Byl to jen můj sen 15- Sama v temnotě(END)

Další dny si Sakura ještě poležela v nemocnici. Malou holčičku tam nechali s ní. Sasuke měl tu dobu spoustu práce, stále ještě museli vyřešit ten incident v jejich domě. Naruto, který se momentálně nacházel se vězení odmítal promluvit a ptát se Sakury by značné riziko po tom co se po roce probudila. Sama o tom ani nechtěla mluvit, stále měla špatné sny,i když Naruta hlídali nemohly ji nijak pomoct, ve svých snech je sama. Samotné vyšetřování nebralo konce, nikdo nemohl přijít na to jak se mohl dostat do jejich snů, jak je mohl ovládat. To vše byla zatím tajemství.

„Jak se cítíš?‘‘ Optal se Sasuke Sakury. Chtěl začít pozvolna, nijak ji nestresovat, ale potřeboval už to vědět. Potřeboval vědět co se stalo v jejich domě. Ani mu neodpověděla stále byla moc zabraná strachem ze svých snů. Po dlouhé době však otočila hlavu k němu.
„Fajn, zatím.‘‘ Odpověděla sklíčeně. Byla na ni znát únava, dlouho už nespala, měla strach jen zahmouřit oko. Celé noci se přemáhala, jen aby to nemusela zažít znovu.
„Potřebuji od tebe něco vědět, možná nám to pomůže, abys už jsi neměla zlé sny.‘‘ Ŕekl Sasuke a vytáhl si zápisník, jen aby něco nezapomněl. Sakura se posadila, byla už plně rozhodnuta se konečeně svěřit, mlčení ji nepomůže.
„Ten zápisník můžeš schovat, tolik se ti toho nebude chtít psát.‘‘ Podotknula. Sasukeho to trochu zarazila, ale nakonec ho schoval.
„Co přesně chceš vědět?‘‘ Zeptala se ho. Trochu se zarazil, byla plně odhodlaná mu to říct, ale včera mlčela, stalo se snad něco.
„Co se ti vůbec stalo, jak jsme dorazili k nám domů, tak jsi šla do kuchyně a tak jsem tě pak našel, se zlomenou rukou. Co se tam stalo?‘‘ Ptal se. Sakura se zhluboka nadechla, neměl ani ponětí co se tak všechno dělo, i když to trvalo několik hodin ve skutečnosti neuběhla ani minuta. Trochu to jí otřáslo, nikdy ji nenapadlo, že bude mít takové schopnosti.
„Nemáš ani ponětí co se tam dělo. Nejprve zmizel všechen nábytek i ty jsi zmizel. Byla jsem v pasti. Schoulela jsem se do rohu místnosti, ale ta se změnila, zmizeli ty okna dveře. Celá místnost se začala plnit krvi, hrozně ledovou a.....‘‘ oddychla si bylo to pro ni těžké, ale pokračovala „Potopila jsem se, pomalu mi docházel kyslík, ale neumřela jsem, ocitla jsem se v další místnosti, byla tam zrcadlo a můj odraz mě začal škrtit a pak i moje vlasy.‘‘ Vzlykla, slzy ji jedna za druhou stékali po obličeji. Setřela je, dodala si trochu sebevědomí a pokračovala když pro ni byla tohle nejhorší.
„Vše pak zmizelo a já… já viděla jsem tebe… umíral jsi a já… já ti nemohla pomoct, jen jsem se musela dívat, nakonec se objevil Naruto a…a… zabil tě!‘‘ Rozbrečela se, Sasuke ji objal, aby ji utišil. I na něho to bylo moc, sám tomu nemohl uvěřit, byla to jen sekunda a ona prožila nekonečné minuta té muky.
„To… to není vše, zmizel si a já… já, byl tam nůž a já jsem se podřezala, abych ukončila to trápení, jen abych unikla. Pak byla jen temnota, dlouhé bloudění v temnotě, nemělo to konce, ale nakonec jsem se probudila.‘‘ Dokončila celé vyprávění. Už to měla za sebou, ale prsty se jí třásly pořád, nemohla to zastavit. Ruka ji však začala nesnesitelně bolet, pomalu si vyhrnovala rukáv, na její kůži se vyryl nápis. JSI SAMA. Vykřikla a seskočila z postele.
„Co se stalo?‘‘ Ptal se ji zájmen a pomalu vykročil k ní. On však zakřičela znovu a schloulela se do rohu místnosti. Zavřela oči, pořád dokola si opakovala ty slova JSI SAMA.
Sasuke došel k ní chtěl ji pomoct, se postavil a rozběhla se ke dveřím.
„Nech mě napokoji.‘‘ Zakřičela na něj a utekla pryč z pokoje. Další dveře však nemohla otevřít, otočila se zády k dveřím a se strachem čekala, kdy za ni z pokoje vyjde Sasuke, nic se však nedělo.
„Sakuro.‘‘ Ozvalo se. Pootočila hlavu, aby jen věděla, kdo na ni mluví. Zatajil se ji dech, nemohl to být on, je přece ve vězení. Ale zdání klamalo, za chvíli vyšel z rohu místnosti se sekerou v ruce, zamířil si do pokoje,kde byl momentálně Sasuke. Strachy ji nedovoloval se pohnout, jen nevěřícně hleděla na něj jak si to jde za Sasukem. Na prahu se ještě zastavil.
„Jsi sama.‘' Řekl a zavřel za sebou dveře, jediné co slyšela byl řev a údery sekery, skrčila se do rohu místnosti a zakryla si uši rukama, jen aby to neslyšela. Znovu se ozvali kroky, pozvedla hlavu, nad ní stál Naruto celý od krve. Lekla se, ale byla v pasti. Chytil ji za bradu a přitáhl si ji k sobě. Políbil, chtěla se od něj odtrhnout, ale celé její tělo strnulo.
„Teď jenom mi dva!‘‘ Řekl proti jejích rtům a na obličeji se mu objevil úsměv.
„Teď jsi sama v temnotě!‘‘