Naruto Shippuuden - 4.Kapitola : Trénink

„Ani si nepamatuji, kdy jsem byl naposledy takhle unavenej.“ Postěžoval si Naruto a svižným pohybem se z lehu posadil na okraj postele. Okem spatřil společnou fotografii týmu sedm.
„Sasuke…“ Vzdechl Naruto a zadíval se do země. Měl opravdu mizernou náladu a nejraději by fotografii položil na stolek aby alespoň na okamžik nemusel myslet na svého Sasukeho. Společníka, Rivala. Přítele.
„Kapitán Yamato říkal, že bude dnes volný den.“ Mumlal si Naruto a rukou si mžoural pravé oko. „Alespoň, když je dnes tak krásně…“ Naruto otevřel okno a sluneční paprsky vtrhly i do Narutova pokoje „…projdu se Konohou. Udělám si pěkný den.“ Usmíval se Naruto a v duchu si vymýšlel své plány na super den. Před zrcadlem ze sebe udělal opět člověka, upravil se a pohlédl na svou čelenku.
„Dnes je volno.“ Připomněl si a vydal se bez ní ven. Když otevřel, sluneční svit ho naprosto oslnil. Když byl doma tak se nezdálo být takové teplo a síla slunečních paprsků se také zdála menší. Naruto párkrát zavřel oči a když ho svit tolik neoslňoval, vydal se na relaxační procházku.
„Heh?“ Naruto se po několikaminutové chůzy zastavil. Někdo ho totiž sledoval. Naruto se snažil vypadat klidně a neohlížet se…
„Jestli tohle není dokonalý stupeň už tak geniálního Jutsu, pak nevím co je víc.“ Zazněl čísi hlas. Naruto se otočil. Před ním stála zcela nahá, mladá dívčina a věnovala Narutovi několik úsměvů a polibků poslaných rukou.
„Konohamaru.“ Rozsvítil se Naruto.
„Řekni sám, zda je něco dokonalejšího než-li nahá černovlasá dívka.“ Zachechtal se Konohamaru a Naruto se usmál.
„Samozřejmně.“ Pronesl škodolibě a složil ruce. „Kage bunshin no Jutsu.“ A když se vedle originálu objevil druhý Naruto, vytvořil druhé Jutsu. „Harem no Jutsu.“
Nyní stáli naproti černovlasé nahé divce dvě nahé blonďaté dívky kyprých tvarů s přednostmi, za které by se nemusela žádná žena stydět. Obě tyto blonďaté dívky tancovali u tyče a věnovali se jedna druhé.
„No tohle…ééé…“ Ozval se jiný, třetí, cizý hlas. Ze škvíry mezi domy vylezl slintající Jiraiya. „Vy dva… jste darem od boha, jste díky tomuto Jutsu v mém srdci Kage mistři.“ Radoval se Jiraiya a sledoval, utírajíc si sliny do rukávu, tři nahé dívky.
„Zvrhlý poustevník?“ Zareagoval na Jiraiya-sama Naruto a společně s černovlasou nahou ženou se na něj otočili.
„Jiraiya-san.“ Špitl Konohamaru a složil ruce ke zrušení Jutsu. „Stále se mám co učit, Naruto.“ Prohlásil sklamaně Konohamaru již ve svém původním těle.
„Ne ne, to neříkej, chlapče.“ Mával vesele rukama Jiraiya a povzbuzoval ho. „Jestli ti to pomůže tak u mě máš výborný hodnocení.“ Usmíval se.
Naruto také složil ruce a zrušil Jutsu.
„Mohli jsme si povídat i když jsi prováděl Sexy no Jutsu.“ Povzdechl si zklamaně Jiraiya.
“Idiot.“ Pomyslel si Naruto a oči pozvedl v sloup.
„Ale je pravda, že bych si mezi váma asi těžko vybíral děvčata.“ Chetchtal se lehce Jiraiya a v duchu si přemítal oba chlapce v Sexy no Jutsu. „Na jedné straně krásná, nahá, mladá černovláska…“Jiraiya se podíval na Konohamaru a laškovně mrkl „…černovlásky já rád, chlapče.“ Poté se obrátil na Naruta. „A na druhé straně dvě roztomilé, nutno podotknou že nahé blondýnky...“ Jiriaiya byl stále v tranzu. Těžko vyjádřit popis jeho úšklebků obličeje, které byly laškovné, spokojené tím co viděl a také roztomile chtivé.
„Těžko uvěřit, že někdo jako Jiraiya-sennin uznává a má rád takové Jutsu.“ Zamýšlel se Naruto a pohlédl mistrovi do obličeje. „A navíc se tváří jako imbecil.“
„Proč tu vůbec jsi, Zvrhlý poustevníku?“ Zeptal se po chvilce Naruto. Jiraiya se oklepal z tranzu a tvářil se nyní opět vážně a profesionálně.
„Neříkej, že jsi zapomněl.“ Povzdechl si Jiraiya.
„Éééé….“ Naruto se snažil zavzpomínat. Jiraiya má narozeniny? Něco slíbil dovézt z poslední mise? Měl snad něco udělat...?
„Půjdeme spolu do Kameného údolí.“ Připomněl Jiraiya.
„Ó, ano.“ Vzpomněl si Naruto na rozhovor mezi ním a Jiraiya-sensei před poslední misí. Pak pohlédl na Konohamaru. „Budu muset běžet, trénuj pilně dál.“ Mrkl na chlapce Naruto a ten přikývl. Jiraiya se opět rozsvítil.
„Ano, ano, pilně trénuj… a nezapomeň nám pak ukázat výsledek tréninku….a kdybys uměl holku s malým tetováním nad…“
„Sakra.“ Škubl sebou Konohamaru, když se nachviličku zamyslel. „Úplně jsem se tu zakecal a zapomněl že na mě čekají Udone a Moegi, a Ebisu-sensei s nějakou misí.“ Konohamaru se dal do běhu. Jeho modrý šál za ním plál. Několikrát ještě zaklel slovem „Sakra.“ a pak bylo ještě slyšet „Doufám že to nebude zase mise D.“
„A nezapomeň na tu holku s tetováním nad…“ Jiraiya měl ve tváři opět ten výraz. Na ten se Naruto nechtěl dívat tak ihned skočil Jiraiyovi do řeči.
„Zvrhlý poustevníku, můžeme se vydat na cestu?“ Zeptal se.
„Ne, Naruto.“ Odpověděl mi Jiraiya a podíval se mu do překvapeného obličeje. „Vyrazíme odpoledne. Sejdeme se ve dvě u hlavní brány, ano?“ Zeptal se Jiraiya a odpovědí mu bylo rychlé přitakání Naruta. Než-li se Naruto stačil na cokoliv jiného zeptat, jeho mistr byl pryč. Naruto chvíli stál na místě a pak se dal opět do kroku.
„Černovláska, dva piercingy v ústech, velké krásné oči, krásné tělo…Konohamaru, tenhle duel jsi rozhodně vyhrál.“ Usmíval se Naruto.
„Konoha.“ Usmál se Naruto, který seděl na sloupu a měl tak na celou vesnici krásný výhled. Měl teď plno různých věcí v hlavě. Hlavně nemohl přestat myslet na poslední misi.
„Naruto.“ Zařvala pod sloupem Sakura.
„Sakura-chan.“ Zamával vesele Naruto. Nyní mu všechny jeho myšlenky z hlavy vypluly. Vstal a seskočil ze sloupu na zem.
„Co děláš o volný den?“ Zeptala se Sakura.
„Relaxuji, dokud mohu. Čeká mě trénink s Jiraiya-san.“ Odpověděl Naruto. Sakura se lekla.
„Nejdeš snad na další tři roky pryč, že ne?“ Zeptala se a Naruto se usmál přes celý obličej.
„To bych ti neudělal, Sakuro. Vím, že by jsi bezemne nevydržela.“ Usmíval se mile Naruto ale Sakura jen mávla rukou.
„Pch…“ Vyfrkla „Nech si ty žvásty, Naruto, nemam na to náladu.“ Pronesla ale pak se zničehonic začala pochechtávat. Vzpomněla si totiž na včerejší noc.
„Naruto? Co jsi dělal večer?“ Zeptala se.
Naruto nevěděl kam Sakura míří. Zavzpomínal a snažil se vybavit si včerejší den. „Mnó…byl jsem na Ichiriak Ramen a pak…“ Naruto si vzpomněl. „Byl jsem s Hinatou.“
„Aha, aha…“ Přikyvovala Sakura a snažila se nevybouchnout smíchy při představě jak včera líčila Hinata romantický večer.
„Ale jen jako přátelé…“ Dodal ihned Naruto. „Byly jsme se projít v parku a pak Hinata chvíli mluvila…chvíli se snažila najít nit, chvíli se zakoktala a pak…“
„Pak jsi usnul, pako.“ Rozesmála se Sakura, protože to již déle nevydržela.
„Chudák Hinata…“ Zesmutněl Naruto „…měl bych se jí omluvit, aby si to nebrala moc vážně.“
„Pozdě, Hinata je minimálně až do zítřejšího večera na misi s týmem.“ Oznámila Sakura.
„Tak se jí omluvím potom.“ Zamylsle se Naruto a hleděl jak Sakura káravě hýbe hlavou. Káravě se jen tvářila, protože uvnitř se Sakura smála na celé kolo, jaký je Naruto mamlas.
„Jak jsi mohl usnout na romantické procházce?“ Zeptala se.
„Prrr…. To slovo “romantická“ bych zrovna nepoužíval… ale byl jsem unaven a když jsme se posadily a Hinata začala tiše a pomalu mluvit, opravdu k nerozeznání od ukolébavky.“ Postěžoval si Naruto.
Sakura věnovala Narutovi usměv a na rozcestí se oddělila jiným směrem, zamávala mu a odešla pryč. „Kdy pochopíš.“ Pomyslela si a zmizela za rohem dřevěného domku.
„Sakura vypadá, že si ten den volna užívá.“ Přemítal si Naruto a vesele si vykračoval ulicemi Konohy.
„Heh…támhle je Shikamaru, Chouji a Ino.“ Usmál se Naruto a už k nim cupital. Sakra. Není tam Asuma. Nemá kdo platit. Naruto si uvědomil, že jak se tam objeví, bude to on kdo zaplatí za Choujiho apetit a za další dva lidi. Žabka-peněženka by tak velice utrpěla ztrátu, takže se Naruto vyhnul restauraci obloukem.
„Hinata, Shina a Kiba jsou na misi…a Gai, Lee, Tenten a Neji jsou také pryč.“ Uvědomil si Naruto a podíval se na lehce osamocené ulice.

„Hinata, Kiba a Shino byly vysláni na pomoc týmu Gai, na čemž jsi trval.“ Pronesla Tsunade a podívala se na Jiraiyu. Ten děkovně přikývl.
„Bylo to potřeba. Nevíme jak je organizace Ente silná.“ Povzdechl si Kakashi.
„Ano, je k neuvěření kde berou tolika členů. Nejsou to všichni ninjové, ale i tak umějí strpčit život.“ Zamračil se Jiraiya.
„Nesmíme v této době nic opomenout.“ Kázala Tsunade a zahleděla se na stůl. „Je to těžké, když ani nevím cíl Ente.“
„Berme v potaz, že to má spojení s rodinou Nasage.“ Skočil do řeči Yamato, který stál nejblíže u dveří, nejdále od Tsunade.
„Nasage.“ Zopakovala Tsunade a nyní měla víc starostí než-li kdykoliv předtím. To, že chce někdo využít tuto rodinu – tuto moc – toto Jutsu, jí zřejmně velice znepokojovalo.
„Tsunade?“ Zvolal jméno Hokage Jiraiya.
„Ano, co potřebuješ?“ Zeptala se a pohlédla příteli do očí.
„Dnes odcházím s Narutem, nezapomněla jsi doufám.“
„Co?“ Vyjekla Tsunade. „Vypadám snad že senilním?“
„Ne..to ne.“ Ustoupil pět kroků vzad vystrašený Jiraiya a zatvářil se co nejvíce galatně. „Jen připomínám.“ Řekl a raději se vytratil.
Kakashi s Yamatem si prohodily pobavené usměvy mezi sebou a věnovali se poslechu toho, co se bude dít dál.
Tsunade gestem zavolala Shizune k sobě. Ta jí stála po pravici a tak jí stačilo jen pár kroků aby se nahla k Tsunade.
„Zapomněla jste že.“ Uchechtla se Shizune a Tsunade se rozčílila, přesto šeptala Shizune : „Já nesenilním, jen si nepamatuji vše. Ihned koupíš poznámkový blok a kalendář abych si tam takové věci psala!“ Nakázala a dál se věnovala Kakashimu a Yamatovi.

„Sbaleno a připraveno vydřít ze sebe pot.“ Stál u hlavní brány Naruto s batohem.
„To jsem rád. Musíme odtud ihned odejít.“ Oznámil Jiraiya a zamával hlídačům u hlavní brány.
„Proč tolik naspěch?“ Zeptal se Naruto.
„Protože Tsunade zapomněla že si tě beru sebou a myslím že by na poslední chvilku ještě mohla vzít slovo zpět.“ Vysvětlil Jiraiya a společně s Narutem překročily bránu…„Nyní začíná další trénink, další sebe-zdokonalení.“ Zaradoval se Naruto a šel přesně po boku svého mistra.
„To snad ne.“ Zavřeštěl Naruto po chvilce tiché cesty.
„Co je?“ Zeptal se Jiraiya a přestal cosi psát do notýsku.
„Ty pokračuješ ve psaní knihy?“ Zeptal se Naruto a Jiraiya s úsměvem přikývl přikývl. Naruto nasadil uražený obličej.
„No a co? Víš snad že umělec-spisovatel nemá dovolenou…jak ho chytne můza tak to musí honem podchytit.“ Vysvětlil Jiraiya, ale Naruto byl stále uražen. Jen si odfrkl „Prý umělec.“
„Notak, Naruto, tvůj trénink budu zvládat a budu se ti věnovat. Sem tam si něco napíšu a bude klid…pohoda.“ Uklidňoval Naruta mistr.
„Nebudeš se mi věnovat…zas si budeš něco čmárat do sešitu…znám tě Ero-sennin.“ Nadával dokola Naruto.
„Budu se ti věnovat.“ Slíbil Jiraiya.
„Tak si pojď povídat…“ Navrhl Naruto. Jiraiya pohlédl Narutovi do obličeje a spatřil chuť konverzovat. Sklapl blok a usmál se na Naruta. Přikývl hlavou a řekl „ Dobře tedy.“
„Můžeme si třeba vyprávět vtipy.“ Navrhl Naruto a rozchechtal se… „Tak třeba…Jde sušenka po silnici a….“
„Naruto…“ Jiraiya se zašklebil. „Prosím, vtipy ne.“
Naruto se začal smát. „Nebo třeba…“
„Naruto…“ Skočil opět do řeči Narutovi Jiraiya „…pojďme si povídat tak, jako předtím.“
„To jsme oba celou cestu ale mlčeli.“ Zareagoval Naruto a Jiraiya se usmál a přikývl. „Jo, a byly jsme oba spokojení.“

„Teď.“ Zavelel muž v lese. Stál tam společně s jiným mužem, který se rozeběhl přímo k umělé postavě před sebou.
„Chidori.“ Křikl známý hlas. Hlas Sasukeho. Běžel rovně a cestou kácel menší, ale i střední stromky.
Sasuke Uchiha. Byl tam a trénoval s Orochimaru. Společně se snažily zdokonalovat. Sasuke to tak chtěl…být dokonalý.
Sasuke přesekl s jiskřícím Chidori figurínu, kterou zřejmně měl na trénink. Figurína se roztříštěla a rozlétla do stran.
„Tvé Chidori je lepší a lepší.“ Pochválil Orochimaru Sasukeho.
„Chci ale více Jutsu… chci umět něco nového…chci víc.“ Sasuke se zahleděl Orochimarovi hluboko do očí. „Hned!“ Zavelel.
„Fracek jeden.“ Vystoupil z tmy lesa další muž. Další známa postava. „Jsi proti Orochimaru-san úplná nula, tak se podle toho tak chovej.“ Rozčiloval se Kabuto.
„Hmmm….“ Vydal zvuk Orochimaru, který se zamyslel.
„Je ti do toho kulový, jak se chovám.“ Mávl rukou Sasuke a vytáhl svůj dlouhý meč.
„Idiote…nebýt Orochimaru-san, nebyl by jsi ani…“ Než-li to stačil Kabuto doříct, rozeběhl se Sasuke s mečem na svou oběť. Kabuto mrkl okem a Sasuke se rázem přemístil z bodu A do bodu B neuvěřitelnou rychlostí. Napřáhl meč a sekl.
„Úchvatné ne?“ Povzdechl úžasle Orochimaru a hleděl na Sasukeho.
„Pche…“ Ušklíbl se Kabuto. Sasuke mečem právě rozsekl druhou figurínu.
„Na přivandrovalce co byl před několika roky nula to není špatné.“ Uznal Kabuto. Sasuke se naštval.
„Přivandrovalce?“ Opakoval roztřeseně a pevně stiskl svůj meč.
„Přivandrovalce.“ Potvrdil s úsměvem Kabuto.
„Ticho!“ Křikl Orochimaru. „Držte hubu…oba dva.“ Řekl a zavřel oči. Sasuke se zatvářil znechuceně a zakroutil hlavou. Kabuto si něco zamumlal ale oba se podřídily rozkazu a mlčeli.
„Hadi hlásí vetřelce…“ Ušklíbl se Orochimaru. Kabuto si až nyní všiml na stromě hada, který syčel Orochimarovy cosi do ucha a ten mu naslouchal. Orochimarův úšklebek se ale rázem změnil na úsměv. Had zmizel.
„Dle úsměvu soudím, že máte dobré zprávy, že?“ Zeptal se Kabuto a Orochimarův úsměv se ještě více prodloužil.
„Sasuke.“ Zvolal stále s úsměvem.
Sasuke sebou trhl a pak se podíval do hadích očí Orochimara. „Co je?“ Zeptal se bez úcty, což ještě více štvalo Kabuta.
„Kilometr odtud je zvláštní tým, který jsem dlouho neviděl.“ Oznámil Orochimaru.
„Zvláštní tým?“ Opakoval Sasuke. Hlavou mu samozřejmně jako první projel obrázek s týmem sedm. Naruto, Sakura, Kakashi.
„Velice zvláštní tým, nutno podotknout že velice silný tým.“ Řekl Orochimaru a pohled upřeně nechal na Sasukem. „Zajímalo by mě, na co myslíš.“ Řekl tiše.
Sasuke s kamenou tváří ani nedutal.
„Napadlo mě, že by to mohla být taková zkouška.“ Zamyslel se Orochimaru a přikročil krok k Sasukemu.
„Tvůj bratr Itachi Uchiha…“ Když Orochmaru řekl to jméno, Sasuke sebou škubl. „…je asi tak stejně silný jako členové toho týmu. Poraž ten tým.“ Rozkázal Orochimaru a ukázal směrem do lesa. Sasuke přikývl. Hlavou se mu teď honilo spoustu myšlenek.
„Dobře. Budu to brát jako součást tréninku.“ Řekl Sasuke ale Orochimaru se zamračil.
„Ne! Ty to musíš brát vážně. Nesmíš je podceňovat.“ Řekl a mávl rukou. „Běž a bojuj tak, jako by jsi právě bojoval s Itachi Uchihou.“ Řekl a Sasuke se rozeběhl směrem, jakým mu Orochimaru ukázal.
Již byl v tmě lesa a ani sám Orochimaru ho už neviděl.
„Zvláštní tým?“ Zeptal se po chvilce mlčení Kabuto.
Orochimaru přikývl a úsměv mu zůstal na tváři.
„Kdo? Kdo je to?“ Zeptal se opět Kabuto, protože nyní ho naprosto zajímalo, proč vyslal Orochimaru Sasukeho. A kdo má být vlastně oběť?¨
„Pane?“ Zvolal na Orochimara Kabuto. Orochimaru naslouchal.
„Koho jste myslel, když jste říkal že je silnější než Itachi Uchiha?“ Zeptal se. Orochimaru přesně takovou otázku čekal, přesto neodpověděl. Nejen že měl rád tajemství, ale nehodlal vysvětlovat Kabutovi spor, který vede s kapitánem „toho“ týmu. Nechtěl mu vyprávět nic z toho jak spor začal. Nechtěl mu vyprávět nic. Proto jen mávl rukou a složil ruce k sobě na přípravu nějakého Jutsu.
„Alespoň mi řekněte zda má šanci vyhrát.“ Optával se stále dokola Kabuto. Orochimaru přikývl a úsměv nyní zcela zmizel. Vystřídala ho kamená tvář.
„Pokud nebude ten zápas podceňovat, vyhraje naprosto snadno, ale pokud naokamžik zaváhá, zemře v okamžiku.“ Řekl Orochimaru a zapomocí Jutsu se přemístil pryč z lesa.
Kabuto chvíli přemýšlel nad odpovědí kterou dostal a pak vytvořil úplně stejné Jutsu a i on se přemístil pryč…