Tsichi Togati 02: V ledové pasti

Celá delegace listové prošla ostrovním městečkem a zamířila k přístavu. Cestou je vedl podivný muž s páskou přes jedno oko. Na zádech měl dlouhou katanu. Budil dosti hrozivý dojem.
Cesta k místu kde kotvily lodě netrvala dlouho. Když dorazili, Hokáge Siaku pokynula všem kromě Tsichiho aby nastoupili na loď.
Siaku si jej chvíli jen tak prohlížela přísným pohledem, který po chvíli polevil.
„Tys mi dal zabrat..“Šeptla a sklopila pohled k zemi. Dlouho to však nevydržela a pevně jej objala.
Tsichi se tvářil jakoby to čekal a na jeho tváři se objevil úsměv.
„Promiň. Já jen.. Přišlo mi to děsné. Tak hloupé problémy jsem ještě neviděl. Nedalo se to vydržet.“Řekl trochu provinile.
Siaku se pousmála a letmo ho políbila. Pak se otočila na podpatku a odkráčela na palubu lodi.
Tsichi tam zůstal ještě pár minut stát. Pozoroval oblohu. Z tohoto transu ho však probudil až onen strážný, který je doprovázel.
„Hele zelenáči. Koukej si vylízt na palubu, nebo tě tam odnesu já.“
Tato vyhlídka se Tsichimu nelíbila, a tak si nastoupil.
„Cesta bude trvat dva dny. Dnes okolo jedenácté noční hodiny dorazíme do mezi-přístavu na malém ostrůvku Kata. Tam budete hlídat loď, protože já si budu muset schrupnout. Jasný ?“ Řekl kapitán lodi a všichni přikývli.
A jak řekl kapitán se taky stalo. Venku byla černočerná tma a obloha byla zatažená. Loď se pomalu blížila k jakémusi osvětlenému ostrůvku a stále zpomalovala. Tsichiho probrala z hlubokého spánku až rána, kterou způsobil náraz lodi o kraje přístavu.
„Vystupujeme! Honem!“ Zahulákal kapitán na ospalou posádku, když zrovna scházeli přes úzkou lávku na pevný břeh. Jeden z ninjů, který zrovna kráčel vedle Siaku vypadal, že je mu z plavby nevolno.
„Tak já si teď půjdu lehnout a vy hlídejte. Dobrou.“ Oznámil Kapitán ospale a odebral se do malé místnosti na ostrově.
Všichni ninjové si posedali venku k budově a roztáhli si své deky. Přikryli se a začali si vykládat všelijaké historky.
Tsichi se zahrabal do přikrývek a pomalu usnul.
Zdály se mu různé sny. Nejhorší byl však sen, ve kterém byl jen on.
Stál na rozlehlé louce. Všude kolem byla bílá plátna pocákána krví. Tu a tam leželo nějaké tělo někoho z jeho známých.Tsichi šel dál loukou a díval se na tu spoušť, když náhle někdo zavolal.
„Tsichi.. Pojď..“ Ten hlas znal. Ano. Znal jej moc dobře ! Tsichi se rozběhl a konečně…
BUM! Ozvala se hlasitá rána a Tsichi sebou trhl. Otevřel oči. Všude bylo ticho a tma. Mírně pootočil hlavou.Vedle něj byly poházeny deky, ale nikdo z jejich výpravy.
Tsichi prudce vstal a vyběhl na loď. Vydal se na příď a naklonil se k vodě. Zalapal po dechu. Celé moře, které viděl bylo zmrzlé .Vždyť je venku teplo,pomyslel si. V ledu bylo několik zabodaných kunaiů a shurikenů.
Zhruba třicet metrů od něj stála velká ledová kopule, ve které byli lidé. Před touto bizarní věcí stála vysoká. Podle tvarování těla, jak Tsichi poznal, to byl muž. Měl na sobě bílý kožich, přes který měl připnutý černý pás.
Tsichi skočil přes příďové zábradlí a rozběhl se k muži. Hlavou mu vířily různé myšlenky, ale jedna byla nejjasnější. Kdo to asi je?
Tsichi běžel dál, když náhle uslyšel zapraskání ledu za ním. Otočil se tak prudce až mu na ledu podklouzla noha a on upadl. Nad ním právě vysel kus ledu obřích rozměrů. Tsichi na tu věc jen poplašeně zíral. Ledový rampouch však začal padat přímo na něj . . .
Tsichi si ulevil hlasitou nadávkou a rychle se přetočil o kousek dál. Rampouch těžce dopadl vedle něj a rozbil led, na kterém ležel. Tsichi se propadl do ledové vody. Překvapením byl v mírném šoku a chvíli jej voda táhla do svých hlubin. Udělal několik hmatů rukou a vyplaval na hladinu, kde se zachytil kusu rozbitého ledu. Vylezl na něj a přeskočil na nerozbitý led. Celý zmáčený tam stál, odhodlaný pomstít se. Rozběhl se k muži a jen tak tak uhýbal ledovým krovům, které po něm střílely. Tsichi vytáhl shuriken a mrštil jej po muži. Natáhl ruku, ze které mu vyletělo malé čakrové lanko a připevnilo se na shuriken. Škubl rukou a hvězdice udělala ve vzduchu úhybný manévr před ledem.
Tsichi udělal dvě pečetě a cosi šeptl. Shuriken i lanko se rozdvojili a každý letěl na nepřítele z jiné strany. Těsně před zásahem se však stalo něco, co Tsichi nečekal. Kus ledu do něj zezadu vrazil a srazil jej k zemi.