Pět let 03

Pět let 03

„Chci je vidět,“ pronesl rozhodným hlasem písečný Kazekage, Gaara.
„Nevím, jestli je to teď ten nejlepší nápad,“ nesouhlasila Tsunade. Oba byli v její kanceláři a dohadovali se.
„Naruto je můj přítel, chci ho vidět,“ nenechal se přesvědčit.
„Tak tedy dobrá,“ souhlasila nakonec. „Ale musím tě varovat, není na mě pěkný pohled.“
„Vím, Temari už mi to říkala,“ pochopil Gaara.
Tsunade ho zavedla do nemocnice. Celou cestu neřekla ani slovo a Gaarovi to tak vyhovovalo. Mohl si tak utřídit myšlenky.
„Tak jsem tady, Kazekage,“ vytrhla ho z jeho myšlenek. „Ještě nikdo k nim nešel, budeš první, koho k nim pustím.“
„Děkuji,“ překvapila ho.
„A ještě jedna věc,“ pokračovala dál. „Od jejich příchodu sem, jsme je převlékli a ostříhali, takže vypadají skoro jako předtím, ale jejich chování se nezměnilo. Jestli se budou krčit v koutě a nebudou reagovat, bude lepší, když odejdeš.“
„Dobře,“ souhlasil a stisknul kliku. Dveře se potichu otevřely a vpustily ho do spoře osvětlené místnosti.
Gaara vešel dovnitř a okamžitě se zastavil. Díval se na ty dva sedící v koutě a nevěřil vlastním očím. Toto že je Naruto, jeho přítel, a Sasuke? Nepoznával je. A oni nepoznali jeho. Pomalu se zase rozhýbal a přešel k jedné ze dvou postelí k té, která byla volná. Na druhé seděli ti dva. Posadil se a neustále na ně upíral svůj pohled. A oni se dívali na něho.
„Naruto,“ zkusil ho oslovit, ale ten nijak nedal najevo, že by ho poznal. „Sasuke. Co vám to jenom provedli.“
Pak tam seděli v tichosti. Navzájem se zkoumali očima. Celou tu dobu měl Gaara položené ruce na stehnech a nijak nedal najevo, že by jim chtěl ublížit. Oba se pomalinku začali uvolňovat. Zjistili, že jim od něho žádné nebezpečí nehrozí.
„Naruto,“ zkusil to znovu a pomalu k nim natáhnul ruku. Ale nebyl to Naruto, kdo zareagoval, ale Sasuke. S malými obavami k němu natáhnul svojí dlaň a z jeho úst vyšlo: „Gaa … gaa..“
„Ano, já jsem Gaara,“ vydechl s dojetím Kazekage.
„Gaa?“ opakoval zmateně Naruto. Sasuke se na něho podíval a usmál. To Narutovi stačilo, a taky se dotknul jeho natažené ruky.
„Sasuke, Naruto,“ zopakoval znova jejich jména.
„Gaa ..,“ vyslovili znovu, tentokrát naráz. Oba se na sebe překvapeně podívali a zasmáli se. Sasuke chytnul Naruta za ruku a pevně stisknul a ten se na něho zašklebil.

„Myslí, že bychom je mohli už pustit,“ rozhodla Tsunade a dívala do karet.
„Myslíte, že je to to nejlepší,“ divila se Shizune.
„Musejí se dostat na vzduch,“ mínila Pátá. „Ty procházky, které provádějí se Sakurou, jsou sice úspěšné, ale oni se potřebují zvednout zpátky na svoje vlastní nohy.“
„Takže je chcete, poslat domů,“ pochopila Shizune.
„Přesně tak,“ kývnula hlavou. „Ale nenechám je bez dozoru. Nasadím na ně jednoho z ANBU, sice bude prskat, ale má smůlu.“
„Ale kam půjdou,“ zeptala se Shizune.
„No, Naruto má přece byt,“ usoudila Tsunade. „Můžou zůstat tam. Stejně se od sebe nehnou.“
„Pořád si myslím, že to není dobrý nápad,“ odporovala ji.
„Musejí se přes to dostat,“ řekla Pátá. „Když vezmeme všechno kolem je div, že se z toho dostali tak rychle. Je to už půl roku, co jsou zpátky a oni se uzdravují tak rychle. I když je pravda, že skoro nemluví, ale už se nebojí každého stínu a zvuku. Abych pravdu řekla, nedoufala jsem, že by se mohli ještě kdy uzdravit.“
„Hmm, třeba za to může Gaara,“ uvažovala nahlas Shizune. „Při jejich prvním setkání, ho určitě poznali a s každou jeho návštěvou se s ním více a více sbližují.“
„Asi budeš mít pravdu,“ nechala se zviklat. „Ale stejně je pustíme.“

„Tak a jsme doma,“ usmála se na Naruta a Sasukeho a odemykala dveře. Otevřela a nechala chlapce vejít první. „Tak šup, jdeme.“
Naruto se odhodlal vejít první a Sasuke ho okamžitě následoval. Ocitli se v dvoupokojovém bytě. V jednom pokoji bylo místo na spaní a v druhém kuchyně.
„Není to nic moc, ale je to tvůj domov Naruto,“ pokračovala Sakura a položila košík s jídlem na stůl v kuchyni. „Jídlo vám dám do ledničky, kdybyste něco potřebovali, však víte, kde bydlím.“
Poté se otočila a odešla, jak jí radila Tsunade. Nechala je, ať se sami porvou s nově nabitou svobodou.
Naruto přistoupil k oknu a díval se z výšky na Konohu. Sasuke se objevil po jeho boku a spolu se dívali na vesnici.
„Sasuke,“ vydechl po chvíli Naruto a otočil se na svého přítele. Ten se na něho podíval a usmál se.

Sasuke vyšel, jenom v ručníku kolem boků, ze sprchy a hned se sháněl po Narutovi. Ten ležel na posteli a spal. Sasuke se na něho s úšklebkem podíval a natáhnul se vedle něho. I za ty měsíce se nenaučili spát každý ve své posteli, zvyk byl hluboce zakořeněný.

Uplynuli další dva roky. Naruto se Sasukem se celkem dobře vyrovnali se svou zkušeností, tedy v rámci možností. Ale ani jeden nebyl schopný znovu používat svou chakru. Nikdo nedokázal říct, zda to bylo díky psychickému bloku nebo jim Akatsuki odrovnali oběh. A také toho už tolik nenamluvili, i když u Sasukeho to nebylo nic zvláštního, ale u Naruta to divné bylo. Vždy hyperaktivní ninja se změnil v tichého mladého muže.

Sakura, Neji, Hinata, Shikamaru a Kiba si spolu s Narutem a Sasukem udělali piknik na kopci za vesnicí.
Bylo krásné a slunečné počasí. Rozprostřeli si dekou, Hinata vydělala z košů jídlo a rozložila ho po dece.
„Naruto, nechoď daleko,“ strachovala se Sakura, když viděla, jak utíká po louce.
„Prosím tě nech ho, není to dítě,“ káral jí Shikamaru.
„Nemůžu si pomoct,“ ušklíbla se na něho, ale dál pozorovala Naruta, který se sklonil k rozkvetlé květině.
„A kde je Sasuke,“ hledal toho druhého Kiba, přece jenom měli o ně strach.
„Támhle,“ ukázal Neji k nedalekému stromu, o kterých se v sedě opíral Sasuke a měl zavřené oči.
„Když se tak na ně dívám, těžko tomu věřit,“ pozorovala je oba Sakura.
„Vypadá to, že se z toho už dostali,“ řekla tiše Hinata.
Mezitím Naruto přiběhl k Sasukemu a něco mu ukazoval. Ten se na něho usmál a zvedl se. Pomalu se vydali bok po boku k sedícím přátelům. Ti se bavili mezi sebou a nevšimli se, že k nim zamířili.
„Sakura-chan,“ ozvalo se za Sakuřínými zády. Překvapeně sebou trhla a otočila se. Jejímu pohledu se naskytl šklebící se Naruto s usmívajícím se Sasukem za jeho zády.
„Naruto,“ nevěřila Sakura, takhle jí oslovoval před tím, než ho dostali Akatsuki.
„Sakura-chan,“ zopakoval Sasuke a Naruto jí podal žlutou květinu.
„Sasuke,“ vydechla podruhé a rozplakala se. Oba se na ni vyjeveně dívali, nechápali, proč pláče.
„To jste tomu dali,“ promluvil Shikamaru a nechal Hinatu, ať se o postará o vzlykající Sakuru. Vstal, přistoupil k našim dvěma přátelům a poplácal je po rameni. „Ale jinak dobrý.“

Sasuke spolu s Narutem stáli bokem od ostatních a dívali se na nebe. Od jejich uvěznění se na něho nemohli vynadívat. Za ta léta vězení jim chybělo.
„Nechoďte daleko,“ křikl na ně Kiba.
Ale pak se stalo něco, co se stát nemělo. Země zaduněla, nebe se zatáhlo a na louce se objevily dvě postavy. Sasuke s Narutem se okamžitě přikrčili a zakryli si uši rukama.

„Dlouho jsme se neviděli, bratříčku,“ promluvila jedna z nich. Reakce těch dvou se nedá popsat slovy. Na jejich tvářích se objevil výraz čiré hrůzy. Ty roky, kdy se je přátelé snažili dostat zpátky do života, zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku.
„Ale, ale to mi ani neodpovíš,“ zasmál se Itachi Uchiha. Sasuke se třásl po celém těle a nebyl schopen se pohnout.
„Ani ty Naruto, neřekneš, jak rád nás vidíš, “ ozvala se ta druhá postava, ze které se vyklubal Deidara. Narutova reakce se hodně podobala té Sasukeho, třásl se a nebyl što se pohnout.
Už se chtěli vydat k nim, když jim zahradila cestu Sakura a ostatní.
„Vy nikam, nepůjdete,“ prohlásil pevným hlasem Neji a v očích mu už zářil byakugan.
„Hmm,“ zamručel Deidara. „A proč ne?“
„Vy totiž tady končíte,“ odtušil Shikamaru.
„Na to bych se podíval,“ ozval se jim za zády Itachi. Všichni se překvapeně otočili a dívali se na dalšího Itachi, který stál za Narutem a Sasukem.
„Stínový klon,“ vyprskl skrz zuby Kiba.

Druhý Itachi přistoupil k ze zadu k Sasukemu a řekl: „Stýskalo se ti, bratříčku?“
Sasuke stáhnul nehnutě, až na třesavku, která probíhala jeho tělem.
„Zauzloval se ti jazyk,“ usmál se a přitisknul se k němu. „Nebo ti scházeli moje ruce na tvém těle?“
„Cože,“ nechápala Sakura a zírala na ten obrázek.
„Ale, copak, oni se vám nepochlubili,“ objevil se vedle druhého Itachiho druhý Deidara.
„S čím,“ dožadoval se odpovědi Shikamaru, i když to ani vědět nechtěl.
Deidara loupnul pohledem po Narutovi, který se zděšeně přikrčil, a řekl: „Oba jsou v posteli naprosto skvělý.“
Na louce se rozhostilo ticho, které přerušila, až Hinata: „To snad není možný. Vy jste je týrali i takhle?“
„Týrali, takové škaredé slovo,“ uchechtl se Itachi. „Ani jeden z nich neprotestoval, že Sasuke.“
Přitisknul se k bratrovi ještě blíž. Jednou rukou mu zajel pod triko na nahé tělo. Sasuke se třásl nechutí. Druhou rukou mu přejel po krku: „Že ti to chybělo?“
Sasukemu z očí vytékali slzy, jeho tělo se napínalo a pokusil se bratrovi vytrhnout, ale ten mu to nedovolil: „Ale kampak?“
„Nech ho být,“ vykřikla Sakura a rozběhla směrem k nim, ale něco jí zastavilo. Do cesty jí vstoupil Naruto. Přiskočil k Itachimu a Sasukeho mu vytrhnul z objetí. Schoval ho za sebe a jeho obličej vyzařoval odhodláním bránit přítele.
„Ale, ale,“ ušklíbl se Itachi. „Deidaro, moc jsi ho nevytrénoval. Neumí poslouchat.“
„Tak to musíme napravit,“ natáhnul Deidara ruku a Naruto se přikrčil na místě. Ale ruka nikdy nedošla do cíle. V obraném kruhu kolem nich stáli jejich přátelé, odhodláni je bránit i za cenu svých životů.
„To se vám to mluví,“ zavrčel Kiba. „Když nedokážou používat chakru.“
„Nedokážou,“ opakoval překvapeně Deidara a podíval se na Itachiho.
„Vypadá to, že pokus vyšel,“ usoudil z toho Itachi.
„Pokus,“ vydechla Hinata.
„Učili jsme je,“ vyprávěl Deidara. „Že chakru můžou použít, jenom když jim někdo ubližuje. Je vidět, že se to naučili dobře.“
„Bastardi,“ zavrčel Shikamaru.
„Stojíte nám v cestě,“ opáčil Itachi. „Odvedeme si je zpátky.“
„Jen přes moji mrtvolu,“ rozčílila se Sakura.
„To není takový problém,“ odtušil Deidara.
Všichni zaujali bojové postavení a připravili se na tvrdý boj. Ale dřív než vůbec začal, ozval se za nimi zvláštní zvuk. Shikamaru riskoval otočení a nevěřil vlastním očím.
„Stojíte nám v cestě,“ promluvil ledovým hlasem Naruto.
„Stojíte nám v cestě,“ promluvil zároveň s Narutem Sasuke.
Oba stáli vzpřímeně, nikdo by neřekl, že se ještě před chvíli chvěli strachem.
„Ale copak,“ ušklíbl se Itachi.
„Vrátím ti tu bolest, vícenásobně,“ odsekl mu bratr.
„Taky se přidám,“ opáčil Naruto a jeho obličej se roztáhl do ďábelského úsměvu.
Sasuke se podíval po přátelích a řekl: „Děkujeme, ale toto je náš boj.“
„Jděte nám z cesty,“ souhlasil Naruto. Všichni je překvapeně poslechli.
„Je to jenom mezi námi,“ promluvil znovu Naruto.
„Co se to děje,“ nechápal Deidara. „Ještě před chvíli jste se tady krčili a teď si otvíráte pusy.“
„Vrátili jsme se z pekla,“ odtušil Sasuke a podíval se po Narutovi, ten jenom kývnul. Na louce se zvedl vítr, slunce už dávno nebylo vidět.
„Pomsta nejlíp chutná studená,“ zavrčel Naruto.
„Panebože dívejte,“ vykřikla Sakura a snažila si držet vlasy z očí.
Kolem Naruta se začala objevovat červená chakra. Jeho oči dostaly červený nádech a prodloužili se mu špičáky a nehty na rukou. Měnil se pomocí démonní síly.
Sasukemu se po těle rozprostřela prokletá pečeť a on se proměnil do nejvyššího stupně. Prodloužili se mu vlasy, kůže mu zmodrala a na zádech se mu objevila dvě křídla.
„A to je slast,“ protáhnul si prsty Naruto a vychutnával si svou sílu.
„Dlouho jsme ji nepoužívali,“ souhlasil Sasuke a mávnul křídly.
Itachi s Deidarou na to koukali taky jako ostatní překvapeně. Nikdo nevěřil, že se jejich zdravý rozum může ještě někdy vrátit.
„Tak začneme,“ zavrčel Sasuke a začal v ruce formovat chakru, která se přeměnila do chidori.
„Jsem stejného názoru,“ přidal se Naruto. Jemu už v dlani rotoval rasengan.
„Připravte se,“ vykřikli oba zároveň a rozběhli se směrem k nim.
Deidara s Itachim stačili zaujmout bojový postoj a už byli u nich. Ozvala se obrovská rána, zvedlo se obrovské množství prachu a zahalil bojovou scénu. Byli slyšet jenom údery a hluk boje. Prach milosrdně skrýval probíhající pomstu. Pak se ozval výkřik bolesti a na louce se rozhostilo ticho.
Prach se začal pomalinku usazovat a naším přátelům se konečně naskytl pohled na bojiště.
„Kdo vyhrál,“ ptal se Kiba.
„Nevím,“ odsekl Shikamaru a spolu s ostatními se přesunul blíž.
„Panebože,“ nevěřila Hinata. V hluboké díře ležela dvě těla. Krky měli v nepřirozeném úhlu, takže bylo jasné, že jsou mrtví.
„To jsou Itachi a Deidara,“ řekl pevným hlasem Neji.
„Ale kde jsou Naruto a Sasuke,“ ptala se Sakura a rozhlížela se kolem, jestli je někde neuvidí. Ale nikde nebyli.
„Sasuke, Naruto,“ zkusil zavolat Kiba. Ale žádná odpověď. Jakoby se po nich slehla zem.
„Co se to zas děje,“ nevěřila Sakura, že jí zase opustili.
„Půjdeme je hledat,“ odtušila Hinata.
„Ne,“ promluvil Shikamaru. „Je to jejich rozhodnutí, jestli se budou chtít vrátit, tak přijdou sami.“
„Ale,“ namítl Kiba.
„Kibo, Shikamaru má pravdu,“ souhlasil Neji. „Je to jejich volba, až budou chtít, tak se vrátí. A my budeme čekat.“
„Takže budu zase sama,“ tekly Sakuře po tváři slzy.

Od onoho osudného setkání uplynul další rok. Sakura a ostatní si už zvykli, že Sasuke a Naruto jsou živí a že jsou někde, kde chtějí být. Hledat je nešli. Čekali, až se vrátí sami.
Neji, Hinata, Shikamaru a Sakura stáli před hlavní bránou do Konohy a čekali na Kakashiho, aby už mohli vyrazit na misi.
„Jestli, přijde s nějakou výmluvou, typu: černá kočka přes cestu,“ bublala pomalu Sakura. „Tak ho praštím.“
„Jakoby jsi ho neznala,“ ušklíbl se Neji.
Zavířil vzduch a vedle nich se zjevil Kakashi, s nosem zabořeným v knížce. Zvedl hlavu a řekl: „Už jste tady všichni. Tak jdeme.“
Než se ale stačili vůbec pohnout, ozvala se obrovská rána a před nimi se zvedlo obrovské množství prachu. Všichni začali okamžitě kašlat, jak jim prach rozdráždil ústa a nos.
„Co to sakra bylo,“ vztekal se Neji a hledat důvod toho všeho.
Prach se už jak taž, usadil a jim se naskytl pohled na obrovskou žábu.
„Ježíši,“ vydechla Hinata. „Co to je?“
„Žába,“ odtušil Shikamaru.
Žába s tichým puknutím zmizela a na zem dopadli dvě postavy. Obě byly oblečeny v černých kalhotách a v černé haleně. Na nohou i na rukou měly chrániče. A přes obličej masku, která odhalovala jenom oči. Jediné zbraně, které byli vidět, byli dvě katany, které se jim houpaly na zádech. Neudělali žádný pohyb, který by naznačovali útok nebo jiný nepřátelský úmysl. Jenom tam tak stáli a dívali se.
„Co,“ nechápala Hinata.
Sakura postoupila kousek dopředu a upřeným pohledem se na ně dívala. Přišli jí strašně povědomí, ale nevěděla odkud.
„Sakura-chan,“ promluvila jedna z osob a přitom si stáhla masku z obličeje. A Sakura se dívala do Narutova obličeje. Přitiskla si roztřesenou rukou k ústům a nevěřila vlastním očím. Mezitím si masku stáhl i ten druhý, ze kterého se vyklubal Sasuke.
„Sasuke, Naruto,“ vzlykla a vrhla se Sasukemu kolem krku.
„Hele, a já jsem vosk,“ vztekal se na oko Naruto. Sakura si ho přitáhla k sobě taky a objímala je oba naráz.
„Tomu říkám přivítání,“ pronesl se smíchem Naruto a prohlížel si ostatní, kteří stáli opodál.
„Kakashi,“ pozdravil se s ním Sasuke.
„Naruto, Sasuke,“ chvěl se mu dojetím hlas.
„No to jste tomu dali,“ ozval se otráveně Shikamaru, ale jinak byl rád, že je oba vidí.
„Kde jste byli,“ zeptal se Neji.
Oběma okamžitě zmizel úsměv z obličeje a vystřídal ho chlad. Pak promluvil Naruto: „Na to už se neptej, odpověď nikdy nedostaneš.“
Vyjeveně na ně koukali a až teď viděli, jak se oba změnili. I když se jim vrátil jejich zdravý rozum, léta věznění na nich nechala svůj otisk.
„Sasuke pojď, půjdeme bafnout na bábi Tsunade,“ nadhodil, už zase vesele, Naruto a nasadil si masku. „Jo, mimochodem, Sakuro. Můj byt je pořád volný?“
„Samozřejmě,“ potvrdila mu to Sakura a pak se otočila na Sasukeho: „A tvůj taky.“
„To není potřeba,“ odtušil Sasuke.
„Cože,“ nechápal Shikamaru.
„Nastěhuju se k Narutovi,“ oznámil všem a nasadil si masku.
„Ech, vy ještě pořád spíte v jedné posteli,“ zašklebil se Neji.
„Některé zvyky se těžko mění,“ řekl Naruto a spolu se Sasukem se vydali po letech domů. Konečně domů.

THE END