabít, za to co udělal, ale když ho vidím, jak tam tak leží. Tak se mi chce brečet.“
,,Dlouho jsem nenacházel slova jak ti říct, že chtěl bych tebe.
Ano, a moc. Moc bych tě chtěl. Jenže můžu tě mít? Můžu těn někdy vlastnit? Ne. Dobře já vím že nemůžu nikdy nikoho vlastnit, ale tebe bych chtěl.
Je to sobecké já vím, ale vždyť láska je sobecká. Je to sobectví dvou lidí a pokud dva nejsou, musí být sobecká zatím z jedné strany. Tak moc sobecká aby mohla říct "chci tě mít".
Ptáš se co bych si vybral? Jestli život s tebou nebo jenom se sebou? Víš co bych ti řekl? Že jenom se sebou, protože ty už jsi se stala částí mě.
“Heeeeeeej Seia! Pohni sa! Čakáme na teba už pol hodinu! Ešte chvíľku a ostávaš tu!” vrieskal mi pod oknom môj milovaný bratranček Sasuke.
No veď hej, keď ono niečo mi trvá chvíľku dlhšie, ako napríklad najsť si topánky (XD sa nedivte sa nestáva často že chodím na opätkoch tak je jasné, že na rýchlo nevim kde sú!)
Keď som sa konečne dotrepala dole tak na mňa len vyvalil tie svoje čierne oči. Heh toto bude zaujímavé.
„ Ty kokos! Škoda že si moja sesternica!“ povedal a hneď to aj oľutoval lebo dostal od Sakury po hlave.
K téhle části mého šíleného přběhu jsem neměla moc inspiraci, takže jsem plácala totální kraviny...
prosím, buďte schovívaví...
Minulý díl končí u zanechání Zetsua(???) s Kabutem, aby ho hlídal A NEJEDL
___________________________________________________________
Stav v Konoze nebyl nijak utěšený. Ino byla stále v bezvědomí a Shino se jí pokoušel probudit tím, že ji lechtal pár brouky pod nosem (mno upřímně ti brouci nepochopili, co znamená pod nosem a Ino je vysmrkávala ještě druhý den), Sakura zuřila z Natsuminy troufalosti a hledala někoho, koho by mohla zbít.
Tak tady je můj druhý pokus o jednorázovku ale připadá mi to že je to hodně podobné té první....no nic posuďte to vy
„Sasuke.“ povzdechla si smutně dívka. Vzpomínala na doby kdy sním byla v týmu. Jak se ho pokoušela získat a byla do něj bláznivě zamilovaná. Snažila se zaujmout jeho pozornost ale i tak ji stále ignoroval.
A pak se to stalo.
Odešel za tím šmejdem Orochimarem aby získal sílu. Ji tam nechal jen tak ležet a vůbec se nezajímal, že pomalu ztrácí osobu, která by za něj položila i život.
Orochimaru je chvíli pozoroval a pak se snažil nabalit Hedannu, která mu po několika neúspěšných pokusech trhla vazem…
12. kapitola: Návrat do Konohy
Sasuke a Hedanna se tedy připojili k programu, takže Sasuke šel přikládat a Hedanna začala mouku, kterou Shikamaru, Temari, Lee, Ino, Neji a Tenten zatím stihli drcením zrnek plané pšenice získat míchat s vodou v husté těsto. Přidala do toho i nějakou ,,tajnou‘‘ přísadu, kterou byly kvasnice a nechala to vykynout. Zatím…
První část takové možná trhlé povídky^^
Je teď období karnevalů, zrovna včera jsem na jednom byla, tak teď tvořím XD
Text je udělaný jako songfic, což je pro mě ještě novinka, žádnou povídku jsem takhle netvořila. ^^
Klasika - myšlenky kurzívou a teď i text písně.
Podnadpis: Lady Carneval
Páni a paní, vím, jak se ruší žal,
Sasuke na ni zíral, ale neřekl nic, co by naznačovalo, že by jí ho chtěl přenechat, naopak by ho zabil rád...
11. kapitola: Souboj smrti
,,To jsme se dlouho neviděli, co, Itachi!‘‘ řekl nakonec klidně Sasuke.
,,Asi tak…‘‘ zamručel Itachi a podíval se na svůj plášť. ,,To mi zaplatíš!‘‘ zařval na Hedannu.
,,Se ještě uvidí, debile!‘‘ oplatila mu to. ,,Když to teď přežiješ, o čemž silně pochybuju, tak si tě podám sama.‘‘ Itachi se začal rozmýšlet, jestli se Sasukemu nemá vzdát rovnou… Podíval se na Deidaru.
,,Tak dobře…‘‘ schválil Neji. ,,Začínám!‘‘
10. kapitola: Umučit!
,,Tak dělej!!!‘‘ zařval Shikamaru, který se nemohl dočkat, až na Deidaru hodí kunai. ,,Jdu po tobě!‘‘
,,Tak fajn…‘‘ odsouhlasil Neji a po tom, co si vytáhl zatím jenom jeden kunai se soustředil na míření. Vteřinu po tom ho s bravůrnou lehkostí mrskl směr Deidara. Kunai zasvištěl vzduchem a přesně zasáhl svůj cíl: první článek Deidarova ukazováčku pravé ruky.
"Tak nám ukaž svoji klonovací techniku," řekl vážným hlasem Iruka. Mizuki měl však co dělat, aby nezačal zívat. Trčel tu už od rána a zcela zjevně ho to už moc nebavilo.
"Ok."
Hele, to bude dobrý. Musím se zkusit soustředit na chakru - tu snad mám. Celou silou své mysli jsem se upjala k tomu, co by podle mě mohla být aspoň taková skorochakra a najednou - já ji fakt cítila! Dokonce jsem už věděla, co mám vělat! JO! Vypadá to, že to brácha stihnul. Alelujua.
[b]Jednoho dne ráno se Itachi probudil s medvídkem v náručí. Byl na něm tak závislej, že ho rozplakalo i to, když mu ho Kisame bral z ruky. Sice už si Itachi zvikl, že když bojuje, musí ho nechat doma, ale jinak je pořád s ním. Jendou si přál, aby si ho mohl vzít s sebou, ale Kisame mu to nechtěl dovolit, ale pak ho Itachi překecal. Itachi byl tak šťastný. Vzal si batůžek a do něj dal medvídka, svačinu, pitíčko a peníze. Šli proti Sasukemu a Sasuke se dal do útoku.
Tak a máme tu 3.část mé povídky doufám,že se bude líbit.Jak už jsem slibovala,v každé části vám řeknu,kdy bude další část. (pokud ještě nějaká bude 
).Abych nemusela tvrdit nějaká nepravdivá data,protože někdy opravdu nestíhám,tak to udělám jednoduše.Každý nový díl bude vycházet vždy každé pondělí
Díl 3. - První mise
„Vzpomínáte na Kabuta?“ zeptala se Tsunade.
„Kabuto??!!Jak by jsme mohli zapomenout na toho blbce!!!“ začal se rozčilovat Naruto.
Once upon a time 33
Itachi se blížil ke své rodné vesnici. Už viděl její bránu a na mysl mu přišli vzpomínky, o kterých si myslel, že už ani nemá. Vzpomínal na svou rodinu, příbuzné a na svého nejlepšího přítele. Ale pak se vzpomněl i na to jak všechny zabil. Zatočila se mu z toho hlava, až se vyčerpaně svezl na kámen stojící u cesty.
„Tolik let,“ vydechl a svůj zrak dál upíral na bránu v dálce.
Namáhavě se zvedl a skoro by se svezl zpátky na kámen, kdyby ho někdo nezachytil.
„Opatrně, jste v pořádku,“ ozvalo se vedle něho.
Iruka se hrozivě přibližoval, tvářil se jako Bůh pomsty po deseti pivech a než jsem se nadála, držel mě pevně za ucho.
„Jakto, že nejsi ve škole?! Vždyť dneska jsou maturity!!! Jsou tam všichni, dokonce i Naruto dorazil, a ty se budeš tady flákat?! Jdeme!“ Řekl a nekompromisně mě táhl pryč.
Tak je tu další pokračování mé povídky.Doufám že se vám bude líbit a kdyby se tam vyskytly nějaký ty hrubky a tááák prostě si to ho nevšímejte a čtěte dál! Ju? Tak hezké čtení Dattebayo!
Kapitola 4
Pomalu došly k hlavní bráně vesnice ukryté v Mlze a zaklepaly na ni.
„Tolik mi chybíš! Kéž by ses už vrátila?“ povzdechl si smutně a své krásné modré oči upřel na měsíc a hvězdy, které mu místo ní dělaly společnost.
Tolik mu ji připomínaly.
Její vlasy černé jako noc a její plet která se podobala barvě měsíce.
Její zářivý úsměv stejně jako hvězdy co září na nebi. Její smích, který je jako vítr co mu chladí tvář když na ni dnešní noc myslí.
Ale on na ni myslí každý den, každou noc, každou hodinu, minutu, sekundu a nemůže se dočkat jejího návratu.
Pomalu se přehoupla třetí hodina odpolední a v Konoze se začaly dloužit stíny...
Kotetsu sebou škubal na zemi pokoušeje se povolit provaz, kterým ho až příliš pevně svázal Kabuto. Izumo se ani nesnažil se svými pouty něco udělat. Pokorně schoulený hajal vedle svého parťáka a tiše si kníkal pod ofinku (rozuměj „emo patku“).
