Nováčci

Kým sa Minami hádla s Tsunade, Sakura a Shizune sedeli na schodoch a rozpravali sa:„Sú rovnaké. Bojím sa aby jej Tsunade neublížila.“ odvetila so strachom Shizune.
„Neboj. Ona je silná.“
„Kto to tak kričí?“ vystrašil ich Jiraya.
„Och Jiraya-sama. Očakávali sme vás až o mesiac.“
„No. Stihol som to skorej.“ dodal s úsmevom. „Kto to tak kričí?“
„Tsunade sa háda so slečnou ktorá tam pred chvíľou vošla.“ odvetila Shizune.
„Ako sa volá.“

Sakuro, pospěš si!“ ozvalo se z kuchyně.
„Už jdu, mami“ zavolala Sakura a začala se převlékat z pyžama. Když seběhla dolů, měla už snídani připravenou na stole.
„Díky!“ popadla dívčina jednu koblihu a vyběhla ze dveří.

Na tréninkové ploše už čekal Naruto. Kakashi stále nikde.
„Ahoj Sakuro!“ volal na ni blonďák.
„Ahoj Naruto!“ zamávala mu na pozdrav růžovláska a doběhla ke svému kamarádovi.
„Kakashi tu ještě není?“ zeptala se Sakura.

„Tak teď soustřeďte svou chakru na ruce a shurikenem trefte ten list na provázku.“ vysvětloval Kakashi úkol Narutovi, Sasukemu a Sakuře. Sakura je dobrá, povedlo se jí to hned napodruhé. Narutovi se trefit list povedlo kupodivu popáté, ale Sasukemu až po 17-ti pokusech!

[color=purple]Znaveně jsem se dívala na Hanako-sensei. Byla pořád stejná. Vždycky tak nedochvilná. Za ty roky jsem byla navyklá na včasné příchody mého mistra. Ještě si pamatuji, jak jsme se rozdělili. Já se stala učněm Orochimaru-sama, Adry se stala učněm Jirayi-sama a ke Tsunade-hime byla přiřazena Noele. Pohodila jsem hlavou a dál jsem se nezaujatě dívala z okna.
„Co si o tom myslíš Arisu?“ Natočila jsem hlavu k ostatním.
„Hn?“ zamumlala jsem. Noele protočila oči v sloup.

Stála v kuchyni a snažila se jí uklidit. Nic se jí ten den nedařilo. Roztrhala několik kusů oblečení, jak se ho snažila na sebe natáhnout. Zamyšleně kráčela domem až se dostala ke dveřím, které vedli na zahradu. Otevřela je a vešla na prostornou pláň. Už si ani nepamatovala, že byla tak velká. Pomalu přešla k velké rozkvetlé třešni. Pod ní stála lavička. Posadila se na ní.
„Zase doma?“ ozvalo se ze stromu. Pousmála se a zvedla oči ke stromu.
„Baví tě to mě sledovat, Kakashi?“ ušklíbla se. Pokrčil rameny a seskočil k ní.

Šťastie, či neštastie? xD *glg*
-:D good čítanie :D
____________________________________________________
Zachvíĺu prišli ostatíí...

"Crrn!"*zazvonili*

"No Haai už idéém!"-kričal spod stolíka Naruto...zbierajúc po zemi svoje oblečenie...vrátane špinavých ponožiek:D

"Hinatáá!"-volal ju Naruto

"Huh?"

"Choď im prosímťa otvoriť!"*bum*auu!"-buchol sa hlavou do stola

"Hai Naruto-kuun!"-už bežala pri dvere

Ani si ju ostatní nevšimli a už utekali dnu...mno skoro Hinatu pričapilo k stenexD *chudatko*

Už uplynul týden od odchodu ze Suny a Kameko se vzdalovala od domova. Několikrát přemýšlela nad návratem, ale vždy nad tím mávla rukou a pokračovala dál. Seděla v jedné z restaurací, které byli v městě, kde se zabydlela před další cestou. Rozhodla se napsat domů, musí o sobě dát vědět. Vzala do ruky papír a tužku. Povzdechla se a nahnula se nad list papíru.

[i]Proč jsi mi odešel? Proč jsi nezůstal? Tehdy jsem ti vylila své srdce, ale tys neposlouchal. Ale proč? Moc, síla nové techniky tě lákaly. Proč? Jen kvůli pomstě, které teď lituje a chceš to odčinit další pomstou? Ale proč to všechno děláš? Neustále vše ničíš, sebe své přátele i své sny.

Sakuro, proč mě pořád přitahuješ? Proč tě nechci ztratit? Sakuro, proč chci kvůli tobě všeho nechat? Proč chci zapomenout na vše, co se v mém životě stalo? Proč mi zůstáváš v mysli dnem i nocí? Proč tě chci držet a nikdy nepustit?

Je to úplná blbost takže to radši ani nečtěte. Za chyby se předem omlouvám.

V Tajném sídle Akatsuki

Časť Druhá - Návrat a prekvapenie

"Dobre páni tak tu sme skončili," povedala Miroku, keď vyšla z jaskyne. Pobrala sa k svojim druhom, čakajúcim pár metrov pred vchodom.
"Marume..." otrávene predniesla Miroku
"Viem," potichu odpovedal jeden z mužov a pomaly sa vracal tam, kde ležala vedma.
Z jaskyne sa ozval zvuk ako keď naraz padne na zem veľké množstvo vody, ale čakajúca skupinka sa ani nepohla.
"Trvá mu to..." poznamenala Miroku.
"Tebe by to trvalo ešte dlhšie," neodpustil si štipľavú poznámku maskovaný blonďák.
"Netrvalo!"

Válka o Konohu 8.část
,,Hachimon!“
,,Kaimon!“
,,Kyuumon!“
,,Seimon!“
,,Shoumon!“
,,Toumon!“
,,Keimon!“

Jak řekl, tak i udělal. Nejprve se potřeboval nějak skrýt, jak ale sám věděl, obelstít stráž před branami bylo to nejlehčí. To těžké mělo teprve začít. Sám netušil, kde teď může Sakura bydlet, mohla se klidně k někomu odstěhovat. Samozřejmě bylo nejlepší začít tam, kde bydlela před tím, než zmizel. Jakmile z dálky zahlédl ten domek, hned ho zavalily vzpomínky. Cítil se strašně. Netušil, co jí má říct. Po tom, co se všechno stalo, doufal, že ho ještě miluje. Pro všechny případy do domku raději vešel jedním otevřeným oknem.

Oba hoši se začervenali, Sasuke víc než Naruto.
„Měli bychom zjistit, kdo za těmi útoky stojí.“ Navrhl blonďák.
„Nejspíš jo.“ Odpověděl mu Uchiha. Hned na to oba zmizeli a objevili se za branou města.
„Kudy teď?“ zeptal se Naruto rozhlížejíc se kolem sebe.
„To netuším. Vím ale, kde se skrývá Orochimaru.“ Řekl Sasuke a vydal se do lesa, kam ho blonďák následoval.

Nemohla tomu uvěřit... Připravili ji o celou chakru, a pak ji svázali do kouta... Zavázali jí oči, tak jen poslouchala... Občas k ní jen přišlel nějaký muž a kopnul jí, aby zjistil, zda žije... Šmátrala kolem sebe, aby alespoň nahmatala tvář, ale nikdy nic...

Ráno, raníčko, slunce vyšlo, ptáčci zpívali a do toho jim ještě do rytmu pochrupoval Jiraiya. Nu, den jak vyšitý. Ovšem ne všichni to brali tak radostně. Sakurou ještě nějakou dobu lomcoval vztek. Málem si okousala všechny nehty. Sasuke ji nejspíš zabije. Ten však nevnímal, co se kolem něj děje, a spokojeně si pochrupoval. To ji velice štvalo, a tak raději vylezla ze stanu vzbudit toho opilce. Jiraiya si dál pochrupoval, ani nátlaky Naruta, který se chtěl otočit na bok, nevnímal. Sakura roztáhla závěs a surově drbla do spícího Jiraiyi.

Za tři dny dorazili do Kamenné vesnice a šli k Tsuchikage, který jim řekl kudy a kam má nejspíš namířeno Nakashima Takumi.
,, Vítám Vás!‘‘ řekl radostně Tsuchikage, ,,Vy jste tedy ninjové ze Skryté Listové?‘‘ zeptal se jich.
,, Ano, já se jmenuji Inuzuka Kiba a po mé levici jsou Haruno Sakura, Uzumaki Naruto a Hyuuga Hinata.‘‘ řekl Kiba.
,, Dobrá tedy, informaci, že nám utekl nebezpečný vězeň jste už dostali od Hokage‘‘ řekl smutně Tsuchikage.
,, Hai, ale nic víc o něm nevíme.‘‘ řekl Kiba

[font=Comic Sans MS]Kapky deště dopadaly na bledé tělo mladé dívky, nad kterou se skláněla blonďatá žena, která se zamračeně dívala na tělo. Blonďatý mladík stál kousek od ní a neodvážil se jí znovu pohlédnout do tváře. Zatnul ruce v pěst.
„Kdybych přišel dřív.“ Zavrčel.
„Nesmíš si to dávat za vinu Naruto.“ Zavrtěla žena hlavou a utrápeně se dívala na zohavené tělo své studentky.

Itachi se pomalu začal smiřovat s tím, že Liam už není ta malá dívka se kterou vyrůstal. Vyrovnával se s tím vcelku dobře. Až na ty přednášky, které uštědřil Deidarovi. Liam se tomu vždycky smála.
„A nezapomeň! Pokud jí přivedeš do jiného stavu, tak si jí vezmeš!“ díval se na něj Itachi vražedným pohledem. Deidara se nezmohl na nic jiného než na kývání hlavou.
„Nech ho prosím tě.“ Smála se Liam. Deidara se na ní vážně podíval.
„Kdybys přišla do jiného stavu, že mi to řekneš dříve než jemu?“ ukázal na Itachiho.

Reině zase v noci nebylo dobře, ale úplně z jiného důvodu. Byla zpocená a unavená. Klečela nad kýblem, který křečovitě svírala.
„Sakra…“zaklela a odhrnula si vlasy z čela. „Proč já…“ zamumlala.
„Re? Jsi to ty?“ ozval se Itachi z pokoje.
„Ne asi.“ Zamumlala. „Ano jsem to já zlatíčko.“
„Co tam děláš?“ podivil se.
„Co typuješ?“ prohlásila ironicky.
„Uhm…aha…“ přišel k ní blíž. „Už zase? Já myslel, že už jsi toto období už prošla?“ podivil se.