Nová generace - 5.) V nemocnici

Ookami se pomalu probouzel a za krkem cítil nepříjemnou bolest.
„Kde to...jsem?" zeptal se potichu.
„Aaa konečně jsi se probudil." ozval se povědomý hlas.
Ookami se posadil a rozhlédl se. Byl v nemocničním pokoji. Hned vedle něho ležel Biaorin Rei s obváznou hlavou a levou rukou, vedle byl Yakou Daiji, který byl až na hlavu celý obvázaný a na konci ležela Hachi Junko s obváznýma nohama a krkem v krunýři. Naproti Ookamimu ještě ležel Karada Nobu, který měl obvázanou jenom hruď.
„Ahoj." pozdravili všichni a Ookami pozdrav opětoval.
„Co tady....všichni...děláte? zeptal se překvapeně Ookami.
„Tohle je následek našich zkoušek." vysvětlil Rei.
„To jste....to měli....tak....těžké? zeptal se Ookami.
„To víš, když máš senseie opilce..." začal Rei.
„...nebo spolubojovníky sraby.." pokračoval Nobu.
„..jinak to dopadnout nemůže." dokončily všichni.
„Co se....stalo?" položil další otázku Ookami.
„Náš sensei nás nechtěl vystavovat zkoušce." řekl Daiji „Řekl, že všichni automaticky postupujeme, protože jsme se mu zamlouvali hned jak nás uviděl. Jenže něco jsme dělat museli a tak nám přikázal ať se mezi sebou poperem. Když jsme se zeptali proč, řekl ať nemáme hloupé otázky a pustíme se do boje. Začali jsme jemně, pak to ale z nějakého důvodu přerostlo v hospodskou rvačku ve třech, do které se s radosti vrhl i náš sensei a díky němu jsme teď tady."
Ookami vyjeveně koukal, pak se podíval na Nobua a zeptal se: „A co..ty?"
„Náš sensei chtěl udělat zkoušku v boji jeden na jednoho." započal Nobu svůj příběh „Zeptal se kdo chce jít jako první, ať udělá krok. Já se ani nehnul a doufal, že se jeden z těch dvou odváží. Pak sensei podíval na mě a řekl: „Tak pojď, když chceš jít." otočil jsem se a všiml si že ti dva pa****ti udělali krok zpět. Nedalo se nic dělat tak jsem musel já. Sensei mě ujistil, že na mě půjde z lehka. Tak jsem si řekl, nějak to zvládnu. No, jak vidíte nezvládl. Minutu jsem se uhýbal jeho úderům, pak jsem ho škrábnul svým kunaiem. Sensei zařval: „Sutoon Dageki!", jeho ruce se proměnili v kámen a on mě začal surově mlátit do těla. Upadl jsem do bezvědomi a pak se probudil tady."
„Abych...pravdu řekl...nezávidím vám." řekl Ookami a Nobu se zamyslel.
„A co se stalo tobě?" zeptal se Rei.
„Došla mi...chakra." odpověděl Ookami a zrudl.
„Zopakuj tu větu." řekla Junko.
„Proč?" zeptal se trochu rozčileně Ookami.
„Tak dělej." přikázala Junko.
„Došla mi...chakra." zopakoval Ookami větu „Spokojená."
„Všimli jste si, že má Ookami hlubší hlas a nezasekává se tolik?" zeptala se trochu s údivem Junko.
„Teď, když se nad tím zamyslím asi máš pravdu." řekl Rei „Jak je to možný?"
„To nevím." řekla Junko „Zdá se, že se naše nula začíná zvedat."
„Já nejsem...žádná...nula!" rozčílil se Ookami „Jen jsem...nemocný! Nic víc."
Junko jen na Ookamiho vyplázla jazyk.
„Už to mám." řekl Nobu a zpod polštáře vytáhl nějaký dopis, posadil se a natáhl svojí ruku až k Ookamimu „Tohle ti posílá Yukiko."
Ookami si dopis vzal, poděkoval, otevřel ho a začal číst.

„Co se děje, že jste se po mně scháněly tak brzo ráno?" zeptala se Otome na recepci v nemocnici.
„Vaše jméno?" zeptala se postarší sestra.
„Murasakii Otome." řekla Otome.
Sestra se pustila do hledání.
„Už to mám schání se po vás dr. Seikaku, je to doktor jednoho z vašich studentů. Hned ho zavolám." řekla sestra a začala do mikrofónu vyvolávat jméno doktora.
Doktor dorazil za několik minut. Byl to vysoký modrovlasý muž.
„Dobrý den, vy jste Murasakii Otome?" zeptal se dr Seikaku.
„Hm. O co se jedná, musím za svými studenty. Ti mi neuvěří, že jsem tu pracovně." řekla Otome.
„Dobře přejdu k věci. Váš student Ookami má nevyléčitelnou nemoc. Teda do včerejšího večera jsme si to aspoň mysleli." začal dr. Seikaku.
„Bývalý student, ale pokračujte." přerušila ho Otome.
„Dobře, jak asi víte z jeho školní karty Ookami trpí nedostatkem chakry. Tato nemoc zatím nikdy nebyla vyléčena, ale včerejší zkoušky prokázali opak." pokračoval dr. Seikaku „Ookami měl při testech před týdnem dvacet procent chakry průměrného Genina. Včerejší testy ukázali nárust o deset procent. Co jste s nimi včera na zkouškách dělala?"
„Nejdřív děti bojovali proti zemním klonům a k večeru ještě proti mně, ale mně se nezdálo, že by se Ookami nějak zlepšil." řekla Otome a zamyslela se.
„Kdyby jste si na něco vzpomněla uvědomte mě prosím. Pokud by se našel lék, byla by to v medicíně obrovská revoluce. No, už vás nechci déle zdržovat. Nashledanou." řekl dr. Seikaku a odešel.

Ookami začal mačkat dopis a z jeho očí začaly téct slzy.
„Co se stalo?" zeptal se Rei.
„Já...já...jsem....neprošel...u...zkoušek." řekl Ookami a začal brečet „Budu se...muset...vrátit do...Akademie...nebo...úplně...skončit."
„To je mi líto." řekl Rei.
Daiji i Nobu se přidali. Jenom Junko mlčela. Ookami se začal pomalu uklidňovat, aby mohl na bývalé spolužáky mluvit normálně. Utřel si slzy a podíval se na ně.
„Můžu vás o...něco...poprosit?" zeptal se a z očí mu pořád tekli slzy.
„Jasně cokoliv?" nabídl se Rei.
„Slibte mi....že to..nikomu...neřeknete....zvláště....ne...Katsurovi a...Leiko." požádal je Ookami.
„Slibuji." řekl Rei.
„Já taky." přidal se Daiji.
„Počítej se mnou." řekl Nobu.
Všichni se podívali na Junko.
„Co na mě všichni tak zíráte?" zeptala se nervózně.
Ookami nasadil psí oči a smutně se na Junko díval.
„Dobře, slibuji, neřeknu jim to, ale asi si zapomněl na Etsuko a tu Yukiko." řekla Junko.
„Kruci....no jo." řekl Ookami a rychle se postavil.
V tu chvíli mu za krkem projela obrovská bolest a Ookami málem upadl na zem.
„Co blbneš?" zeptal se vyděšeně Nobu „Řekneš jim to až příjdou. Yukiko slíbila, že mě navštíví."
„Dobře." řekl Ookami a vyhoupl se zpět na postel.
„Ale je to divné." řekla Junko.
„Co?" zeptal se Rei.
„No, mise může dělat pouze pět týmů ze třinácti." řekla Junko „Ale ti co je dělat nebudou se nemusí vracet na Akademii. Někteří z nich dobrovolně skončí. Jeden až tři se vrací do Akademie a zbytek má většinou nějaké kancelářské práce nebo zaučování předškoláků. Opravdu je tam napsáno, že buď skočíš nebo se vrátíš na Akademii?"
„Podej mi ten dopis." požádal Rei a Ookami dopis hned předal.
Rei se pustil do čtení.
„Jo, je tu buď Akademie nebo konec." řekl Rei „Nobu, kdy jsi dostal ten dopis?"
„Včera večer, vy už jste spali, od Yukiko." odpověděl Nobu.
„Takové rozhodnutí by nemělo být vydáno dokud o tom nerozhodne Hokage, který to má na starosti." řekl Rei.
„Hokage..o tom...rozhoduje?" zeptal se Ookami.
„Ano, je to součást jeho práce. Občas se stane to že na mise postoupí více jak pět týmů, tak Hokage společně se senseii musí rozhodnout, které z nich je budou dělat. Ostatní mise nedostávají, ale šance na postup na vyšší úroveň mají stejné. Také rozhoduje co bude s těmi co neprošli a ti se pak rozhodnou buď skončit a najít si jinou práci zopakovat si Akademii nebo pracovat v kancelářích." vysvětlil Daiji.
„Aha, ale tahle rozhodnutí by se měla dělat dnes a ne včera. Zeptáme se Yukiko až příjde." řekl Nobu.

Yukiko přišla do nemocnice až pozdě odpoledne. Otevřela dveře do nemocničního pokoje a všichni jí hned pozdravili. Ona pozdrav s mírnou nervozitou opětovala a šla se posadit k Nobuovi.
„Už se cítíš lépe?" zeptala se starostlivě.
„Jo, doktror říkal jěště dva dny a budu jako rybička." odpověděl s úsměvem Nobu a pak trochu zvážněl „Něco od tebe potřebujeme vědět?"
„Co potřebuješ?" zeptala se Yukiko.
Nobu pokynul Ookamimu.
„Kdo ti řekl, že se Ookami musí vrátit do Akademie nebo skončit?" zeptal se Nobu a Yukiko zčervenala „Porada měla být dneska, ale tys to už měla napsané v dopisu, který si psala včera."
Všichni se na Yukiko podívali a čekali co z ní vypadne.
„Řekla nám to Otome-sensei, když jsme šly do nemocnice." řekla dívka celá rudá „Řekla nám přesně to co řekne Ookamimu, pak si to rozmyslela a vypařila se. Já jsem se bála to Ookamimu říct osobně, tak jsem napsala dopis s tím co Otome-sensei řekla."
„Otome-sensei...byla asi...vážně...zklamaná." řekl Ookami.
„Proč myslíš?" zeptal se Rei.
„Zkouškama...jsem...prošel jen..díky ní." odpověděl Ookami „Postoupil...jsem jen...protože...si mě...měla...vzít...do týmu."
„Takže se vrátíš do Akademie?" zeptala se Junko.
„Jo, nemám...na...výběr." řekl jistě Ookami „Skončit...nechci."
„Už ani nemůžeš." řekla Yukiko.
„Cože? Proč?" Ookami se na ní nechápavě podíval.
Yukiko vytáhla z kapsy složený papír a začala ho rozkládat.
„Na tomhle papíře je napsáno, které týmy udělali zkoušku a budou dělat mise, Genini kteří budou pracovat v kancelářích a ninjové vracející se do Akademie." řekla Yukiko a podala papír Ookamimu.
Ten ho začal číst.
„Dostal ho každý Genin." dodala Yukiko.
Ookami se díval do papíru a nepohnul ani brvou.
„To znamená, že slib můžeme zrušit." ozvala se Junko.
Ookami vrátil Yukiko papír, pak si lehnul, otočil se na bok tváří k oknu a snažil se usnout.
„To bude dobrý Ookami." utěšoval ho Rei.
„Ani Leiko a Katsuro nejsou tak špatní, aby se ti přišli vysmívat." pokračoval Daiji.
„Naivkové." ozvaly se Junko a Nobu najednou.
„Víš, jak Katsuro nesnáší Ookamiho za to co mu předloni udělal." řekla Junko „A Leiko je vždycky na Katsurovo straně."
„Necháme Ookamiho na pokoji. On už si poradí a ví, že mi mu kdykoliv pomůžeme." řekl Nobu a podíval se na Yukiko „Co říkali rodiče, když zjistili, že budeš dělat mise?"

Stalo se jak si Junko a Nobu mysleli. Druhý den přišli Junko Katsuro a Leiko navštívit a samozřejmě se posmívat i Ookamimu. Ookami dělal, že spí a snažil se ty dva ignorovat. Daiji a Nobu je chtěli zastavit, ale Ookami řekl ať se do toho nepletou. A nebyly to jen Katsuro a Leiko, kteří se přišli Ookamimu posmívat. Až asi na tři studenty, Yukiko a Etsuko to byla celá jeho třída (Některé z nich Ookami odbil tím, že aspoň udělal testy na Genina, což umlčelo jenom dva studenty). Pak tam přišlo ještě několik studentů z mladších ročníků, ale ty Daiji a Nobu vyhodili hned po prvních slovech.
O DESET DNÍ POZDĚJI
Ookami vyšel z nemocnice. Byl už úplně v pořádku. Přesto vypadal jako hromádka neštěstí. Když přišel do své uličky, vzal tam pár kusů oblečení a naházel ho do bedny z vybavením. Tu si pak vzal do rukou a odešel z uličky. Po cestě potkal Etsuko, Yukiko a nějakého blonďatého kluka, zřejmě to byl náhradník za Ookamiho.
„Ahoj." pozdravili Etsuko a Yukiko.
Ookami pozdrav neopětoval a ani se na ně nepodíval. Za chvilku prošel branou ven z města a pokračoval k místu, kde si pral oblečení. Bednu položil pod strom, posadil se na břeh řeky, nohy dal do vody a zapřemýšlel se.
„Opakovat celou Akademii, zase si prožít to peklo." pomyslel si „A ještě ten výsměch, že jsem slabší než studenti z prvního ročníku. Mám dva měsíce. Budu trénovat tak jak moje chakra dovolí. Ale nechce se mi do toho. Celé moje tělo vypadá jako by to vzdalo a chtělo odejít pryč."
„Ahoj, slyšeli jsme, že máš špatnou náladu, tak jsme ti přišli pomoct." ozval se za Ookamim něčí hlas.
Ookami se otočil a úžasl.