Pro Zemi

Den se pozvolna přiklonil k večeru a v jedné nejmenované skryté vesnici vládla poklidná, téměř ospalá atmosféra.
Ulice byly vylidněné a těch několik anonymních opozdilců a podomních obchodníků, co v polospánku mířili ke svým domovům, zcela ignorovalo okolní dění.
Kdyby tomu tak nebylo, mohli by si bystřejší z chodců povšimnout nápadně rychle se pohybujícího stínu se stylizovanými červenými mraky.
Uchiha Itachi se zastavil na rohu jedné z bočních uliček ústících v malé náměstí. Rozhlédl se všemi směry, zjišťujíce, zdali je vzduch čistý, a mimovolně si broukajíce melodii z Mission Impossible.
Drobná světlovlasá dívka, jediná osoba která na náměstíčku stále pobývala, ninju okamžitě zaregistrovala a než bys řekl pomsta podávala mu letáček z recyklovaného papíru.
Uchiha na leták chvíli mžoural. Nakonec požádal dívku, zdali by onen zapeklitý text nepřečetla nahlas.
Tak se tedy ukázalo že blondýnka je aktivní členkou Greenpeace, a že se za pár dní koná velká demonstrace před Orochimarovou skrýší. Itachi, zarytý ekolog a ochránce zvířat, ubezpečil děvče o své účasti a slíbil,že se pokusí přivést i několik přátel.

„Demonstrace za práva zvířat a ochranu životního prostředí?“ zeptal se zděšeně Kakuzu „Děláš si srandu?“
„ Náhodou to není zase tak špatnej nápad.“ Zastal se Itachiho Deidara.
Vzápětí mu nízko letící kosa naznačila co si o celé věci myslí Hidan.
„Šéf s tím stejně nebude souhlasit.“ zamumlal Sasori.
„ S čím nebude šéf souhlasit?“ zeptal se příchozí Pein, kterému Hidanova kosa proletěla ani ne deset centimetrů od hlavy.
„Eh no totiž...“ začal Itachi a nervozně přitom v ruce žmoulal nedávno získaný leták.
Pein si ho přísně změřil rinneganem a sebral mu papír ze zpocených prstů.
Jak vůdcův pohled sjížděl po natištěných řádcích na tváři se mu usazoval spokojený výraz.
Itachi už čekal přednášku na téma „my jsme mocná zlovolná zločinecká organizace“.
Tudíž měl plné právo být překvapený když Pein prohlásil:
„ Konečně nějaký konstruktivní nápad, jen tak dál. Samozřejmě se všichni zúčastníme.“
Načež spolu s Konan začali vzpomínat na éru květinových dětí.
„K***a, mám já tohle zapotřebí?!“vztekal se Hidan. Teatrálně rozhodil rukama, vytáhl kosu ze stěny a šel do svého pokoje obětovat Itachiho zvířecího kamaráda – křečka Ferdu.
„No tak, mistře Sasori, ochrana přírody je přece úžasná umělecká činnost.“ snažil se Deidara zpracovat svého parťáka.
Sasori se právě chystal odpovědět něco nepříliš slušného, když vtom:
„Deidaro-senpai, Tobi chce taky ochraňovat přírodu. Tobi je hodný kluk.“
„Říkal jsi, že mu ty tvoje blbý nitě zabrání v pohybu minimálně na pět hodin!“ zařval na Kakuzu téměř nepříčetný Deidara.
„Říkal jsem přibližně.“
„Takže tím chceš říct, že deset minut je přibližně pět hodin?“ otázal se sarkasticky loutkař.
Itachi, Konan a Tobi sledovali rvačku, do které se Kisame před chvílí nadšeně zapojil a kterou se Pein marně snažil ukončit.
„Kde je vlastně Zetsu?“ zeptal se Itachi a podal modrovlásce popkorn.
„V Amazonii. Zachraňuje prales.“
„Cože?!“
„No, tipla bych, že požírá dřevorubce. Jak jinak si vysvětluješ ty příběhy o lidožravé flóře?“

Noční chlad pomalu odezníval.
Sluneční paprsky zaplavily nevelkou loučku svou jasnou hřejivou přítomností.
Loučku, která byla donedávna sice trochu toxickým, ale klidným místem.
Nyní tuto Orochimarovu oázu klidu okupovali stovky aktivistů s transparenty hlásajícími různá hesla od „Chraňte Zemi“, „Stop testování na lidech a zvířatech“ a „Pryč s prokletou pečetí“ přes „Síla mládí jede“ až po „Sasuke vrať se“, „Sasuke milujeme tě“ a podobně.
Slizký Sannin pochodoval pokojem a syčel si cosi pod vousy.
Náhle se zastavil a vítězně luskl prsty.
„Ha, Kabuto, mám to, jsou na soukromém pozemku. Na to musí existovat nějaký zákon!“
„No, Orochimaru-sama to je bezpochyby geniální nápad,“ mumlal Kabuto „ale vy sám jste jaksi mimo zákon takže volat policii by bylo jaksi ..ehm-.“
„Pitomé?“ poradil mu Sasuke.
„Paradoxní.“ dopověděl Kabuto.
„Tak co budeme dělat?“ zaúpěl zoufale Oro.
„Prostě tam půjdu a rozeženu je.“ prohlásil Sasuke a vystavil na odiv svůj meč.
„Kde si tu věc vlastně vzal?“ otázal se Orochimaru při pohledu na avengerovské ostří (jak mstitel svůj meč prozíravě pojmenoval).
„Dostal jsem ho jako bonus k tisícímu balení žiletek Gillett.“
„To by vysvětlovalo ten moderní design.“ souhlasil Sannin
„Ale k čemu jsi potřeboval tolik žiletek?“
Sasuke ho odbyl pohledem drsným jako šmirgl a chladnějším než mražený hrášek.

Kdyby se našel někdo ochotný chvíli pátrat v davu demonstrantů (z ptačí perspektivy samozřejmě), za nějakou dobu by pravděpodobně nalezl čtyřčlennou skupinku zločinců sedící v předních řadách davu na rybářských stoličkách.
Všech šest sfér Peina, Konan a CD přehrávač nebyly k nalezení od včerejšího večera.
Kakuzu zmizel k ránu a všeobecně se soudilo, že nyní raboval ve stanech.
Hidan se oddělil od skupiny krátce před úsvitem.
Tobi už také nebyl nějakou dobu k vidění, s čímž si ovšem nikdo hlavu nelámal.
Činnost čtveřice demonstrantů byla už několik hodin poměrně monotónní:
Itachi zuřivě mával plachou, na níž se hrdě skvěl rozpitý, téměř nečitelný, nápis.
Kisame, který zde pobýval částečně ze solidarity, částečně proto, že nezačal zavčas utíkat, rýpal Samehadou v zemi.
Deidara do ochraptění skandoval, že umění je výbuch a Sasori byl plně zaujat úpravami své nejnovější loutky- vražedné Barbie.
Jako blesk z čistého nebe přerušil idylku vysoký poděšený výkřik.
Sasuke stál u vchodu do hadího doupěte, oči vytřeštěné strachy.
Jak jen mohl zapomenout na svou oklofobii (strach z davů pozn. aut.)?
Chvíli vyděšeně bloudil očima po mase lidí, neschopen jakéhokoli pohybu. Pak našel záchytný bod. Ne, to přece nemůže! Zkazil by si svou image traumatizovaného dítěte! Ale je tu tolik lidí! Rozcuchají mu pečlivě načesané vlasy! Nebohým mstitelem cloumalo dilema. Rozhodl se.
„Itachi pomoc!“
Naneštěstí se vyděšenému exmstiteli podařilo zakopnout o příhodně položený kámen, takže zbylý metr a půl ke svému bratrovi doletěl nepříliš elegantním obloukem.
Itachi, nepřipraven na tolik bratrské lásky, se i s židličkou převrátil a praštil hlavou o další zákeřný kámen.
„Zabil Itachiho!“ rozeštkal se Kisame.
„Muhahaha, věděl jsem to.“ pronesl objevivší se Tobi temným madarovským hlasem.
Když seznal, že si ho nikdo nevšímá uraženě odkráčel.

Uchiha Madara se zlostně prodíral davem. Však on ještě všem ukáže!
Přes cestu mu přeběhl Neji neúnavně mávající vlajkou Tibetu. Nedaleko za Hyuugou klusala Tenten, snažící se křikem géniovi vysvětlit, že ať je Orochimaru sebevíc záporný, za okupaci Tibetu prostě nemůže.
Madara chvíli vyjeveně zíral za dvojicí, která mu přerušila tok myšlenek.
Nakonec pokrčil rameny a pokračoval v vyhrožování celému nespravedlivému světu.
Naštvaně nakopl opodál ležící balvan.
Nerost se zvedl, otřepal a odcupital na článkovitých nožkách.
Zanedlouho se vrátil i s několika podstatně většími kamarády.
Madaru už nikdo nikdy neviděl...

„Žije!“ zahlásil nadšeně Kisame, kterému se konečně podařilo Itachiho vzkřísit. Deidara a Sasori ustali ve vítězném tanci a zklamaně se posadili.
„Co tu, sakra, děláš?“ otázal se Itachi, jakmile se mu podařilo zaostřit na mladšího bratra.
„No,já...eh...přišel jsem tě zabít.“ snažil se Sasuke zachovat zbytek hrdosti.
Itachi si promnul spánky „Na tohle nemám náladu.“ prohlásil.
Podíval se kamsi za Sasukeho záda „Pojďte si pro něj.“
Vzápětí se na Sasukeho vrhl dav hystericky ječících děvčat v čele se Sakurou a Ino.
„Myslím, že už bychom měli jít,“ pronesl Sasori. Všichni tři s ním mlčky souhlasili.
Krutost, které byli svědky jimi hluboce otřásla.
Po chvíli se k nim připojili Kakuzu a Hidan.
Jeden poněkud rozmrzelý kvůli zjištění, že stany jsou zařízeny velmi skrovně, druhý naopak nepřirozeně veselý.
Jashin ví co všechno Hidan nasprejoval černou barvou na betonové zdi hadího doupěte.
Poslední dezertéři byli nalezeni na nedaleké lesní mýtině, jak tančí jakýsi kruhový tanec a falešně přitom zpívají.
Když si Peinové a Konan všimli, že mají publikum, snažili se posbírat zbytky důstojnosti.
Sféra Naraka si co možná nejnenápadněji sundal z hlavy umně upletený kopretinový věneček.
Sféra Deva, jehož vlasy se neuvěřitelně tloukly s fialovým batikovaným tričkem, naštvaně pohlédl na Itachiho.
„Uchiho, jestli ještě jednou jednou navrhneš takovou pitomost, osobně dohlédnu na tvojí eliminaci.“zavrčel.
Zase za všechno můžu já, pomyslel si kysele Itachi. Nahlas neřekl nic, jen vší silou nakopl u cesty ležící kámen.
Kameny jsou mstivé mrchy a mají dlouhou paměť...