Smrt u Suny 1-Vyrážíme

Tsunade byla značně opilá po tom, co jí Jiraya včera pozval na saké. Není divu, že byla pořád v hrozném stavu, protože pili až do rána.
Hinata vešla do kanceláře Hokage a viděla tam opilou a spící Tsunade. Zabouchla dveře a Tsunade vyletěla s rozzuřeným obličejem do obrané pozice.
Ale když zjistila, že je to jen Hinata, tak se uklidnila a zase si sedla.
„Co se děje Hinato? Potřebuješ něco?“
„Hai, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíte, kde je Naruto s Jirayou-sama.“
Nechci jí říct to, co cítím k Narutovi, ale ona se mě zeptá, proč se jí na to ptám.
Hinatiny obavy se vyplnily..
„Proč se mě na to ptáš, Hinato??“
„Já jen, že jsem s Narutem potřebovala mluvit, ale nikde ve vesnici jsem ho nenašla.“
Tsunade vylítla z křesla a práskla rukama o stůl.
„To snad není možné! Oni už odešli trénovat? Vždyť Jiraya přece říkal, že vyrazí až příští týden..“

„Je mi to líto Hinato, ale vrátí se prý asi až za 8 let, mají spolu velké plány.“
Jen co to Hinata zaslechla, tak naštvaně odešla z kanceláře.
Proč zrovna dneska odešel s Jirayou! Sakra takhle mu asi moje city nevyznám!
Byla z toho strašně smutná. Když se konečně rozhodla, že mu vyzná své city, tak on je pryč. Nechtěla brečet, ale nedokázala zastavit slzy, které se jí draly z očí.
Mezitím na ni na cvičišti čekal Kiba. Jakmile uviděl v dálce Hinatu, rozběhl se k ní a začal na ní mluvit, ale ona ho nevnímala.
Kiba ji nakonec dohnal a podíval se jí do tváře a viděl, že Hinata pláče, a proto se na ni usmál, ale Hinata mu úsměv neoplatila, dokonce se na něj ani nepodívala.
Kiba se o ní bál, zajímalo ho, co se stalo.
„Hin, co se stalo? Kdes byla tak dlouho?“
V duchu tipoval, že byla u Naruta.
„Tys mu chtěla říct, že ho miluješ, viď?“
Přikývla, na nic víc se ani nezmohla.
„A ten blb ti řekl, že má rád jinou?“
„Ne, to ne.“
Otočila se na Kibu a zamračila se na něho.
„Odešel s Jirayou trénovat do Písečné.“
Kiba jen vyvalil oči.
„Cože?“
Přikývla.
„Tolik sem mu chtěla říct, co k němu cítím. Proč mi to nikdy nevyjde?“
Rozbrečela se ještě více.
Kiba ji začal uklidňovat a ona šla domů.
Jen co vešla do sídla Hyuuga, tak se vyzula z bot a rychle si šla lehnout na postel do svého pokoje.
Jen tak ležela a koukala smutně do stropu.
Proč zrovna dneska? Proč jsem mu to neřekla dřív! Vždyť to byl můj jediný milovaný a teď je pryč!
Rozbrečela se a za chvilku usnula.

U Naruta a Jirayi:
„Ero-sennin, proč jsme z vesnice odešli tak rychle? Měli jsme jít až za týden, ne?“
„Promiň Naruto, ale je to kvůli Akatsuki, je to pro tvoje dobro. A teď mě pozorně poslouchej.
Jsme právě dvacet kilometrů od Suny, jak už víš, jsme tu kvůli tvému tréninku, který teď bude tvrdší než obvykle. Chtěl bych tě naučit Chou Ooadama Rasengan, aby ses ubránil členům Akatsuki. A druhý důvod, proč jsme tu, je ochrana Suny.“
Naruto na to pouze kývl, ale když ty informace vstřebal tak hned začal křičet: „Alespoň jsem se mohl rozloučit s přáteli. A taky jsem chtěl říct Hin o tom, jak překonat samotu a že tu pro ni vždycky jsou její přátelé.“
Jiraya se usmál.
„Tak konečně sis toho všiml, co?“
„Už je dost pozdě, utáboříme se támhle u té skály.“ Jednou rukou ukazoval kamsi před sebe, druhou ze země sebral Narutův baťoh a podal mu ho.

Když se Naruto ráno probudil, tak si všiml sedícího Jirayi u ohně. Z jeho tváře poznal, že ho něco trápí. Raději ale nic neřekl a jen tak tak chytil dva svitky, které na něj Sannin hodil.
„Chytej.“
„Tos měl říct, než si to hodil.“ Hodil na něj uražený pohled, ale když si přečetl nápisy na svitcích, tak se jeho výraz okamžitě změnil.
„Chou Oodama Rasengan a Hiraishin no jutsu,“ zašeptal.
„Tohle jsou moje dva nejcennější svitky, Hiraishin no jutsu jsem nezvládl ani já, jen Čtvrtý to dokázal. Myslím, že věřil, že to taky dokážeš.“ Mrkl na něj a dál se díval do ohně.
Chvíli byl zticha, pak se zhluboka nadechl a podíval se na blonďáka.
„Víš, promiň, že ti to říkám až teď, ale on byl tvůj otec.“ Dívali si do očí, Jiraya byl zvědavý na Narutovu reakci.
Zas ticho. Naruto na něj zíral s otevřenou pusou. Nevěděl, co říct, co si myslet, nemohl tomu uvěřit.
„To je vtip? Ja-jak bych mohl být jeho syn?“
Jiraya jen zatřásl hlavou a vytáhl z kapsy dopis. Chvíli se na něj díval a pak mu ho podal. Naruto mu dopis vytrhl z ruky a přečetl si, co bylo na obálce.
„Až bude ten správný čas, dej to mému synovi.“

„Přečti si to, až na to budeš připraven. Teď se vrať do Konohy, rozluč se se svými přáteli a řekni Hinatě o svých citech.“
Narutovi trochu zčervenaly tváře.
„Hai. A ještě než odejdu, proč si mi dal ty svitky?“
„Minato mě o to požádal a teď už běž, přesně za týden se tu sejdeme.“
„Hai Ero-sennin, budu tu přesně.“ Otočil se směrem, kde se nacházela Listová a vyskočil na první větev. Ohlédl se na Jirayu, vděčně se na něj usmál.
„Díky sensei.“ Odrazil se a za chvíli zmizel mezi stromy.

Narutovo nečekané oslovení „sensei“ Jirayu potěšilo, naposledy se ohlédl směrem, kde jeho student zmizel.
„Dospěl si. Udělej, co můžeš a nauč se ty techniky, budou se ti hodit. Snaž se a nevzdávej se Naruto, tak, jako tvůj otec.“

Na Cestě do Konohy:
Naruto se toulal pustou krajinou až do setmění. Najednou se usadil blízko obchůdku Kari života, oblíbené restaurace Rock-Leeho.
Postavil stan a šel se vykoupat do nedalekého jezírka. Při koupání si ulovil dvě ryby na večeři a následně je opekl na ohni, který si udělal, jakmile vylezl z vody a oblékl se..
Po večeři si lehl do stanu a uvažoval, jak vyzná své city své tajně milované.
Uvažoval jaké má ráda květiny, ale nevěděl, co jí koupit. Tak se nakonec rozhodl, že jí koupí gerbery, sice nevěděl, jestli se jí libí nebo ne, ale to už neřešil.
Napadla ho další věc. Kde přesně jí to říct a napadlo ho sídlo Hyuuga, ale nakonec se zamyslel, co by s ním udělal Hiashi, kdyby se dozvěděl o jeho citech.
Asi by mě zabil!

U Hinaty:
Hinata seděla v obývacím pokoji s Nejim a Hanabi.
Neji si jí prohlížel a uvažoval, jakou by mohla mít jeho sestřenka podprsenku a kalhotky. Hinata si všimla, jak na ní cíví.
„Co se děje Neji?“
Ten náhle vymýšlel odpověď a jakmile ji našel tak někdo zaklepal na dveře a Neji vykřikl: „Jdu otevřít!“
Byl rád, že ho ten někdo vyrušil z té výmluvy k sestřence.
Neji otevřel a uviděl Kibu.
„Kibo, co potřebuješ?“
„Mohl bych mluvit s Hinatou?“