Ameno 08

Čtyři, nebo šest?

„Podívej, zapadá slunce!“ do ticha jemně křikla Temari. Shikamaru ji jen o trošku pevněji chytil kolem ramen a zašeptal do ucha.
„Tohle je to nejhezčí, co se mi mohlo stát. Být na tom nejkrásnějším místě, v tu nejkrásnější chvíli a s tou nejkrásnější ženou.“
Temari nic neřekla, jen se víc ponořila do náruče svého přítele. Seděli mlčky. Shikamaru byl opřený o strom a Temari o jeho hruď.
„To je nádhera.“ vzdechla Temari.
„Jo, je.“ přitakal Shikamaru. Pak dál seděli a pozorovali, jak zapadá slunce. Ani jeden nepromluvil. Náhle Shikamaru cítil, jak Temari ztrácí sílu sama sebe udržet v ňáké rozumné poloze. Sklouzla na stranu. Shikamaru si ji urovnal, trochu se svezl níž po kmeni stromu, aby neseděl, ale ležel. Hladil ji ve vlasech, až sám usnul.
Druhý den ráno se Shikamaru probudil jako první. Ležel na boku. Ruku měl přes Temari. Ta dál poklidně spala. Chtěl se nenápadně zvednout, ale nešlo to. Na druhý ruce mu Temari ležela. Až teď si uvědomoval, že v ní cítí lehké mravenčení. Nechtěl ji probudit, a tak co nejopatrněji dokázal, ruku vytáhl. Mírně se pohnula, pak se úplně otočila, čelem k Shikamarovi.
„Udělali jsme to, co si myslím, že jsme udělali?“ zeptala se ještě ospalým hlasem.
„Um… Asi jo.“ usmál se a pohladil ji po tváři.
„Tohle byla moje nejkrásnější noc… A ráno.“
„Jo, pro mě taky.“ Oba se široce usmívali. Pak se políbili. Leželi čelem k sobě a vnímali jen jeden druhého. Tedy aspoň se o to pokoušeli. Z Konohy byl slyšet takový hluk, že i ptáci přestali švitořit. Pak jim to došlo.
„A sakra, dneska je ta slavnost!“ řekl Shikamaru a posadil se.
„A jo, já na to úplně zapomněla.“ Temari se také posadila a opřela se o rameno muže, sedícího vedle ní. Shikamaru si stoupl a podal ruku Temari, aby jí pomohl na nohy.
„Nechceš jít na tu slavnost semnou?“ na Temariině tváři se objevil široký úsměv a místo odpovědi mu věnovala polibek. Už se zase oba vznášeli ve vesmíru. Každý polibek byl pro ně tím nejkrásnějším pod slucem.
Na obloze zahoukal velký černý pták.
„Musím jít, Tsunade mě volá.“ usmál se Shikamaru.
„Myslíš, že můžu jít s tebou?“
„Jasně, já nemam nic proti.“

U hokage v kanceláři

„Akatsuki se dali zas do pohybu. Míří na místo, kde právě trénuje Naruto s Jirayou. Byla bych ráda, kdyby si složil tým, který by byl schopný rychlého pohybu, stopování a silného boje… pro případ nouze. Ale prosím, jen varujte ty dva a vemte je zpátky do Konohy. Boj s Akatsuki by mohl být smrtící.“ Tsunade vysvětlila Shikamarovi jeho novou misi. Temari stála vedle něj a tvářila se trošku sklamaně, protože se těšila na to, že si bude slavnosti užívat s ním.
„Rozumím.“ řekl Shikamaru zklamaně a svěsil hlavu. Podíval se na Temari a naznačil jí, že půjdou.
„Shikamaru!“ zastavila je Tsunade „Snažte se vyhnout boji.“
„Hai!“ Shikamaru s Temari před sebou se vydali na chodbu. Zavřeli dveře. Pak jí chytil za ruku, otočila se na něj.
„Tu misi udělám co nejdřív, slibuju. Je mi to hodně líto, vážně jsem tam chtěl dneska s…“
„Nelámej si s tím hlavu.“ povzbudivě se na něj usmála. Ten jí úsměv opětoval.
„Počkej chvilku.“ prudce se otočil, zaklepal na dveře Páté, ozvalo se „Dále!“ a on vešel dovnitř. Za chvilku byl zpátky a široce se usmíval.
„Co tě tak rozveselilo?“ zeptala se Temari.
„Ptal jsem se Tsunade, koho si můžu vzít. Kdo je volnej. Pak jsem se jí zeptal, jestli můžu vzít i někoho z jiných vesnic. Odpověděla, že ano, ale jen když půjdou dobrovolně.“
„Ty si prstě génius.“ usmála se a věnovala mu polibek. Pak se bok po boku vydali sbalit si věci a najít další členy do týmu. První místo, kam se vydali, byla Hyuuga čtvrť. Tam neverbovali Nejiho. Bylo na něm vidět, že má už něco jiného v plánu, ale snažil se to nedát najevo. Pak se trojice rozešla do lesa. Neji jim pomáhal byakuganem hledat posledního člena jejich týmu. Měli štěstí, zrovna pobíhal se svým psem po stromech a vydávali různé zvuky.
„Kibo!“ zavolal Shikamaru.
„E…“ pohlédl dolu, a když vyděl plně vybavenou trojici, hned mu došlo, že ho čeká mise.
„Kibo, za dvacet minut u hlavní brány.“ ten přikývl a byl pryč. Neji, Shikamaru a Temari se vydali k hlavní bráně. Hyuuga nenápadně pozoroval ty dva, hlavně Temari. Moc se mu nezdálo, brát ji s sebou na misi. Když dorazili k hlavní bráně, narazili na dva muže. Ke vší smůle, na Kazekageho a jeho bratra.
„Temari? Co ty tady?“ zeptal se Kankurou.
„E…“ začala, ale pak si řekla, nač vymýšlet lež „Jdu na misi.“
„Co?“ vyprskl starší z jejích bratrů.
„Žádnou nemáš.“ řekl klidným hlasem Gaara.
„Teď už jo. Jdu s Shikamarem, Nejim a Kibou.“
„Ale ty se nesmíš míchat do misí ji…“ Temari ho přerušila. Moc dobře věděla, k čemu její bratr míří.
„Mám to povolený.“
„A od kohopak? Já jsem přeci Kazekage, a pokud si dobře pamatuji, na nic ses neptala.“
„To je sice pravda, ale tuhle misi jsem si vybrala dobrovolně. A nikde není psáno, že se NEMŮŽU DOBROVOLNĚ zúčastnit.“ Gaara s Kankurem se na ní nechápavě podívali. Poté jim pohled sklouzl na Shikamara. Gaara tu už lehce přijal, ale stále s tím moc nesouhlasil. Na jednu stranu nevěřil, že když budou minimálně půl roku odděleni, že si Shikamaru nenajde někoho jinýho, tím by Temari zlomil srdce, ale na druhou stranu, Shikamaru se zdál být jako ten poslední člověk na světě, který by toho byl schopen. Tyto dva „návrhy“ se v něm přeli. Oboum dával za pravdu. Zato Kankurou to absolutně ustanovil k neúspěchu.
„Co je to za misi?“ zeptal se Gaara. Shikamaru s Temari chvíli mlčeli, koukali po sobě. Pak se přiřítil Kiba.
„Co se to tu děje?“ zeptal se.
„Nic.“ pohotově oznámila Temari.
„Jsem rád, že si dorazil takhle brzy. Teď Vám vysvětlím misi.“ Na Shikamara se upřelo šest párů očí (včetně Akamarových).
„Půjde o celkem lehce pochopitelnou misi, ale taktéž hodně rizikovou. Jde o to, že Akatsuki se zase hýbou a směřují k nic netušícímu Narutovi s Jirayou. Ti trénují v lesích u Kamenné, takže máme co dělat, abychom tam byli dřív než Akatsuki. Musíme je varovat a přivést do Konohy. K boji by nemělo dojít, ale stejně buďte ostražití.“ Všichni ihned pochopili, že jediné zaváhání může znamenat smrt buď jejich nebo Naruta s Jirayou.
„Neji,“ Shikamaru se obrátil na nejlepšího z Hyuuga klanu „ty nám budeš byakuganem krýt záda, hlavně ve chvíli, kdy se dostaneme do míst, kde bychom mohli narazit na Akatsuki. Kibo, ty budeš s Akamarem pomocí čichu zjišťovat, jestli není někde poblíž Naruto, Jiraya nebo, při hořšim případě, někdo z Akatsuki. Vše, co vy dva zjistíte, mi okamžitě hlašte.“
„A proč bereme s sebou tu holku z Písečný?“ zeptal se Kiba pohrdavým tónem.
„Ta holka se jmenuje Temari. Na misi jde dobrovolně a povolil jsem jí to, protože kdyby došlo k souboji, což prosím ať radši ne, tak nám může hodně pomoci. Její větrné techniky mají zničující účinky a hlavně, jsou na dálku. Já mam techniky na střední vzdálenosti a ty s Nejim jste na boj z blízka. Poté, co se k nám přidají ti dva poustevníci (pozn. K boji mezi Peinem a Jirayou nikdy nedošlo, takže Jiraya žije. Naruto už ovládá senjutsu jako profík… skoro xD a Pein zesílil- 1. spojil se se Sasukeho skupinou, 2. Nabral nové členy, samozřejmě brutální zabijáky se silnými technikami.) –ani jeden z nich neovládá dálkové techniky- tak by nám stále chyběl někdo, kdo nám udrží nepřátele od těla.“
„Jdem s Vámi.“ ozval se Gaara s rozhodným hlasem. Kankurou jen přikývl.
„To nepůjde, už by nás bylo moc…“ snažila se zaprotestovat Temari. Pak se ale zarazila. Pohlédla Kazekagemu do očí. Bylo v nich odhodlání zachránit přítele.