......ALIVE?! II-fight to death 08-Kdo je teď ta oběť?

V místnosti nastalo ticho. Trochu jsem se zděsila, když Naruto dlouho nic neříkal. Měla jsem strach, že mi něco udělalá, když jsem si jen vzpomněla na to, jak vyváděl kdysi. Ještě chvíli jsem na něj se strachem hleděla, dokud se nezvedl a nezmizel za dveřmi. Rozběhla jsem se za ním, ale zabouchl mi dveře přímo před nosem.
„Počkej, Naruto! Vysvětlím ti všechno, prosím!‘‘ volala jsem za ním, ale marně. Teď jsem si to pěkně zavařila. Všechno to byla chyba. Zhroutila jsem se na zem a plakala jsem.
„Víš, že měl pravdu!‘‘ zavolal na mě Naruto. Věděla jsem, co tím myslí, ale takhle to nebylo. Já jsem nikoho nevyužívala, nikdy!
„Prosím, vždyť ani nevíš, jak to všechno bylo!‘‘ zavolala jsem znovu, ale nikdo mi tentokrát nedopovídal. Uchopila jsem kliku, neslyšela jsem, že by odcházel. A taky jsem měla pravdu. Seděl na židli v kuchyni a koukal do prázdného rohu. Pomalu jsem se k němu přiblížila, nechtěla jsem, aby mi zase utekl.
„Chci ti říct všechno,‘‘ potichu jsem si přisedla naproti němu a uchopila jsem jeho dlaň, stejně jako on kdysi tu mou. Ucukl a pustil mou ruku. Tím mi naznačil, že mu vadí moje přítomnost, ale já jsem se nenechala odradit. Pokračovala jsem dál. Chtěla jsem, aby to věděl, a bylo mi jedno, že mě nechce vidět.
„Víš, já jsem si myslela, že je mrtvý,‘‘ začala jsem a znovu jsem se pokusila navázat s ním komunikaci.
Nereagoval, jen se stále díval do toho rohu. Mírně jsem do něj strčila, aby mě začal konečně vnímat.
„Chci ti to vysvětlit, nestěžuj mi to!‘‘ řekla jsem, když se mi konečně podíval do očí. Po tvářích se mi začaly koulet slzy, když jsem uviděla jeho sklíčenou tvář.
„Moc se ti za vše omlouvám, ani nevíš, jaký v tom mám teď zmatek,‘‘ řekla jsem a schovala jsem si obličej do dlaní. Protřela jsem si několikrát oči a nakonec jsem setřela všechny slzy z tváře.
„Jediné, co po tobě chci, je, abys mě pochopil, nic víc,‘‘ dodala jsem a znovu jsem ho chytla za ruce. Donutila jsem ho podívat se mi do očí. Lehce kývl hlavou na souhlas.
„Já chci za mámou,‘‘ volal Minato, ale dívka, která ho hlídala, ho neposlouchala Ať si křičí, jak chce. Po dalších pěti minutách se stal jeho křik nesnesitelným, což ji donutilo zvednout se ze židle. Pomalu přišla k vystrašenému chlapci. Minato se postavil, chtěl jí utéct, ale dívka ho chytila za zápětí a přitáhla si ho k sobě.
„Jestli okamžitě nezmlkneš, tak něco uvidíš!‘‘ oznámila mu a z kapsy si vyndala jeden kunai. To, co se právě chystala udělat, by možná bylo špatné, ale pro zajištění jejího klidu se k tomu odhodlala.
„Něco mu uděláš a já slibuji, že ti to vrátím,‘‘ ozval se hlas a druhého konce místnosti. Dívenka pozvedla hlavu a otočila se za hlasem s posměškem na tváři.
„To bych teda chtěla vidět, Sasuke. Sám se nemůžeš ani hnout,‘‘ ušklíbla se. A měla pravdu. Sasuke seděl na druhém konci místnosti, svázaný. Začal sebou cukat, ale dívka pouta utáhla příliš pevně.
„Ale, ale... kolikrát jsem ti říkala, že to nemá cenu?‘ pomalu přišla k němu a sklonila se nad ním. Sasuke zarytě mlčel, rozhodně jí neudělá takovou radost. Udivilo ho, jak se změnila. Předtím by si nedovolila šéfa nijak zradit, ale teď jako by snad neměla ani strach.
„Chceš zradit Minata?‘‘ otázal se jí. Potřeboval to vědět, chtěl to, aby si byl jist, za jaký provaz táhne.
„Proč se ptáš?‘‘ odpověděla mu otázkou a přisunula se k němu o něco blíž, až byli obličeji jen kousek od sebe.
Sasuke využil toho, jak je zaujatá, a opatrně vysunul kunai schovaný za rukávem. Opatrně si jím začal přeřezávat pouta na rukou. Dívenka si ničeho nevšimla, jen se mu stále dívala do očí.
„Potřebuji to vědět, nic víc. Protože já hodlám Minata zradit, jak vidím, ty taky,‘‘ odpověděl jí a čekal. Mezitím si pomalu, ale jistě uvolnil ruce z provazů. Nezaútočil, chtěl nejprve znát její odpověď.
„Ne, jen jsem dostala volnou ruku a k tomu ještě tvoje přiznání,‘‘ vítězně se usmála, naopak Sasukemu usměv odpadl. Tohle byla obrovská chyba. A tak mu nezbývalo nic jiného, než zaútočit. V nestřežené situaci doslova skočil po dívence. Ale ona jako by to snad čekala, mu přiložila kunai na krk.
„Prohrál jsi,‘‘ usmála a přitiskla kunai blíž k jeho krku.
Tento den už se pomalu blížil ke konci. Muž zahalený v plášti pozoroval zapadající slunce. Jako každý den. Tentokrát, ale s větší radostí. Zanedlouho sem dorazí jeho syn. Konečně po těch dlouhých osmi letech ho uvidí. Když však čekal další hodinku, začal být mírně podrážděný, ale jakmile se otevřely dveře pokoje, nálada se mu rázem zlepšila.
„Přivedla jsi ho?‘‘ otázal nově příchozí. I když seděl zády ke dveřím, věděl, kdo přišel.
Místo odpovědi se ozval dutý náraz. To už mu nedalo a otočil se v křesle. To, co právě dopadlo na zem, byl svázaný Sasuke s roubíkem na ústech. Za ním stála černovlasá dívka vlekoucí vystrašeného blonďatého chlapce.
„Možná by ti měl Sasuke něco říct,‘‘ řekla dívka a sundala Sasukemu roubík z úst. On však zarytě mlčel.
„Tak ty mluvit nebudeš?!‘‘ vyštěkla na něj a surově do něj kopla. Sasuke zaúpěl, ovšem dál mlčel.
„Nech ho a toho kluka odveď vedle,‘‘ přikázal Minato.
„Počkej ještě, tohle dej jeho matce,‘‘ dokončil a podal jí do rukou dopis. Malý Minato se zachvěl strachy. Neznal toho muže v křesle. Netušil, co s ním vlastně zamýšlí. Podle všeho, co zatím vyslechl, si však byl jistý, že to nic dobrého nebude.
Dívka poslechla rozkaz a vytratila se z místnosti. V ten okamžik nastalo v té místnosti až nepříjemné ticho. Minato, jako by si Sasukeho ani nevšiml, se posadil zpět do svého křesla a zadíval se ven přes špinavé okno.
„Ty se mě snad snažíš zradit?‘‘ ozvalo se od Minata. Sasuke pozvedl hlavu od země a pokusil se alespoň posadit. Na zemi to nebylo nijak pohodlné.
„Posaď se,‘‘ přikázal mu Minato a ukázal na křeslo kousek od něj. V tu chvíli Sasukemu povolily provazy a spadly na zem. Sasuke si protřel narudlé zápěstí a opatrně se posadil do křesla.
„Je to kvůli ní?‘‘ položil mu jednoduchou otázku. Sasuke si přemýšlel, jak odpovídat. Nechtěl však před ním nic skrývat. Nakonec pouze kývl. Minato se vítězně usmál a posadil se kousek vedle něj do pohovky.
„Ženy, každého muže dostanou, a pak z něj udělají jen trosku,‘‘ řekl Minato. Sasuke nepochopil, kam tímhle míří, ale všechno, co řekl, byla pravda.
„I když si to nechceš přiznat, ničí tě, zničila už mě a zanedlouho zničí i Naruta, jakmile se dozví pravdu,‘‘ pokračoval, ale Sasuke celý tenhle jeho projev poslouchal jen na půl. Přemýšlel, zda je to pravda, zda ho opravdu tak zničí.
„Možná mě teď vidíš jako zrůdu, ale byla to ona, kdo mě v ni proměnil,‘‘ dodal a tím ukončil rozhovor se Sasukem. Odkráčel do svého křesla a znovu se zadíval ven.
V tenhle okamžik viděl Sasuke tu oběť v Minatovi, i když mu to předtím nedošlo, jediný, kdo trpěl, byl on.

Poznámky: 

Kdo je vlastně oběť?

Takže tímto dílek bych vám chtěla taky položit menší otázku, jelikož už se blížíme ke konci, potřebuji vědět, jaký konec takhle povídka má vlastně mít?
Proto chci, abyste mohli o tomhle rozhodovat i vy. Jednoduše mi napište, kdo je vlastně oběť v této povídce? Je to Sakura nebo Minato? (Naruta sem zapojovat nebudu, myslím že se všichni shodneme, že je oběť ). Podle mého to je Minato, ale mám i od některých jiné názory.
Skóre: Sakura 14 : Minato 8