Spoluautorská
KAPITOLA 13 – VYHLÍDKY NA LEPŠÍ ZÍTŘKY?
[color=Black]Vidím ten krásný úsměv, který vždycky všechno prozáří. Bílé oči se na mě něžně dívají. Nemůžu se toho pohledu zbavit… a vlastně ani nechci. Je toho tolik, co bych chtěl říct…
„Hanabi…“ zašeptal jsem.
Slyším šumění větru ve větvích. A podle všeho ležím v měkké posteli.
Chci otevřít oči, ale nemůžu. Celé tělo mám těžké. Konečně se mi po chvíli povedlo zvednout ruku a sáhl jsem si na obličej. Přes oči mám obvaz.
Na obrazovce se náhle začala míhat různá písmena a všichni na ni udiveně hleděli. Po chvíli tichého vyčkávání na změnu zápasu se vše zastavilo a první dvojice se začala pomalu táhnout doprostřed bojiště.
Vše rozhodlo pro boj Uzumaki Naruto vs. Yamanaka Ino. Blondýna mrkla na Sasukeho, snažíc se získat jeho pohled, dokud nebyla vyrušena Gekkou Hayatem, jejich dnešním proktorem.
KAPITOLA 12 – SASUKEHO PROTIÚDER
[color=Black]Od místa útoku trvala cesta do Konohy dva dny pomalé jízdy s karavanou, ve které byly ženy, děti a staří lidé. Ninjům by to mělo trvat necelý den.
Třetí den ráno se objevil Naruto. Vyhledal mě hned po svém návratu. Byl jsem zrovna na cvičišti s uchazeči o členství v jednotkách policie.
Takže... s Deamonicem(dříve známým jako klasna) jsme se domluvili na společné FF... doufám, že se bude líbit, 1.díl by me...
Tři ninjové skákali ze stromu na strom a opatrně se rozhlíželi. Nebezpečí číhá všude. Blonďák s čárkami na obličeji se náhle zastavil. Jeho partneři zůstali také stát. Cítili něčí pohyb, někdo je sledoval.
Dva shinobi, jedna kunoichi a neznámý nepřítel... Stáli proti sobě v obranných pozicích a chystali se k útoku. Všichni si pozorně prohlédli jejich soupeře, nebo spíše soupeřku.
KAPITOLA 11 – SKRYTÁ HROZBA
[color=Black]Ukončil jsem druhý denní nástup, na kterém mi všechny jednotky předaly hlášení o celodenních aktivitách. Nic zvláštního se nestalo a už jsem se dost těšil, až si lehnu. Stokrát radši bych byl celý den v terénu, než seděl za stolem a papíroval.
Už jsem opustil velitelství policie a mířil domů, když jsem za sebou uslyšel volání: „Sasuke-san!“
Volala na mě Shizune, která za mnou rychle dobíhala.
[font=Bookman Old Style]Vypravěč: Vyklepaná Hin pootevírá dveře a následně několikrát vysloví její jméno... Jenže nevydrží být tak klidná a do kanceláře vlítne i bez křídel... V zápětí zjistí, že ten podivný zvuk bylo temné chrápání hokage držky o horu papírů...
Hinata: *pomalu přijde k hokage stolu, ozve se zachrápání a zalapání po dechu* Eh Hokage-sama *lehce s ní zatřese - nic* Pátá... *opět s ní zatřese ve snaze probudit ji* Hokage sama! *zvýší hlas, ačkoliv si to lze dost těžko představit* HO-KÁ-GE SA-MA!!!
tak a je to tady, vy nedočkaví xD ale hlavně se toho pak nelekněte xD
Vklouzla jsem do svého pokoje v prvním patře a lehla si na postel. Bože, po tréninku s Kakashim jsem byla nehorázně unavená. Jako obvykle jsem zamknula dveře a zajistila okna- pro případ, že by mě Tsunade shledala jako vhodný cíl pro své sexuální choutky.
DUP, ozvalo se najednou přímo nade mnou a já ztuhla. Po chvilce jsem se ale musela usmát. Nade mnou byla jen půda, na které byly myši. Jednou jsem se tam šla podívat a stačilo mi to xD.
Kapitola I.
V nočním tichu, do kterého byla ponořená celá Listová vesnice, byly slyšet pouze nepatrně slyšitelné kroky dvou Chuuninů, kteří spěchali ke hřbitovu. To, že opět zaslechli ze hřbitova divné nepopsatelné zvuky, je utvrdilo v přesvědčení, že se v Konoze děje něco odporného.
Me-Ju stanula před bránou Konohy.
Rázným a sebejistým krokem vykročila, stráže v budce pochrupovali, takže ji nikdo nekontroloval.
Pomalu kráčela ulicemi a všichni lidé se za ní otáčeli, dokonce na ni hvízdl nějaký chlapec, který se skupinkou ninjů vybíhal z vesnice, nevšímala si ho. Zrak měla upřený před sebe.
Myslela jen na jedno: Kde najde tu dívku? Kde najde důvod toho, proč se stala člověkem?
KAPITOLA 10 – SEN SE STAL REALITOU
[color=SaddleBrown]Mnula jsem si unavené oči. Posledních pár týdnů jsem své kekkei genkai používala na můj vkus až moc často.
Někdo zaklepal, byla to Shizune.
„Promiňtě, Hokage-sama, ale chtěla jste, abych vám předala informace o přepočítávání zbraní.“
„Děkuji,“ kývla jsem a ona zmizela. Byl to kód, kterým mě měla Shizune upozornit, že se blíží Ayame a její klan.
KAPITOLA 9 – NOVÝ VŮDCE
[color=SaddleBrown]Absolvovala jsem se svými žákyněmi dva velice náročné dny plné tréninku a tím jim plně vynahradila volné dny, kdy jsem se jim nemohla věnovat. Dívky dělaly velmi slušné pokroky a jak jsem jim nakázala domácí trénink, tak ho také plnily. Bylo na nich vidět velké zlepšení v koordinacích pohybu. Postupně jsem do výcviku přidávala i cvičení s chakrou, které bylo tolik potřebné k usměrňování energie při tanci.
V Akatsuki sídle vládla zvláštna nálada. Žeby sa niečo vážne dialo? Ale čo by. To len šéf mal narodeniny. Niekto dostal bláznivý nápad, usporiadať pri tejto príležitosti karneval. Každý člen si mal zohnať nejaký kostým.
Účasť povinná.
„Tak teraz by sme mohli prestaviť svoje kostýmy. Čo poviete?“ snažila sa Konan aspoň trochu rozhýbať večierok aby to zas neskončilo len maxi chlastačkou ako minule. Mať opitých chlapov v dome nie je nič príjemné.
Keďže sa nikto nehlásil Konan nemala na výber. Niekoho musela vybrať.
Uplakaná dívka se sklonila nad umyvadlem. Ne! Takhle to nemělo být! Tak to nesmí skončit! Nadmíru podivné chování doktora Vatariho ji začalo znepokojovat. Znovu si vzpomněla na „svého“ raněného. Doufala, že k něčemu takovému nikdy nedojde, že postupným předstíráním dosáhnou toho, že doktorova ostražitost poleví. Co ho donutilo zachovat se tak podle a neobvykle?
Ztuhla. Ta vzpomínka z minulého týdne ji bodla do srdce jako ten nejostřejší nůž. Třeštila oči na zrcadlo před sebou. Proč jí to všechno nedošlo dřív?
KAPITOLA 8 - PRVNÍ OBĚTI
[color=SaddleBrown]„Shizunééé!“ zavolala jsem svou asistentku, ze své kanceláře, která se okamžitě objevila. „Zavolej mi sem kapitána Yamata. Nutně s ním potřebuji mluvit a sežeň nejrychlejšího posla. Musím napsat důležité varování pro Ayame-sama.“
KAPITOLA 7 – MRAČNA SE STAHUJÍ
[color=DarkViolet]Probudila jsem se, když byl všude ještě naprostý klid. Jen světlý obzor v dáli napovídal, že už se blíží den. Rozhodla jsem se tedy pro krátkou osvěžující procházku před výcvikem. Už oblečená jsem vyšla do zahrady. Automaticky, aniž bych nad tím nějak přemýšlela, jsem zamířila do zbrojírny.
3.kapitola - Dole ve sklepě
Časně ráno dívky probudila obrovská rána a dva hlasy...
„Deidarooo! Já tě zabiju! Žádný jíl v obýváku, říkal jsem to tisíckrát dop*dele.."
„A..Ale šéfe, on... on si začal.." vztekal se druhý hlas... Potom se ozval jen naštvaný řev a další rána připomínající bouchnutí dveřmi...
Mitsuki a Mollyhana se posadily, zazívaly a otevřely oči..Asi na mikrosekundu přemýšlely, kde-že to vlastně jsou.. Potom jim došly události minulého dne...
„Dobré ráno.." usmála se Mitsuki..
KAPITOLA 6 – NOVÍ NEPŘÁTELÉ
Ušklíbla se Miabi. „Dopadneš jako ten debílek.“
„Na začátku jsem nebyla nas*aná!“ Vykřikla a Miabi se na ní opět rozběhla.
„Tohle musím zastavit!“ Rozběhl se Waseto k Rui.
Miabi už, už se napřahovala k další ráně, když v tu já oslepila obrovská stříbrná záře.
„Co to sakra je?“ Podivili se kolem postávající Genini, oslepeni tím do očí bodavým světlem, s kterým přišla i ohromná rána. Světlo pomalu opadalo a všem se začali zjevovat černé siluety postav, ještě před chvílí bojujících proti sobě.
KAPITOLA 5 – V PLNÉM ZÁPŘAHU
[color=MediumBlue]Ležela jsem ve své posteli a uvažovala nad svým novým životem. Mám skvělé studenty, pomyslela jsem si. Od chvíle, kdy jsem zúčtovala s Madarou, mě obestřela aura klidu. Jedna epizoda mého života tím byla uzavřena.
Leonyda vstává
„Á! Kolikrát ti budu říkat, že nesmíš koukat na ženskou ve spaní, to se nedělá!“ vyjela jsem, když jsem si všimla, že mi Uchiha mladší už zase sedí u postele. „Příště se pojistím, až to zkusíš znova, něčím tě přetáhnu,“ vyhrožovala jsem, ale samozřejmě, že jsem pohrůžku nemínila splnit.
„Dobře, tak promiň. Nudím se,“ opáčil.
„Tak si běž otravovat bráchu, já bych docela ráda ještě spala,“ zívla jsem. Odpověděl, že Johnny ho poslal za mnou a já prý nic nenamítala.
