Nováčci

[color=purple]Dojdeme na učebnu matematiky, která se nachází v nejvyšším patře školy. Dojdu ke své lavici ve které sedím s Lukášem a hodím k ní svou aktovku, stejně tak Lucka a obě se svými čtyřmi objevy vyrazíme k řediteli.
„Proč je ředitelna tak daleko od naší učebny?“ zabrblám a unaveně se protáhnu.
Dojdeme k ředitelně. Lucka zaklepe na dveře a ozve se dále. My všichni vstoupíme dovnitř. Náš pan ředitel zvedne hlavu a udiveně si nás prohlíží.
„Dobrý den.“ Pozdravíme ho. „Potřebujeme si promluvit.“ Kývnu hlavou.

Ráno vstala velmi brzo, musela udělat práci, pro kterou si měla jít včera. Oblékla se a hnala se ulicemi Konohy pro ty papíry. Vešla na základnu a tudy šla pomalu. Došla až na konec chodby. Otevřela je a nikde nikdo. Zavrtěla nad tím hlavou. Když to tu vedla ona, tu chvíli byla tu celé dny. Došla k archivu a vytáhla si několik složek, které by měla předělat. Zavrzali dveře a v nich stávající velitel.
„Ah, tušil jsem, že dnes sem přijdete,“ pousmál se. Sora kývla hlavou.

Ráno se Liam probudila strašně brzo. Ležela v křesle. Protáhla se a postavila se na nohy. Rozhlédla se po okolí. Nikdo zatím nebyl vzhůru a z toho usoudila, že je ještě brzo. Přešla ke stolu. Posadila se a vzala do ruky noviny. Po chvilce se začetla do článku, a proto jí uniklo, že i ostatní se začali trousit z postelí.
„Jak dlouho jsi vzhůru?“ otázal se jí Deidara. Nevnímala ho a dál si četla. „Ptám se tě, jak dlouho jsi vzhůru?“ zamával jí rukou před obličejem. Liam k němu natočila hlavu.

„Naruto,pospěš si. Jsi poslední, kdo ještě nemá sbaleno, ostatně jako obvykle!“ pokřikovala po nebohém blonďákovi Sakura, která netrpělivě postávala na větvi nedalekého stromu spolu s kapitánem Yamatem a Saiem.
„Ale Sakuro-chan, nesmíš se hned tak čertit, vždyť už to skoro mám,“ snažil se ji Naruto vysvětlit s úsměvem na tváři. Na Sakuru tohle ovšem neplatilo, nasadila jeden ze svých zlostných pohledů a povytáhla si svoje rukavice, naznačujíce tím Narutovi, že pokud si doopravdy nepohne, tak si to šeredně odskáče.

Sasuke,Sakura a Kakashi jdou po chodbě a potkají Naruta.
,,Už jsi v pořádku?“ ptá se Sakura.
,,Jo dokonce můžu od zítřka trénovat“ řekl šťastně Naruto.
,,Nechcete jít všichni na Rámen musím totiž s tebou něco probrat Naruto. řekl Sasuke.
V Ichiraku si všichni dali rámen ale než se Naruto dal do jídla (což bylo u něj neobvyklé) tak se zeptal Sasukého na co se ho to chtěl Sasuke zeptat.
,,Sasuke tak o co jsi mně to chtěl požádat?“

V úterý ráno ze sídla, krom Kisameho a umělecké dvojky, vyšel i Itachi, který šéfovi slavnostně oznámil, že ho přijali. Vyšel tedy směr kino, ale cíl jeho cesty byl podstatně odlišný … Konan s Peinem šli shánět dárky a vzali sebou i Kakuzu.

„To nemá cenu,“ prohlásil Naruto, probouzejíc se z mrákot; omráčil ho míč, vržen obrovskou silou, přímo mezi oči „turnaj je už předem prohraný“
Svou zbylou sílu použil ke zvednutí, ale jakmile vstal, byl znovu stažen k zemi.
„Zvedni se!“ sykla na něj Sakura ve snaze ho aspoň trochu pohoršit, aby začal tvrdě hrát.
Postavil se a mnul si nos. Otočil se na Sakuru a zamračil se.
Proti nim stál tým ve stejném počtu jako byli oni. Na sobě měli zelené dresy s adresou jedné sportovní školy z vedlejšího města. Jejich rozesmáté pohledy klouzaly z jednoho na druhého; Naruto měl co dělat, aby se nevrhl proti nim a nezacpal jim pusu. Mezi nimi byla pouze jedna dívka, jenž opovržlivě pohlédla na Sakuru, přičemž pozvedla své tenké vytrhané obočí na znamení, že od nich už více nečeká.

Shinomori a Sarutobi seděli vedle sebe na zemi. Ona plakala. On na ni užasle hleděl a přemýšlel na její útěchou.
,,Víš co, tobě teď nejvíc pomůže Asuta. Já ti ho najdu.“ Řekl rychle Sarutobi a odběhl pryč. Shino zase zůstala samotná. Osaměla ve svých myšlenkách.
Za necelou hodinu k Shinomori přiběhl rozčílený Asuta. ,,Shinomori!“ vykřikl když spatřil svou dívku ležet v trávě. Shinomori otevřela oči právě když ji sevřel v náruči.

-- Fúú...žeby fľaša?--
good čítanie
_________________________________
Po rozohraní veľkej vankúšovej bitky si všetci upotení sadli na gauče a zapli DVD...

*CRRRRN*-niekomu zazvoní mobil
"Sasuke!To je tuším tvoj!"-zakričí spoza dverí Naruto

"Kto ma zase otravuje??"-n****l sa Sasuke, mobil vypol a sadol si naspäť...
"Kde sme to skončili??"-sadol si a prizeral sa ako keby sa nič nestalo

"Čo tak si zahrať fľašu?"-navrhla TenTenka

"Dobrý nápad!"-uškrnul sa Nauto a zobral zo stola práznu fľašku od Coca Coly

"Přidej," křikl Naruto na Choujiho a ještě víc zrychlil. Chouji za ním vydal sten plný utrpení z pohybu a pokusil se své tělo donutit k ještě vyšší rychlosti. Naruto měl vážně naspěch. Není se čemu divit, celý týden se těšil, až bude moci zase zajít do Ichiraku Ramen a dát si pořádně do nosu.

Skoré ráno sa prejavovalo v Konohe ako prebúdzanie k životu. Stánok z ramenom sa už prehýbal pod návalom ľudí túžiacich po chutných raňajkách. Malé deti sa lúčili s rodičmi a smerovali do akadémie. Ďalší ľudia robili ranné nákupy, skupinky shinobi si užívali bezstarostnosť. Ráno ako každé. Takto to pokladala aj Sakura, sledujúc to všetko z okna kancelárie Hokágeho. Po chvíli vrhla svoj pohľad na Tsunade, tá pred kopami papierov ohrýzala pero a premeriavala si ich.

Když ke Konožské Akademii dorazili lidičky z písečné, vzbudilo to menší pozdvižení. Gaara totiž přišel se přihlásit do soutěže s gigantickým hradem z písku, na který spotřeboval, krom svého osobního písku, celkem slušnou část pouště.

„Promiň to nedorozumění. Jsou u nás noví,“ omlouvala se Koyuki.
„To je dobrý, nic se nestalo,“ řekl Naruto.
„Pojď, popovídáme si u oběda. Máš určitě hlad,“ pozvala ho Koyuki.

K obědu byl, jako omluva za vězení, ramen.
„Tak jsem slyšela, že bitvu jste vyhráli,“ začala diskuzi Koyuki.
„Bitvu jo, ale válku ne,“ odpověděl Naruto sklesle.
„Jak tomu mám rozumět?“ ptala se Koyuki. A tak Naruto začal vyprávět, jak to bylo s Jashinem a tak dál.

Byli na cestě několik hodin a když došli k hoře kde se jim zdálo že má být jeden z dávných tvorů poznamenala Sakura s Narutem.
„Tak ještě šlapat na tuhle horu teď nezvládneme měly bychom se utábořit a pokračovat zítra, svěží a odpočatí.“
„Dobrý nápad, musíme být v plné síle jestli máme zabít draka,“ řekl s obavami Jiraja
„Cože zabít draka vy jste snad šílený,“ křiknul najednou Naruto vyděšeně.
„Neboj mi ti pomůžeme a měl bys to podle všeho zvládnout,“ připomenul mu Sai.

Chtěl bys být znovu tátou

Reina se pomalu smiřovala s rozchodem a Itachi též. Vždycky když se setkali v kuchyni jeden z nich odešel pryč a vyčkal než odejde ten druhý. Ostatní to trápilo. Od té doby co se rozešli uplynul týden a Reina chodila jako tělo bez duše. Itachi na tom byl podobně, ale ani jeden se nesnížil k tomu, že by si s druhým šel promluvit. Všichni vyčkávali, kdo se první odhodlá to udělat, ale marně, oba byli paličatí a to jim bránilo.

Jak všichni šly směrem k zničené vesnici tak Naruto šel k Jirájovi a zeptal se ho.
„Erosenine co ve skutečnosti vyšetřujeme při téhle misi a proč nás jde pět?“
„Ach Naruto to je dobrá otázka, mně by to taky zajímalo. Nevím o nic víc než ty, kdo ví jestli se tahle mise nezmění z mise typu B na misi typu S.“
„To myslíte vážně že jdeme do něčeho o čem nevíme vůbec nic?“
„Uhodl jsi to, předpokládáme že jde o jednoho legendárního tvora, ale dokud jsi nebudeme jisti to je pravda, tak ti nic nesmím říct.“

První dny v Akatsuki

,,Kde seženeme ty peníze?“ zeptal se Naruto Sakury
,,No to taky nevim ,“ odpověděla Sakura a začala přemýšlet.
,,Už to mám! Budeme pracovat.Přineseme jen něco málo,neříkal totiž kolik jich máme donést.“
,,Dobrý nápad Sakura-chan“ Ale… Kde seženeme práci?“ zeptal se Naruto.
,,To bude problém,aby nás Akatsuki nepoznali,“ Odpověděla Sakura.
,,A co se na to vykašlat, a nechat to někomu jinému?“ napadlo Naruta.

„Poslední přání dědo?“ zamračil se na Danzoua, který se ho až lekl, jaký měl výraz. Pak to byla totální destrukce. Sebral Danzoua a vší silou s ním mlátil o zem a potom ho vyhodil do výšky. Tam už čekal druhý Naruto a takovou ránu, kterou dostal Danzou bych dostat fakt nechtěl. Dopadl na zem a zabořil se několik metrů pod ní. To už ho chytila Sakura, roztočila a prohodila skrze domy snad poloviny Listové. Danzou se rozplácl až o hradby vesnice. Tam už byl Patejl a začal mu dávat rány svou nadlidskou silou, až hradby povolily a Danzou proletěl skrz.

Ráno nás probudil velitel. No spíš na nás vylil vodu. Otřepala jsem se a podívala jsem se na něj.
„Máte být dávno na cvičišti!“ okřikne nás. Založím ruce na prsou.
„Nemůžu,“ odvětím.
„Jsi tu nová a nemůžeš trénovat?“ zeptá se mě. Zamávám mu sádrou před obličejem. „Co sis udělala?“
„Zlomila ruku,“ pokrčila jsem rameny. „Měla jsem to snad nahlásit?“ podivila jsem se.