...Osud, aneb co se má stát stane se 2.díl...

Jeho polibky byly naléhavé a vášnivé. S každým dalším se jen stupňovala jejich vzájemná touha. Avšak Sakuře pořád ještě pracoval mozek, u kterého však hrozilo, že ho Sasuke svými polibky vyhodí z provozu.
..Mám ho zastavit?..
,,Sasuke já ne..´´ pokusila se jemně protestovat a obrátila tvář, čímž zamezila dalšímu horlivému polibku.
Trochu se zarazil a přestal ji líbat. Jejich hlavy byli od sebe pár centimetrů. Jeho vlasy ji jemně lechtaly na tváři a ona měla dojem, že její srdce které dosud bylo zamražené exploduje štěstím.
..Co mám říct?..
,,Nevím jestli je to správné.´´ hlesla nerozhodně plná citů.
,,Ty mě nemiluješ?´´ vydechl stručně a jasně, jelikož on nikdy nebyl na moc dlouhé rozhovory.
,,Miluji, ale nemůžu být s tebou dnes jako přítelkyně, když zítra budu co.. bezvýznamná, která ani nestojí za to, aby si tady zůstal?´´ optala se, přičemž ho chytla za tvář a donutila ho tím, aby se ji při odpovědi koukal do očí.
,,Hloupost.´´ hlesl a umlčel ji dalším polibkem. ,,Nevíš, o čem mluvíš Sakuro.. nejsi bezvýznamná a nikdy nebudeš.´´
,,Tak proč?!´´ zvýšila hlas a uhnula dalšímu polibku.
,,Vrátím se slibuji, až dokončím to co jsem začal tak se vrátím... Pro tebe.´´ šeptnul a zahleděl se ji do jejich zelených očí, které se pro něj staly středem vesmíru.
,,A co když se nevrátíš? Nemůžu už čekat?! Neodcházej ode mě!!´´ začala panikařit, i když slova, které pronesl byla věrohodná, tak se ji nechtělo věřit, že jsou pravdivá.
,,Neopouštěj mě!!´´ křičela a plakala zároveň. Po tváři ji sjížděly slzy v pravidelném tempu, přičemž její ruce ho držely tím stylem, že to vypadalo, že už ho nikdy nepustí. Tvář se ji krabatila a na čele se tvořila hluboká vráska, která vypovídala o tom, jak nervózní a smutná je.
Sasuke neodpověděl.. Mezi nimi se rozhostilo podivné ticho.. Nebylo příjemné.. Jediné co ho rušilo byly úpěnlivé Sakuřiny vzlyky, které se marně snažila potlačit.
,,Neplač.´´ hlesl a něžně ji začal slíbávat slzy.,,Nechci tě vidět plakat.´´
Sakura něco nesrozumitelně zamumlala, načeš ho pohladila po vlasech a zajela do nich prsty.
Začali se mazlit.. Zezačátku spíš z toho důvodu, aby se Sakura uklidnila, následně z vášně a lásky, která už se nedala skrývat. Vzájemně se hladili a jejich rty se propojili nesčetněkrát v dokonalé harmonii. Přesně tak, jak si to oba představovali. Oblečení na ni nevydrželo moc dlouho, spíše překáželo takže po chvilce byli oba nazí.
Oknem do pokoje prosvítalo měsíční světlo a osvětlovalo je.
,,Mám pokračovat..?´´ šeptl Sasuke předtím než se jejich těla spojila.
,,Ano Sasuke..´´ šeptla Sakura naléhavě.
A pak přišli oba o svou nevinnost… Ani jeden toho však zřejmě nelitoval.. Byli šťastní a možná více než jen to..
Po svém prvním milovaní se k sobě ještě přitulili a vychutnávali si přítomnost toho druhého. Sasuke ji jemně políbil na krk a přitáhnul si ji ještě blíž k sobě, načeš ho Sakura objala a oba usnuli tvrdým, ničím nerušeným spánkem.

Ráno pro Sasukeho nebylo příjemné. Nevadilo mu to, že paprsky slunce svítí do pokoje a dopadají na jeho tvář, čímž ho donutily otevřít oči ani, že Sakura mu nevědomky v noci ukradla většinu přikrývky a on teď leží nahý. Jedině co mu znělo v hlavě a co ho trápilo bylo to, že musí odejít, i když nechce.
Podíval se na Sakuru, která vypadala tak roztomile když spala. Pramínky jejich růžových vlasů byly rozprostřeny po polštáři a její potutelný úsměv ho samotného donutil k úsměvu.
...Musím jít..!
Pomalu se dotknul Sakuřiny ruky, která ho majetnicky objímala a položil ji na postel. Sakuře, však zřejmě nevědomky chyběla Sasukeho blízkost a tak její ruka začala nejistě tápat kolem a hledat ho. Zachmuřil se a opatrně se posadil, načeš vzal svůj polštář a dal ho Sakuře v domnění, že si bude myslet, že to je on. Léčka zabrala.. Sakura se chytla polštáře a dál spala.
Oddechnul si, přičemž slezl z postele a postavil se na zem. Začal se rychle oblíkat, když už měl na sobě všechno v čem přišel pohlédl zpět na ni. Jeho srdce prudce zabolelo a nutilo ho ať zůstane.
...Já nemůžu...
Sevřel ruce v pěst a chvíli přemýšlel. Dnes získal nový smysl proč žít… Byla to Sakura, která může být jen jeho.. Dokud je smrt nerozdělí…
..Pohni se a vypadni už.. znělo mu v hlavě, avšak chtěl Sasuke poslechnout?…
Pomalu se otočil k oknu..Následně se však zarazil..
..Nemůžu jen tak odejít po tom, co se stalo!..
Zkroutil tvář v bolestném úšklebku a začal hledat nějaký papír, na který by mohl napsat vzkaz.
..Našel ho a pak začal psát.. Několikrát to musel přeškrtat, jelikož se vůbec nemohl soustředit…
Po chvíli to sepsal a pohlédl na papírek. Sám pro sebe si kývnul hlavou a položil papírek na stůl, přičemž věnoval poslední pohled své milované. Otevřel okno a vyskočil ven… Přesně v tu chvíli se mu zlomilo srdce a zaplavilo ho nepředstavitelnou bolestí. Vůbec to nečekal z tmavých očí mu začaly sjížděl slzy. On se však nezastavil.. Běžel dál vesnicí, kterou znal a miloval.. Běžel pryč od Sakury a věděl, že s každým krokem se jeho srdce drolí..