Proroctví konce : Prolog

Ve světě ninjů panoval až nezvyklý klid, ovšem to bylo pouze zdání, do vypuknutí třetí velké války zbývalo jen několik roků. Nás ovšem nezajímá třetí válka, nezajímá nás ani dění ve světě. Pro nás je toto pouze dávná historie, ale aby mohl příběh být vyprávěn musí mít svůj začátek. Začátek našeho příběhu má své kořeny právě v této době. V době, kdy ještě legendární Sanninové byli pouze studenti a ne mistry, kdy zrada byla každodenním chlebem a nikdo neznal jméno Uzumaki Naruto a přesto se tento příběh točí kolem něho, možná někdo přece jenom může znát jeho jméno, nebo může někoho popostrčit, vnuknout myšlenku, aby udělal rozhodnutí které ovlivní budoucnost takovým způsobem jaký si ani neumíme představit.

Velký žabí stařešina seděl jako vždy v poradní síni na hoře Myouboku a rozjímal po vydatném obědě, který mu přichystala babča Shimo, spolu s ním zde je i Fukusaku-sama.
„Jak jsem říkal před obědem, mám zde nadějného studenta, byl bych poctěn kdyby jste mu mohl vylíčit jeho budoucnost.“
„Oh, drahý příteli myslíš toho mlaďase, který zde tropí tolik neplechy, kdykoliv ho sem přivoláš?“ otázal se Velký stařešina.
„Za to se musím omluvit, vím že je neposedný ale myslím, že má velký potenciál.“
„Dobrá, dobrá nech jej...“ Velký stařešina nedopověděl to, co chtěl, ale místo toho se mu zatemnil zrak a jakoby cizím hlasem začal citovat:

„Až list, kámen, písek, mlha a oblaka jedno budou,
až devátý stane se minulostí a stíny začnou padat,
tehdy ten jenž osamocen byl od narození splní si svůj sen,
ovšem nalezne při tom konec své cesty,
v ten čas bojovníci stínů pozbudou existence
a svět zahalí temnota.“

Když skončil, Fukusaku-sama se ptal, jestli je vše v pořádku, jediné, co však zajímalo Velkého stařesinu bylo, jestli stihli toto proroctví zaznamenat.
„Nyní mi sem nechejte přivést toho, no jak se to jen jmenuje?“
„Jiraiya,“ pohotově Fukusaku-sama.
„Ano, správně Jiraiyu, abych se na něj mohl podívat."
„Ano, Velký stařešino.“ řekl Fukusaku-sama.