O všem a přitom o ničem (ep. 005)

Tak tady je další pokračování. Doufám, že se bude líbit...
________________________________________________________________________

Tma. Ticho. Tma. Ticho. Tak uklidňující. Nic... nic mě tu neruší... Tma. Ticho. Tma. Ticho. Pořád dokola. Ale co tu dělám? Tma. Ticho. Tma. Ticho. Sakura uklidněně usíná uprostřed této temné dimenze(??)... Když v tom... vidí před sebou svůj souboj s Orochimarem. Kdo je ta dívka? Jako bych ji znala... Jsem to já... to jsem po smrti? Kde to jsem? Polibek... zhnusený výraz mé vlastní tváře... byla jsem z toho tak vyděšená... nebylo to zase tak hnusný... přesně jak říkal. Už mu i dávám za pravdu!?...Kousnutí... znamení... použil na mě TU techniku. Proč? Na co mě potřebuje? Nechápu...
obraz mizí. Pak už jen zase to samé. Tma. Ticho. Tma. Ticho. Chce se mi spát...
"Sakuro..." prořízne to oblažující příjemné ticho čísi hlas.
"Sa...Sasuke?" Sakura poznává jeho hlas...
"Kde jsi? Proč mě rušíš?"
"Nesmíš mi umřít..." opravdu to řekl? Není to jen výplod mé fantazie?
"Chci spát..."
"Nech ji být, Sasuke... měla by to přežít... teoreticky." další hlas.
"Jistě, lorde Orochimaru. Promiňte." Sasuke se mu... omlouvá... kroky. Odchází.
"Sasuke, neodcházej! Nenechávej mě tu s ním!!"
Potom vše utichlo. Znovu. Tma. Ticho. Tma. Ticho.Tolik uklidňující.

"Chceš to, že ano?!" Orochimarův hlas.
"Být tady, se Sasukem... nebo se mnou... napořád! "
"C...co?"
"No tak, teď budeš dost silná aby si tě někdo všiml... konečně, ne?!"
"Ale..."
"Co kdyby tě měl někdo rád?"
"Nechápu..."
"Kdyby si tě někdo doopravdy vážil? Kdybys pro někoho nebyla jen otravná holka..."
"To jako pro vás?"
"Teď spi..."
"Ale..."
"Musíš mít sílu...Sakuro..."
Usínám... oči se mi samy zavírají... ale já nechci.
Tma. Ticho. Tma. Ticho.
Sakura znovu usnula...

Konoha, nemocnice, druhý den po bitvě

"Tak, Naruto. Přijď zítra na prohlídku. Tvé zranění nebylo tolik vážné, jak jsme si mysleli."
Naruto mohl konečně domů.
Včera... bitva... vzpomněl si.

"Jak dopadla bitva s Orochimarem?" Naruto vlítnul do kanceláře Hokage právě s touto otázkou místo pozdravu.
"NARUTO!!" zařvala Tsunade, jelikož ji Naruto právě probudil.(že by z obvyklého opileckého spánku? )
"Hokage-sama, jak dopadla včerejší bitva? Objevil se Sasuke? Máme nějaké..."
"MŮŽEŠ NA CHVÍLI ZKLAPNOUT?!" Tsunade zjevně neměla nejlepší náladu.
"Umřeli 3 ninjové z naší vesnice - Izumo, Kotetsu a Ino. Co se týče Sasukeho, nikdo ho neviděl. Orochimaru si nejspíš svůj trumf šetří."(podivný úšklebek na tváři 5.Hokage)
"Izumo...Kotetsu...a... Ino..." Naruto si opakoval šeptem jejich jména.
" A 6 ninjů je vážně zraněno." dokončila svůj seznam výsledků bitvy.
Hinata... blesklo Narutovi hlavou. Nahlas se však jen zeptal:
"Kdo?"
"Hinata, Kiba, Lee, Choji, Gai a Iruka."
"Hinato..."
Naruto se rozběhl ven z kanceláře Hokage. Mířil přímo do nemocnice.

O 10 minut později, Konoha, nemocnice

"Promiňte, ale je zákaz návštěv."
"Prosím, jenom na chvíli! Musím vědět, jestli je v pořádku!"
Naruto s obrovskou kyticí bílých růží v ruce se snažil ukecat už asi pátou sestřičku.
Hinato...prosím buď v pořádku...nemužu tě ztratit, jenco jsem si uvědomil... že... tě miluju...
"No tak dobře.Ale jenom na 5 minut.Pokoj číslo 105."
"Děkuju! Jste skvělá!"
Naruto zanechal červenající se sestřičku dole v hale a odběhl rychle směrem k pokojům.

101, 102, 103, 104, 105..tady to je. Zaklepal na dveře.
"Dále..." Hinatin hlas... je v pořádku... díky bohu.
"Ahoj. Jak se máš?" Naruto vstoupil do pokoje, s kyticí za zády.
"Na...Naruto-kun...Co tady děláš?"
"Přišel jsem za tebou."
"Opravdu?"
Hinatina tvář už zase nabrala ten známý odstín červené. A nebýt toho, že měla jednu ruku kompletně v sádře a nemohla s ní hýbat, určitě by si začala ťukat prstíčkama.
"A proč?"
"Víš...no..." teď byl naopak zase Naruto celý rudý.
"Já... já... když já se o tebe hrozně bál!" Tak, a je to.
"O...Opravdu?" Hinata se očividně chystala omdlít.
Naruto postavil kytici do vázy na na noční stolek.
Hinata (nejspíš nějak poznamenána, když ještě neomdlela) pípla: "Díky...tos nemusel."
"Já vím. Ale... víš... Hinato... já... mám... mám tě rád. Totiž...hodně rád. Chci říct.. že.. tě miluju."
Tohle už bylo na Hinatu moc.
"Já tebe taky..." zašeptala a omdlela.
"No, tak já zase půjdu. Odpočívej, lásko."
Naruto poklidně a s velkým štěstím v duši opustil nemocnici.
To ale ještě nevěděl... zprávu, která mu měla být řečena co nejdřív... a na kterou se ale zapomělo.

Večer, Konoha, Ichiraku Ramen

"Naruto. Tušil jsem, že tě tu najdu."
"Co se děje, Kakashi-sensei?" zeptal se Naruto s širokým úsměvem na tváři.
Nic mu teď nemohlo zkazit náladu. Tedy, kromě...
"Měl jsem ti to říct už ráno, ale nějak jsem na to zapoměl."
Kakashiho výraz(přes masku asi těžko odhadnutelný) ukazoval, že jde o něco důležitého.
"Co, co jste mi měl říct?"
"Jde o Sakuru..."
"Co je s ní?"
"Ona... zmizela."
Narutovi leknutím upadla nabraná porce ramenu.
"Cože? Sakura... zmizela?"
"Hledáme ji od té doby, co skončila bitva a není k nalezení. Obávám se, že.."
"Obáváte se, že co?"
"Ona... ona totiž bojovala se samotným Orochimarem. Nejspíš chtěla pomstít Sasukeho..."
"Co když jí taky..."
"Ano, právě to si myslíme."
"Musíme ji zachránit!"
"Nevíme ani, kde je. Jedno je ale jisté... určitě není v Listové."

Mezitím, Orochimarův úkryt

Tma. Ticho. Tma. Ticho. Už mě to začíná štvát.
"Sakuro..." Orochimarův hlas.
"C...co?"
"Probuď se."
"Ne..."
"Teď už musíš...nebo zemřeš."
"Ale já chci spát..."

Ráno, místo stejné

Sakura otevřela oči. Kde to jsem? Proč tu jsem? A proč mě kruci bolí na krku? Aha... už si vzpomínám. Prokleté znamení... jako má Sasuke...
"Tak ses konečně probrala?"

PŘÍŠTĚ:
Kdo promluvil na Sakuru? Potřebuje Sakura zachránit?

6.díleček- http://www.konoha.cz/?q=node/22364