Jak jsme vyháněli Naruťáky - 14. kapitola - S.O.S. (nebo spíš S.I.)

Leonyda vstává

„Á! Kolikrát ti budu říkat, že nesmíš koukat na ženskou ve spaní, to se nedělá!“ vyjela jsem, když jsem si všimla, že mi Uchiha mladší už zase sedí u postele. „Příště se pojistím, až to zkusíš znova, něčím tě přetáhnu,“ vyhrožovala jsem, ale samozřejmě, že jsem pohrůžku nemínila splnit.
„Dobře, tak promiň. Nudím se,“ opáčil.
„Tak si běž otravovat bráchu, já bych docela ráda ještě spala,“ zívla jsem. Odpověděl, že Johnny ho poslal za mnou a já prý nic nenamítala.
„Když jsem spala, těžko ti můžu odporovat, baka!“ zavrčela jsem a v duchu přemítala, jestli na mě toho blbce jenom hraje, nebo se jedná o genetickou vadu v Uchiha klanu.

Jakmile jsem opláchla unavený obličej, už jsem zapínala počítač a hurá na Konohu.cz. Překvapilo mě, že tam čeká zpráva. Lilithka? Copak se děje? Stačilo jedno kliknutí a vybaflo na mne toto sdělení: Haló! Styron, jsi tam? Pomóc, u mě v pokoji je psychopat… Uchiha Itachi! Jenže je tak děsně sexy… Zbytek zprávy byl vyplněn tečkami, jako by příliš dlouho držela jednu z kláves.
„Cože?“ Zírala jsem na obrazovku, ještě jsem tak úplně nevnímala okolní svět.
„Chci se taky mrknout!“ Sasuke se mi pokoušel opět dívat přes rameno.
„Ne! Není tam nic, co by tě mohlo zajímat!“ Rázně jsem sklopila internetové okénko.

Lilithka má v pokoji Itachiho

Děvče plaše zíralo na obávaného kriminálníka a on ji sjížděl zvláštním pohledem. „Budeme tady jen sedět a koukat na sebe?“ prohlásil nakonec.
„No, to ne… Ale, co bys asi tak chtěl dělat?“ Lilithka zamrkala.
„Mohla bys mi třeba udělat něco k jídlu, jsem docela hladový.“
Zvedla se. „Tak jo. A co si dáš?“ Strach z ní pomalu opadal.
„Cokoli, co se dá jíst,“ zněla jeho odpověď.

Leonyda odepisuje

Vycítila jsem příležitost, když Sasuke začal zkoumat bratrův logický hlavolam. Během chvilky už k Lilithce letěla zpráva: Tak to máš lepší než já! Momentálně poskytujem přístřeší jeho bratrovi. Ale jestli tam fakt máš Pana Sharingana, asi začnu ze závisti slintat.
Netrvalo dlouho a četla jsem si odpověď: Říká, že jsme obě praštěný. Nevíš, jak je dostat zpátky?
Odepsala jsem, že nejlepší bude ho zkusit naučit s icq a večer že to vyřešíme. Zároveň jsem doufala, že se mi podaří Sasukeho nějak zabavit, protože jsem si byla jistá tím, že jinak to dobře nedopadne.

Dvoje vyvalené oči přilepené k Lilithčinu počítači

Upozornil ji, že cosi jí v té bedně zapípalo. Zaradovala se a neuvědomujíc si následky, přečetla vzkaz nahlas a hned poté se chytla za pusu a v duchu se peskovala za to, co zas vyvedla.
„Jestli tam fakt máš Pana Sharingana, asi začnu ze závisti slintat. Jste vůbec normální?“ nechápal Itacih.
„Nejsme, ale to už je detail,“ uchechtla se dívka. „Tak já jdu teda něco uvařit.“

Leonyda vykonává pravidelnou očistu

Dveře koupelny se začaly otevírat. „Kdo je tam?“ Na takovou otázku se dala čekat jedině univerzální odpověď… Já! Ve chvíli, kdy kdosi vlítl dovnitř, asi to měl být okázalý vstup, jsem zareagovala na můj vkus opravdu dost rychle a obmotala si ručník kolem těla. „Tos pochytil od Maita Gaie nebo co? Vypadni, já se sprchuju!“
S reptáním vyběhl zas ven a já zaslechla, jak někdo kliká myší na obrazovku notebooku a vzápětí se ozvalo naštvané: „Hej!“
Bylo mi jasné, co se stalo. Rozhodla jsem se vyřídit to nějak diplomaticky, ale tušila jsem, že to nejspíš bude málo platné.

Byl hodně rozčilený, to bylo jasné už od pohledu. Stačila jsem se během dne ještě domluvit s Lilithkou, jakým způsobem to asi tak uděláme, ale teď mi bylo jasné, že Sasukemu to budu muset říct taky.
„Zatajit mi takovou důležitou věc!“ skřípal zuby.
„A co jsem měla asi tak dělat?“ vyjela jsem na něj, jak už mi to všechno dožíralo. „Je na druhým konci republiky, takže za ním stejně nemůžeš, tak mi tady laskavě nedělej ksó a podobný japonský žblechty! Až přijdem na to, kde se stala chyba, dostanem vás oba tam, kam patříte. A teď mě omluv, jdu dělat důležitější věci…“ Při tom jsem odklikla odkaz, abych se dostala na svůj web, kam jsem chtěla po dlouhé době opět něco přidat.
Jako kdybyste hodili býkovi před oči červený šátek, taková byla moje reakce. „Ero Sennin!“ zařvala jsem a nevěřícně třeštila zrak na svůj krásný zelený design webu, který byl znesvěcen tím nejhorším možným způsobem. Tam, kde kdysi býval obrázek hnědovlasé dívčiny, kolem níž kroužil obrovský motýl, bylo místo jejího svrchního oděvu černé pole, v němž zářil nápis: Jiraiya byl zde! Stačilo ještě pár kliknutí, abych zjistila, že totéž postihlo celý web. „Musím předělat stránky!“ bědovala jsem, hlavu v dlaních. Nakonec jsem dospěla k vážnému rozhodnutí, že než stačí Kishimoto zabít Jiraiyu, odkrouhnu ho něčím sama.

Nastal večer a u dvou počítačů se sešly čtyři osoby. „Budu mluvit já a ty se do toho nebudeš plést, jasný?“
Sasuke se Leonydě rozžhavené doběla raději ani nepokoušel odporovat.
„Dobře, budeš mi to diktovat,“ souhlasila Llithka, neboť si Itachi vynutil hlavní slovo.
Poté, co mladší z dívek vypověděla té starší, co má za trápení, svěřila se jí Leonyda, že zatím nepřišli na způsob, jak vrátit do pořádku to, co bylo neznámým činitelem spácháno.
„Budete to muset zatím spolu nějak vydržet.“
„Napiš mu, že až se setkáme, zabiju ho!“ Sasuke se už už chtěl sápat po počítači.
„Moh bys s tím laskavě přestat? Pomstít se můžeš doma!“ okřikla ho blondýnka a psala dál. „Myslím, že asi brzo zabiju Jiraiyu.“
„On je tam taky?“ podivila se Lilithka.
„To sice ne, ale…“ Leonyda jí v krátkosti vypověděla, k čemu došlo. „Musím předělat celej web! Moje snažení je v tahu!“
Zrudla, když jako odpověď přišla dlouhá řada smajlíků s doširoka rozevřenými papulkami. „Lili! Ale to vůbec není vtipný!“
„Gomen… když on… on mě tu… lechtá! A nemůžu… pořádně psát…,“ přišla odpověď.
„Vidím, že tam máte veselo, vy dva. Takže to nějak přežijte, dám vědět, až budeme znát podrobnosti. A musím končit, protože Sasan je schopnej rozmlátit pokoj, protože ho nechci nechat se mstít.“
Lilithka ukončila hovor a pustila myš. Až doteď se totiž přetahovali o tu důležitou součást počítače, jež bývá obvykle nazývána klávesnicí.
„Máš tvrdej stisk, víš to?“
„Na něčem jsme se snad dohodli,“ zabručel.
„Dají nám vědět, až přijdou na nějaké řešení. A jsem unavená, jdu spát!“
Zaraženě se na ni díval. Vždyť ona ho ignorovala. To jsem to dopracoval, pomyslel si trpce a vydal se hledat pro sebe místo na spaní.