Nováčci

Nejak ma nekopol prúd alebo čo, proste som to nevedela napísať, až dneska ráno. Pomáhala mi v tom kushina-hime, teda ten posledný odstavec, lebo som vážne nevedela, čo tam dať. Gomen za omeškanie. kushina-hime and -_Nani-chan_-

[color=brown]Zas to zbabrala. Opäť raz nedávala pozor na to, čo robí, cítila sa až príliš sebavedome. Myslela si, že keď tak dlho trénovala, nik, samozrejme až na pár výnimiek sa jej neodváži postaviť, či dokonca s ňou viesť rovnocenný súboj.

Kde je pití, je i Kaemon

Snad se to bude někomu líbit.
Tady je něco Vánočního pro Akatsuki-fily...
(Černý: Je to Vánoční koleda, kterou po náročném Štědrém večeru sepsal Kakuzu.
Bílá: A dali jsme mu za ni slušný honorář, tak se Vám to snad bude líbit.)

Sídlo jsme mlčky opustili, já měla pořád špatné svědomí. A hlavně strach. Co když měl Naruto pravdu a ona mě začíná ovládat? Odpověď na tuhle otázky jsem nemohla nelézt, ale věděla jsem alespoň jsem tušila ,že je má on.
Možná je načase si to s ním vyřídit, zničit ho jednou pro vždy, pomstít se za to trápení co způsobil mým rodičům a teď i mě. Je čas odplaty.

Otočila jsem se, chtěla jsem zmizet, ale stále mi nebyli některé věci jasné. Co ta žena, jsme si tak podobné jak jen možné? Znovu jsem si ji prohlédla, až na ty oči jsme byly stejné. Možná jsem byla ona v minulém životě. Nebo možná spolu máme něco společného?
Musela jsem uznat, že je krásná, ale proč ji zjevují v plamech jak trpí.

Tentokrát jsem cestu ven našla, dveře šli tentokrát otevřít. Ulevilo se mi. Jak Ray tak i Naruto na mě překvapivě hleděli. Nepochopila jsem jejich jednání, jako by se mě snad báli.

„Nech toho, snažíš se o to už celou hodinu!“
„Ty mi do toho nemáš co kecat!“ zařval Naruto na Saie a znovu se snažil nahromadit čakru.
„Vůbec ji v sobě necítím.“ Teď se Naruto složil k zemi a zavřel unavené oči. V tomto světě čekal slabost mnohem dříve, ale dostavila se až když se znovu postavil a zopakoval to, o co se tak horlivě snažil.
„Možná, že nemám co nahromadit.“ zachmuřil se. Teď teprve se dostavila. V nohách ji pocítil a octl se na vlhké zemi.

Bylo klasické ráno v Konoze, každý si žil svůj vlastní život a dělal to, co většinou.
Vesničané se probouzely a pomalu šli do práce, ninjové odcházeli na mise, nebo odfukovaly po misích, a opilci vyspávali opici. Pro dvě osoby ale začínalo strastiplné dobrodružství které mnělo končit až jejich smrtí.

„Uaaaaahhh, další den za mnou” povzdechl si Naruto a pomalu se vymotal z postele a šel do koupelny. Když se umyl a vyšel ze sprchy, šel do kuchyně a dal si vařit vodu.

Další den Narutovi v hlavě vyklíčil nápad.
„ Co takhle zkusit jestli mám šanci předčít toho kluka který se Hinatě líbí?“ přemítal nad tím. Nakonec se rozhodl že nejlepší bude se najíst. Po výborné snídani se vydal směrem k květinářství Yamanaka. Dříve než stačil vejít ho zastavil Kakashi.
„ Co se děje kakashi-sensei?“ Ptá se udivený Naruto.

Splnit svůj sen? Pomsta byla mým snem a jak to dopadlo? Všichni jsou mrtvý. Všechny zabil můj sen, moje pomsta. Bratr, který pro mě byl v dětství vším. Lidé, které jsem bral jako přátelé. A dokonce i lidé, kteří mě nikdy v životě neviděli. Zabíjel jsem proto, abych získal sílu. Sílu na zabití vlastního bratra. Nenávidím se za to a kdyby to šlo, vrátil bych to zpět. Život pro mě nemá cenu, pořád vidím poslední okamžiky mých přátel a to mně ničí.

Ita a Kisa došli do jídelny, kde Konan až v příliš dobré náladě podávala jídlo. Byla tu celá organizace, krom Zetsua, o tom od odpoledne opět nikdo nevěděl.
Šéf cosi nesrozumitelného nadšeně vykřikoval a přitom popíjel ze skleničky. Zato tváře ostatních se jevily spíše otráveně. Nejméně do smíchu bylo Sasorimu, důvod byl jasný, další den měl jít do práce.

Raději už jsem to dál nezkoumala, stejně tu ty ostatky nebudou i když bych je hledala. Což jsem ani nechtěla, kdyby tu někde běhala mrtvola nejspíš by mě ranilo. Opustila jsem tu hrobku a vydala jsem se hledat dál, třeba najdu nějakou stopu, nějaký ten důkaz proč chtěl mě nebo vůbec kdo to je. Nic jsem však nenašla. Jediné co mě zaujalo byli dvě hrobky, nacházející se až někde vzadu. Na rozdíl od ostatních se na nich ještě neuchytil prach ani pavučiny. Stoupla jsem si na špičky a přečetla jsem si nápis na jednom z nic.

9. kapitola : Gaarova návšteva

Naruto sa len usmieval, zato Gaara vyzeral prekvapenejšie ako Kakashi.
A to už je čo povedať.
„Prepáčte sensei, ale Gaara je Kazekage a musel oznámiť, že opúšťa na chvíľu Piesočnú a preto ....“
Ale Gaara Narutovi skočil do reči : „Ako si to urobil?“
„Čo ako?“ nechápavo sa pýtal Naruto.
„No ako to, že si sa len tak zrazu objavil predo mnou.“
„Jaj, veď to je jednoduché. Presne tak ako sme sa objavili teraz my pred senseiom.“
„Chápem, ale ....“

Bylo krásné slunečné ráno a přípravy na slavnost v Konoze již byly v plném proudu. Za dva dny byl totiž očekáván příchod delegace z Písečné společně se samotným Kazekage Gaarou a jeho rodinou. Do takového rána se probudila naše Ayuko.

Ayuko byla schopná čtrnáctiletá kunoichi, která bravurně ovládala boj se zbraněmi, aby taky ne, když její matkou byla…

„Ayuko trochu sebou hoď, to že jsou přípravy na slavnost tě neomlouvá z tréninku s vaším senseiem.“
„Ale no tak mami, Kiba sensei to pochopí, však ho znáš, že je moc hodnej.“

„Nééééé!“ řval Naruto. Byl ochromený její ztrátou. Přestože přicházel zbytek armády, tak nic nevnímal. Naruto se zvedl a pohlédl na Sasukeho. Ten se lekl, když mu pohlédl do očí. Takové oči ještě neviděl. Nejen, že v nich byla bolest, vztek a nenávist, ale to co uviděl vypadalo jako nějaký druh oční techniky.

Obrázek

„Za tohle zaplatí!“ zavrčel Naruto, vytáhl plnou hrst bojových pilulek, spolkl je a rozběhl se.
„Viděla si to?“ ptal se Sasuke,

Další dny si Sakura ještě poležela v nemocnici. Malou holčičku tam nechali s ní. Sasuke měl tu dobu spoustu práce, stále ještě museli vyřešit ten incident v jejich domě. Naruto, který se momentálně nacházel se vězení odmítal promluvit a ptát se Sakury by značné riziko po tom co se po roce probudila. Sama o tom ani nechtěla mluvit, stále měla špatné sny,i když Naruta hlídali nemohly ji nijak pomoct, ve svých snech je sama. Samotné vyšetřování nebralo konce, nikdo nemohl přijít na to jak se mohl dostat do jejich snů, jak je mohl ovládat.

Skupinka přešla kopec a objevila se u domku, z kterého se divoce kouřilo. Rozsvítili se okna a ve dveřích se objevila malá postava. Byla to stařenka jak říkajíc při těle. Tenké vrásky jí zkrášlovaly babičkovskou tvář. Divoce se usmála a položila vedle vchodu kovové hrábě. Zrovna se chystala hrabat listí, ale jakmile spatřila svou houževnatou vnučku, rozzářila se a zapomněla na své denní povinnosti. Rychle a nebojácně přiskočila ke skupince a neústupně je tlačila do domu.

„Tak tahle to bylo.‘‘ Nadechla jsem se zhluboka. Naruto konečně dokončil své vyprávění. Zabralo mu to asi hodinu, za tu dobu nikdy než Naruto nepromluvil. Dokonce i já, i když jsem měla tolik otázek, některé věci jsem stále nevěděla a chtěla jsem je vědět. Momentálně jsem potřebovala klid, abych si vše ujasnila, abych si udělala pořádek ve svých vzpomínkách. Některé věci jsem si pamatovalo to ano, ale nemohla jsem si vybavit tvář svých rodičů, žádnou vzpomínku z těch let kdy jsem byla u nich, prostě ne.

Stojí na břehu řeky a dívá se na západ slunce, tak, jak se díval jen s ní.
„Měl bys už jít, ona se tu neobjeví.“ Ozvalo se mu za zády.
„Za chvíli přijdu.“ Zamumlal, ale dál hleděl na západ slunce. Itachi si povzdechl a šel zpátky.

Pamatoval si na tu chvíli. Na chvíli, kdy ho opustila. Bylo to až moc živé, jako kdyby se to stalo teprve včera.

...z minulosti

„Kde to jsem?‘‘ Zamžourala pokusila se znovu natáhnou ruku vpřed, ale něco ji v tom bránilo. Cukla víc, ale znovu ucítila bolest v ruce, byla zlomená. Zasténala, někdo však povolit to sevření co ji svazovalo k zemi. Konečně se mohla svobodně hýbat. Pomalu otevřela oči, aby si prohlédla, co ji čeká zde. Ale nebyl to její dům ani žádná jiná místnost, ve které předtím byla. Zprudka se posadila, oči tikala po místnosti a snažila co nejdřív najít nějaký východ. Zaměřila dveře a okna, za nimi padali kapky deště.

„Proč jsi to udělala?‘‘ Špitl Sasuke a pohladil ji zakrvácenou rukou po tváři. Vykašlala trochu krve. Bolest byla nesnesitelná, oba ji cítili stejně. Avšak bolest v srdci byla silnější, než všechno to co teď cítili. Bolest v srdci je spalovala, teď musí nechat svou holčičku o samotě, teď když mohly být spolu. Jako rodina.
Sasuke se zhluboka nadechl, ale našlo to, bolest postupovala pomalu víš, sotva se mohl nadechnout. Jeho oblečení začalo nasávat krev a nejen jeho i Sakura krvácela, ale už se nějakou dobu nepohnula. Strnul, snad už není…