Chyba v Matrixu 4

Všechny pohledy se otočily na mě. Teprve teď jsem si uvědomila, jak asi po proflámované noci nusím vypadat. Kromě této maličkosti mi v hlavě naskakovaly hesla typu: team 7 + já = ????!
Jen by mě zajimalo, jestli za to vděčím bráchovi, nebo nějaké náhodě. Brácha byl ale v dost nepoužitelným stavu - a navíc silně pochybuju, že vůbec ví, co to team 7 je. Nervózně jsem se zažulila.
"No, tak si konečně dorazila. Co se třeba omluvit?" Zaútočil na mě Iruka. Teprve teď jsem si uvědomila, že omluvu typu: "Sorry, učila jsem ty dva u brány kozáčka," mi nejspíš nikdo věřit nebude.
"A jo, omlouvám se. Echm, já... Jsem zaspala." Tak jo no. Klasika to snad zachrání. Iruka se po mě nedůvěřivě podíval, ale nechal to plavat. Ostatní členové mé skupiny po mě jukali. Přesněji, Sakura na mě koukala s obavou, že bych jí mohla přelanařit Sasukeho, Naruto se zvědavostí jemu vlastní a Sasuke s úžasem, protože ve mě poznal toho exota, co ho tak nešetrně povalil ve dveřích. No... To mi to pěkně začíná. Zajela jsem do lavice, ale jediné poslední místo bylo vedle Kiby, který měl na hlavě Akamara.
"No nazdar. Tak ty jsi v týmu s Narutem a Uchihou? To budeš mít o zábavu postaráno," zatvářil se lehce škodolibě.
"No, už to tak vypadá. A být tebou, starám se spíš o zábavu, která čeká tebe. Jak se vlastně jmenuješ?" Lidi - je fakt těžký dělat blbou, když o tom člověku vím věci, které bych vědět neměla.
"Já jsem Kiba a tohle je Akamaru."
"Super, půjč mi ho," skočila jsem mu do řeči, sebrala mu psa a přitom jsem mu stáhla i kapuci se slovy : "Stejně ti to bez ní sluší víc."
Hezky jsem Akamara naaranžovala, aby na mě Iruka neviděl (už mám zkušenost s jeho názorem o škole a mobilech) a vytáhla svého mobilka a kontaktovala bráchu. Ono mi totiž došlo něco dost děsivýho.

Aloha bracha. Uz si po opici? Hele, kdyz ja su tady v podstate v minulosti a vim, co se stane - ja muzu zmenit budoucnost! Uz se bojim, ze sem ji nejak zmenila! Dostan me odtud pryc, nez se to zkoni ete vic. A sem v tymu 7 (s Narutem, Sasukem a Sakurou, kdyby sis to nepamatoval) prave mu Iruka kyda o tom, co to je byt Shinobi. Napis, do kdy to stihnes.

Segra tak to je pruser. V prepoctu do tveho casu to nestihnu driv nez do prvni mise. Nejspis budes muset nejak prezit Trening preziti. Nikomu nerikej o nicem co se stane! Ta nase mala chyba by sa mohla fakt desive rozrust! A jo - radim ti, zelenina ve slivovivi nema co delat. Hlavne cervena a paliva zelenina.

A jejej. Zachytila sem Irukův pohled, který spočinul na mých pařátích, ve kterých sem skrývala vy-víte-co. Než stihnul otevřít pusu, strčila sem mobil Akamarovi do tlamy a jen doufala, že je dost chytrej a najezenej na to, aby ho nespolk. Zabavit si jej opravdu nechat nemůžu.
"Ale, ale ale. Zase ty! Yanisho! Vztávej a odevzdej ten mobil! Nemá-tu-co-dělat!"
"Ale Iruko sensei, já tady taky žádný mobil nemám," odpověděla jsem s výrazem naprosto nevinné holčičky.
"To ti nevěřím! Já ho viděl. Pokud jej neodevzdáš sama, budu tě muset prohledat."
,,Hmm, tak do toho," řekla jsem s předstíraným nadhledem a jen doufala, že Iruka není mstivý typ. Prohledával mě asi 10 minut. K obveselení spolužáku jsem se málem musela vyvslíst, ale to jsem uhádala.
"Mistře Iruko? Proč to děláte tak koplikovaně? Proč prostě nepoprosíte Hinatu, aby mě prohledala Byakuganem?" Zkusila jsem. Iruka na mě zíral jak tele na nový vrata a mě teprve teď došlo, že bych to neměla vědět! Dokonce bych ji neměla znát! Slepičko na peci, co sem to zas vyvedla? Nemůžu chvíli držet hubu? Iruka nejspíš usoudil, že na ulici se člověk dozví cokoliv a tak není divu, že někdo jako já to ví. Naštěstí.
"Dobře. To by šlo. Hinato, byla bys tak hodná?" Hinata kývla na souhlas a použila své rodové jutsu. Zadívala se na mě a já měla pocit, že narozdíl ode mě přesně ví, jak moc jsem toho včera vypila. Potom její pohled sjel na Akamara a do tváře se jí přikradl údiv. Poté svůj baykugan vypnula.
"Tak co, má ho u sebe?" Vybafl na ni Iruka. Já na Hinatu dělala přes Irukovy záda všemožné prosebné obličeje a sama Hinata byla rudá jak stydlivá feferonka. Holt nebyla na takovou pozornost zvyklá.
"Ne, Iruka Sen-sei," a nelhala. U sebe jsem ho přece neměla, že? Mě se viditelně ulevilo, ale teď pro změnu zrudl Iruka, který si uvědomil, co tu předvádíme za divadýlko. Dokonce ani Shikamaru nespal, i když jsem někde z jeho strany zachytila poznámku : "Ach jo, to je tak problematické."
"Yanisho, dobře. Můžeš si sednout," řekl ke mně a nehodlal se v tom dál fifrat.
"Týmy, jděte čekat na svého jouina!" Zavelel tentokrát ke všem.

Já se zvedla jako první, drapla stále ještě vyšokovaného Akamara a utíkala pryč. Za mnou se s hrozným řevem hnal Kiba - ale to je pochopitelné. To, co sem nechápala, bylo to, proč se za mnou žene ještě i Naruto, který řval snad ještě víc než Kiba.
"Heeeeeej, vrať mi mýho psa!!! Akamaru, kousni ji! Vrať mi Akamara! Ty! Ty! Až tě chytím, to mi zaptalíš!" Ach jo. Snad mě nechytí moc brzo.
"Yanishoooo!!! Počkeeeeej! Ty seš v týmu s námaaa! A my máme jít čekat na jouina!!!! Počkeeej! Neutíkej!!!"
Sakra, Naruto je fakt až nechutně aktivní tvor. A začínají mě dohánět. A hle! Spása! Dívčí záchody! Tam na mě nemůžou! V plné rychlosti sem vletěla do hochům zakázané místnosti, zabouchla a zamkla jim před nosem. Položila jsem pejsánka a přesvědčovala ho, aby vyplivl ten mobilek, protože to fakt nejni pro něj.
"Pejsááánku, když mi dáš tu věcičku, co máš v puse, tak ti dám kostičku," ale ten pes se nějak zasek. Navíc Kiba začal zase řvát: "On kosti nežeře! Vrať mi psa a já zařídím, ať ti vrátí mobil!" A Naruto, aby nebyl pozadu:
"Joo, pojď ven, musíme jít do učebny, nebo nás Sasuke zabije!"
"Naruto, nestarej se tu teď o tyhle hovadiny! Já potřebuju zpátky svého psa! Tak odprejskni! Když mi psa teď dá, možná se k vám vrátí!" Ječel Kiba.
"Kiboooo! Nedovoluj si na členku našeho týmu! A já nikam nepudu! Jdi pryč ty!"
Tak jo. Už by bylo vhodné se do toho nějk vložit.
"Tak jo. Já teď vylezu, dám ti Akamara a ty mi dáš ten mobil. A pak půjdu s Narutem. Ok? A neřvěte tak, bo na nás ještě vletí Iruka!"
"Ok," souhlasili hoši.
Opatrně sem vyklouzla na chodbu. Kiba okamžitě chňapl po Akamarovi. Něco na něho zašišlal a ten nevděčnej pes mu dal mobil hned.
"Žju, díky. A já už musííííím," stačila jsem říct jen to, neboť ve chvíli kdy jsem dostala svůj mobil zpátky do rukou, chňapl mě Naruto a táhl mě do třídy, kde jsme měli čekat.
Jen co jsme vešli, pustila se do nás Sakura.
"Kde jste byli tam dlouho?! Jak chcete být dobří ninjové, když jste tak šíleně nezodpovědní?! Naruto, o tobě sem to už věděla, ale že i ty, Yanisho?! Vidíme se poprvé a ty už vytváříš tak špatný první dojem?! Sasuke, řekni jim taky něco!" Ech... Co jí na to říct?
Sasuke se na nás podíval a procedil : "Dělejte co chcete, ale nepřekážejte mi," a tvářil se při tom jako na pohřbu.
"Hele, nechte nás, jo? Jak vidím, tak náš nový učitel tu taky ještě není, tak o co go? Sakuro, prosím tě, neřvi na mě, měla sem - echm - rušnou noc. A ty Sasuke, překážky jsou od toho, aby se zdolávaly, ne?" A vyplázla sem na něj jazyk.
Než mi stihli odpovědět, strhl na sebe pozornost Naruto, který stražil past na našeho mistra. Strhla se menší, mě známá debata, a za chvíli se objevil Kakashi, kterému spadla houba na hlavu.
Hláška: "Můj první dojem z vás - nemám vás rád," měla svůj účinek, který však mohl být vetší, nebýt těch vybělených srdíček na jeho masce, které se pokusil zakreslit liháčem.
Zavedl nás na ono místo a chtěl po nás, abysme se představili. Zatímco se mí kolegové představovali, dumala jsem, co mám o sobě sakra říct. Ale moc času jsem neměla a už na mě Kakashi ukazoval.
"No, já jsem Darenea Yanisha, má ráda mazec věcí, ale zrovna teď si nevzpomínám co přesně a nesnáším to, co ráda nemám. O svých snech vám neřeknu nic, pže pak by se mi nesplnily." No jasně - řeknu, že si chci přečíst Ita Ita Paradisa a on si bude dávat pozor.

"Ok. Takže zítra se rozhodne, kdo z vás se vrátí na akademii, a kdo se stane opravdovým ninjou. A radím vám - nesnídejte..."