Nováčci

Na podlahu dopadl batoh. Chlapec zavřel dveře.
„Jsem doma!“ Oznámil nahlas celému domu. Přezul se a odešel do kuchyně. Z mycí linky si vzal chleba. Posadil se ke stolu, začal jíst.
„Co to, že jdeš tak pozdě?“ Ozvalo se z druhé strany stolu za novinami. Muž je složil a usmál se.
„Pokoušel ses trénovat přes hodinu nebo sis našel kamarády?“ Jeho otázka byla plná očekávání.
Kabuto zavrtěl hlavou: „Ne, vysypal jsem si omylem věci z tašky. Musel jsem je posbírat.“

„Slyšíš?“ křičela na něj. Neotočil se. Prostě šel dál. „Slyšíš mě?!“ její hlas zněl hystericky. Po tvářích jí tekly potůčky slz. Bolestně sevřela víčka a padla na kolena. V hlavě se jí míhaly různé vzpomínky.

„Zůstaneme spolu?“ zeptala se ho. Objal ji kolem pasu.
„Vždycky.“ Zašeptal jí. Ona se šťastně usmála a schoulila se mu do náruče.
„Vždycky.“ Špitla.

Předem upozorňuju, že to vzniklo v době naprostý nudy, takže to je opravdu o život. Nedoporučuju, aby si to četly slabší povahy.... =) Ale ne dělám si srandu, přečtě te si to kdo chcete.

„Hokage-sama!!!“ ozval se ječivý hlas Shizune.
„Co se zase děje Shizune?“ odpoví nevzrušeně hlas, ze kterého je slyšet, že by byl mnohem raději, kdyby se nic nedělo.
„Orochimaru…“ ozve se z chodby a za chvilku dveřmi proletí Shizune a jako blázen ukazuje z okna na hlavní bránu.

Dveře se pomalu otevřely, ten neznámý opatrně vešel. Pozorně se rozhlédl kolem a zamířil si to za těmi zajímavými zvuky za dalšími dveřmi. Zaposlouchal se.
„Přitlač, jo to je ono,´´ kvílel někdo za dveřmi. Zarazil se, podle zvuků už začal odhadovat, co se tam děje. To vše ale nekončilo.

Bílá: Seš si jistej? Myslím tím, je tam málo jogurtů!
Černý: Myslíš ty taky na něco jinýho než jídlo?
Bílá: Na naší Malwa-Nee-chan a na tebe, Černý!
Černý: To je jedno. Tohle je taková blbůstka co sme vymysleli na Hudebce (Sláva úče Hřebíkové za její trpělivost a nadání!) a s Nee-san to domysleli do konce.
Bílá: Radši si to řekněte jako normální báseň, líp to vyzní.
Černý: Tak a dost keců tady to je:

Kapky deště dopadaly na okenní tabulky. Reina se znuděně dívala z okna a přemýšlela, co bude dělat. Skoro všichni byli na misi. Kromě Deidary. V tu chvíli, kdy si na něj vzpomněla jí napadlo, že by zase někam mohli zajít.
„Deidaro!“ zavolala na něj. Deidara se na ní otočil a usmál se.
„Co potřebuješ?“ zeptal se.
„Jen jestli bys někam nechtěl zajít.“ Pokrčila rameny.
„Nikam se mi nechce.“ Zakroutil hlavou a posadil se na židli. Reina si povzdechla a kecla si vedle něj. Vytáhla z kapsy papír a tužku a začala psát.

Po svatbě se vše vrátilo do starých kolejí až na pár detailů, Naruto s Hinatou si spolu šťastně žili a Neji s nimi taky.
Sem tam je přišla navštívit Hanabi která kvůli tréninku chodila jednou za čas. Naruto a Hinata věděli že jejich láska nemá hranic a věděli že už jen málo věcí je muže rozdělit.
Chodili spolu na mise a taky spolu pořád trénovali.
Někdy sice spolu s Hinatou někam zmizeli na pár hodin ,všichni však si domysleli co dělají.
Po měsíci se Hinata přišla Hinata za Narutem a řekla mu.

12. kapitola : Prestávka, vysvetlenie a dočasné výsledky

Z rany mu začala tiecť krv, avšak nie normálna. Nebola červená ako obyčajne.
Bola belaso modrá. To Sakuru strašne prekvapilo. Vedela asi čo je to za techniku.
Už pochopila prečo na ňu Naruto vyničil toľko chakry. Tieto klony boli z čistej chakry.
Keďže bol Naruto veterný typ, tak z veternej. Akoby stlačil veľké množstvo chakry ako pri Rasengane. Ale tentoraz oveľa väčšie.
Takú techniku nikdy nevidela. Kedy sa ju Naruto naučil?

To co chtěl udělat se mu nelíbilo, ale nebyla jiná možnost. Alespoň to zkusí. Vytáhl z pouzdra pistoli a zadíval se na ní. Byl kompletně bez chakry, měl mnoho zranění a byl div, že pistoli vůbec udrží.
„Jdu si pro tebe Hin.“ zašeptal, přiložil si pistoli k hlavě a zmáčkl spoušť.

,,Chidori!“ Zařval Sasuke který v mrknutí okna byl vedle Yamata. Než napřáhl ruku s chidori v ruce něco ho zastavilo.
,,Uff, Kage Kubi Shibari no Jutsu (Stínová svazovací technika) se povedla.“ Spokojeně se usmál Shikamaru držící nějakého ninju který byl s nějakou bleskovou koulí mířící na Kapitána Yamata, ještě sekunda a bylo by pozdě.
,,A za to ti děkuju Shikamaru.“ Poděkoval mu Yamato.

Chvílemi jsem pozorovala výrazy ostatních a po porozumění jejich reakcí na nepochopitelné vjemy jsem došla k názoru, že z toho nedělají takový horror.
Jen mi přišlo, že je vše ztracené.
Prošli jsme podchodem, pomalovaným různými znaky- nepřipadalo mi to nějak známé, nebo podobné něčemu od nás. Jen jsem si chvílemi vzpomněla na Naruta. Zaslechla jsem, že se o něco takového pokusil, když byl ještě pošetilý.

„To si taky myslím, ale proč?“ podivil se Hidan.
„Třeba si myslí, že se to tu změní, když je tu Reina a budou tu prcci.“ Pokrčil rameny Pein.
„Mluvíte o mě?“ ozvalo se ode dveří.
„Zetsu není rád, že tu jsi.“ Usmála se na ní Konan.
„Nevím a je mi to jedno.“ Pokrčila Reina rameny.

Sedla si k Itachimu a nabrala si trochu salátu na talíř.
„Co se bude dneska dít?“ zeptala se Reina. Všichni pokrčily rameny a dál se věnovali snídani.

11. kapitola : Tréning

„Kakashi-sensei? Pomôžete mi s tým videním do budúcnosti?“ spýtal sa opatrne Naruto.
Kakashimu chvíľu trvalo kým odpovedal.
„Dobre. Najprv si musíš precvičiť získavanie informácii a silných spomienok iných. V boji to môžeš použiť proti súperovi. Bez toho budúcnosť neuvidíš. Tiež musíš ...“ vysvetľoval Kakashi, ale na chvíľu sa zarazil.
Naruto sa na neho udivene pozeral.
„Ešte je tu niečo, čo by si mal vedieť.“ zastavil sa a odložil knihu, ktorú doteraz čítal.

V noci se u ní střídali. Měli strach, že by se jí mohlo něco stát. Liam sebou škubala a třásla se. K ránu to ustalo, jakoby se snad bála té tmy, která byla kolem ní. Když u ní seděl Kisame. Liam se probrala, pohled jí padl na žraločáka. Vyděšeně se na něj dívala. Kisame se na ni usmíval, ale když si všiml jejího vystrašeného pohledu, ustoupil stranou.
„Liam?“ pokusil se promluvit.
„Kdo-kdo jste?“ zakoktala vyděšeně.

Na druhý den se oba setkaly před domem Hokage.
„Tak první komu to řekneme bude Tsunade-sama ona nám podala pomocnou ruku a aspoň bude vědět že je potřebné se připravit.“
Hinata jen radostně přikývla a rozběhli se směrem do kanceláře Páté.
“Dále” ozvalo se zpoza dveří.
„Naruto, Hinata co tady děláte?“ zeptala se překvapeně Tsunade.
„Víte Tsunade-sama dnes je velký den D a první osoba na našem seznamu jste vy.“
„Já, proč a na jakém seznamu?“ Zeptala se jich ještě víc překvapená než předtím.

Po nějaké té době mé bezmoci, jsem se rozhodla přestat trucovat a ukázat tomu otrapovi, že nejsem nějaká jeho hračka. O jeho návštěvě z koupelně mluvit nebudu, jinak by to zkusil i někdo jiný z nich. Dole však bylo prázdno, co to? Moji pozornost tentokrát zaujal kus papíru ležící na stole. Jednou rukou jsem ho zvedla a přečetla jsem si co na něj stálo.
Jsme na misi, zůstaň tady.
Znělo to jak rozkaz, kam bych asi teď šla, možná tak na verandu, dál jsem se neodvážila.
Nu což jsem tu sama tak co si třeba neudělat pohodlí.

„No vidíte ani šéfovi to nevadí.“ Zakřenil se Hidan.
„Když teď Reina nesmí plnit mise, kdo je bude plnit za ní?“ podíval se po ostatních Pein. Reina se na něj dotčeně podívala a už se nadechovala, že mu něco odpoví pěkně od plic, ale Pein jí zastavil.
„Budete muset plnit dvakrát tolik misí.“ Oznámil jim Pein.
„Kolik ona může mít misí za týden proboha?“ zeptal se posměšně Hidan.

„Rain! Rain! Počkaj ma! Rain! Zastav sa už konečne!“ snažila sa ju dobehnúť Daisa ale Rain nemala najmenšiu chuť sa jej spovedať. Naštvane je zabuchla dvere priamo pred nosom. To sa už aj Daisa naštvala. Ona sa snaží byt na ňu celý čas milá a ona ju úplne ignoruje.
„Tak to by stačilo! Čo tým chceš dosiahnuť Rain?! Správaš sa ako primadona, ktorej všetci ubližujú ale ty sama všetkým robíš zle. Správaš sa ako drbnutá! Čo sa to s tebou stalo?! To nie si ty! Spamätaj sa už konečne, Rain. Týmto nič nedosiahneš!“

„Myslím, že tu budete docela dlouho. Zbývající tři dny prázdnin nám nějak nepomohou.“ podotkla Zuzana. Všichni na ní hleděli zděšenými výrazy. Nejen Naruto, který teď zhlížel sám na sebe i v těch nejtrapnějších situacích, ale i Sakura a Sai, jenž měli také tak vykulený výraz.