Zemřít pro budoucnost 032-Krutá minulost

Otočila jsem se, chtěla jsem zmizet, ale stále mi nebyli některé věci jasné. Co ta žena, jsme si tak podobné jak jen možné? Znovu jsem si ji prohlédla, až na ty oči jsme byly stejné. Možná jsem byla ona v minulém životě. Nebo možná spolu máme něco společného?
Musela jsem uznat, že je krásná, ale proč ji zjevují v plamech jak trpí.

Tentokrát jsem cestu ven našla, dveře šli tentokrát otevřít. Ulevilo se mi. Jak Ray tak i Naruto na mě překvapivě hleděli. Nepochopila jsem jejich jednání, jako by se mě snad báli.
„Stalo se něco?´´ Zeptala jsem se trochu s obavami. Mlčeli, drželi se o de mě v úcti hodné vzdálenosti.
„Tsuki, proč máš aktivovaný sharingan?´´ zeptal se tentokrát Naruto mě, ale sám neodpověděl mě na tu mou otáku.
Ani jsem si to neuvědomila. I když jsem ho vypnula pořád na ně podiveně hleděli.
„Tak už mi řekněte co se děje.´´ Tentokrát už mě to vytočilo. Ray mě však dovedl k zrcadlu, podivilo. Ale nechala jsem jim vést. Pohlédla jsem na svůj odraz, byl stejný jako ten dole v zrcadle, zas ta samá žena. Vyjekla jsem, a nebyla jsem jediná.
Protřela jsem si oči, tak i ty duchové dole byly určitě skuteční a ta žena musela být určitě.
„Co to tu sakra děje?´´ Vykřikla jsem, Ray sem mě upřímně bál, ani jsem se mu nedivila, byla jsem vzteky bez sebe. Nikdy jsem takový vztek necítila, něco se mnou bylo.
Naruto mi ukázal židli, abych se posadila, neváhal jsem a posadila jsem se vedle něj. Zhluboka se nadechl. Už mě to začalo nudit tolik to protahoval.
„Víš začalo to někdy před sty lety. Tenkrát nebyly ještě skryté vesnice, jen národy váčící mezi sebou o území. Tenkrát byl jeden z největších národů právě Uchiha klan. Jejich velitelka Mirachi je vedla v několika úspěšných bitvách. Lidé ji začali uctívat jako nějakou bohyni války. Ale nejen jako skvělého velitele, ale i taky za jednu nekrásnější ženu na světě. Sváděla různé muže jen pro peníze. Chtěla toho moc, její plány se ji vymykali z rukou. Naslibovala toho tolik, ale nakonec nic nesplnila. Později se od ni všichni odtrhly, léta ji přibývali a ona už nebyla tak atraktivní jak tomu bývalo. Objevil se někdo jiný. Uchiha Marada. Ten konečně ukončil dlouhé boje, které vysilovali jak Uchiha klan tak i ostatní jejich soupeře. Uzavřel mírovou dohodu s jedním klanem a založili Konohu. Ale to Mirachi nechtěla, chtěla boj, nadvládu nad všemy. Ale zahnalo ji to do jeskyň musela se skrývat před světem jen, aby unikla Madarovi, ona byla jediná která ho chtěla zničit a znovu si podrobit Uchihy.
Madara byl silný, velice silný, ona se sním nedokázala měřit, ale Madara měl jedinou slabinu. Slabinu, kterou mají všichni muži. Slabost pro ženy, ona ho dostala. Donutila ho zase převést na svoji stranu, na svůj původní sen. Nadvládu nad světem. Ten druhý klan nesouhlasil a tak se svrhla bitva mezi Madarou a prvním Hokagem o nadvládu nad vesnici. Madara byl však poražen a Mirachi byla donucena se skrýt, hrozila ji poprava. Nikdy už ji od té doby nespatřil ani Madaru, jako by se pod nimi svrhla slehla zem. Pak se znovu objevil a poštval na vesnici Kyuubiho, tenhle útok se však nevyšel a tak zmizel. Máme, ale takové tušení, že nezmizel navždy a Mirachi určitě také ne. Pokud tu ovšem jsou tak se nesmí dát dohromady. Byl by to konec. Ani si nedokážeš představit jakou mají moc.´´ Dokončil své vyprávění. Já jsem zůstala v ohromení několik dalších minut, nemohla jsem tomu uvěřit. Ani Ray ne netvářil překvapeně, což mě velice znepokojovalo. Celou dobu to věděl a nic mi neřekl. Pomalu jsem se začala vztekat, kolik toho přede mnou ještě tajili.
„Máme takové tušení, že jsi byla ona v minulém životě, horší je, že by tě mohla začít ovládat.´´ Dořekl, což mě úplně odrovnalo. Vzteky jsem odhodila stůl. Naruto polekaně uskočil ode mě. Nemohla jsem potlačit ten vztek, jako bych ho několik let v sobě dusila a teď jsem ho všechen uvolnila. Snažila jsem se uklidnit, ale jediné co mi pomohlo bylo Rayovo objetí, on prostě věděl jak no to. Pevně jsem se k němu tiskla a snažila jsem se potlačit vztek.
Bylo mi strašně, tentokrát už toho na mě bylo opravdu bylo moc. Sama jsem tomu všemu nerozuměla, byl to pro mě jako děsivý sen. Sen, ze kterého se musím co nejdřív probudil. Ale zapomínala jsem a nejdůležitější věc, na svoji dcerku. Co s ní teď je? Doufám, že ji nic neudělali?
Začal jsem se uklidňovat, Ray povolil sevření a já jsem se od něj oddělila. Omluvila jsem se Narutovi za své chování, opravdu jsem to moc přehnala, ale ten vztek nešel překonat. Jakmile jsem si však vzpomněla na Sakuru, hned můj vztek pominul, jako bych to zase byla já.