Já jsem … Epizoda 13: Rodinné shledání

„No co už.“ Posmutněl blonďák, když si vzpomněl na to, jak to posledně schytal od modrovlasé kunoichi.
„Tak kam máme namířeno?“
„Jashinův průsmyk, Itachi.“ Odpověděl Naruto. A oba zmizly ve tmě.
Jak asi dopadne pátrání legendární dvojice. Najdou Temný Stín a Černý Havran Karin?

Já jsem … Epizoda 13: Rodinné shledání

Dvojice ninjů v černých pláštích, se řítila lesem. Běželi do Jashinova průsmyku, kde se nachází jedna z Orochimarových skrýších. A taky jistá osoba. Karin Uzumaki.
„Bude tam i Orochimaru.“ Prolomil ticho Itachi.
„To nevím.“
„A víš, kolik tam bude stráží? Nebo vězňů?“
„Ne.“
„A víš aspoň, kde ji máš hledat.“
„Ne.“
„No jo, to je u tebe typický. Plánovat za pochodu.“
„Hmm. Ale je zajímavý, že jsem nikdy neprohrál.“
„A co ten souboj s Madarou?“
„Co s ním. Vždyť mě neporazil. Byla to remíza.“ Řekl blonďák a nahodil uražený výraz, tomu se Itachi musel zasmát. Zbyt cesty pokračovaly, bez jediného slova. Zhruba po čtyřech hodinách dorazily na místo. Jashinův průsmyk. Všude samé lesy, mýtiny a zpěv ptáků. Dvojice pokračoval dál do průsmyku, po chvíli dorazily k propasti.

„Jak se dostaneme dolů?“
„Jednoduše.“ Odpověděl blonďák a prostě skočil dolů. Itachi ho následoval. Letěli minimálně osm minut volným pádem. Naruto se pomalu začal měnit. Jeho nohy a pravá ruka se změnily na Kyuubiho a narostl mu jeden ocas, kterým chytl Uchihu. Pomalu se pod ním začala objevovat půda. Naruto se vytočil, protože letěl hlavou dolů. Dopadl tvrdě na nohy, tak silně, že země v okruhu deseti metrů kolem něj popraskala. Pomalu položil Itachiho a změnil se do své původní podoby.

„Díky. Jak projdeme tím jeskyněmi?“ Zeptal se Rudý havran a ukázal na vchod.
„Jednoduše. Hej, Kyuubi. Hledej.“ Řekl blonďák a začal se smát.
„Tak to si ještě vyřídíme.“
„Nebuď jako ženská.“
„Já ti ukážu, hledej.“ Ukončil debatu král démonů a vydal se do jeskynní. Bloudily bezmála tři hodiny, než našli cestu ven.
„Jo, tak zkratka?“
„No tak jsem se spletl.“ Dořekl devítiocasý démon a zmizel v klubku plamenů. Blonďák a černovlasý Uchiha se tomu jen zasmály. A před sebou uviděli něco jako vstup. Byly před nimi okované dveře, spoutané řetězy se zámky. Dvojice se přiblížila ke dveřím.
„Cítil jsi to, Itachi?“
„Ano, musel to být nějaký alarm. Ale nic nevidím ani neslyším. Nějaký nápad jak otevřít ty dveře?“
„No, napadá mě jen tvé Amaterasu, Itachi.“ Jenže, jen co to Naruto dořekl, začaly se otevírat dveře. Dvojice shinobi instinktivně odskočila dozadu. Zámky se otevřely a řetězy opadaly. Ze dveří vyběhli dva strážní. Proběhli okolo dvou ninjů z Listové a vůbec si jich nevšímaly. Ze skrýše se začal ozývat strašidelný řev.

„Itachi?“ Uchiha okamžitě pochopil blonďákovu otázku a aktivoval sharingan.
„Sakra. Vypadá to, že jsme žádný alarm nespustily.“
„Jak to myslíš?“
„Právě teď sem míří, asi sto orochimarových pokusných králíků. A zhruba dalších stopadesát se stále pohybuje po skrýši.“
„Sakra. Musíme dovnitř.“ Oznámil blonďák a rozběhl se proti dveřím, ze kterých začaly vybíhat vězni. Nebo spíše pokusní králíci. Mladý Namikaze vytáhl obě katany a aktivoval na nich Raiton a Fuuton. Potom jeho pravou ruku obalila rudá čakra a aktivoval. Itachi ho následoval.
„Rekugan!“ Zakřičel blonďák a zaútočil jako první.
„Raiton: Gian.“ Naruto zasáhl zhruba deset nepřátel. Jen co dodělal toto jutsu, začal další.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu“
„Futon: Mini Renkuudan.“ Třicetimetrová koule zasáhla více než dvacet nepřátel a následující výbuch dalších patnáct odhodil.
„Futon, Raiton: Kamikaze no Yaiba.“ Útok bájných katan zasáhl přímo do středu davu. Přižila ani ne jedna pětina, orochimarových zrůd. Zbytek dodělal blonďák pomocí taijutsu a katan.

Itachi jen nevěřícně sledoval tu spoušť. Před chvíli se na ně řítila stovka nepřátel, teď všichni leželi v kaluži krve. Nikdy neviděl Naruta takhle naštvaného. Věděl, že když se někdo, jen dotkne jeho blízkých, tak se Naruto změní ve vraždící monstrum, kterého se bojí a samotní bijuu.
Blonďák se procházel mezi mrtvými těly a šel směrem k bráně. Před bránou se zastavil.
„Tak jdeš, Itachi?“ Řekl Naruto a otočil se na svého přítele. Nejstarší Uchiha jen na sucho polkl. Blonďákův rekugan se změnil. Už to nebyl ten zářící modrý rekugan s osmicípou hvězdou a shurikenem uvnitř. Teď jeho oči vypadaly jinak. Tvar zůstal stejný. Osmicípá hvězda se shurikenem. Jenže teď měl rekugan fialovou barvu. A bělmo okolo očí zešedlo. A navíc se v bělmu začaly utvářet černé kružnice.
„Ty oči. Jsou ještě nenávistnější než předtím. A navíc se podobají rinnenganu. Co to sakra je?“ Pomyslel si Itachi a vydal se za svým přítelem.
Oba ninjové teď stáli na prahu brány a dívali se kolem a snažili se zaměřit Karin.
„Cítíš to, Naruto?“
„Jo. Ta čakra, je jinačí než těch ostatních. Jdeme.“

„Né. Prosím. Já za to nemůžu.“
„Zabiju tě.Hahahahahahaha. Zabiju tě!!!!!!!!!!“ Řval jeden z vězňů s proklatou pečetí a napřahoval se k poslednímu úderu, zatím co dívka s rudými vlasy se krčila u zdi. Čekal na smrt. Viděla, jak se napřahoval k ráně. Zavřela oči. Uslyšela náraz, jenže nic necítila.
„Že by smrt nebolela?“ Přemýšlela Karin a pomalu otevírala oči. Před sebou uviděla blonďatého muže v černém plášti, jak drží ruku té bestie. Podívala se blíže, jeho ruka byla rudá. Byla to Kyuubiho čakra. Dívka se polekala. Pomalu vstala a začala se třást.

„Nemusíš se bát. My ti neublížíme.“ Karin se otočila, směrem odkud šel hlas. Uviděla muže s havraními vlasy a sharinganem v očích.
„Nejdřív to tu dokončíme.“ Řekl blonďák. Jen co to dořekl, zrůda na něj zaútočila. Jenže pouze promáchla. Naruto se objevil za ním. Karin jen nevěřícně zírala na tu rychlost. Mladý vůdce klanu Namikaze vytáhl katanu, kolem které se začaly objevovat blesky. Jedním seknutím uťal vězňovi hlavu. Uděl pár elegantních pohybů s mečem a zasunul jej zpátky.
„Jdeme. Než se tady objeví další. A ty jdeš s námi.“
„Proč. Jako?“
„Protože jsme pro tebe přišli a mimochodem jsme tě zachránily.“
„Já nikam nejdu. Alespoň ne s nikým koho neznám.“
„Tady to je Uchiha Itachi a já jsem Namikaze Naruto.“
„Aha. Já jsem ….“ Nestihla doříct Karin.
„Karin Uzumaki. Moje sestřenice. A teď jdeme.“ Dokončil blonďák větu za Karin, ta jen nevěřícně zírala. Nechápala, odkud znal její příjmení a že jsou příbuzní.
„Vysvětlím, tito později, teď pojď.“ Zavelel Naruto a rozběhl se směrem ven z vězení. Cestou nikoho nepotkali, takže byly za hodinu venku. Naruto přivolal Kyuubiho. Mladá Uzumaki se polekala. Jenže než stačila cokoliv říct, tak ji už pral blonďák kolem pasu a vyskočil s ní na hlavu lišky. Ten jedním velikým skokem vyskočil ven z propasti a obrovskou rychlostí si to řítil zpět do Konohy.