Členka rodu Uchiha 3.kapitola

Bylo zamračeno a uchylovalo se k bouři. Ten strašlivý rachot neustal ani ve známé vile Uchiha klanu.
Itachi: "Já tě zabiju!Ty pako!!!Jak si vůbec dovoluješ se na něco takového zeptat mé mladší sestry????!!!"
Deidara: "Já nejsem ten co je tady blbej to ty Itachi!Myslíš že jí zabila jedna pitomá otázka? To jí budeš hlídat do jejích 20 let nebo co!?"
Itachi jen zase vzal Deidaru za límec košile z jeho školní unoformy a řekl: "VYPADNI!!!Deidaro!Nestrpim tě tu ani chviličku!Jinak tě opravdu zabiju!"
Deidara si všiml brečící Nashijo co seděla na schodišti.
"Proč sakra brečí?!" Myslel si... Nashijo si také všimla jeho pohledu neudržela se a seběhla dolů s křikem: "NÉÉÉ!ITACHI NEDĚLEJ TO!!!!"
Tím upoutala pozornost všech ostatních. Rozeběhla se proti Itachimu, který stále držel Deidaru za límec. Nashijo Itachimu chytla ruce a sundala je násilím z Deidary a vlepila Itachimu facku. Itachi nestačil věřit svým očím. Jeho mladší sestra, ta hodná malá holčička, co tak šíleně opatruje, aby se jí nic nestalo, ho uhodila? Divil se Deidara a také ostatní. Dokonce i Sasuke vylezl ze svého pokoje, aby se podíval na ten rambajs, co se dole děje.
Nashijo: "Itachi ty si asi úplně vypatlanej! Deidara ti říká pravdu! Mě se už nelíbí jak mě pořád opatruješ!!!!"
A začala brečet ještě víc....
Deidara: "N-Nashijo..." šeptl potichu i když jí zná sotva jeden den byl by za ní schopen položit život.
Itachi: "Copak ty snad stojíš při něm a né při svém bratrovi? Hm?! Při své jediné rodině! To budeš radši při klukovi, kterého si sotva poznala?!"
Nashijo: "Jo! Když vidím že moje rodina... moje rodina... NEMÁ V NIČEM PRAVDU!" Zakřičela Nashijo že to bylo snad slyšet i přes to hřmění venku.
Itachi se naštval: "V tom případě si úplná zhouba klanu!!!"
Tyhle hnusná slova Nashijo pořád zněly v hlavě... Deidara se radši sebral ze země a odešel hlavními dveřmi v tom dešti ven. Nashijo se už rozeběhla ke dveřím když v tom jí někdo zastavil. Byl to Itachi
"Když chceš jít za ním tak běž, ale ty slova co jsem ti řekl pořád platí...!Rozumíš!? Jo a ještě něco nevyřídili sme si účty!" Itachi se rozmáchl rukou a Nashijo jen tu zvednutou ruku sledovala... PRÁSK! Ozvalo se přes celý pokoj Itachi Nashijo dal facku na oplátku jenže o mnohem větší než tu co mu dala ona.
Nashijo ukápla jedna slzička na zem. Otevřela dveře a v tom dešti vyběhla ven.
Tobi: ".....WOW! Tak to bylo drsný na co chodit na představení do divadla když tu máme dramatické Uchihy! Haha!"
Kakuzu do Tobiho strčil.
"Ty si pako vid´??? Snažíš se snad o to aby nás tu zabil!ty si fakt pako!" řekl Kakuzu Tobimu šeptem.
Z vrchu schodiště se ozval velice známý hlas.
"..To si trochu přehnal nemyslíš Itachi? A to si ten starostlivý starší bratr?" A ze stínu se vynořil Sasuke.
"Myslim že sem to vůbec nepřehnal. Oba si zasloužili to co jim patří!"
"Dobře..jak myslíš, ale až jí budeš chtít najít se mnou nepočítej. A ještě něco... Nech Nashijo trochu větší prostor vžyt´ ste tu udělali takovou aféru jen kvůli jedný, malý, blbý otázce, která ještě ke všemu byla myšlena ze srandy.." a Sasuke se zašil zpátky do svého pokoje a nahlas si pustil muziku.
Itachi si sednul na gauč k ostatním a přepnul ten politický kanál na který se koukal Kakuzu na nějáký horor. Kakuzu se na něj jen zatvářil celkem divně, ale pak si řekl: "Nemá to cenu ještě abych ho naštval s takovouhle hovadinou." A sklonil hlavu směrem k televizi.
Venku byla bouře a ten kluk kráčel zcela opuštěn a sám po městě plnýho ktrutých lidí
"...O sebe starost nemam, ale bůhví co se tam stalo jak sem zbaběle odešel... co když něco Itachi provedl ještě Nashijo?"
Deidara zcela promáčen si sedl na lavičku a nechal stékat ty kapky deště po sobě.
Mladá dívka s bledou kůží a černými vlasy sestřiženými na mikádo hledala právě toho chlapce, který zpytoval svědomí, že zbaběle utekl od něčeho, co nechce nikdy ztratit. Dívka šla nejprve pomalou chůzí a potom už jen běžela, hledala toho chlapce kde mohla, když v tu chvíli se jí podlomila kolena a skácela se na zem. Ztěžka dýchala a rozhlížela se kolem. Všude bylo už zhasnuto a svítili jen pouliční lampy. Rozhlížela se po dalších malých světélkách... zaraženě se podívala pod jedno, kde stála lavička a na ní seděl ten, za kým to celou dobu běžela. Už ani nevnímala tu únavu, postavila se na nohy a klusem běžela k té danné lavičce.
"Dedaro!!!! Deidaro!!!" Křičela už předem do dáli Nashijo.
Deidara se otočil tím směrem odkud slyšel ten hlas a uviděl ji, nic se jí naštěstí nestalo...
Nashijo aniž by na něco čekala aniž by se před tím zarazila nebo aspoń začervenala... Unaveně objala Deidaru, který byl zezačátku vyděšený ale pak jí objetí opětoval. Když se už Nashijo oddálila pověděla mu udýchaně se slzami v očích
"Moc... moc se omluvám! Je mi líto co se tam stalo! Musíš mi to odpustit hlavně prosím neříkej že... *polkla* že se mnou nebudš mluvit...."
Deidara se chtěl zmoct na odpověd´ když v tu ránu si všiml Nashijiny rány na obličeji.
"Sakra co ti to proved! Ten hajzl! Za to pěkně zaplatí!" Rozkřičel se Deidara.
"Ne nic prosim nedělej!" prosila ho Nashijo.
Deidara si ji přitáhl k sobě a obejmul ji. Nashijo to absolutně nečekala. Po chvilce se uklidnila ale cítila jak se Deidara chvěje.... uslyšela pláč...
"Vždyt´ty se mi za nic nemusíš omlovat, já já jen sem měl o tebe strach... nechme Itachiho být Itachim... toho asi už nezměníme...."
Nashijo se taky rozbrečela a ještě víc se přitiskla k Deidarovi... chvilku bylo ticho... až ho najednou prolomil Deidara.
"N-Nashijo?" začal se červenat, "uvědomuješ si jak to ted´vypadá? Víš známe se sotva den a ty mě už objímáš... je to zvláštní... ale asi je ted´ pravá chvíle ti říct že, že já tě mi---- Nashijo, ty spíš!?" A koukal se při tom na znavenou Nashijo.
Vzal ji do náruče a odnesl až do jejího pokoje.
Samozřejmě až když Itachi spal.
Nashijo položil do její postele a věnoval jí menší pusu na dobrou noc.
"Chtěl sem ti říct...že tě miluju." Pošeptal jí do ucha a rázem zmizel jako stín. Vítr vanul přes otevřené okno a nařážel do hedvábných závěsů pokoje, ve kterém bydlela malá dívka, která si toho už tolik zažila. V jediném dni.