Nováčci
„Klid? Tomuhle ty říkáš klid?“ Reina se pousmála. „Tomu se nechce věřit.“ Usmála se.
„Jo..to jo..“ pokrčila rameny. „Ale je tu tišeji než jindy.“ Mrkla na Reinu. Reina si sedla na gauč a zavřela oči. Hidan to bral jako příležitost jí udělat nějaký žertík.
„Přiblížíš se blíž jak na metr a něco uvidíš.“ Mrkla na něj Reina. Hidan se zamračil a šel si sednout na židli.
„Žádná zábava tu není.“ Zamumlal.
„Ale je..“ usmála se na něj Reina. „Strýčku Hidane.“ Zašklebila se na něj.
„Sasuke – kun“ vydralo se jí z úst.
Naruto se jen pousmál. „Já jsem věděl, že se vrátíš, Sasuke.“ Řekl stále ještě s úsměvem. V okamžiku, kdy promluvil jeho přítel mu úsměv z tváře zmizel.
Jako každé ráno jsem vstala, oblékla se a sešla jsem dolů na snídani. Posadila jsem se ke stolu, ale dneska bylo něco jinak. Uslyšela jsem nějaký křik z vedlejší místnosti. V hlasech jsem rozpoznala mámu a tátu. Zajímalo mě, proč se hádají, a proto jsem se potichu připlížila ke dveřím.
„Je to pro ni pocta!“ Tenhle hlas patřil tátovi. Pocta? Pro koho? Myslí tím mě?
Za stromem je Sasuke pozoroval, jak kráčí do hustého porostu. Netušil, že jeho kamarádi budou pro něj tolik riskovat. Vždyť les je plný Orochimarových ninjů. Musím je nějak varovat. Pomyslel si a zmizel v houští padajícího listí.
Když se opět skryl několik stromů před dvojicí kamarádů, objevil se za ním Kabuto.
„Ty je jen špehuješ, nebo se chystáš k útoku?“ zeptala se Orochimarova pravá ruka.
„Tobě do toho nic není.“ Opáčil naštvaný Avenger a chystal se zmizet. Kabuto ho ale zadržel.
Přivítání v Suně
Ano… To je pravda, ale nevíš všechno. Když jsem zapečetil Kyuubiho, tak si všichni mysleli, že jsem po smrti. Ale byl to omyl, plánoval jsem to.‘‘ Začal a hned mu z tváře zmizel ten milý úsměv. Teď ještě přemýšlel, zda jí má plně důvěřovat. Sice o něm nikomu nic neřekla, ale teď ví, kdo je. Nakonec se však rozhodnul ji věřit.
Vojna Ninjov 2 Naruto vs. Sasuke
Naruto rozbehnutý spravil znaky na rukách.
,,Kage Bunshin no Jutsu ´´: Povedal a vedľa neho z oblakov dymu bežali tri kloní. Sasuke pravú nohu posunul dozadu, ruky mu zároveň sklzy na rukoväť katani a kúsok vytasil.
,, Naruto, Naruto z obyčajnými klonmí ma nedostaneš ´´: Povedal Sasuke a zasmial sa . Narutove kloní však už boli u neho a obkľúčili. Jeden z klonov sa napriahol a zaútočil pravou rukou na Sasukeho
,,Do háje! Hele Shikamaru, vezmi si to v prvním šuplíku, jo? Čau!´´ A zmizel.
,,Vpravo!´´ Zavolal ještě za běhu z chodby, ale to už Shika neslyšel.
,,Hmm, bezva.´´ Pomyslel si a otevřel první šuplík ale protože Gaaru neslyšel tak otevřel ten vlevo. Tam ale měli věci Gaarovi sourozenci. Navrchu byla knížka s nápisem TEMARI´S DIARY
POKRÁČKO:
3 – Den na který nezapomeneme
V minulém díle se Naruto a Hinata vydali na misi. Nebude to jen tak lehká mise, jak si mysleli tak si počkejte, co se stane.
Večer toho dne kdy vyrazili…
Právě se stmívalo, když Naruto zastavil, aby si on a Hinata odpočinuli.
„Tady se utáboříme“ pověděl Naruto a Hin nic nenamítala, dokonce se nabídla, že půjde a nasbírá dříví.
Celá delegace listové prošla ostrovním městečkem a zamířila k přístavu. Cestou je vedl podivný muž s páskou přes jedno oko. Na zádech měl dlouhou katanu. Budil dosti hrozivý dojem.
Cesta k místu kde kotvily lodě netrvala dlouho. Když dorazili, Hokáge Siaku pokynula všem kromě Tsichiho aby nastoupili na loď.
Siaku si jej chvíli jen tak prohlížela přísným pohledem, který po chvíli polevil.
„Tys mi dal zabrat..“Šeptla a sklopila pohled k zemi. Dlouho to však nevydržela a pevně jej objala.
Kyuubi odběhnul protože věděl co se bude dít.
Kolem Narutova těla se začaly scházet jeho přátelé a taky tam došel Hinari který znovu viděl svého otce umřít.
„Proč si nám nic neřekl že žiješ,“ povzdechla si Tsunade.
„Tak a teď už mužem znovu truchlit za tebou,“ poznamenal nahlas Jiraja a všichni drželi pár minut ticha za jejich oddaného kamaráda a ochránce.
Mezitím se Naruto probral před branami posmrtného života.
„Miláčku tys to dokázal,“ řekla Hinata a vrhla se mu kolem krku.
Byl krásný den. Sluneční paprsky dopadaly na vesnici zvanou Konoha a všude byl klid. Všude… Až na pracovnu drahé paní hokage. Bylo jasně vidět, že Tsunade-hime není v dobré náladě…
„Tady budeš bydlet.“ Otevřel dveře na konci chodby. Vešla jsem do místnosti plné pavučin.
„Tady?“ zamračila jsem se. „Jak dlouho tady nikdo nebyl?“
„No to já nevím.“ Pokrčil rameny. „Ale zabydlíš si to tady.“
„Myslíš?“ zapochybovala jsem. „Vypadá to tady děsivě.“
„Snad se nebojíš pavouků.“ Zašklebil se na mě.
„A co když jo?“ podívala jsem se na něj s úšklebkem ve tváři.
„Pak bys měla problém. Jiný pokoj tu už není.“ Naoko jsem si povzdechla a sedla jsem si na postel.
Saku-ro!“ zvolal Naruto, když se k němu blížila sestřička s injekcí.
„Naruto?“ optala se Sakura vcházejíc do dveří.
„Sestři, ta injekce už není potřeba.“ Oznámila pomocnici.
„Dobrá doktorko.“ Sestřička odešla i s mučivým nástrojem.
„Díky, Sakuro.“ Ozvalo se z lůžka u okna.
Ružovlasá dívenka počkala, dokud se za sestřičkou nezavřou dveře, teprve potom spustila:
„Pro nás dva?“ podivila se Reina a Itachi kýval hlavou.
„Jo jak pro nás dva? Vždyť je Reina těhotná! Nebude plnit žádnou misi. Ta tvoje minulá lehká mise jí málem stála život.
„Nenechali jste mě to doříct. Je to mise pro vás dva, protože tu nikdo jiný není. A tak si Itachi můžeš vybrat jestli půjdeš s Reinou nebo sám?“
„Půjdu sám.“ Kývl hlavou.
Když se ráno probraly tak věděly že už je to nablízku že za pár hodin je mohou očekávat. Tak si sedly a čekaly na kopci zatímco mněly výhled na celou Konohu.
Madara s Peinem se už se svým vojskem ninjú blížil ke Konoze.
„Můj pane jak plánujete zaútočit?“ zeptal se Pein Madaru.
„Rozdělíme se na dvě skupiny a zaútočíme ze dvou stran, ty budeš vést tu druhou skupinu a zaútočíte z východu, já ze západu.“
Pein jenom přikývnul sebral polovinu vojska a šel na východ.
Večer
Yondaime
„Kde jste byli?‘‘ Optal se jich Sai a na chvíli nechal balení stanu. Nauto se začervenal, Sakura se tvářila trochu rozpačitě a snažila seza ním skrýt. Ani jeden z nich neodpověděl, jen přešli ke svému stanu a začali ho balit stejně jako ostatní. Ovšem ostatní už pomalu končili.
Časť prvá - prekliata úloha
Tmavou chodbou sa ozývali rýchle kroky a zrýchlený dych mladíka, rozrušeného tou správou. Správou, od ktorej závisí všetko.
Tiché zaklopanie vyrušilo starého muža sediaceho v kresle pri stole.
"Ďalej" odpovedal na zaklopanie zachrípnutým hlasom.
Dnu vošiel vycivený a bezvýznamný chuunin, ktorého oči prezrádzali krajné rozrušenie.
Zavřela jsem oči a na chvíli jsem zůstala stát u okna. Potom jsem oči znovu otevřela a otočila jsem se do místnosti. Stáhla jsem ze sebe oblečení a oblékla jsem se do pyžama. Pak jsem si lehla do postele a ve vteřině jsem usnula. Ráno mě probudil nastavený budík. Unaveně jsem s ním flákla o zeď. Další budík zničený. Vyštrachala jsem se z postele a vešla jsem do koupelny. Omyla jsem si obličej, učesala jsem si vlasy a natáhla na sebe oblečení. Nezapomněla jsem si nasadit masku a oknem jsem opustila pokoj aby mě nikdo neviděl.
Slzy dopadaly na čisté prostěradlo. Otevřely se dveře a v nich rusovlasý mladík.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se jí. Kývla hlavou a usmála se.
„Ty si nikoho nepamatuješ, ale Deidaru ano, že?“ zpříma se jí podíval do očí.
„Jo, ale na to nesejde.“ Zakroutila hlavou.
„Jak nesejde? On tě má rád, ty jeho, na tom nesejde?“ podíval se na ní udiveně Sasori.
„Prostě on mě nechce, chápeš to?“ podívala se mu do očí. „Nebudu se snažit tam, kde nemám šanci.“ Pokrčila rameny.
