Trénik-pocit sbližování 2. díl

Je to už dvě hodiny, co jsem z Kakashim u řeky. Co se zatím stalo? Kakashi se mi přiznal, že mně miluje a zatím došlo jen k nevinnému polibku, který byl krásný. Miluju ho a on mně a to víc než dost.
„Já budu muset jít,“ řeknu.
„Jo, chápu. Já také,“ odpoví Kakashi a políbí mně. Tak jsme se pomalu zvedli a šli jsme zpět do Konohy. Kakashi mě neustále hlídal a držel mně za ruku. Takhle jsme došli až k mému domu. Políbil mě na rozloučenou a zmizel. Když jsem došla domů, tak jsem sebou praštila na postel a opakovala jsem si všechno, co se stalo. Nemohla jsem to vymazat z hlavy a ani jsem nechtěla. Bylo to naprosto krásné a já jsem šťastná. Pomalu jsem usínala. Bylo asi devět hodin, když jsem se vzbudila. Byla tma a někdo mně pozoroval u okna. Nejprve jsem se lekla.
„Jsi krásná, když spíš,“ řekne Kakashi.
„Ne, to nejsem,“ odpovím a sednu si.
Kakashi vlezl oknem ke mně. Sedl si na postel a políbil mně.
„Miluju tě,“ řekl Kakashi.
„Já tebe taky,“ řekla jsem a položila jsem si hlavu na jeho hruď a pomalu jsem usínala. Kakashi usínal pomalu také a nakonec jsme spali spolu. Ráno mně probudila Kakashiho ruka, která se sesunula z mého ramene na pas. Podívala jsem se na Kakashiho a musím uznat, že je krásný, když spí a tak jsem ho políbila.
„Dobré ráno,“ řekla jsem
„Nádherné ráno, lásko.“odpověděl Kakashi
„Jak pak se ti spalo?“ zeptala jsem se
„Úplně nádherně, vedle krásné ženy co tak miluju. Kolik je vůbec hodin?“ zeptal se Kakashi
„Bude osm hodin ráno,“ odpovím.
„Achjo, zase přijdu pozdě. Mám dnes jít s týmem na misi,“ mračí se.
„Tak to bysme asi měli vstát,“ řekla jsem a Kakashi jen přikývnul. Já jsem se oblékla do své obvyklého oblečení, akorát mi chyběla vesta, ale tu jsem měla na sobě během minuty. Na snídani nám nezbýval čas.
„Anie, chce vás Tsunade,“ řekla její pobočnice.
„Jo, už jdu,“ odpověděla jsem se a vydala jsem se za Tsunade.

„Co potřebujete, Tsunade-sama?“ zeptala jsem se po příchodu.
„Chci tě poslat na misi s Týmem 7 a Týmem 8,“ odpověděla mi a já jsem byla hrozně šťastná, že budu moct být z Kakashim.
„A mohu mít jednu otázku?“
„Ptej se, Anie,“ pobídla mně Tsunade.
„Ehm… jen... jestli bych mohla někdy být trenérkou nějakého týmu?“ zeptala jsem se.
„Čekala jsem, že se jednou zeptáš. Teď je na tebe ještě brzo a hlavně všechny týmy mají trenéry. Ale neboj, budu na tebe myslet. Třeba příští rok se někdo najde, když bude místo,“ odpověděla Tsunade.
„Dobře. Děkuji,“ řekla jsem a odešla. Mohla jsem si to myslet, ale když neukážu zájem, tak nic nebude. A moje sny budou v trapu. Ale teď je důležitá mise, tak musím jít na sraz.
„Anie! Ty jdeš s námi?“ vyjekla Sakura.
„No, už je to tak,“ odpověděla jsem a usmála jsem se.
„Tohle je Shino, Hinata, Akamaru, Kiba a Kurenai. Tu už znáš z dřívějška,“ řekl Kakashi.
„Ehm… ano, moje bývalá trenérka,“ odpověděla jsem.
„Vyrostla jsi, ale škoda, že tu není i zbytek týmu,“ řekla Kurenai a připomněla tu hrůzu, co se stala před několika lety. Když jsme bili s Kurenai na misi, ostatní členy týmu zabili a já jsem přišla o život málem také.

Tak teď zase trochu minulosti, ale tohle mně poznamenalo na celý život a Kurenai také. Měla to být naše poslední mise, než jsme se měli oddělit od Kurenai, ale nikdo nevěděl, jaká jatka to budou a co se nám tam stane.
„Achjo, já jsem mrtvý,“ řekne Kai.
„Kdo by nebyl, kámo?“ zeptal se Obi.
„No, já třeba ne…“ zavtipkovala jsem, ale zas klukům to nepřipadalo moc vtipný.
„Fajn, já si jdu lehnout,“ odpověděla jsem.
„Jak chceš,“ řekl Obi a koukl na mně vražedně.
Achjo, pořád jsme se zlobili, ale byli jsme jako brácha se sestrou. Měli jsme se hrozně rádi.
Probudila jsem se asi v deset hodin v noci, ale ne že bych měla žízeň, ale hlukem útoku.
„Anie, vstávej a vzbuď kluky,“ řekla Kurenai.
„Hai,“ odpověděla jsem a šla jsem vzbudit kluky.
„Vstávejte,“ křikla jsem, kluky jsem pořádně vyděsila, ale potom pochopili, co se děje. Začali jsme bojovat, ale nepřátelé byli silnější.
„Kai, Kai, pozor!“ zařvala jsem na Kaie, ale chakra ho zasáhla. Rozeběhla jsem se k němu, ale byl mrtvý. Do očí se mi nahrnuly slzy.
„Pojď Anie, nemůžeš tu zůstat,“ řekla Kurenai a odtáhla mně dál. Potom jsem přišla i o Obiho a pak najednou se objevila chakra přede mnou. Nestihla jsem uhnout a chakra mně zasáhla. Spadla jsem na zem, chvíli jsem vnímala, ale pak už jsem se propadla do tmy. Co se dělo pak? Nevím, probudila jsem se až v nemocnici. Podle všeho mně zachránila Kurenai a odnesla mně do bezpečí. Málem jsem nepřežila, ale přežila jsem to jen díky Kurenai a lékařům z nemocnice. Kluci to nepřežili a já jsem zůstala sama…