Každý začátek má i konec 06 - 07

Seznamte se, Sabaku no Gaara

,,Všechno je v největším pořádku. Vaší přítelkyni nic není. Je možné, že to byla reakce na změnu klimatu, nebo něco špatného snědla." vysvětlil mi doktor.
,,Vážně Naruto, nic to není." ujistila mě Yoko. Stál jsem tam a absolutně nechápal, co mi právě teď řekli.
,,V pořádku?" řekl jsem si pro sebe.
,,To si děláte srandu? Co jste to za doktora? Chci aby ji vyšetřil někdo jinej! Nevěšte mi bulíky na nos!" začal jsem se rozčilovat. Cítil jsem jak mi Yoko mačká ruku abych se ukldinil. Viděl jsem doktora jak udělal pár kroků zpět. Zjevně viděl krví prolité oči a bál se. Zavřel jsem oči abych se uklidnil, když jsem je otevřel, byly už modré.
,,Až se vrátíme do Konohy tak ti to vysvětlím. Nemusíš se hned rozčilovat. Nic mi není." řekla Yoko a upřeně se mi podívala do očí.
,,Dobře." ustoupil jsem nakonec a odešli jsme. Bylo vidět, že je doktor vděčný Yoko, že mě ovládá a on nemá rozbitý nos nebo něco podobného.

,,Ty jsi byla nemocná maminko?"
,,Tak trochu, ale to se dozvíš, jen počkej"

,,Nevěřím ti." řekl jsem v hotelu, když jsem se převlékali do líp vypadajících věcí kvůli obědu s Gaarou.
,,V čem mi nevěříš?" zeptala se mě Yoko v kuchyni.
,,Že ti nic není. Nevěřim ti. Něco předemnou tajíš. Proč mi to neřekneš?" vysvětlil jsem. Dívala se do skleničky s vodou a chvíly mlčela.
,,Ale mě vážně nic není, tak mi prosím věř. Všechno ti řeknu až vklidu doma v Konoze. Vydržíš to těch pár dní?" říkala potichu a při poslední větě se na mě otočila a podívala se mi do očí. Stál jsem tam a nevěděl, co bych měl dělat. Připadala mi sklamaná. Pochopil jsem, že jsem řekl něco špatně. Položil jsem kalhoty, které jsem chtěl dát do skříně na postel a šel k ní. Objal jsem ji...
,,Promiň, já to tak nemyslel. Jenom mě štve, že nevim, co s tebou je a nemůžu ti nijak pomoct." omlouval jsem se.
,,Já vim že jsi to tak nemyslel, ale zkus to vydržet prosím. Budeme tady jen týden. Až přijdeme domů, tak ti to řeknu."
,,Dobře, ale slib mi, že kdyby se něco dělo, tak mi to řekneš. Byl jsem strachy bez sebe, když jsi měla v noci ty křeče a zimnici."
,,Dobře." souhlasila. Neudržel jsem se a musel ji políbit. Dala do toho polibku všechny své emoce, abych věděl jak se cítí. Byl to dlouhý a vášnivý polibek. Nakonec jsme se od sebe odtrhli, uklidili věci a šli k budově Kazekageho, kde jsme se měli sejít s Gaarou.

,,Ten pán měl o tebe asi strach žejo?"
,,To měl..."

Když jsme dorazili k budově už tam na nás čekal. Byl stejně vysoký jako Naruto, s hustými červenými vlasy. Černé kruhy pod očima mu dodávali výraz, který jsem nedokázala pojmenovat.
,,Tak tohle je ta dívka, kterou si mi chtěl představit?" , díval se na mne a usmíval se.
,,Já jsem Yoko. Moc mě těší"
,,Já jsem Gaara, potěšení na mé straně."
,,Takže Gaaro, kam nás vezmeš?" spustil Naruto.
,,Znám jeden podnik, kde výborně vaří. Je to o tři bloky dál."
,,Dobře tak jdeme, mám hlad jako vlk..." zavelel Naruto a my vyrazili. Cestou jsme se trochu sbližovali s Gaarou. Navenek vypadal trochu hrůzostrašně, ale zjistila jsem, že je docela milej a jako Kazekage hodně galantní. Hodně dobře se mi s ním povídalo. Došli jsme do restaurace a sedli si k velkému stolu u okna. Vypadalo to tam vážně luxusně...a draze. Trochu nejistě jsem se podívala na Naruta vedle sebe. Zachytil můj pohled...
,,Neboj se, tady velectěný Kazekage nás zve.", přitom se díval na Gaaru zvláštním způsobem.
,,Samozřejmě. Neslušelo by se, aby jste platili. Jste mý hosté." odpověděl jistě Gaara. Obědnali jsme si jídlo a povídali si. Docela jsem se bavila, až pak začal Naruto s docela zvláštím tématem.
,,Budeme se brát." řekl jakoby nic. Gaarovi uvízlo sousto v krku a začal kašlat a pít. Oba jsme se na něj dívali, dokud konečně uvolnil krk.
,,Cože prosím?" zeptal se nejistě.
,,Slyšels, budeme se brát." zopakoval mu Naruto.
.,,Páni...Gratuluju samozřejmě. Kdy to chystáte?"
Naruto se na mě podíval, jakobych měla odpovědět já.
,,Za tři měsíce." řekla jsem nakonec. Naruto na mě koukal jako na blázna, nakonec se vzpamatoval a jen kývnul.
,,Budeme rádi, když si uděláš čas a přijdeš." dodal Naruto.
,,No, jako Kazekage bych neměl opouštět vesnici, ale Temari s Kankurem mě mohou na pár dní zastoupit."
,,To by bylo skvělé." zajásala jsem. Byla jsem ráda, že na naší svatbě bude Narutův starý přítel. Dojedli jsme a odešli. Napadlo mě, že se Gaara vrátí později, protože nezaplatil. Stáli jsme u našeho hotelu. Chtěla jsem poděkovat za oběd a zalíst konečně někam do chládku, ale Naruto mě držel pevně za ruku a ještě si něco říkali, takže jsem se smažila venku na slunci.
,,Pak zamnou ještě přijď a popovídáme si o tamtom." řekl Gaara a podíval se na mne.
,,Jsem rád že jsem tě poznal. Ještě se uvidíme, ale teď už musím jít."
,,Taky jsem ráda, že jsem tě poznala" odpověděla jsem a doufala, že snad už konečně půjdeme, ale Naruto jakoby přirostl k zemi.
,,Přijdu večer." dodal a otočil se ke vchodu do hotelu. Konečně jsme vlezli do chladné mísnosti. Když sme přišli do pokoje, šla jsem okamžitě do koupelny, abych ze sebe smyla pot a prach. Naruto pak přišel zamnou. Bylo to pro nás uplně přirozené, ale mě z ničeho nic začalo bušit srdce, jako kdyby jsme to zažili poprvé a vůbec se neznali. Vůbec jsem to nechápala, polilo mě horko. Naruto si toho všiml a divně se na mě díval.
,,Zdá se mi to, nebo se červenáš?" zeptal se. Docela jsem se zhrozila. Já se červenám? To není možné, nikdy jsem se nečervenala a když ano, tak jen vyjímečně.
,,To bude z toho vedra venku." zakecávala jsem.
,,Ne, to nebude z toho horka. Ty se stydíš. Proč se stydíš?"
,,Já se nestydím, jak si na to přišel?" zasmála jsem se. Sjel mě pohledem odshora až dolů a zase zpátky...
,,Proč sis tedy zakryla rukama prsa a stojíš tak...?" řekl podezíravým hlasem opřený o kachličky se složenýma rukama na prsou. Po jeho slovech jsem se na sebe podívala. Měl pravdu. Vůbec jsem to nechápala. Jednu nohu skříženou, aby neviděl spodek a ruce dané tak, aby neviděl vršek. Byla jsem nalepená na zdi, jakobych se ho snad bála. Chtěla jsem dát ruce od sebe a normálně si stoupnout, ale tělo mě vůbec neposlouchalo. Začala jsem být zmatená. Naruto stál stále ve stejné poloze a na stejném místě, čekajíc, co se stane. Podívala jsem se na něj nechápavě a snažila se ze sebe dostat srozumitelnou větu.
,,M-mohl bys prosím odejít?J-já..."
,,To je v pořádku, nemusíš mi to vysvětlovat." skočil mi do řeči a odešel. Najendou jsem se cítila uplně normálně. Tělo mě poslouchalo a já se mohla vysprchovat. Když jsem vylezla v osušce z koueplny, abych si vzala čisté šaty, uviděla jsem naruta v krátkých kalhotech bez trička, jak leží na posteli a dívá se do stropu. Přišlo mi to jako deja vu. Opět se mi rozbušilo srdce a nemohla jsem se hnout. Držela jsem osušku tak pevně, až mě z toho bolela ruka. Naruto se podíval trochu nudně...
,,Už zase?" řekl. Vypadal trochu sklamaně. Nevěděla jsem co má dělat. Nechápala jsem svoje tělo, proč to dělá.
,,Já...Promiň nevím co se to semnou děje!" vykoktala jsem ze sebe.
,,Možná to souvisí s tim, co mi chceš říct v Konoze. Co myslíš?". Ta otázka mě trochu zarazila. To mě nenapadlo. Teoreticky by to možné bylo, ale tyhle reakce jsou přehnané.
,,Naruto, mohl by sis vzít tričko? Aspoň nachvilku, abych se mohla obléct." poprosila jsem. Divně se na mě podíval, ale triko si oblékl. Došla jsem ke skříni a chtěla si vzít šaty, ale ruka mi to nedovolila. Nemohla jsem vzít šaty do ruky. Začínalo mě to štvát. Sahala jsem po jiných věcech a jediné, co jsem chytla, bylo tílko a kraťasy.
,,Aspoň že to" řekla jsem si pro sebe a odešla se převléct do koupelny. Když jsem vylezla, byl Naruto zase bez trička, ale najednou už mi to nevadilo.

,,O čem si semnou chtěl mluvit?"
,,O tý technice... Kterou ste s Kyuubim vytvořili."
,,Aha...No, tak asi to vezmu odzačátku. Odešel jsem na horu Myobokuzan abych ovládl Kyuubiho a pomocí jedné žabí techniky ho dostal z mého těla bez toho, abych umřel. Musel jsem hodně zesílit, a než jsem se dostal na určenou úroveň, zabralo mi to rok a půl. Pak jsme dva roky trénovali proměnu v Kyuubiho se zachováním mého vědomí. Potřebovali jsme to, aby jsme se naučili žít v souladu nebo co. Pak jsme mohli začít s technikou. Strhl jsem pečeť na bráně a Kyuubi se dostal ven. Trvalo den, než jsem se dokázal vypořádat s takovou silou. I pro něj to bylo těžké. Pak, jako devítiocasá liška, jsme měli udělat tu techniku, ale nepovedlo se to. Nikdo to nechápal a tak jsem potlačil Kyuubiho a půl roku jsme hledali chybu. Nakonec jsme přišli na to, že by jsme oba zemřeli, pokud by jsme se rozdělili a tak jsme vytvořili Jutsu, které nechá kousek lišky ve mě a kousek mě v Kyuubim. Proto se někdy zachovám jako zvíře, mám to v sobě zapečetěný, stejně jako on se chová jako člověk. Pak už jsme se mohli oddělit. Asi dva týdny jsem byl v bezvědomí, protože mi to vzalo hodně síly. A další rok a půl nám zabralo, než jsme se naučili žít jeden bez druhého. Naučili jsme se společné techniky a já se musel naučit ovládat zvířecí pudy ve mě. Nakonec se mi to podařilo a před půl rokem jsem se vrátil. To je asi všechno"
,,Zajímavý. No, každopádně jsem zjistil, že zvířecí pudy si uplně neovládl, Naruto"
,,Ale prosimtě, když si jednou zavrčim, to nic neznamená. Nechci vědět jaký pudy v sobě máš ty..."
,,Jak to myslíš?"
,,Našel jsem tě tady opilýho a to mi k tobě nesedí"
,,Jednou za čas si může i Kazekage trochu loknout."
,,Trochu? No tě bůh, trochu? No to nechci vědět, jak se opiješ na oslavě."
,,Na jaký?"
,,Ach jo...To nech bejt, už půjdu, jdeme s Yoko do nějakýho krámku co objevila..."
,,Jdeš nakupovat jo? Haha..."
,,Kdybych šel nakupovat saké, rád by ses přidal viď?" setřel jsem ho a odešel.

,,To je ten pán asi silný, že jo?"
,,Je silný, ale uvnitř je silnější."
,,Co to znamená?"
,,To pochopíš, až budeš větší"

,,Ten týden utekl jako voda" říkala jsem, když jsme se loučili s Gaarou u vchodu do vesnice.
,,To ano, ale užili jsme si to" dodal Naruto s úsměvem.
,,Snad se brzy uvidíme." řekl Gaara s úsměvem.
,,Uvidíme se za tři měsíce. Ještě ti pošlu dopis, abys věděl, kdy máš přijít."
,,Pravda. Budu se těšit.". Podali jsem si ruce a dali se k odchodu.
,,Strašně nás těšilo, Kazekage-sama, je nám obrovskou ctí..." slyšela jsem za námi. Otočila jsem se a viděla náš tým jak se uklání a mluví k Gaarovi. On vypadal trochu nervózně.
,,Tak už pojďte, nebo mi celou cestu ponesete batoh a Kyuubiho navrh!" zařval na ně Naruto. Všichni se rozloučili a doběhli nás. Byl podvečer, takže Slunce už tolik nehřálo a my si užívaly cestu v poušti. Byl krásný západ slunce. Vypadalo to, jako kdyby jsme byli jen trochu vzdáleni od té velké žhavé koule. Dívala jsem se tím směrem a maximálně si to užívala. Zastavila jsem se, protože se mi zdálo, že někoho vidím. Okamžitě se zastavili i ostatní. Dala jsem pokyn rukou, který upozornil můj tým na možného vetřelce a ti se okamžitě připravili k útoku s kunai v ruce. Naruto se podíval směrem, kterým jsem se dívala i já a taky spozorněl. Byla to jen silueta, ale okamžitě jsem poznala že je to muž. Za ním se objevili další dvě. Čekala jsem, až uvidím dotyčným do obličeje. Chvilku to trvalo, než byli dostatečně blízko, ale jakmile jsem uviděla obličej prvního sáhla jsem pro kunai také. Naruto viděl hrůzu v mých očích a taky se připravil. Masaru se postavil předemne, Jomei šel v pravo a Yumiko zůstala vzadu jako posila. Tři muži se blížili, bylo jasné že jdou k nám. Konečně došli až k nám. Dva muži si klekli a ten třetí stál a díval se na mne. Věděla jsem, kdo to je, ale nic jsem neříkala. Čekala jsem, až začne. Viděla jsem, jak se Naruto přiblížil a Kyuubi mi vyskočil na hlavu.
,,Tak jsem Vás konečně našel, princezno..."

,,Jaká čest.", řekl a poklonil se. Mlčky jsem čekala až bude pokračovat.
,,Jistě víte kdo jsem."
,,Nejsem si jistá."
,,V tom případě se představím. Jsem první syn vůdce klanu, Kado Ryuu." představil se opět s poklonou.
,,První syn?"
,,Ano. Mému otci se nedávno narodil druhý syn. Bohužel jsem se nedozvěděl jeho jméno, protože jsme Vás šli hledat v den jeho narození."
,,Už chápu. Slyšela jsem o Vás. Prvorozený, nadaný a ušlechtilý. Avšak si nemyslím, že to je pravda, pokud je Váš otec Nori Ryuu, je nemožné být ušlechtilý."
,,Proč si to myslíte?"
,,Mám své důvody proč si to myslím, ale nebudu Vás tím zatěžovat. Zajímá mě, proč jste vážil tak dlouhou cestu až sem." přešla jsem k věci.
,,Mám vzkaz od mého otce. Počkejte minutku...", poprosil a luskl prsty k jednomu z mužů. Ten sáhl do batohu, který měl na zádech a vytáhl z něj svitek. Kado si ho od něj vzal a začal čís.
,,Milá Yoko. Tímto tě chci požádat, aby jsi se vrátila. Jako tvůj strýc, jediný žijící z tvé rodiny, se o tebe bojím a proto bych chtěl vidět, že jsi zdravá a v bezpečí. To se může stát jen na území našeho klanu, proto prosím, pojď s Kadem. Až se ujistím, že jsi v pořádku, budeš se moci vrátit zpět. Nori Ryuu."
Chvilku jsem tam stála a přemýšlela, jestli jsem slyšela dobře. Zadržovala jsem smích. Nemohla jsem uvěřit svým uším. Tak absurdní věc jsem ještě neslyšela. Do očí se mi hrnuly slzy smíchu. Z hluboka jsem se nadechla a uklidnila se. Až pak jsem promluvila...
,,Je mi líto, ale budu muset tuto štědrou nabídku odmítnout. Mám na práci něco neodkladného."
,,To je škoda. Jsem si jist, že by Vás můj otec rád viděl. Vážně si to nerozmyslíte?"
,,Bohužel. Ta věc je vážně důležitá."
,,Asi Vás nepřesvědčím. Vyřídím to otci. Jsem rád, že jsem se s Vámi mohl setkat. Věřím, že to není naposledy, co vás vidím.", rozloučil se a otočil se k odchodu. Také jsem se obrátila, podívala se na nechápavé obličeje za mnou, naznačila jsem, že se o ničem nechci bavit a dala se do běhu. Ostatní se přidali. Přála jsem si být co nejdřív doma abych si o všem mohla promluvit s Narutem. Bohužel, právě on mi to mařil. Nejdříve jsme se utábořili u jedné z řek, které byly daleko z cesty a další den jsme měli alespoň deset přestávek k odpočinku, prý kvůli mému zdravotnímu stavu. Když jsme konečně dorazili do Konohy, bylo to o dobré dva dny déle, než bylo v plánu. Nejprve jsme dali hlášení Hokage, samozřejmě jsme naše rodinné setkání vynechali. Potom jsme šli domů, odpočinout si. Byla jsem spocená a špinavá a tak jsem si šla dát pořádnou sprchu. Když jsem s ručníkem omotaným kolem těla vyšla ze sprchy, stála jsem u velikého zrcadla, které jsme v koupelně měli. Nechala jsem spadnout ručník na zem a dívala se na své nahé tělo. Hledala jsem něco, ale sama jsem ani pořádně nevěděla co. Otáčela jsem se kolem dokola, ale nic jsem nenašla. Nakonec jsem to po dvaceti minutách vzdala a vyšla z koupelny. Naruto šel do nějakého krámku s jídlem pro večeři. Šla jsem se obléknout a vysušila si vlasy. Vyšla jsem na balkon. Slunce už zapadlo, ale obloha byla zbarvená do oranžova. Vyšli první hvězdy a v ulicích začínal noční život. Uslyšela jsem klíče v zámku a šla se podívat, co přinesl Naruto k večeři. Byla to nějaká zelenina s rýží. Když jsme dojedli, šla jsem umýt nádobí a lehnout si do postele. Chtěla jsem mu všechno vysvětlit až další den kdy bude odpočatý. Dnes už toho bylo dost i na mě. Podívala jsem se, teď už na černou oblohu s milionami světel, zavřela oči a usnula.

Když jsem se probudila byl Naruto pryč. Šla jsem do koupelny za ranní hygienou a pak pro něco k jídlu. Když jsem se převlékala, přišel. Podíval se směrem ke mě a usmál se. Usmála jsem se také a dooblékla se. Naruto stál stále na stejném místě a sjížděl mě pohledem nahoru a dolů.
,,Co je?" zeptala jsem se nejistě.
,,Ále nic. Pojď do kuchyně." odpověděl a odešel. Šla jsem hned za ním, byla jsem zvědavá, co po mě chce.
Když jsem přišla, byla na stole obrovská kytice gerber. Usmála jsem se, ale on vypadal vážný. Sedla jsem si na jednu z židlí a čekala až začne.
,,Takže?..."
,,Takže co?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Řekneš mi, co ti řekl ten doktor a co jsi mi chtěla říct, až budeme doma?" dořekl. Srdce mi vynechalo jeden úder. Samozřejmě jsem tohle čekala, ale teď jsem vůbec nevěděla, jak mu to říct.
,,Dobře. No, ehm, kde začít. Když se ten doktor vrátil a zavřel dveře, začal se mě ptát na různé věci, jako třeba co jsem jedla, jestli nemám střevní potíže a tak. Chvilku jsme si takhle povídali a pak mi vzal krev. Přišel takovej mladej kluk s malým přístrojem, kam tu krev vložil a něco tam mačkal. Nikdy jsem ten přístroj neviděla, ale vypadalo to, že dělá krevní testy nebo tak něco. Pak jsem si lehla a doktor mě prohlídl. To trvalo fakt dlouho, už mě to docela štvalo. Pak ten stroj zapípal a doktor se na něj podíval. Pak šli do vedlejší místnosti a o něčem tam mluvili. Pak se doktor vrátil s úsměvem na tváři a řekl mi, že...ehm...že jsem asi dva a půl měsíce těhotná." dořekla jsem a podívala se na Naruta. Byla jsem zvědavá na jeho reakci. Seděl jako zapikanej a díval se na mě. Vůbec nemrkal. Šla jsem k němu, ale on se díval pořád na to stejné místo.
,,Naruto? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho a položila mu ruku na rameno. Chvilku byl pořád ve stejné pozici a pak se na mě podíval. Postavil se a objal mě.
,,Naruto, nemůžu dýchat."
,,Já...já sem tak" začal s úsměvem.
,,Proč si mi to ale neřekla?" dokončil s uplně jinou větou.
,,Protože jsem ti to nechtěla kazit. Pořád by ses o mě bál a nemohl by sis to pořádně užít."
,,...šťastnej..." dokončil větu kterou předtím začal. Znovu mě objal a políbil mě. Konečně jsem se cítila volná. Už jsem to před ním nemusela tajit.
,,Proto si řekla, že bude svatba za tři měsíce?"
,,Ano. Chvilku jsem rozmýšlela, jestli se vdát až po porodu, nebo před ním a došla jsem k názoru, že po porodu by jsme museli zařizovat hodně věcí ohledně miminka a svatba by byla ve spěchu a to já nechci. Navíc, za tři měsíce ještě budu vypadat jako člověk a ne jako chodící koule.", usmála jsem se.
,,Jsi fakt úžasná. Nemůžu uvěřit, že si všechno tohle promyslela během pár minut."
,,Ještě jedna věc."
,,Jaká?"
,,Co to bylo za chlápka v poušti?"
,,Byl to syn mého strýce. Vypravěla mi o něm pěstounka, u které jsem žila. Pamatuješ si jak jsem ti o ní říkala?"
,,Jo, pamatuju. A co je zač?"
,,Myslím, že bude nejspíš dědic. Až Nori umře, bude vůdcem klanu. Tedy, pokud se nevrátím. Já bych měla být další na řadě, ale když se nevrátím, bude vůdcem on. Ale neboj se, je mi jedno, kdo bude další, protože já to nebudu.", ujistila jsem ho s úměvem.
,,No, něco se mi na něm nezdálo. Ale to je fuk. Musim za bábi, domluvit s ní nějaké věci. Dávej na sebe pozor." dořekl a odešel. Usmívala jsem se ještě dlouho po jeho odchodu. Když se vrátil Kyuubi ze svého lovu byl zvědavý.
,,Co je tak hezké, že se usmíváš?" zeptal se a zalezl do stínu.
,,Všechno je konečně normální. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem Narutovi konečně všechno řekla."
,,No, měl by tam bejt ještě malej kamínek, protože já o ničem nevim. Jako váš domácí mazlíček bych to měl vědět, co myslíš?"
,,Myslela jsem, že jsi na to už přišel. Ale když ne, tak já ti to řeknu. Jsem těhotná, není to skvělé?" podívala jsem se na něj. Jeho výraz se změnil na překvapený a potom vypadal, jako by snědl kus citronu.
,,Dí...Dítě? Tady? Vaše? Já a strejda? Bože pomoc! Nerozmyslíš si to? Vždyť to jenom řve a řve a řve!" začal plašit a lítal po bytě.
,,Prosimtě uklidni se. Zaprvé, ještě nerodim, zadruhé se o něj přece budeš starat s láskou protože jsi náš mazlíček a zatřetí, až to malé uvidíš, změníš názor." vysvětlila jsem mu. Nevypadal moc spokojeně ale alespoň přestal vřískat a běhat po bytě. Venku bylo krásně a tak jsem se šla projít. Znala jsem jedno dobré krejčovství a napadlo mě, že bych se tam mohla zastavit.

Poznámky: 

A je tu slibovaný speciál... Snad se vám bude líbit. Odhalili jsme tu VELKOU ZÁHADU Jak tak koukám do své hlavy, pomalinku se blížíme ke konci...počítám ještě tak....pět šest dílků, které ale budou stát za to (a budou sakra dlouhý a sakra napénavý a sakra si s nima dám záležet ) konečně jsme se dobelhali k tomu důležitému a....NEJSEM SPOILER! ne vážně, tahle,,nudná,, část už je téměř u konce Další dílek bude...19.července

Význam jmen

Nori - zákon
Kado - vchod
Jomei - sviť!
Masaru - vítězství
Yukimo - dítě krásy
pro (ne)znalce
Sabaku - písek
Yoko - Slunečné dítě
snad jsem na nic nezapoměla(Naruto a Kyuubi nepočítám, to snad víte všichni )

Všechna moje tvorba zde