Šestý živel 16 - Já tě pomstím!

„Nééééé!“ řval Naruto. Byl ochromený její ztrátou. Přestože přicházel zbytek armády, tak nic nevnímal. Naruto se zvedl a pohlédl na Sasukeho. Ten se lekl, když mu pohlédl do očí. Takové oči ještě neviděl. Nejen, že v nich byla bolest, vztek a nenávist, ale to co uviděl vypadalo jako nějaký druh oční techniky.

Obrázek

„Za tohle zaplatí!“ zavrčel Naruto, vytáhl plnou hrst bojových pilulek, spolkl je a rozběhl se.
„Viděla si to?“ ptal se Sasuke,
„Co jsem měla vidět?“ ptala se Sakura a utírala si slzy.
„Jeho oči. To vypadalo jako jedna oční technika. Jak se to jen jmenovalo? Už vím! Hoshigan.“(Hvězdné oko. Nevěděl jsem jak to pojmenovat a tohle mě napadlo první.) vzpomněl si Sasuke.
„Cože?“ civěla na něj Sakura jako péro z gauče.
„Táta mi vyprávěl o oční technice, kterou stvořil jeden ninja. Pomocí jutsu spojil vlastnosti Byakuganu, Mangekyou Sharinganu a dokonce i Rinneganu a vylepšil je. Zdá se mi, že v tom krystalu bylo to Doujutsu zapečetěno a ve vhodnou chvíli mohl krystal přenést Doujutsu na jeho nositele. A jak se zdá, vedlejším účinkem bylo i jeho rychlé uzdravení.“ sdělil Sasuke vykulené Sakuře.
Naruto vytvořil pět set stínových klonů. Každý druhý klon se přeměnil ve Fuuma shuriken a ten co byl s ním ve dvojici do něj nahustil chakru s větrnou podstatou a hodil ho směrem k hordám nepřátel. Potom co usekali hlavy mnoha nepřátel se přeměnili zpět a pustili se do boje. Pravý v běhu napumpoval do svého meče obrovské množství chakry posílené pilulkami. Nepřátelé v mžiku pocítili sílu šesti živlů. První na řadě byly tanky. Meč byl najednou tak dlouhý, že jednou ranou přesekl tank vejpůl. Během pár vteřin byly tanky minulostí. Tou dobou se zapojil zbytek spojenců.
Naruto poháněn vztekem se hnal na zbytek nepřátelské armády. S mečem prodlouženým na několik metrů kosil lidi po stovkách. Narutova oční technika mu dovolila vidění i za sebe, přes jakoukoli překážku, takže si nikdo ani neškrtl. Byl v tom nejlepším, když ho obklíčila skupina dvaceti záhadných postav. Hned vycítil jejich sílu.
„Tak to jste vy! Zabili jste i Shukaku a teď chcete mě? Tak pojďte, jestli na to máte!“ křičel na ně. Postavy nijak nereagovaly. Naruto se soustředil a vyzkoušel nové oči. Viděl jejich chakrové soustavy a chakrové body. Byly, ale něčím zvláštní. Nebyly normální a netekla jimi normální chakra, jestli se to vůbec dalo nazvat chakrou.
„To by chtělo něco speciálního.“ pomyslel si Naruto, ale v paměti nemohl nalézt nic co by se hodilo. Poté co si byl nucen už nějakou vybrat, objevil další schopnost svých očí. Vymyslel vlastní techniku.

„Tak a teď něco zažijete.“ zašeptal Naruto a vrhl se na prvního.
„Hakke Sanbyakurokujuuichi Shou!“ (hmat třistašedesátijednoho úderu) vykřikl a zasypal ho údery. Než se dotyčný stačil vzpamatovat, už měl uzavřené všechny chakrové body a tlak jeho záhadné chakry mu roztrhal tělo. To už se, ale Naruto hnal na dalšího. Ten to ale čekal a už začal se svou technikou. Naruto jí díky očím rozpoznal a lehce se jí vyhnul. Tím, ale ztratil čas. Sice to viděl, protože díky očím měl zorné pole tři sta šedesát stupňů, ale byla to taková rychlost, že nestačil zareagovat. Pět postav ho chytilo rukou a on se jejich stisku nemohl vykroutit.
„Chidori Nagashi!“ zařval Naruto a těch pět po zásahu proudem natáhlo bačkory. Narutova verze techniky měla větší účinek než Sasukeho. Z mrtvol se jenom kouřilo.
„Na techniku Hakke Sanbyakurokujuuichi Shou je jich na mě moc. Musím vymyslet něco jiného.“ říkal si Naruto, když se k němu hnal další.
„Nebuď tak nedočkavej! Rasengan!“ zařval a flákl mu Rasengan do ksichtu. Než kousky mozku dopadly na krví nasáklou zem, měl Naruto strategii promyšlenou.
„První brána. Kai! Druhá brána. Kai!...“ začal Naruto a okolo něj se zvedla vlna chakry. Vytáhl dva kunaie, soustředil do nich chakru s větrnou podstatou a vrhl se na zbytek záhadné bandy. Pět jich zabil jako nic, ale šestý ho řízl do boku. Za chvíli se s ním vypořádal. Z ničeho nic se u něj objevil chlápek s katanou, napřáhl se a málem Narutovi usekl hlavu. Naruto, ale stihl uhnout a vrazil chlápkovi kunai do srdce. Ten se ale jen oklepal a vrazil Narutovi pěstí. Měl takovou sílu, že Naruto odletěl pěkných pár metrů.

Naruto se zvedal ze země a nemohl uvěřit, že ten týpek přežil i propíchnutí srdce. A jeho rychlost a síla byla taky obdivuhodná.
„Co seš sakra zač?!“ zakřičel Naruto na chlápka. Ten si sundal kápi a odahalil svůj obličej. Vypadal jak mrtvola. Narutovi přeběhl mráz po zádech.
„Ty seš tak hnusnej, že to s tebou radši skončím rychle.“ řekl a otevřel šestou bránu techniky Hachimon a oddělal mrtvého chlápka i ostatní. Párkrát ho ošklivě zasáhli, ale to ho nezajímalo. Za pár chvil byl zbytek armády rozprášen. Gaara, Jiraiya a Patejl se k Narutovi přihnali
Naruto stál uprostřed válečného pole. V dáli hořely a doutnaly torza tanků a vrtulníků. Všude okolo ležela mrtvá těla těch, co zemřeli jeho rukou.
„Tak kde jste vy zmetci?!“ řval na všechny strany. Nečekal moc dlouho a objevila se před ním Akatsuki.
„Tak tohle je Uzumaki Naruto. Přiznám se, že jsem si myslel, že už tě mám z krku. Tohle jsem nečekal.“ prohlásil jeden muž, který byl očividně hlavou organizace.
„Mě se nikdy nezbavíš!“ zařval Naruto.
„To ještě uvidíme. Mimochodem, říkají mi Pein.“
„Těší mě, mrtvolo!“ zařval Naruto a zmizel. Objevil se za Peinem a dal mu ránu. Pein v zápětí odletěl o sto metrů dál.

Vytvořily se skupiny: Pein Naruto a Gaara, Deidara a Patejl, Hidan a Jiraiya.

„Nemáš šanci. Já jsem nesmrtelný!“promluvil Hidan k Jiraiyovi.
„Aby ses nedivil. Kuchiyose no Jutsu!“ zařval Jiraiya a dotkl se země. Vedle něj se objevily dvě žáby. Každá měla asi metr a na zádech katanu. Třetí se objevila za Hidanem a usekla mu pravou ruku. Hidan uskočil a levou rukou si sundal svou kosu ze zad.
„Sakra to bolí jako čert! Za to mi zaplatíš!“ řval Hidan.
„Jiraiyo do jakých problémů si nás zas přivolal?“ ptala se žába, která usekla Hidanovi ruku.
„Problémů? Ale to ani nestojí za řeč. Akatsuki jen chce zničit listovou a celý svět. A tenhle mladík říká, že je nesmrtelný.“ objasnil situaci Ero Sennin.
„Však mi ti to rozmluvíme.“ odpověděl žabák vedle zvrhlého poustevníka. Všichni čtyři se na něj vrhli. Hidan nebyl snadný protivník, ale v boji jeden proti čtyřem měl problémy. Dokázal jen škrábnout Jiraiyu. Zato přišel i o levou nohu a už se nemohl bránit. V rychlosti olízl Jiraiyovu krev ze své kosy, nakreslil na zem trojúhelník v kruhu a svalil se do něj. Jeho tělo zčernalo.

U Patejla:

„A ty seš kdo?“ zeptal se Patejl.
„Che! Tak ty chceš vědět co jsem zač?“ ušklíbl se Deidara.
„To abych věděl koho zabíjím.“
„Tss! Já jsem umělec.“ usmál se Deidara.
„To bych se na to podíval.“
„Jen se dívej. Umění je totiž ODPAL!“ vykřikl Deidara. V tu chvíli explodoval jílový pavouk u Patejlovy nohy. Patejl odletěl několik metrů daleko. Chvíli jen tak ležel a potom se zvedl.
„Tak umění jo?“ zaskřehotal Patejl a schoval se za veliký balvan.
„To si piš, že jo! Máš tu čest se setkat s mými výtvory z jílu a mé chakry C-tři.“ poučil Deidara a začal po Patejlovi házet svá umělecká díla. Patejl vytáhl pistole a sestřeloval je dřív, než se k němu stačily dostat.

U Ero sennina:

„Tak to už skončete!“ ušklíbl se Hidan a čekal, že mu skočí do pasti.
„Myslíš, že jsme dnešní?“ ozvalo se za Hidanem. To byl žabák, který ho v zápětí nakopl. Hidan odletěl pět metrů.
„Jau! Víš že to taky cítím?!“ zakřičel Jiraiya na žabáka.
„Jé promiň, nějak jsem zapoměl, že byl ještě v tom kruhu.“ omluvil se žabák došel k Hidanovi a usekl mu hlavu katanou. Hidan začal řvát bolestí a nadávat.
„Vypadá opravdu nesmrtelný.“ poznamenal Jiraiya, když se skláněl nad hlavou.
„Jo to teda jsem! A až se dostanu ke svému tělu, tak si to s tebou vyřídím ty hovado!“ řvala na něj hlava. Jiraiya si povzdechl, vytvořil Rasengan a přiblížil ho k Hidanově hlavě.
„Nezměníš názor?“ zeptal se Hidana.
„Mě se nezbavíš tak snadno!“
„Tak to budeš chtít zkusit tohle. Neboj se, nepálí.“ usmál se Jiraiya.
„Rasengan.“ zvolal a dotkl se hlavy, ze které za pár okamžiků zbyla jen kaše. Krvavá.
„A teď řekni, že nejsi mrtvej.“ promluvil Jiraiya ke krvavé kaši. Ta jen tiše zabublala.

U Naruta a Gaary:

Pein ležel v kráteru, který vytvořil při dopadu. Tohle nečekal. Rychle se zvedl a začal dělat pečetě. Naruto to s ním už mohl dávno skončit, ale chtěl si to vychutnat.
„Kuchiyose no Jutsu.“ zařval Pein a před ním se objevilo zbylých šest démonů.
Naruto viděl, že jde do tuhého. Asi si to neměl tak vychutnávat. I přes své nové schopnosti to na něj bylo moc. I když s ním byl Gaara. I jeden démon by byl moc, ale šest?
„Co budeme dělat?“ ptal se Gaara.
„Utíkat! Bacha!“ zařval Naruto, když viděl jak se na ně rozběhl osmiocasý. Odrazil se a dopadl na místo, kde ještě před chvílí stáli a při dopadu udělal slušný kráter. Uskočili na poslední chvíli. Nedaleko se ozval výbuch. Tam bojoval Patejl.
„Musíme se jich na chvíli zbavit.“ řekl Naruto.
Gaara vytvořil okolo démonů písečnou kopuli a Naruto přidal zemní.
„To by je mohlo na chvíli zadržet.“ doufal Gaara. Zevnitř se začaly se ozývat rány.
„To jsi dost optimista.“ řekl Naruto a podíval se skrz vrstvu hlíny a písku. Viděl jak se démoni snaží dostat ven a jak se snaží o nějaké vzájemné sloučení.

Zpět u Patejla:

Jejich boj na chvíli ustal. Patejlovi došly náboje a přemýšlel jak ho dostat a Deidara začal připravovat jíl.
„Teď to skončím. Tohle je mé mistrovské dílo s chakrou c-čtyři!“ halekal Deidara na balvan, za kterým se kryl Patejl.
„C-čtyři říkáš? To není špatný nápad.“ pomyslel si Patejl a vytáhl plastickou trhavinu. Doprostřed vmáčkl akumulátor, zdroj vysokého napětí ze své speciální zbraně, kterou si šetřil – z Pistolu. Nakonec přidal rozbušku a příjmač.
Deidara vymodeloval jílového ježka a chystal se na útok. Patejl se přepnul do bojové rychlosti a šel dát Deidarovi přes hubu. Ten se mu jen tak tak vyhnul a i to bylo co říct. Patejl se zastavil ve vhodné vzdálenosti od Deidary.
„Jseš rychlej, ale to už je jedno. Teď je konec. Katsu!“ zařval Deidara a ježek, který se najednou objevil u Patejla vybuchl.
Po chvíli se Patejl z kráteru vyhrabal. Výbuch mu poškodil i jeho nezničitelnou bojovou kombinézu.
„Tak tohle byla ta tvá C-čtyřka? Docela slabý.“ ohodnotil Patejl a Dejdarovi ztuhl úsměv.
Deidara si ve zlomku vteřiny uvědomil, že tomu útoku předtím neuhnul, ale byla to jen zástěrka. V kápi svého pláště měl něco, co tam nepatřilo.
„Teď zkusíš mojí C-čtyřku! Jak jsi to říkal? Umění je ODPAL?!“ vykřikl Patejl a stiskl tlačítko detonátoru, který doposud svíral v ruce. Výbuch trhaviny, posílené o velice výbušný akumulátor, rozmetal vše v okolí. Když to skončilo, tak se Patejl šel přesvědčit, že je Deidara v dobrém rozpoložení. A opravdu byl - po polovině bitevního pole...
„Asi se dám na umění.“ prohlásil Patejl.