Nováčci

Jen chvilku po tom co Sasuke omdlel následkem objevení pavouka za Sakuřinou postelí se Sakura rozhodla něco s ním udělat. Nejprve se ale musela vypořádat s náporem smíchu. Po dalším minutách, kdy se Sakura smála došla k závěru, že už je opravdu načase Sasuke probudit. Ovšem nic lepší ji nenapadlo a tak ho polila vodou. Povedlo. Sasuke nadskočil jako střelená srna. Ihned zkontroloval jestli se někdo v povzdálí neschovává nějaký pavouk nebo jiná havěť. Na to však nebyl čas, Sakura ho popadla za ruku a odtáhla ho k němu.

Za vodopádem

„Co to? To je…?‘‘ Vyjekla. Byla v šoku. Ani nevěděla, co má říct. On sám na tom nebyl zrovna nejlíp.

Hiro a jeho tým stály před hokage, která jim udělila jejich první misi.
„Gratuluji, jste první tým, který zvládl učení, ale před první misí bych chtěla vidět, co jste se naučili.“ řekla Hokage a vyzvala je pohybem ruky, aby vyšli před budovu.
Tam se první ukázky ujala Miya, udělala příslušné pečetě a řekla: „Katon: Goukakyuu no Jutsu (Živel ohně:technika velkolepého fireballu),“ a vypustila takové množství čakry, aby udělala ohnivou kouli velikosti člověka.

Jak se chtěl Jugo rozběhnout znovu na Naruta tak mu v tom zabránil Kyuubi, a jedním z ocasů mu ukazoval že to je zlý nápad.
A pak na něj skočil, byl to krátký proces při kterém Jugo neměl šanci. Nejenže zranění od Kyuubiho se nedají rychle léčit, ale taky nemohl zabránit tomu jak na něj útočil ze všech stran. Sasuke tam zůstal stát oproti Narutovy sám.
„Kdo vážně jsi?“
„Tvoje noční můra.“
„Cože?“
„Ne nejsem Orochimaru v plavkách ani Kabuto ve sprše.“
Kyuubi se v tom momentu neudržel a začal se válet smíchem po zemi.

Reina ležela na posteli a vzpamatovávala se z mise. Itachi za ní každý den chodil a staral se o ní.
„Byla jsem pitomá, že jsem tam šla.“ Broukla.
„Byla..“ odvětil Itachi, ale okamžitě se chytil za pusu.
„Tím chceš říct, že jsem pitomá?“ podívala se mu do očí.
„Uhm…ne!“ vyhrkl.
„Ale jo! Chtěl jsi to tak říct!“ uraženě se k němu otočila zády.
„Nechtěl!“ bránil se.
„Ale jo!“ zvyšovala hlas.
„Nene!“ rozčílil se.
„Už se zase hádáš!“ okřikla ho.

Jak jste si možná všimly povídka bude postupně procházet úpravou. Za tuhle upravu bych chtěla poděkovat Tenny.

Po objednání čoček se vrátili domů. Kabuto se uchýlil do svého pokoje. Nějakou dobu seděl na posteli a házel si o zeď míčkem, z toho ho ale vyrušilo Tendovo volání. Seběhl dolů.
„Kde jsi?“ Zeptal se nahlas.
„V kuchyni. Pojď sem, něco ti ukážu,“ vykoukl ze dveří Tendo.
„Co? Cože?“ Zmateně vešel a ještě zmateněji se díval na mrtvou rybu položenou na stole.

Na druhý den ráno když se Naruto probral ho už Kyuubi čekal.
„No tak pojďme nesmíme ztrácet ani minutu.“
„Dobrá tak už jdu ale musím se nejdříve nasnídat,“ řekl ospale Naruto.
„Tak to bude při tréninku s tím se nezatěžuj a pojď,“ odbil ho Kyuubi a pomalu se vydali na cestu.
Když přišli oba k řece, Kyuubi si sednul a řekl.
„Tak a teď si nejprve ulov několik ryb ke snídani bez použití jakéhokoli jutsu, jestli se budeš chtít nasnídat budeš potřebovat kopec trpělivosti, to je tvůj trénink na teď.“

Reina rozhodně nakráčela k Peinovi do kanceláře s úmyslem pohovořit si s ním o misi, kterou chtěla podniknout ještě před tím než porodí.
„O čem si chceš promluvit?“ usmál se na ní Pein a slušně se jí zeptal i když věděl přesně co chce.
„O misi.“ Odvětila a lehce se usmála. Pein nakrabatil čelo a zamyslel se.
„Proč chceš misi?“ zeptal se jí. „Nudíš se snad?“
„No nudím..a chci být aspoň teď ještě chvíli použitelná..“ zamyslela se.
„Jakou misi bys chtěla?“ podíval se jí do očí.

Ehem.. no, priznám sa, nechcelo sa mi samu seba cez sviatky zaťažovať robotou; ja to tak volám Tak ale lenivosť mi nesadne, ta som niečo splácala ;)

10,12 m od väzenia :D

„Ti dva patří mně a já tady už na ně moc dlouho čekám. Kyuubi tvůj život bude vyměněn za Peinův a k tomu jsi volný od své nenávisti která byla jako stín který tě uháněl celý tvůj život. Naruto Uzumaki tvůj život bude vyměněn za život Ucihu Madaru a tvůj Hinato Hyuuga bude vyměněn za život Peinovy společnice Conan.

„O čem na tohle téma chcete mluvit?“ zkoumavě se na ně podívala
„No na kdy to plánuje.“ Pokrčila rameny Konan.
„Co na kdy plánujeme?“ zeptala se Reina zmateně.
„No svatbu.“ Usmála se na ní Konan.
„Aha..nevím..tohle jsme neprobírali.“ Pokrčila rameny.
„To byste měli.“ Přitvrdila Konan.
„A proč? Času je dost.“ Zastal se Reiny Itachi.
„No to teda není! Měli byste to naplánovat! Trvá to strašně dlouho.“ Odvětila Konan.
„Netrvá..“ zavrtěla Reina hlavou.. „Trvá to jen chvíli.“

Na večírku pořádaném na oslavu navrácení týmu sedm ze země Vln se stala nehoda . . . Nebo pokus o vraždu ?!?

Hiro a ostatní genníni čekali v kanceláři Hokage. Dnes dokončili akademii a měli být rozřazeni do týmů. Když přišli všichni senseiové, tak Hokage řekla rozdělení týmu. Hiro měl v týmu 2 dívky a senseie. Sensei jim oznámil místo setkání a pustil je domu. Druhý den se tam sešli a sensei k nim pravil: „Dnes se naučíme ovládat svou čakru. Vím, že je to brzy, ale Listová vesnice se dostala do problémů, proto potřebujeme aby jste se rychle něco naučili. Hokage nám nařídila, abyste se ještě dnes naučili ovládat čakru a první bojové jutsu.

Nad lesem začalo svítat.
Asuka na pokožce ucítila teplo slunečních paprsků. Zasněně poslouchala zpěv ptáčků, kteří se začali probouzet. Čerstvý vítr si pohrával v korunách stromů. Tak klidné ráno dlouho nezažila.
Klid byl však za chvíli přerušen.
Gai začal se svou rozcvičkou: třista kliků, tisíc koleček okolo mýtiny a přitom měl energii vyřvávat:
„Síla mládí!“
Asuka svěsila hlavu a v duchu řvala:
„Zažiju já někdy sakra klidné ráno s tímto pablbem?!“

„Co od toho čekáš?“ podívala se na něj.
„Usmíření.“ Pokýval hlavou.
„Nebyl jsi to náhodou ty, kdo navrhl ať se rozejdeme?“ podivila se.
„Bylo to v tu chvíly nejlepší možnost.“ Pokrčil rameny.
„Takže ty jednáš podle nejlepší možnosti?“ podívala se mu zpříma do očí. „Takže já jsem byla taky nejlepší možnost?“
„Takhle jsem to nemyslel..“ zavrtěl hlavou.
„Jo? Ale vyznělo to tak..“ zašklebila se.
„Tak promiň..“ omluvil se. „Nechtěl jsem tě urazit.“

11.- Nejistota
„Naníííí, dattebayo?!“ vyhrkneme nastejno a zklamaně přejíždíme očima krámek.
„Je mi to líto,“ ošije se stařík a začne dělat dva rameny.
„Tak si sedneme někam jinam,“ povzdechnu si a pohlédnu na Naruta, který se ještě nevzpamatoval z toho, že jeho oblíbená restaurace pro jeho velectěný zadek neposkytuje ani jedno volné místo.
„Tak fajn-ttebayo,“ řekne sklesle, nicméně si od staříka s radostí vezme rameny, které nám zabalil s sebou.

Sedneme si ven na nějakou lavičku a pustíme se do ramenu.

Tuto povídku chci věnovat Sakura-Chan_Haruno. Snad se ti to bude líbit!!

Krásný jarní den, sluníčko hřálo, ptáčci zpívali. Opravdu nádherný den.
Ranní paprsky pronikali přes záclony do pokoje a ozařovali tvář spící dívenky. Ta však tak tvrdě spala, že ji ani volání mámy k snídani neprobudilo.
Slastně oddychovala a nechávala se unášet říší snů. Slunce však začalo být víc a víc otravnější až ji nakonec donutilo otevřít ospalá očka. Svými zelenými kukadly pátrala po pokoji.
Jejda spala jsem jako zabitá.

„Děkuji že jste tady mí přátelé, teď už vím že vážně umírám.“
Někteří se neudrželi a začali plakat, jiní si zas udržely smutnou ale důstojnou tvař.
„Nebuďte smutní díky vám jsem prožil krásný život a vždy jsem se snažil dodržet svoje slovo ať se děje co se děje. Sakuro, promiň že jsem ti nepřivedl Sasukeho zpátky.“
„To nic, nedělej si z toho nic je to v pořádku,“ vytlačila ze sebe Sakura. „Kakashy-sensei vy si už najdete holku místo čtení knih.“
„Pokusím se Naruto-kun.“

„A jsme tu,‘‘ zaradovala se Ajite a vesele si poskočila, na rozdíl od její kamarádky to viděla až moc růžově. Ta byla celou to dobu zamlklá, jen pomalu šla za ni a divila se její radosti. Sice se jí moc nechtělo, ale před Ajite nechtěla dělat sraba. Musela se smířit s tím, že její kamarádka byla na rozdíl od ní krapek… trošku víc odvážnější.
Odvážnější? Spíš trochu potrhlejší, ale ona už si začala zvykat. Její nápady neznaly meze.