Drama
Tak, ešte pred tým než začnú prázdniny posielam ďalší diel.
Dúfam, že sa vám bude páčiť ^^ (i keď niektorým asi nie 
)
Obrázok nijako nesúvisí s týmto dielom, iba sa mi veľmi páčil a nemohla som si pomôcť a nedať ho sem ⊙﹏⊙✿
Skutočne nie je nijaký zvláštny dôvod na to, aby som si obliekla čiernu nočnú košielku, ktorá je – dá sa povedať – sexi. Skutočne žiadny špeciálny dôvod, len že som očakávala návštevu môjho atraktívneho snúbenca.
Ah god... som v tom po uši.
Seděl jsem v lavici a nervozně přehazoval tužku v ruce. Tohle přeci nemohou myslet vážně, ne? Hned na začátek dát něco tak příšerného jako písemný test. Už jen systém bodování byl tak složitý, že jsem se v něm ztrácel. Jediné co můj mozek pobral, bylo, že pokud budu podvádět a chytí mě, Chuuninská zkouška pro nás skončila. Bohužel to byla taky ta jediná věc, kterou jsem obvykle tyhle situace řešil.
„Čo je to, Tsunade- sama?“ spýtal sa jej Kakashi a pozeral na Hokage, ako vyjavene pozerá na dva kúsky papiera, ktoré neboli rovné a bolo jasné, že predtým boli zrolované. Jeden z nich bola mierne zvlnený, ako by bol vo vode a potom vyschol. Na oboch bol stručný odkaz, ktorý Tsunade úplne šokoval. Držala ich pevne a od zlosti sa jej triasli ruky.
„Nemôžem tomu uveriť,“ prehovorila cez stisnuté zuby a mala čo robiť, aby neroztrhala, ale to nemohla urobiť.
„Starec?“ prekvapene zvolal Hidan a tiež naňho pozeral s vytreštenými očami, „myslel som si, že...no...že....“ nevedel to povedať tak, aby niečo nedal najavo Itachimu a Deidarovi.
„Že moje schopnosti Hľadača zmizli?“ pomohol mu, ale svoj zrak ani na sekundu nespustil z nepriateľov, „To ti neskôr vysvetlím,“ povedal, vtedy sa Riko prudko nadýchla, čo bolo znakom, že pochopila o čo ide a že si to isto iste prečítala v starcových myšlienkach.
Ebisu byl hrdý ninja. Vždy čestný, silný a nechyběla mu ani odvaha. Dotáhl to až na jounina, a dost si na svém postavení zakládal. A v neposlední řadě byl i elitním učitelem a měl tu čest – kterou občas považoval spíš za beznadějnou snahu – vychovávat z vnuka bývalého Hokageho skvělého ninju.
Nakonec Narutovo uvěznění mělo délku času, než se Hinata provdá. Pak bude pod bedlivým dozorem velitele ANBU a pár jouninů.
„Pusťte mě ven!“ řval Naruto, snažíc se rozlomit mříže.
„To nepůjde, musí se na to jinak!“ řekl Kurama.
„Ale jak! Hinata má právě bolesti a já ani u ní nejsem! Sakra práce! Co náš mód? Půjde to?“ zaklel si Naruto.
„V pořádku, bude to dobré. Náš mód by situaci ještě zhoršil.“ Uklidňoval ho Kurama.
„To tvrdíš ty!“ oponoval mu blonďák.
Byli nedaleko pozůstatků nějaké vesnice, která musela zaniknout již dávnými časy. Všechny domy byly časem tak sešlé, že je šlo rozpoznat jen velmi špatně. Protože zde nebylo nic zajímavého, mohli oba dva pokračovat ve své cestě. Ale když procházeli středem bývalé vesnice, tak Juubi zpozorněl, chtěl zuřit, ale dokázal se udržet v klidu, hlavně kvůli Hinatě. Poznal jeden znak, který zde byl. Jak jenom mohl na ten kruhový vzor zapomenout, nedávalo mu to žádný smysl. Zlost s jeho vnitřním světem lomcovala, chtěl všechno hned zničit.
Kap, kap, kap. Jak krátký život má kapka? Letí si někde z nebes a v minutě se roztříští. Jak jen krátký život má. Chtěl bych být kapkou. Odněkud bych letěl a v klidu dopadl na zem. Život by byl tak jednoduchý, jen padat. Kap, kap, kap. A pořád padají. Jedna za druhou.
Má i kapka starosti? Cítí něco? Nesmysl. Závidím těm kapkám, co tiše padají. Mohou se dostat kamkoliv a mohou kdykoliv zmizet. Jak smyslný život. Netrápí se, nemusí, nic necítí. Mají jen jediný cíl. Rozplynout se, roztříštit se. Kap, kap, kap.
Ten Pocit!
„Ano, budeš muset, jinak tě k tomu donutím. K tomu všemu neznám tvoje jméno. Já jsem Kankurou,“ snažil jsem se o to, aby to vyznělo dost přesvědčivě.
„Ovšem nejdřív ten tvůj. Své jméno ti řeknu při vyprávění,“ pociťoval jsem dobrý začátek.
„Chiyo! Hneď sem poď!“ kričala opitá matka desaťročnej Chiyo.
„Ale môj brat...“
„Ticho! Musíš zobrať jedlo otcovi.“ Zdvihla jej mama zo stola pohádzané jedlo v miske a chcela ho podať dcére.
Malá sa naštvala a vykričala na mamu:
„Ale môj brat leží na zemi a nehýbe sa! A ty s tým nič nespravíš? Aká si to matka?! Možno je mŕtvy a ty sa tu len opíjaš a dávaš mi rozkazy. Aspoň ho zober do nemocnice!“
Vítr mi fouká písek do vlasů
a hledím na poušť nekonečnou.
Mám pocit, že již nesnesu
tu žízeň neutišenou.
Dvojice mladých samurajů šla lesem. Byli to opravdoví mladíci okolo sedmnácti let, starší ne. Před několika dny byli hnanou zvěří, naštěstí měli lepší výdrž, něž jejich lovci, proto jim unikli. Nyní však měli oba z ostudy kabát a hledali nějaké řešení, jak se z tohoto průšvihu dostat. Nic kloudného je nenapadalo, a proto šli spíše mlčky.
Minato seděl sám ve své kanceláři, uvažoval nad tím, co by měl udělat. Věděl, co musel udělat. Před několika dny, kdy se všichni unesení jinchuuriki objevili u Listové, okamžitě informoval ostatní Kage a vůdce skryté Vodopádové, že se všichni najednou objevili u Listové a že společně bojovali proti Akatsuki, kteří se následně stáhli. A ještě o tom, že jinchuuriki, pak utekli. A nyní, mu přišla zpráva od Kakashiho týmu, že našli všechny bijuu pospolu, jak trénují.
Vztek, zloba a bratři
Proběhly klasické obřadnosti.
„Hyuuga Hiashi-sama, nemohl byste si sednout vedle mě a pustit váženého Kazekageho na jeho místo vedle nevěsty, prosím,“ takový „slušný“ Danzou byl ještě děsivější.
Hiashi neměl na výběr, za jeho zády už stál zmíněný ženich.
„Promiň,“ stačil zašeptat. Vstal ze svého místa, stačil zaznamenat vyděšený pohled Hinaty naznačující zmatek a nejistotu.
„Děkuji,“ už se nadechoval k dalšímu slovu. „Otče.“
[i]Ani nevím, jak to všechno začalo. Můj život byl jen samá výuka, každý den jsem slýchával, že jednou budu pýcha vesnice. Omyl. Tím hrdinou jsem se nestal já, ale můj mladší bratr.
Sakura prišla ku Hinate domov, tak ako povedal Sasuke, ešte v ten večer aj so Sasukem, ale ten sa na Hinatu ledva pozrel a už šiel preč. Hinata si jeho správanie nevedela vysvetliť, ale pred Sakurou sa nechcela nič pýtať. Keďže Neji odchádzal až nasledujúci deň, musela Sakura spať v obývačke na gauči, čo sa jej vôbec nepáčilo. Ešte aj Sasuke jej dovolil spať v posteli.
„Musíte dávat pozor, slečno. Takhle nezískáte sebeovládání, které je nutné k vaší budoucí profesi,“ zašklebil se. „Pokud se vám vůbec podaří dokončit můj kurz,“ zdůraznil při tom to slovo MŮJ.
Dívka, sedící na židli sebou trhla, vrátila se do osudné reality starého skladiště, zatuchlého pachem potu a soli. I bez těch nástrojů, uložených na policích, nebo pověšených na zdech, to člověku nahánělo strach. „Ano, Morino-sensei.“
Ve světě ninjů panoval až nezvyklý klid, ovšem to bylo pouze zdání, do vypuknutí třetí velké války zbývalo jen několik roků. Nás ovšem nezajímá třetí válka, nezajímá nás ani dění ve světě. Pro nás je toto pouze dávná historie, ale aby mohl příběh být vyprávěn musí mít svůj začátek. Začátek našeho příběhu má své kořeny právě v této době.
