Spoluautorská
„Ano, vesnice je v bezpečí…“ opakuji automaticky. Myšlenky mi divoce víří hlavou. Nemůžu se soustředit. Mám tolik otázek a tak málo odpovědí. Pořád se usmívá, jakoby mě vybízela abych se zeptal. Několikrát otevřu a zavřu ústa. Žádný zvuk. Zkouším to znovu a znovu. Jsem zmatený. Nic nechápu. „Proč?“ Jediná otázka. Jediné slovo co mě napadlo. Místo odpovědi mě zlehka políbila na čelo. „Vždycky budu s tebou“ Obraz se mi rozmazává. Ztrácí se mi. Zmizeli její oči, její úsměv.
POZOR!! Šílená a velmi návyková spoluautorovka by Kaze19 a Ivanescence.
ZNAČKA: Když Shikiho (Itachiho...!!) miluješ není co řešit!!
POPIS: Návrat ztracené dcery, příchod mrtvých a dědické právo.
Nervózně postávala před branou Konohy. Bylo tomu již patnáct let, co utekla s tím kterého milovala. Uklidnila se dlouhým nádechem a výdechem, načež pokračovala v cestě.
„Koho hledáte slečno?“ zeptal se s neskrývaným zájmem Kotetsu.
„Neviděli jsme se už?“ zjišťoval Izumo.
Pohled ji utkvěl na skále hokagů
6. kapitola - Sensei!
Kakashi táhl Kamiho za ruku, ale pak si uvědomil, jak to může vypadat a ihned hocha pustil a omluvil se. Hinatě se v duchu ulevilo.
„Takže… ty jsi ze Skryté sněžné, že?“
„Ano,“ přikývla váhavě. Přestával se jí zamlouvat tón jeho hlasu. Snad nechce vyzvídat?
„Zvláštní… procestoval jsem kus světa, když jsem býval ANBU a o žádné takové vesnici jsem zatím neslyšel,“ přiznal maskovaný ninja.
„Víte… svět se mění Ka… Kakashi sensei,“ zamumlala Hinata.
[color=darkred] Došli jsme s Gaiem k veliké pískovité jeskyni obklopené hlubokým lesem.
Rozprostřela se kolem nás tma a nebylo tu žádné světlo. Snad to takhle nebude celou cestu.
„Yuki…“ začal Gai, ale než stačil doříct, z jeskyně vyšli dva ninjové a za nimi, pak mladý muž, který na nás volal.
Přistoupil až k nám a poplácal Gaie po rameni.
„Vše už je hotové,“ Gai kývl, „to je Yuki?“ obrátil se ke mně a celou si mě prohlédl. Schovala jsem se za Gaie, protože mě to znervóznilo.
„Gai, kdo to je?“ zašeptala jsem.
Po dlhšej odmlke (cca 4 dni?)som sa rozhodla splácať sedmičku xD. Tak, nech sa páči, chyby hláste kushine-ona opravovala xDDD
Kankuro sedel pred operačnou sálou a nervózne podupával nohou. Rukami si kŕčovito zvieral kolená, no nedbal na bolesť. Mal veľkú starosť o svojho mladšieho brata. Odkedy sa zjavila Lunari, išlo to s ním dole vodou a teraz toto?! Zo zadumania ho vyrušil letmý dotyk na pleci.
Představuji vám nultý díl mé spolupráce s Tenny.
Když jsem si psal na akademii deníčky, dost často se tam objevovala jedna věta.
„Jsem smolař.“
Slunce opět prostupovalo svými paprsky skrz mírumilovnou Konohu a já se díky neodbytnému budíku vzbudil včas. A opět se dostavil pocit touhy po těch starých časech, kdy mě probudila moje maminka a úsměvem mi oznámila, že snídaně je na stole. Byl jsem ještě malé pískle, ale tohle jsem si pamatoval.
Pomalu jsem vstal a oblékl se. Věci na misi jsem si připravil už předchozí večer a musím říct, že jsem byl moc rád, že jsem to udělal. Cítil jsem se, jako bych ani nespal a celý den pracoval.
Popis: Tento úryvek je celý věnován našemu oblíbenému člověku. Ano není to nikdy jiný než Jiraiya alias Ero-sennin. Bude to možná zní divně, ale nebude psát své veledílo Icha Icha a ani nebude šmírovat v lázních. On přímo navštíví karneval na kterém jsou pouze ženy a on jako jediný muž byl přizván na to, aby se tohoto karnevalu zúčastnil. Kakashi chtěl jít s ním, ale byl zdravotně indisponován. Tak už nebudu nic prozrazovat a nechme velkého sannina ať si užije svůj vysněný karneval…
Jako každé ráno jsem vstala, oblékla se a sešla jsem dolů na snídani. Posadila jsem se ke stolu, ale dneska bylo něco jinak. Uslyšela jsem nějaký křik z vedlejší místnosti. V hlasech jsem rozpoznala mámu a tátu. Zajímalo mě, proč se hádají, a proto jsem se potichu připlížila ke dveřím.
„Je to pro ni pocta!“ Tenhle hlas patřil tátovi. Pocta? Pro koho? Myslí tím mě?
„Ano! Budeme nejlepší, cítím to v kostech!“ radoval se Rock Lee a ze samého nadšení zatínal pěsti.
„Ty leda tak ucítíš mou ruku na tvém zátylku,“ zavrčel Neji Hyuuga, zatímco se převlékal do oděvů, které jim ráno donesl sensei.
„Vážně si musím oblíct tohle?“ TenTen nevěřícně kroutila hlavou a převracela v rukou kus úplně černého šatstva.
Když skončili, vypadali jako tři vyjukaní zloději. Černé oděvy, rukavice a kukla na hlavě. V duchu proklínali Maita Gaie za jeho praštěné nápady.
3 – Den na který nezapomeneme
V minulém díle se Naruto a Hinata vydali na misi. Nebude to jen tak lehká mise, jak si mysleli tak si počkejte, co se stane.
Večer toho dne kdy vyrazili…
Právě se stmívalo, když Naruto zastavil, aby si on a Hinata odpočinuli.
„Tady se utáboříme“ pověděl Naruto a Hin nic nenamítala, dokonce se nabídla, že půjde a nasbírá dříví.
[color=black]Po několika vyčerpávajících hodinách chůze se spustil strašný liják. Několik členů zájezdu nečekaný rozmar přírody s radostí přijalo, jiní proti němu hlasitě protestovali.
„Moje nohy. Necítím je. Chlad, chlad se mi šíří po celých nohách.“ křičel Naruto, když se teatrálně svezl k zemi.
„To je tím, že ležíš v kaluži, baka.“ sykl k němu chladně Sasuke a jako správný avenger pokračoval osamoceně dál.
Byl krásný den. Sluneční paprsky dopadaly na vesnici zvanou Konoha a všude byl klid. Všude… Až na pracovnu drahé paní hokage. Bylo jasně vidět, že Tsunade-hime není v dobré náladě…
„Půjdete na misi do Zvučné. Velitelem vaší skupiny bude Mitarashi Anko. Teď na vás čeká před bránou, vysvětlí vám, co máte za úkol.“ Řekla Tsunade za stálého chrochtání Ton Tona. Kiba, Shino i Naruto se vydali ven.
Před branami Konohy zahlédli netrpělivě postávající Anko, která jim už z dálky mávala, aby si pohnuli.
„Konečně! Tak a teď vám vysvětlím účel vaší mise.“
„Miseeeeeee!“ Vykřikl Naruto.
„Ticho, blonďáku!“ Sykla na něj.
,,Gaara, čo ty tu?“ ozvala sa Ikari prekvapene. Kazekage okamžite pochopil, o čo sa tu jedná.Hodil na Ikari iba nenávistný pohľad a jednu jej vrazil. Odletela pár metrov a okamžite vstala. Utrela si krv vytekajúcu z kútiku jej úst a vytasila katany. Mala ich dve, jednu čiernu a jednu bielu.
„Yamado,“ vzlykl potichu Kawazoe.
Nevěřícně zíral na vzkaz od bratra. Po tvářích mu tekly slzy.
„Jak jsi mi to mohl udělat?“ zašeptal.
Věděl, že Yamado a otec se nesnášejí, přesto ale nedokázal uvěřit tomu, že by ho jeho bratr mohl opustil...Přemýšlel o Yamadově přání. O přání, o kterém věděl, že ho nebude moci splnit. Někde nad ním, v korunách stromů zacvrlikal pták. Kawazoe se lekl a nadskočil. Kdyby otec zjistil, kde právě je...
Najednou se v něm vzedmula vlna nenávisti. To on za to přece mohl, kvůli němu Yamado utekl...
Lilithčina rezidence
„Nechrň!“ zahučela Lilithka, když procházela kolem pohovky, na které se Itachi uvelebil.
„Copak takhle se mluví se Shinobim?“ zavrčel.
„No promiň, ale musíš vstávat!“ trvala na svém dívka, které pusa jen jela. „Šla jsem totiž zrovna prohledávat ledničku a zjistila, že jsem bez jídla a rodiče nejsou doma a z toho všeho vyplývá, že musím nějaký koupit!“ Během svého proslovu šermovala rukama ve vzduchu, což ale Uchihu nechalo naprosto klidného, protože už po první minutě ji přestal vnímat.
Popis: Jak jsem slíbila dnes se podíváme na Kakuzovu oblíbenou činnost a to všichni víme, jsou peníze: počítat je, střádat je atd. Ovšem taková záliba se člověku vůbec nemusí vyplatit, když je známa vašemu blízkému okolí. O tom se přesvědčil na vlastní kůži Kakuzu velice děsivým způsobem. Ale i vtipy mají svůj konec. Posuďte sami…
Rychlé zprávy:
Vražedný Večírek!
Na večírku pořádaném na oslavu navrácení týmu sedm ze země Vln se stala nehoda . . . Nebo pokus o vraždu ?!?
„Nic nedělejte!“ Ozval se podivný hlas. Orochimaru i všichni tři Hokage se otočili. Řítil se proti nim oranžovo-fialový blesk. Jakmile Sandaime poznal Naruta, uskočil pět metrů od Orochimara.
S rozvířeným prachem se Naruto vrhl do boje. Zastavil se mezi Orochimarem a Prvním a Druhým. Vycenil tesáky a prudce se roztočil na místě. Chakra vířila kolem něj v děsivých kruzích a ostře narážela do protivníků. Sandaime přivíral oči, do kterých se mu hrnula hlína a listí, ale přesto hleděl s otevřenou pusou.
