Ryouomoi

Na dohled od konohy

Lesem se mihla postava s černým pláštěm, která zastavila nedaleko Konohy.
„Konečně doma, na tenhle pohled jsem čekal tolik let,“ pronesla postava a
dala se zas do běhu. Proběhla bránou, ignorujíc Izumu s Koketsem, a běžela dál
ulicí. Doběhl až k budově Hokage, vběhla dovnitř, jenže to už na něj čekali dva členové ANBU. „Ve jménu šestého Hokage tě zatýkáme,“ pronesl ten vyšší z nich.
„Nic proti pánové ale mám něco, co nepočká takže mi promiňte to, co teď udělám,“ a už stojí za nimi. Jednomu ušetřuje ránu do zátylku, ale to už se ten druhý otáčí s kunaiem v ruce, jenže než stihne vůbec něco udělat, už jí schytal do břicha a do hlavy. „Tak to bychom měli a teď zpátky k věci,“ řekl a opět se rozeběhl ke kanceláři Hokage.
Vtrhl dovnitř, jenže to už na něj čekal Hokage s kunaiem. Postava mu chytá ruku s kunaiem a shazuje ho na zem. „Kdo jsi a proč si přišel do Konohy ?“ zeptal se Hokage. „Nejsi zrovna v postavení, kdyby ses mohl na něco ptát“ řekla postava, sundávajíc si kápi od pláště, „Dlouho jsme se neviděli Naruto.“
„Cože ty!“ řekl Naruto nevěříc svým očím „Mysleli jsme si, že si mrtvý!“ s úžasem hleděl na toho muže „Všichni jsme si to mysleli, zvlášť potom co se rozkřiklo, že ses přidal k Akatsuki.“

Před deseti lety
Kancelář Hokage

„Volala jste mě Godaime-sama?“ zeptala se postava v rohu místnosti.
„Ano, mám pro tebe zvláštní úkol“ odpověděla Tsunade a nahlédla do složky.
„Akatsuki pro nás představují stále větší hrozbu“ pronesla a opět se podívala do složky jako by přemýšlela, jestli si vybrala správně pak, ale pokračovala
„proto jsem dostala nápad, že jim tam nasadíme špeha,“ na chvíli se zamyslela a pak zas pokračovala „ jsou tu dva problémy, první je ten, že nevíme jak, dlouho to bude trvat,“ na chvíli se odmlčela jako by čekala námitku, ale když se nic nedělo, pokračovala „ a ten druhý je ten že by se to muselo nahrát tak aby si byl, prohlášen za zločince třídy S což by, vyžadovalo tvůj odchod z vesnice a škození ostatním zemím.“

Podívala se do rohu, odkud čekala odpověď, avšak dotyčný už stal u jejího stolu. Poprvé za celou dobu si ho mohla prohlédnout, měl asi tak na 17, vypadal normálně až na ty oči. Ty oči měli ohnivou barvu, a když jste se do nich podívali, připadalo vám že, o Vás ví hned vše. Po chvíli se Tsunade s toho pohledu vzpamatovala a řekla „Rozuměl jsi všemu, co jsem řekla Ishibo Shinoki ?“ zeptala se Tsunade.
Dotyčný přikývnul a ještě dodal „Kdy mám začít Godaime-sama?“
„Co možná nejdříve ale musím tě upozornit, že tato mise je tajná a nikdo kromě nás dvou se to nesmí dovědět, rozumíš?“ řekla Tsunade a poprvé za celou dobu se zatvářila smrtelně vážně.
„Rozumí Godaime-sama, vyrazím nejpozději zítra večer“řekl Shinoki a hrozně mile se usmál.

Shinoki vyskočil na balkón potichu, otevřel okno, na stůl položil dopis, podíval se na dívku ležící v posteli, ovládl touhu jí políbit, i když si uvědomil, že jí možná vidí naposled a bezhlučně se vytratil. Naposledy se podíval do jejího okna a rozběhl k bráně Konohy.
Zastavil těsně před bránou, sundal jsi čelenku kunaiem přeškrtnul znak konohy opět si jí uvázal, nasadil si kápi a rozeběhl, se branou pryč asi po kilometru se ohlédl, za sebe vzpomněl si na všechno, co prožil a dal se znovu do běhu.

Před šesti lety
Kdesi v zemi Deště

Shinoki se podíval na ošumělou fotku a zastrčil jsi zpět do vnitřní strany pláště. Díval se na ni, už tolikrát, že si přesně pamatoval každý detail osoby na fotce. Už několik let škodil, kde se dalo, ale ještě ho nikdo od Akatsuki nekontaktoval. Už se chystal úkol vzdát a vrátit se do vesnice a taky k ní. Ale v tu ránu se stalo něco, v co už ani nedoufal.
„Shinoki Ichiba?“ zeptal se neznámý hlas za Shinokim. Shinoki se otočil a pohlédl do tváře třem chlápkům. Jeden připomínal rybu a na zádech měl meč, druhý z nich byl blonďák s obří kosou („Co maj všichni s těma velkýma zbraněma“ „Nejspíš si něco kompenzujou“ řekl si v duchu Shinoki) a třetí měl blond dlouhý vlasy a takovou emo patku přes levé oko. Ale všichni tři měli něco společního. Všichni na sobě měli černý plášť s červenými obláčky.
„Co potřebujete pánové“ zeptal se vší slušností a s úsměvem ve tváři Shinoki.
Nikdo z nich ale nevypadal, že by se bavil.
„Přišli jsme si pro tebe Ichibo“ řekl ten s kosou na zádech.
„A co když s Vámi nechci odejít?“ zeptal se Shinoki ovšem začínal cítit, že jde, do tuhého zvlášť, když se zadíval to mu blonďákovi do oka.
„Tak tě k šéfovi odvedeme násilím“ řekl blonďák a strčil ruku do zadní taštičky a vytáhl kus nějaký bílý hmoty.
„Klidni se Deidaro určitě se to vyřeší po dobrém“ řekla ta přerostlá ryba poprvé za celou dobu.
„Neříkej mi, co mám dělat Kisame“ zařval Deidara a v ruce si začal dělat pavouka.
„No tak vy dva uklidněte se, máme tu práci“ řekl ten típek s kosou.
Pomalu začínám soustředit čakru do nohou a levý ruky, kterou nenápadně sahám po kataně zatím co se ti tři hádají, pravou rukou zatím v kapse dělám pečetě.
„Takže ho vyřídím a rychle a pak uvidíme, jestli o něj ještě projevíme zájem.“ oznámí Deidara a hází po mě pavouka a pravou rukou se chystá udělat pečeť.
„Shunpo“zakřičím a jen tak tak se unikám pavoukovi, zrovna když vybuchoval.
Ale to už stojím za Deidarou a mám svojí katanu na jeho krku.
„Příště zkus být rychlejší, než s někým začneš bojovat“ řekne a lehce mu přistřihuje tu jeho emo ofinu.
„Takže pánové teď, když jsme se vyblbli tak byste se mohli vrátit k věci“ řekl Shinoki úsměvem zasunujíc katanu zpět do pochvy.
Ten blonďák s kosou a ta ryba s mečem, v tu chvíli nevěřili vlastním očím.
Slova se ujal Kisame „Hmm, to bylo zajímavé, jsme tu z důvodu, jelikož nám náš šéf řekl, že tě máme přivést, protože svými schopnostmi převyšuješ ostatní.“dokončil svou řeč Kisame.
„Asi nemám na výběr co?“
„Ne to vážně nemáš.“odpoví blonďák s kosou.
„Jinak já jsem Hidan těší mě“ představí se blonďák.
„Jsi sympaťák a jinak můžeme vyrazit.“„Pokud se taky Deddy vzpamatoval ze ztráty vlasů.“

Před třemi lety
Ukrýt Akatsuki

„Panové a dámo mám pro Vás smutnou zprávu“ začal Pein „Včera jsme přišli o Kakuzu a Hidan“pronesl Pein a z jeho hlasu byla slyšet beznaděj tenhle rok, to byl už třetí člen, o kterého jsme přišli. První byl Sasori, dostala ho Sakura asi rok poté, co přišel k Akatsuki Shinoki. Potom byl asi rok a půl klid, když jsme se dozvěděli že Orochimaru chytnul Zetsua, když měl jít vybrat peníze on našich chráněnců. Nepřežil ani dva měsíce. A teď Kakuzu a Hidan jestli to takhle pude dál s Akatsuki bude ámen.

Před necelým rokem
Bývalý ukrýt Akatsuki

Akatsuki na pokrají vyhynutí z 11 členů zbyli čtyři Shinoki,Pein,Tobi a Konan. Zbytek padl v boji s Konohou. Shinoki se rozhodoval, jestli má dezertovat a vrátit se k osobě, která ho celou dobu držela naživu a ani po těch letech nezapomněl a jak vypadala a co k ní cítil.
Přemýšlel, jestli na něj zapomněla nebo jestli pochopila to, co jí napsal v tom dopise a jestli na něj počkala. Přemýšlel, až se rozhodl a šel za Peinem, který čím dál tím víc času strávil o samotě.
Zaklepal. Z druhé strany se ozvalo jen prosté „Dále.“ Shinoki vstoupil, pokývl na pozdrav ale Pein vypadal, jako že vůbec nic nepostřehl.
„Peine všichni víme, jak na tom jsme, takže bych tě rád požádal o dovolenou“ řekl upřímně Shinoki.
„Dobrá teď stejně potřebuju vymyslet co dál a neverbovat nový členy, takže se vrať, až budeš dost odpočatej, ale teď už vypadni a zavři za sebou prosím tě“ řekl Pein a na poslední části si dal záležet.
„Dík sem ti vděčnej“poděkoval Shinoki a už mizel ve dveřích, ale dal si dost záležet, aby dostatečně bouchnul.

Současnost
Kancelář Hokage

„No a tak nějak to bylo.“dokončil povídání Shinoki
„Jinak pro tebe něco mám, původně jsem myslel, že to dám Godaime-sama ale jak je vidět dosáhl si svého snu, blahopřeju Naruto.“
„Hmm, takže celou dobu si měl úkol a přitom si jí nechal si myslet, že si zradil,všichni si to mysleli.“
„No, ne tak docela, než jsem odešel, napsal jsem jí dopis, ve kterém jsem jí všechno vysvětlil, to víš, věděl jsem, že budu dlouho pryč, takže jsem se nemusel bát hněvu Tsunade-sama.“ vysvětlil Narutovi Shinoki a při poslední větě se od srdce zasmál stejně jako Naruto.
Poprvé po velmi dlouhé době se do opravdy bavil. Pak si to, ale uvědomil a hned se Naruta zeptal.
„Tak co jak se má je stále tak krásná a milá jako když jsem odešel“ doléhal s nadějí a touhou v očích na Naruta.
„Neboj ani v nejmenším se nezměnila, jen je trošku starší ale o to víc zkrásněla a má dost delší vlasy“ řekl Naruto
„A běž už, touhle dobou by měla bejt, na Vašem místě, chodí tam touhle dobou celou tu dobu co si pryč“ vysvětli Naruto jenže tu poslední část už Shinoki neslyšel, protože už byl pryč.

18:30 Západ slunce
Louka Konohy

Slunce se pomalu blížilo k západu a já se rychle blížil k tak dlouho očekávanému setkání s jeho láskou. Už jí viděl, stála pod stromem a dívala se na západ slunce. Potichu k ní ze zadu přišel a zakryl jí oči.
„Kdopak to asi je?“ zeptal se pozměněným hlasem Shinoki
„Kiba-kun?“ jemně jí zakroutil hlavou na znamení, že ne.
„Naruto-kun?“ „Ne?“ „Tak to už vážně nevím.“
„To bys, lásko nikdy neuhodla“ odkryl jí oči a ona se pomalu otočila
„Ahoj, Hikari-chan dlouho jsme se nevidě…“ani to nestihl doříct protože se mu vrhla kolem krku,jenže Shinoki neudržel balance a spadli na zem a tak se jejich podhledy setkali.
A tam pod strom po dlouhých deseti se políbili
Byl to dlouhý a lásky plný polibek.
„Miluju tě, Hikari.“
„Miluju tě, Shinoki.“

Info:Ryouomoi=vzájemná láska
Jestli jste dočetli až sem tak Vám děkuju, že jste této povídce
věnovali svůj drahocenej čas, jinak je to moje první tvorba takže buďte
v kritice mírní a rady od zkušenějších jen uvítám.