Nováčci

Ihned po snídani jsme celý tým dali feudálnímu pánu a všem v hlavním městě sbohem a vydali se na cestu. Slunce svítilo, ale nad horami, kam jsme měli namířeno se stahovala temná mračna, ze kterých se tu a tam objevil i blesk a byl slyšet hrom. Asi za 3 hodiny jsme došli k pohraničním horám. Jejich hřebeny tyčící se k černé obloze působili vskutku děsivě. Když jsem se na ně podívala, hlasitě jsem polkla. Kakashi-san řekl, že bychom měli poobědvat, než vyrazíme do hor. Cesta může být ještě dlouhá.

V místnosti nastalo ticho. Trochu jsem se zděsila, když Naruto dlouho nic neříkal. Měla jsem strach, že mi něco udělalá, když jsem si jen vzpomněla na to, jak vyváděl kdysi. Ještě chvíli jsem na něj se strachem hleděla, dokud se nezvedl a nezmizel za dveřmi. Rozběhla jsem se za ním, ale zabouchl mi dveře přímo před nosem.
„Počkej, Naruto! Vysvětlím ti všechno, prosím!‘‘ volala jsem za ním, ale marně. Teď jsem si to pěkně zavařila. Všechno to byla chyba. Zhroutila jsem se na zem a plakala jsem.

Čtyři, nebo šest?

„Podívej, zapadá slunce!“ do ticha jemně křikla Temari. Shikamaru ji jen o trošku pevněji chytil kolem ramen a zašeptal do ucha.
„Tohle je to nejhezčí, co se mi mohlo stát. Být na tom nejkrásnějším místě, v tu nejkrásnější chvíli a s tou nejkrásnější ženou.“
Temari nic neřekla, jen se víc ponořila do náruče svého přítele. Seděli mlčky. Shikamaru byl opřený o strom a Temari o jeho hruď.
„To je nádhera.“ vzdechla Temari.

Jeho polibky byly naléhavé a vášnivé. S každým dalším se jen stupňovala jejich vzájemná touha. Avšak Sakuře pořád ještě pracoval mozek, u kterého však hrozilo, že ho Sasuke svými polibky vyhodí z provozu.
..Mám ho zastavit?..
,,Sasuke já ne..´´ pokusila se jemně protestovat a obrátila tvář, čímž zamezila dalšímu horlivému polibku.

[left][b]Jednoho krásného sobotního rána se Hinata probudila, byla ospalá a nechtělo se jí stávat. Oči měla zalepené a najednou do ní drkla Hanabi.
Hinata se na ní vražedně podívala.
„Proč mě budíš tak brzo?“.
Hanabi jí pohled oplatila.
„Byl tu Kiba, chtěl, abys s ním šla trénovat. Počká na tebe na cvičišti.“

Po tom to náročném večeru se Naruto rozhodl prospat.
Ráno se Naruto probral, nasnídal a rozhodl se, že si o včerejším zážitku promluví s Kakashim, proto si vzal papírek, rozbalil ho, ale vzkaz tam už nebyl.
„Sakra, jak mám dokázat, že se mi to jen nezdálo?“ přemýšlel Naruto.
Kunai, došlo mu, že ten kunai nebyl úplně obyčejný, když si ho vzal do ruky a pozorněji si ho prohlédl, zjistil, že má na čepeli a na rukojeti malou oranžovou spirálu.
„Tak a mám důkaz, že se mi to nezdálo!“křikl Naruto.

Slunce začalo zapadat za kopce. Dalo by se říct, že teď v Konoze nastal klid. Ale ono tomu tak není. Jedinou osvětlenou budovou, je velký obchodní dům, stojící uprostřed vesnice. Světla však odkryla hrůzu, která se skrývala před denním světlem. Tou hrůzou byla poměrně větší skupinka zombii, která se shromáždila pod osvětleným domem. Jejich snaha se dostat dovnitř, byla marná.

„ Jenže nikomu jinému než mne nechybíte, nikdo si ani nevšiml, že tu nejste a jste někde pryč, bála jsem se, že se vám něco stalo.“ řekla Sakura a ještě víc se přitiskla Kakashimu na hruď. Kakashi nic neříkal, objal Sakuru pevněji a pohupoval se sní ze strany na stranu.
„ Děkuji Kakashi.“ Řekla Sakura a po dlouhé době se usmála
„ Nemáš za co děkovat Sakuro, jen tě chci poprosit, ať nikomu neříkáš, že jsem tu byl.“ Kakashi. Sakura souhlasně přikývla.

Ráno Sakuru probudily paprsky slunce, které dopadaly na její tvář. Najednou cítila, jak ji někdo líbá na krku a pak jde přes ramena níž. Slastně se usmála a pomalu otevřela oči.
„Ou, promiň, lásko, nechal jsem se unést,“ usmál se Sasuke na dívku, naklonil se k jejím ústům a něžně ji políbil. Chvíli tam jen tak spolu leželi, zanedlouho se však Sakura odpojila.
„Ehm, kolik je hodin?“ zeptala se s úsměvem.

Pomalu jsem procitla, ale oči jsem ještě neotevřela. Netroufala jsem si, protože jsem se bála toho, co náhodou uvidím. Připadalo mi, že jsem položená v jakési divné poloze. Kynklala jsem se sem a tam a každé zkoupnutí doprovázelo jakési šoupnutí. Po chvíli přemýšlení(což mě ještě neuvěřitelně bolelo, protže hlavu jsem měla jako střep)mi došlo, že je to šoupání podrážky.

Porozprávam vám svoj príbeh. Príbeh o naivnom blonďakovi ktori veril v seba, svojich priateľov a svoje sny. Niektorý mi hovoria že som najmocnejši ninja sveta. Niektorý mi hovoria Legendárny Sennin alebo Kyuubi. Možno že je to pravda. Možno že som niečo z toho. To naisto neviem. Ale viem že sa volám Naruto Uzumaki a som ninja z Konohy.
Môj pribeh začína mojím narodením, dňom ked do mňa zapečatil môj otec Kyuubiho. Ale to by bolo veľmi dlhé a preto začnem dňom keď som pochopil aky som bol naivný. Bol to deň keď Nagato zautočil na Konohu.

„ Dále.“ Ozvalo se z kanceláře Tsunade. Naruto i Hinata vešly ( Naruto pořád držel Hinatu kolem pasu… Naruto si hned všiml dvou osob vedle sebe
„ Dobrý den Tsunade-sama. Ahoj Sakuro, Sasuke.“ řekl Naruto pustil Hinatu přešel ke stolu Tsunade a dal ji dopis, pak šel zase k Hinatě a zase ji chytil kolem pasu. Tsunade si dopis přečetnla.
„ Takže poustevník. Hmmm…. Zůstaneš v Konoze, nebo se budeš toulat po světě??“ Tsunade. Naruto se podíval na Hinatu a pohladil ji po tváři.
„ Budu tam, kde bude moje srdce a právě teď je tady…“ Naruto

Bylo zamračeno a uchylovalo se k bouři. Ten strašlivý rachot neustal ani ve známé vile Uchiha klanu.
Itachi: "Já tě zabiju!Ty pako!!!Jak si vůbec dovoluješ se na něco takového zeptat mé mladší sestry????!!!"
Deidara: "Já nejsem ten co je tady blbej to ty Itachi!Myslíš že jí zabila jedna pitomá otázka? To jí budeš hlídat do jejích 20 let nebo co!?"
Itachi jen zase vzal Deidaru za límec košile z jeho školní unoformy a řekl: "VYPADNI!!!Deidaro!Nestrpim tě tu ani chviličku!Jinak tě opravdu zabiju!"

Ráno sa Sakura doma upravila a išla na tréning.
„Hmm.... Sasuke tam už je....“ pomyslela si, len čo ho zbadala.
„Čáááááu Saky!!“ ozvalo sa za ňou. Otočila sa a zbadala Naruta.
„Ahoj,“ pozdravila ho.
Naruto ju dobehol a spolu prišli až k Sasukemu.
„Ahojte,“ pozdravil ich.
„Čau,“ povedali naraz Sakura a Naruto.
„Hmm.... Kakashi-sensei už zase mešká,“ povedal Naruto.
„Prišiel on vlastne niekedy načas?“ ozvala sa Sakura.
„Mám taký pocit, že nie,“ povedal s úsmevom Sasuke.
„Aký je zlatý, keď sa usmieva,“ povedala.

Vraceli se tedy zpět domů. Sakuře už se udělalo dostatečně dobře. Stále však byla bledá a vyděšená. Sasuke byl jen kousek od ní, tentokrát se k ní bál i přiblížil. Netušil, co má od ní očekávat. Moc ji chtěl chytit za ruku nebo ji obejmout, ale strach mu to nedovoloval. Když došli do Konohy, Sakura se s ním rozloučila a vydala se k sobě domů. Ještě se Sasukem nebydlela, jen u něj párkrát přespala, ale dnes si nebyla jistá, jestli by se dokázala ovládat. Krátce se s ním tedy rozloučila a vydala se opačným směrem.

Po rozhovoru s Nagatom si Naruto uvedomil,ze aj jeho najvacsi nepriatel zazil mnoho bolesti,citil s nim pretoze vedel ake to je stratit blizkych aj najlepsieho priatela.Ale veril predsa svojmu ucitelovi,ktory bol pre neho ako otec.Chcel dokazat,ze sa Nagato myli.
Ze i napriek bolesti a straty si clovek najde cestu k svetlu.To svetlo mohla byt jeho spolocnica Konan a aj jeho nepraitelia ,chcel to, co kazdy Hogake-MIER V KRAJINE.
Ked si spomenul na meno Hogake,chcel vediet nieco co mu vrtalo v hlave uz od jeho stretnutia so svojim otcom.

Když se Sakura probudila, tak si oddechla, že nemá díru v břše ani v jiné části těla, kde být nemá(má být např na nose). Sasuke ještě spal a zřejmě nevěděl o své náměsíčnosti. Sakura Sasukeho nechtěla budit a tak se šla v tichosti umýt a převléci. Bohužel chvíli poté co odešla, se Sasuke probudil a uznal za vhodné provést pro začátek ranní hygienu. Sakura se ve sprše bála zpívat, protože si myslela, že Sasuke ještě spí. Když Sasuke vešel, tak si podruhé za pobyt v Las Vegas narazil čelist.

Ráno jsem se probudila když ostatní ještě spali. Oblékla jsem se a učesala a pak šla do lesa natrhat nějaké ovoce na snídani. Když jsem se vrátila, Sai zrovna pil vodu u řeky.
„Ohayo, Saii“ pozdravila jsem ho.
„Ohayo, Sakura-san,“ usmál se, „vidím, že neseš snídani.“
„Hai,“ odpověděla jsem stručně. Když jsem došla k našemu táboru, Kakashi-sensei byl již vzhůru a balil náš stan.