Naruto Bushido – část 2 – Začátek velkého přátelství

Dvojice mladých samurajů šla lesem. Byli to opravdoví mladíci okolo sedmnácti let, starší ne. Před několika dny byli hnanou zvěří, naštěstí měli lepší výdrž, něž jejich lovci, proto jim unikli. Nyní však měli oba z ostudy kabát a hledali nějaké řešení, jak se z tohoto průšvihu dostat. Nic kloudného je nenapadalo, a proto šli spíše mlčky. Jeden z nich vypadl opravdu zoufale, protože to nepřinese ostudu pouze jemu, ale celému jeho klanu, proto si myslel, že jej otec už v současnosti nejspíše považuje za mrtvého, jak by správně podle samurajských tradic měl být, ale on byl pořád naživu, hlavně díky člověku, co jej do takové mizérie přivedl.
„Naruto, co jsme to tam sak*a provedli? Chápeš, že bych měl spáchat seppuku?!“ Rozčílil se již po několikáté zoufalý Sasuke a doufal, že tentokrát jeho naříkání Naruta už opravdu omrzí a nechá ho na pokoji.
„Nefňukej, tak. Seženeme úžasnou práci, na které získáš zpátky svoji čest a ještě tě budou opravdu uznávat i ve tvém klanu,“ řekl Naruto snad až příliš lehkovážně, to Sasukeho vytáčelo, tak moc, že měl sto chutí Naruta zabít, ale nakonec by to nikam nevedlo.
„Jak myslíš uznávat?“ Zeptal se Sasuke, tak jakoby netušil, o čem Naruto mluvil.
Naruto to Sasukemu nemohl mít nijak za zlé, že se takto přetvařuje, protože konec konců to byl jenom hrdý Uchiha a okolí nedával nijak znát, že sám dobře ví, jaká je jeho skutečná pozice v jeho klanu. Naruto to však pomalu začínalo štvát, protože takto Sasuke působil jako naprostý hlupák, kterým nebyl.
„Sasuke, podle toho jak se chováš, jsi nespíše druhý nejstarší syn hlavy klanu, od kterého se toho moc neočekává, a nebo je tvůj bratr opravdová génius s mečem,“ řekl Naruto a snažil se, aby mu Sasuke potvrdil alespoň jednu teorii.
Sasuke však mlčel a začal se tvářit uraženě. Naruto začal uvažovat nad tím, jestli Sasuke náhodou opravdu není trochu hlupák, ale snažil se mu dát čas, aby se nakonec sám rozmluvil.
„Obojí,“ řekl po chvíli Sasuke.
Naruto nejprve ono téměř neslyšné slovo přeslechl a zároveň mu hned nedošlo, co tím Sasuke mínil, ale pak si uvědomil, že na tom Sasuke je opravdu dosti zle. Naruto tedy musel vymyslet nějaký plán, jak Sasukemu pomoci, nějakým záhadným způsobem se za něj cítil zodpovědný a především jej i litoval. Snažil se vzpomenout, kam by teď mohli vyrazit a jak najít onu zmiňovanou „úžasnou práci“. Naruto brouzdal ve své mysli a snažil si představit ty nejlepší nápady, které by je oba vytáhly z ostudy.
„Ne přemoct nějakého démona, to je hloupost zvláště, když jednoho osobně znám a navíc na ně Sasuke stejně nevěří,“ uvažoval mlčky Naruto.
Ani si nestihli všimnout, že se dostali do vesnice a procházeli se po hlavní ulici a lidé na ně jenom zírali. Nikdy totiž neviděli nic, více podivnějšího. Blonďák a Uchiha, to se nevidí každý den, co víc oba vypadali nepřítomně. Nejednou do nich v davu někdo mírně vrazil, oni se konečně probrali a s hrůzou zjistili, že je okradli. Naruto se okamžitě začal rozhlížet okolo, aby zpozoroval podezřelý pohyb. Sasuke však už v tu chvíli věděl, kterým směrem se zloděj pohybuje.
„Naruto! Támhle!“ Upozornil Sasuke Naruta a ten jej okamžitě následoval.
Dostat se přes dav lidí, který jak naschvál zhoustl, bylo stále obtížnější a situace se ještě zhoršila, když začaly omdlévat ženy a dívky okouzlené Sasukem. Naruto se jim opravdu musel divit, protože nechápal co je na Sasukem tak úžasného. Kapsář zahnul prudce za roh a Naruto jej následoval. Když se dostal do postranní uličky, viděl, že zloděj nemá kam uniknout, protože druhou stranu už blokoval Sasuke.
„Jak ses tam jenom dostal?“ Divil se Naruto.
Sasuke vypadal také mírně překvapeně, ale to jak se dostal před zloděje, nebylo podstatné. Sasuke chytil zloděje za ruku a snažil se najít vaky s penězi, které jim byly ukradeny. Naruto i hlasitě odkašlal a upoutal tak Sasukeho pozornost.
„Co se děje?“ Zeptal se překvapený Sasuke, když viděl, že se Naruto mírně červené.
„Takhle se s dívkou nezachází,“ upozornil jej Naruto a naznačoval tím taktně Sasukemu, aby zlodějce sundal ruku z hrudníku.
„S jakou dívkou? Kde ji máš?“ Ptal se nechápavě Sasuke a prohledával dál.
„Idiote! Myslím tu kapsářku!“ Křikl Naruto a vydal se k Sasukemu.
„Nemožné, vždyť je úplně plochý,“ přihlouple se pousmál Sasuke.
V tu chvíli k němu už Naruto konečně došel a chtěl se omluvit za chování svého společníka, ale pak spatřil něco, co se mu vůbec nelíbilo.
„Šannaaarooo!“ Zařvala zlodějka a oba schytali takovou ránu, že vylétli vysoko do vzduchu a hodně daleko se měli proletět.
„Proč i jááá?“ Vzdaloval se Narutův hlas.
Když se probudili, zjistili, že jsou mimo vesnici v lese a před nimi několik pokácených stromů. S udivením, že stále ještě žijí se na sebe Naruto a Sasuke podívali. Sasuke zvedl vítězoslavně pravou ruku a v ní Narutův vak se penězi, zatřepal s ním a peníze v něm zacinkaly.
„Ta rána za to nestála!“ Řekl naštvaně Naruto.
Teď vůbec neměl chuť Sasukeho tahat z průšvihu, ale jestli rychle nenajde další práci, tak stejně brzo bude bez peněz. Když se jim podařilo vstát, vydali se zpět do vesnice, ve které předtím byli. Naštěstí neletěli moc daleko, takže během půlminuty byli zpět. Našli vesnici dokonale liduprázdnou a to je překvapilo, protože ještě před chvílí zde bylo spoustu lidí.
„Všichni se chovali, něco se muselo stát,“ řekl Sasuke.
Oba dva se rozhlíželi a snažili se najít příčinu, proč se všichni tak rychle schovali. Naruto doufal, že to není kvůli tomu, že by jej někdo poznal. Když se Sasukem zahlédli skupinu lidí blížící se k vesnici, tak si byl Naruto jistý, že se lidé neschovali kvůli němu, ale kvůli těm, kteří se blížili. Když už byli skoro na dohled, Naruto poznal, o koho se jedná a snažil se tvářit nenápadně a mírně se schovával za Sasukeho.
„Co se děje? Naruto ty je znáš?“ Zeptal se, když si všiml Narutova podivného chování.
„Tak trochu,“ řekl Naruto s nechutí v hlase.
„Co to znamená tak trochu?“ Zeptal se pro jistotu Sasuke.
„Je to Gatou se svojí mafiánskou partou a já je tak trochu okradl,“ nuceně se uculil Naruto.
„Gatou? To se hodí, můj otec chce jeho hlavu,“ řekl Sasuke a měl radost, protože se mu konečně dostávalo příležitosti, jak získat zpátky svoji čest.
Naruto myslel, že se přeslechl, ale Sasuke vypadal vážně, takže musel uznat, že to nejspíše bude pravda. Když se pak znovu podíval, tak však zjistil, že Gatou má s sebou spoustu svých podřízených.
„Ale jejich celkem dost Sasuke,“ poznamenal Naruto.
„Snad se teď nebudeš bát,“ odpověděl mu na to Sasuke.
„Ne je jich jenom okolo stovky a já mám svůj život docela rád,“ snažil se z nepříjemné situace vykroutit Naruto.
„Takže to dělá pro každého z nás, něco okolo padesáti protivníků, nemůžou útočit všichni zároveň, takže to není tak nemožné,“ dedukoval nahlas Sasuke.
Narutovi se to opravdu nezdálo. Sice byl silný, stejně tak i Sasuke, ale bojovat sto proti dvěma se mu zdálo opravdu přehnané. Pak si však musel zavzpomínat, jak byli Gatouovi podřízení slabí, když jej okrádal. Naruto se mohl konečně zbavit nervozity, protože si rovněž uvědomil, že společně se Sasukem snížili jednu horu. Narutova tvář se na moment změnila v tvář ďábla.
„Dobře Sasuke, kryju ti záda,“ řekl už nadšenější Naruto a společně se vyřítili proti Gatouovi.
Boj probíhal velmi svižným tempem, protože Gatouovi podřízení byli opravdu slabí, ale i tak Sasukeho i Naruta takový boj vysiloval. Gatou se však nějak podezřele nestrachoval, když byli všichni jeho podřízení poraženi. Narutovi došlo, že musí mít ještě něco v rukávu, protože jinak by už dávno utíkal pryč.
„Uzumaki Naruto, něco mi dlužíš!“ Řekl Gatou, když bylo konečně po všem a Naruto i Sasuke stěží oddychovali.
„Podívej se kolem sebe, neměl bys raději utíkat?“ Zeptal se Naruto a obával se odpovědi.
Gatou se začal smát a Naruto začal, stejně jako Sasuke tušit něco strašného. Za pár okamžiků vycítili TO něco, co jim nahánělo ten nepříjemný pocit u srdce. Z mlhy za Gatouem se začaly vynořovat dvě postavy. Ve chvíli, kdy Sasuke i Naruto mohli rozpoznat, o koho se jedná, velice ztěžka polkli. Ani jeden z nich nečekal, že někoho takového potkají během celého svého života.
„Jestli je to ten, který si myslím, že to je, tak bychom měli velice rychle utíkat,“ řekl Naruto.
„Když jde o zdrhání, tak začínám nabývat dojmu, že takové situace přitahuješ,“ na to Sasuke.
Prudce se rozhlíželi kolem sebe, kam by mohli utéct, ale mlha stále houstla a oni neviděli, ani na krok. Tuto vesnici neznali, museli se připravit na boj, ale dost svých sil vyplýtvali na ty Gatouovy párátka.
„Zabuza-san, já se o ně postarám,“ řekl skoro ženský hlas.
Sasuke byl okouzlen krásou toho hlasu, Naruto ale nikoliv. Vzpomínal na člověka, který jej Naučil zacházet s mečem. Díky tomu starému zvrhlíkovi, Naruto dokázal vždy poznat, jakého je člověk pohlaví. Někdy mu to, ale nebylo k užitku. A někdy ho ta schopnost dokázala dostat do pořádných potíží.
„Jestli po nás nepůjde Zabuza, měli bychom toho využít,“ řekl Naruto potichu, skoro až šeptal, aby ho mohl slyšet jenom Sasuke.
„To bych s ní pak nemohl bojovat,“ řekl potichu Sasuke a měl na mysli toho člověka, který se s nimi rozhodl bojovat místo Zabuzy, obávaného šermíře.
„Nejsem si jistý, jestli s ním chceš bojovat?“ Poznamenal Naruto.
Ale Sasuke raději neposlouchal. Naruto zakroutil rezignovaně hlavou, protože bylo jasné, že Sasuke se nikdy nenechá přemluvit. Nyní se museli soustředit na svého protivníka, který se k nim začal rychle přibližovat. Žádná další slova, museli se soustředit na boj. Jejich protivník, nemohl být o moc starší než oni sami, ale na rozdíl od nich, on nebyl šermíř. A Naruto i Sasuke velice rychle zjistili, že se jim styl boje jejich protivníka, ani trochu nelíbí.
„Sak*a, on je shinobi!“ Postěžoval si Naruto.
Platné mu to, ale nebylo. Musel se bránit dalšímu přílivu jehlic, které na něj byly poslány. Většinu jich dokázal odrazit, některému rozpáraly oblečení a některé se k Narutově smůle do něj zabodly. Sasuke na tom byl dost podobně. Zabuza stále jejich marný boj sledoval. Sasuke s Narutem se rozhodli, že musejí přejít do útoku, protože bránit se už dlouho nedokážou. Sasuke se poohlédl na Naruta a Naruto zase na Sasukeho, okamžitě věděli, co ten druhý zamýšlí. Sasuke přešel do útoku první, protože jeho chidori, se vytvářelo rychleji, než Narutův rasengan.
První prudký výpad na útočníka, ale ten se mu vyhnul. Za Sasuke však hned v závěsu útočil Naruto. Rasenganu se už vyhnout nedokázal, ne úplně, byl zasažen a sražen k zemi. Zabuza konečně vypadal, že by se mohl každou chvíli zapojit do boje. To nemohlo být ani trochu dobré a Naruto to dobře věděl.
„Sasuke, teď už, ale fakt musíme zdrhnout!“ Napomenul ho Naruto.
Sasuke si tu příležitost, také uvědomoval. I on byl vysílen z předchozího boje. Oba se rozhodli pro útěk. Zabuza je však utéct nechtěl nechat a dal se je pronásledovat. Jak Naruto, tak i Sasuke, ale měli velké odhodlání mu utéct. Hned za prvním rohem, ale narazili na problém, protože ta ulička vedla rovnou do zdi. Cítili Zabuzovu přítomnost, jak se k nim zezadu blíží. Přitiskli se až ke zdi a doufali, že s ní splynout. Zabuza se blížil. Najednou byli vtaženi, skrz zeď. Chtěli křičet, ale ten, kdo je zatáhl do této tajné chodby, jim rukama zakryl pusu a to dost brutálně, takže byli přidušeni a Sasuke raději přišel o vědomí. Naruto se poohlédl a viděl, že ten člověk za ním je překvapen, že také neomdlel, jako Sasuke. Pak to Narutovi došlo, ta osoba, co se ho snažila připravit o vědomí, věděla, co dělá. Naruto se okamžitě uklidnil, tak aby nešla vycítit jeho přítomnost, ruka z jeho tváře pomalu zmizela. Když se Naruto mohl pořádně otočit, tak poznal, že se jedná o zlodějku, co je předtím okradla. Hned na to si zkontroloval, jestli ještě má své peníze. Měl je.
Zlodějka, šla jakousi tajnou podzemní chodbou a Naruto se jí rozhodl následovat. Musel, když si ona jako nic nesla Sasukeho přes rameno. A za chvíli dorazili do jakéhosi jeskynního komplexu. Bylo zde spoustu pochybných existencí a Narutovi bylo jasné, že zde sídlí bandité. Ale i ti nejhorší, co zde byli, se raději vyhýbali kapsářce a uvolňovali jí cestu několik desítek metrů dopředu. Na Naruta se dívali, tak jak byl on zvyklý, jako na něco zvláštního, kvůli barvě jeho vlasů. Konečně dorazili na místo, které vypadalo jako stan vůdce celé té bandy, dole pod nimi. Kapsářka se Sasukem přes rameno vstoupila a Naruto ji bez problémů následoval. Čekal, jaký bude vůdce těchto banditů.
Kapsářka hodila Sasukeho na zem. Naruto se zatvářil, že by to možná mohlo Sasukeho bolet, ale pak si vzpomněl, co udělal té zlodějce, zasloužil si takové zacházení.
„Proč ten druhý není taky omráčený?“ Ozval se nevrlý ženský hlas.
„Promiňte Tsunade-sama, je moc odolný,“ omluvila se kapsářka.
„Budeš muset více trénovat, Sakuro,“ řekla Tsunade.
Sakura přikývla a sedla si na své místo. Naruto to jméno znal a podle prostředí soudil, že se jedná o stejnou Tsunade, kterou znal jeho mistr a kterou měl v případě, že ji potká od něj pozdravovat. Uvažoval nad tím, že to nebude nejlepší nápad. Pak Tsunade vešla do hlavní části stanu. Naruto si ji od hlavy k patě změřil okem znalce a ujistil se, že všechny míry sedí, jak mu je jeho zvrhlý mistr popsal. Nyní si byl naprosto jistý, že se jedná o Tsunade, kterou má pozdravovat.
„A ty mi teď laskavě vysvětli, proč bych tě neměla zabít?“ Zeptala se Tsunade Naruta.
„Vy nás chcete zabít?“ Lekl se Naruto.
„Ne jenom tebe, za Uchihu dostaneme výkupné,“ řekla Tsunade.
„Když vám řeknu, kdo vás pozdravuje, tak to moji smrt ještě urychlí a nebo bude krutější,“ uvažoval schválně nahlas Naruto.
„Ty znáš někoho, kdo by mě pozdravoval?“ Divila se Tsunade a chtěla vědět, kdo to je.
„Asi nemám na vybranou,“ loučil se svým životem Naruto, „vysoký, dlouhé bílé vlasy, zvrhlík.“
„Jiraiya?!“ Zněla naštvaně, ale i potěšeně Tsunade zároveň.
Naruto se divil jak je to možné, mít zároveň radost i vztek.
„Ano, byl jsem jeho žák,“ řekl Naruto a doufal, že nepřijde krutá smrt, které se tak obával.
„Myslela jsem, že ten staroch přestal s vyučováním,“ říkala si pro sebe Tsunade.
„No já jsem zvláštní případ,“ řekl Naruto.
„Jak moc zvláštní?“ Zeptala se po chvilce zaváhání Tsunade.
Naruto vytáhl svůj meč a nechal na něm spočinout zraky, obou žen. Sasuke by se taky mohl dívat, ale to by nesměl být stále v bezvědomí.
„Takhle zvláštní,“ dodal Naruto.
Tsunade nechtěla věřit svým očím, jak něco takového bylo možného, ale musela to být prostě pravda. Démonský meč byl přímo před ní.
„Takže ty musíš být Uzumaki Naruto,“ poznamenala Sakura a byla opravdu překvapená.
„Co chceš za ten meč?“ Zeptala se Tsunade.
„Myslel jsem, že zrovna vy budete vědět, že ten meč není na prodej,“ řekl Naruto.
Tsunade vypadala zklamaně, ale sama dobře věděla, co by se stalo, kdyby si ten meč chtěla přivlastnit. Navíc netušila, jestli by se dokázala s takovou kalamitou, kterou představoval Kyuubi no Youko vypořádat.
„Naruto budeš tady hostem. Sakuro, pošli zprávu Uchihům, že tady máme jednoho z nich, ať nám za něho dají výkupné,“ přikázala Tsunade.
„To bude zbytečné, už teď si myslí, že je po něm,“ řekl Naruto.
„Tak je přesvědčíme o tom, že žije,“ řekla Tsunade.
„Já to myslel tak, že zkazil svůj poslední úkol, měl se sám zabít,“ řekl Naruto.
„Takže je nám k ničemu?! Sak*a!“ Rozčílila se Tsunade.
„Možná, kdybychom sejmuli toho Gatoua, tak pak by měl Sasuke nějakou cenu,“ řekl Naruto.
Sasuke pomalu začínal přicházet k sobě. Prostředí, ve kterém byl, se mu ani trochu nelíbilo. Hned poznal, že jsou někde v jeskyni, viděl stěny. Pak spatřil podivnou kombinaci látek, které tvořily jakýsi soukromý prostor a došlo mu, že je dostali bandité, nikdo jiný neměl tak špatný vkus.
„Naruto,“ snažil se neslyšně mluvit Sasuke.
„Sasuke, ony ví, že jsi vzhůru, koneckonců, jsou to kunoichi,“ řekl s úsměvem Naruto.
Sasuke se chtěl okamžitě dostat do bojového postoje, ale to by ho Sakura nesměla předtím pěvně svázat, aby nemohl vůbec pohnout.
„Takže ty víš i tohle. Vypadá to, že Jiraiya všechno vyzvonil,“ řekla Tsunade.
„Vy jste Tsunade-san?!“ Zeptal se s údivem Sasuke a přitom ještě nemohl znát Tsunadino jméno.
Tsunade, Sakura i Naruto se na něj s údivem podívali a nechápali, jak mohl vědět, kdo to je. Chvíli na Sasukeho zírali, trvalo mu to celkem dlouho, než si uvědomil, že by měl vysvětlovat, jak přišel na to jméno.
„Aha. Podle toho co vím, já jste kdysi byli tři. Kunoichi Tsunade, šermíř, který ovládal i ninjutsu Jiraiya a nejlepší šermíř své doby Orochimaru, u toho jsem se učil,“ vysvětlil Sasuke.
A nyní byli všichni pravdu překvapení, kdo by čekal, že se sejde tolik zajímavých lidí pohromadě? Naruto tušil, že bude muset jít ještě trochu více do hloubky, trochu více o sobě říct ostatním, když teď Sasuke řekl, že jeho bývalý mistr ovládal i ninjutsu.
„Aha, takže Jiraiya nic neřekl, to se mu musí nechat. Spíše tě učil i ninjutsu, to by vysvětlovalo, proč tě Sakura nemohla omráčit. Ale měla jsem za to, že toho nechal opravdu nadobro,“ řekla Tsunade.
Sasuke se nechápavě podíval na Naruta a pak na zbytek přítomných, co tím mohla Tsunade jenom myslet, když řekla, že Naruta jeho mistr učil i ninjutsu.
„Jak zajisté víte, jsem Uzumaki, sama jste to řekla. Pak vám na mě určitě nehraje fakt, že nemám rudé vlasy, znak klanu Uzumaki,“ řekl Naruto.
„Počkej, ty jsi Uzumaki, jako Uzumaki? Váženě?! Jak je to možné?“ Nechápal Sasuke.
„Máma je Uzumaki, no a otec byl Žlutý blesk,“ řekl Naruto.
„Žlutý blesk?“ Nechápal Sasuke.
„Legendární shinobi, něco jako Uchiha, jenom mezi shinobi,“ vysvětlila Sakura.
Sasuke se tvářil překvapeně. Znal pověst o Narutovi, že je to ten nejpodivnější šermíř, kterého svět zná, že je ovládán svým démonským mečem, ale nikdy neslyšel Žlutém blesku, a nebo opravdovým spojením s uznávaným klanem šermířů Uzumaki.
„Na mojí minulosti teď nezáleží, musíme se postarat o toho Zabuzu. Nedělá dobře mojí pověsti, že jsem zbabral nějakou práci,“ řekl Naruto.
„Nebál ses předtím náhodou Zabuzy?“ Divil se Sasuke.
„Možná, ale to jsem netušil, že se tady sejdou noví Sanninové,“ řekl vítězně Naruto.
„Do Sanninů máte daleko,“ řekla se smíchem Tsunade.
„Uvidíme,“ řekl Naruto.
Zvedl se a šel ven, aby se mohl vypořádat se Zabuzou. Sasukeho ho následoval a přitom netušil, že za něj někdo možná bude chtít výkupné. Jediná Sakura stále zůstávala ve stanu Tsunade.
„Jen jdi, ti dva to sami nezvládnou. Navíc jsem slyšela, že ten parchant Gatou má docela pěkný prsten,“ řekla Tsunade a poslala Sakura za Narutem a Sasukem.
Sakura vyšla také ven ze stanu a tam už na ni čekali Naruto i Sasuke. Nevypadali zrovna nadšeně, protože ostatní bandité je nechtěli pustit ven.
„Sakura-chan, co jim takhle něco říct?“ Zeptal se Naruto a odsouval meč, který mířil přímo na jeho hrdlo.
„Říct?!“ Divila se Sakura a okamžitě celý dav lapků, hrdlořezů a jiných takových individuí zpražila pohledem.
Všichni se okamžitě začali stahovat do všech možných děr a koutů, aby unikli Sakuřinu pohledu a případnému hněvu. Jeden odvážlivec se k ní dovolil přiblížit a nabízel jí jakési šperky, které nejspíše dnes ukradl, nějaké bohaté dámě.
„Kdybys byl větší fešák,“ řekla a dala tomu odvážlivci takovou ránu, že mu vyrazila i poslední dva zuby, co měl.
Šperky si vzala a pak hrdě pokračovala ven. Za ní byl Naruto a Sasuke, kteří také pocítili Sakuřin hněv. Mohli jen doufat, že už se jim nikdy nic takového nestane, mírně se třásli strachy.
„Abyste mě špatně nepochopili. Jsem s váma jen na tuhle jednu práci, pak si jde každý po svém,“ řekla hrdě Sakura, když vycházeli ven jinou tajnou chodbou, než vešli dovnitř.