Pokolení Konohy - 1.část - Příchod ze Suny

Bylo krásné slunečné ráno a přípravy na slavnost v Konoze již byly v plném proudu. Za dva dny byl totiž očekáván příchod delegace z Písečné společně se samotným Kazekage Gaarou a jeho rodinou. Do takového rána se probudila naše Ayuko.

Ayuko byla schopná čtrnáctiletá kunoichi, která bravurně ovládala boj se zbraněmi, aby taky ne, když její matkou byla…

„Ayuko trochu sebou hoď, to že jsou přípravy na slavnost tě neomlouvá z tréninku s vaším senseiem.“
„Ale no tak mami, Kiba sensei to pochopí, však ho znáš, že je moc hodnej.“
„Ayuko nevymlouvej se, sice jsem na tebe sama, ale i tak tě zvládnu usadit, tak už pojď“
„Mami, prosim tě, vždyť já…“
„Ten-Ten, nech jí se v klidu obléci, namalovat a učesat, je po tobě, tak si nestěžuj…“

…, ano matkou Ayuko byla Ten-Ten, na první pohled možná ne nejsilnější kunoichi, ale dokáže se velmi dobře bránit. Proto každou chvílí dostává nějakou misi, takže bývá Ayuko často sama doma, a proto je to takový průměrný výrostek.

Kiba právě dorazil do domu, kde se dohadovala jeho kamarádka se svou dcerou, jeho žačkou.
„Vidíš Ayuko, tvůj mistr si pro tebe musel dojít sám…“ řekla Ten-Ten vítězoslavně, ale Kiba ji usadil něčím jako, i když spolu v týmu nebyli, že ví, že ona byla taky opozdilec. Ayuko dostala ještě od matky peníze na ramen, dala jí pusu na tvář a už vybíhala ven, sotva jí její sensei stačil.

Na cvičišti na ně již netrpělivě čekali další dva členové týmu, dívka a chlapec. Dívka se jmenovala Saroko, byla dcerou Nejiho a Sakury a byli s Ayuko nejlepší kamarádky. Chlapec jménem Hiro byl synem Hokage Naruta a Ino. Byl to takový hyper-aktivista a byl pro každou legraci, ale někdy se uměl také pěkně zaseknout a nadával na to, proč právě on musí mít v týmu dvě holky.

„Kde jste byli tak dlouho?“ vyptávala se Saroko zvědavě a už se vítala se svou kamarádkou.
To Hiro si neodpustil poznámku o parádnici a zbytečnému zdržování. Trénink probíhal v klidu, dívky se spíš bavily spolu o tom, co se děje v Konoze a Kiba pomáhal Hirovi zvládnout Rasengan, který ho učil otec.

Druhý den dostali všichni tři volno, aby se pořádně připravili na příchod ze Suny. Saroko se hned dopoledne stavila pro Ayuko a šli společně nakupovat nějaké ty hadříky. Poté došly na ramen a začali se bavit o klucích.
„Tak co, už se konečně Hiro rozhoupal?“ pošťuchovala Ayuko kamarádku.
„Ne vůbec, on stále dělá nějaký blbiny a nebo trénuje, s ním je to těžký,“ posmutněle odpověděla Saroko.
„A co ty?“ obrátila se na Saro.
„Já? Prosim tě, tady není nikdo, kdo by mě zajímal,“ odfrkla si.
„No, třeba se to brzy změní,“ popichovala Saro dál.
„Jak jsi na to přišla jako?“ nechápala Ayo.
„No víš přece, že má přijet Kazekage s rodinou…“
„No a co má bejt?“
„No s Gaarou přijede teta Hinata a můj bratranec Kiro.“
„Ty máš bratrance? Že ses nikdy nezmínila, a že jsem ho ještě nikdy neviděla…,“ divila se překvapená Ayuko.
„No on v Konoze ještě nebyl, viděla jsem ho jenom párkrát, když jsme byli v písečný, ale teď je mu patnáct, nebo tak nějak a je to fakt kus…“
„Co tím jako chceš říct?“
„Vůbec nic…,“ culila se Saro, „hele já už musím jít, tak pa zítra.“ Rozloučila se Saroko a utíkala domů.
Udivená Ayuko tam zůstala sedět sama.

Nastal den D. Dokončovala se poslední výzdoba a Ayuko stála už asi hodinu před zrcadlem. Myslela na to, co jí řekla Saroko, na to, že přijede prý hezký patnáctiletý Kiro a na to, že ještě neměla kluka. Z přemýšlení jí vytrhla mamka.
„Ayuko pospěš si, Saroko volala, že na tebe bude za půl hodiny čekat v parku.“
To s Ayuko hnulo. Vzala si sukni, kterou si koupila včera a k tomu černý top. Seběhla dolů a rychle snědla sušenku, která ležela na stole.
„Mami, tak se uvidíme tam, já mizím, ahoj.“
Ten-Ten jí nestihla ani odpovědět a už byla pryč.

„Čauky!“ Volala na ní už z dálky Saro. Ayuko na ní jenom kývla, ani se nezastavila a pokračovala k bráně, kde mělo být uvítání. Saro ji doběhla.
„Stalo se něco?“
Ayo na ní smutně pohlédla a vzdychla: „ No víš, jak jsme se včera bavili o klukách, uvědomila jsem si, že tu vlastně ještě nebyl nikdo, koho bych měla ráda.“
Saroko ji objala kolem ramen a obě se usmály a než se nadály, už vstupovali občané Suny do Konohy.
Konečně dívky zahlédly i Kazekageho s Hinatou a Kirem… Ayuko se úplně zastavil dech, protože ten chlapec vypadal úplně jinak než ostatní, které znala.
Byl tak… vyspělý a … mužný a ……..
„Ayuko, vždyť on se na tebe dívá,“ říkala si sama pro sebe.
Usmála se, ale on jí věnoval jenom chladné odvrácení obličeje a jí zbyl v hlavě jenom pocit jeho propalujících očí…