Vetřelkyně v Akatsuki - 3.díl - Dole ve sklepě

3.kapitola - Dole ve sklepě

Časně ráno dívky probudila obrovská rána a dva hlasy...
„Deidarooo! Já tě zabiju! Žádný jíl v obýváku, říkal jsem to tisíckrát dop*dele.."
„A..Ale šéfe, on... on si začal.." vztekal se druhý hlas... Potom se ozval jen naštvaný řev a další rána připomínající bouchnutí dveřmi...
Mitsuki a Mollyhana se posadily, zazívaly a otevřely oči..Asi na mikrosekundu přemýšlely, kde-že to vlastně jsou.. Potom jim došly události minulého dne...
„Dobré ráno.." usmála se Mitsuki..
„Dobré.... Spíše časné." zasmála se mollyhana.
Obě dvě dívky pohlédnou ke dveřím a přemýšlejí, co to bylo za ránu. Po menší chvilce jim to dojde.

„Takové bum, je k nezaplacení." nadhodila brunetka.
„To jo," zasmála s Mitsuki.. „Ta noc se tady přežít dala.." protáhla se... Mollyhana jen přikývla, promnula si oči a v tom si všimla teplé deky, kterou byly dívky zakryté.. Nepamatuje si, že by měly přikrývku...
„To ty?" koukne na Mitsuki.. Ta jen zavrtí hlavou, tak si Mollyhana deku prohlédne.. Je na ní NEMO, v pozadí je moře a na štítku OSOBNÍ MAJETEK ! HOSHIGAKI KISAME !
„Kisame...?" přečte jméno překvapeně.
Obě dvě dívky pohlédnou na deku a zamyšleně zírájí. Když v tom Mollyhana promluví:
„Zajímalo by mně, proč to dělá..."
„V každým žraločkovi se skrývá něco dobrýho.." zasměje se Mitsuki.. Hele, slyšelas včera Peina ?" nadhodí...
„Prej že Itachi na nás odmítá použít sharingan..."
„Já to věděla! Já to věděla!¨" vypískla Mollyhana nadšeně.
Druhá dívka překvapeně pohlédla na svou kolegyni a sledovala její záchvat štěstí.
„Itachi-kun je prostě dobrák od kosti," pokývala hlavou mollyhana, „ Nikdo by neobjetoval tolik co on, ale teď mám dokonce i zkušenost!"
Mitsuki se usmála, ale potom jen smutně sklonila hlavu...
„Ty se máš..."

„Mitsuki-chan," hlesla brunetka, „neházej ručník do ringu! Tobík je jenom Tvůj a kdyby Ti Deidara stál v cestě, přísahám, že ho kousnu!"
„Kousneš?" zmocnil se Mitsuki záchvat smíchu..
„Kousnu." přikývla a představila si jak kouše Deidaru, po tomhle se taktéž rozesmála.
Hnědovlásky se po sobě ještě chvíli válely v záchvatu, ale potom cvaknul zámek, dveře se otevřely a vešel zmiňovaný Deidara.. dívky zmlkly...
„Vy máte náladu se smát?" chodil s šibalským úsměvem sem a tam...
„To ale ani netušíte, co vás čeká..." Ony se ale při pohledu na něj a zároveň vzpomínce na Mollyhaněna slova neubránily dalšímu záchvatu...
Blonďáček se nejspíše naštval, jelikož po nich hodil kill look a naštvaně přihlížel..
„Co je tu k smíchu?!" zeptal se naštvaně.
„ Ale nic, jenom je krásné ráno... Ptáčci zpívají." ..žádný ptáček nezpívá..
„Sluníčko svítí." nadhodí druhý pokus Molly, ale venku je pořádně zataženo a prší.
Umělec si dívky pořádně prohlédne a potom zakřičí : „Co to tu sakra žvatláte ?? To je jedno, nebudu poslochat ty vaše bláboly.. chtěl jsem vás jen varovat..! Ale teď... MŮJ PLÁŠT!" upřel na Mitsuki zabijácký pohled.

„A před tím varovat, pane velevážený?" nadhodí nevinně molly a začne se přehrabovat v baťohu, hledajíc Mitsukino oblečení.
„Ajaj, Mitsuki... Já se omlouvám! Opravdu moc! Moc! Moc! Moc! Moc! Moc! Moc! Moc se omlouvám." pokusí se nadhodit nevinný pohled brunetka.
„Deidara už se důležitě nadechuje k odpovědi, ale v tom Mitsuki zavřeští : „Za co se jako omlouváš ? Nechceš snad říct, že to moje oblečení nemáš !?"
„Já za to nemůžu! To... ON se mi hrabal v baťohu..." pokusí se to shodit na Deidaru, ale náhodou ho viděla jak se v něm hrabe.
„CO?" křikne její kamarádka.
„Promiň..." pípne jenom ta druhá.

„JÁ ČEKÁM !" Zdůrazní Deidara a podívá se na Mitsuki...
„Děláš si srandu ?" vypískne.
„Tak čekej ještě chvilku!" řekne k Deidarovi a přehrabuje se v baťohu, nalezla jakési bílé tričko (nutno zdůraznit, že původním majitelem byl Naruto) a sukni (od Sakury), tohle podá Mitsuki.
„Náhodou se to nosit dá, ale asi Tě budou chtít přerazit." zazubí se dívka, poté koukne na Deidaru a zamračí se stylem : *Pokud se neotočíš, tak je mi jedno, že vypadáš jako holka, ale i tak Tě zabiju!*
„Ha ha ha," ironicky se na dívky podívá Deidara.. Když ale zmerčí pohled Mitsuki, radši se otáčí. Přesně v té chvíli ho břinkne samehada po hlavě. Dívky se na sebe podívají.
„Co tu děláš ?" vyjede na Deidaru vytočený žralok..
„Já jen.. NIC.." opáčí Deidara. Kisame na něj hodí nepěkný pohled. Potom přistoupí k Mitsuki a Mollyhaně. „To vám posílá Konan." podá dívkám oblečení. „Akatsuki pláště ? Pro TYHLE ?" křikne blonďák..
„Nic jinýho tu není.. " pokrčí Kisame rameny. Hnědovlásky se na něj vděčně usmějou...
„Jdem!" poručí Deidarovi..
„A co můj plášť?"

„Dostaneš ho!" postrčí Kisame Deidaru ke dveřím a oba odejdou. Mollyhana drapne plášť a pobaveně se usměje.
„Myslím, že musíme Kisamemu poděkovat." řekla.
„Jo asi jo." přikývla druhá.
Obě dvě se převlékli do svých VLASTNÍCH Akatsuki plášťů a poskládali plášť Deidary i Konan, mollyhana po chvíli zamyšleně pohlédla na Mitsuki a zeptala se:
„Co myslíš, že nám chtěl Deidara říct?"
„Já nevím.. třeba nás chtěl jenom vystrašit.."
-mezitím o patro výš-
„Tak.." nadechl se Pein a pohlédl na všechny „co s nimi?"
„Spřátelit se s nimi!" vypískl Tobi.
„Získáme informace a potom to s nimi skoncujeme." nadhodil Deidara.
„Pochybuji, že to řeknou samy od sebe." promluvil Itachi.
„¨Tak na ně použij Sharingan!" zamračil se blonďák.
„Už jsem jednou řekl "Ne" a to plátí." prohlásil Uchiha.
„Jashinovi by se líbili," houkl naježeně Hidan, „chci je použít pro svůj obřad!"
„Prodáme je!" nadchl se Kakuzu

„Ku*va co je to za idiotský nápad?!" naštval se Hidan.
„Tobi is good boy." vypískl Tobi.
„Necháme si je!" navrhla bílá půlka Zetsu.
„Proč by jsme si je měli nechat?" zpochybnila nápad černá.
„Pro zábavu, aby jsme se mohli odreagovat a tak!" vysvětlila nadšeně druhá.
„Necháme si je!" přikývla černá, nikdo nechápal jak se ty dvě domluvili, ale neřešili to.
„Jo, necháme si je!" přikývl Kisame.
„PRO ZÁBAVU?" zopakovala Konan..
„Pro zábavu, přece jenom jsou to holky!" přikývla natěšeně černá.
„Ale já to myslel jinak..." začala bílá.
„Zmlkni!" okřikla ji černá.
„TO MI VYSVĚTLI ! Co si přestavuješ pod pojmem odreagovat se?" pohoršeně se ptala Konan Zetsua.
„Co asi?" zeptala se černá.
„Ale..." začala opět bílá.

„I tak jsou to..." začala si spokojeně černá.
„Já jenom, že by byli něco jako Gejši." prohlásila bílá.
Hidan vybuchl v záchvatu smíchu a Pein tázavě zakřičel :
„To jsem jako jedinej, kdo tu ty dvě nechce?"
Všichni se otočili na Peina, teda krom Itachiho, který řekl:
„Mohou s sebou přivést jenom další problémy, lepší se jich zbavit."
Kisame se tázavě otočil na svého parťáka...
„Klidně se jich zbavím osobně, ty dvě nesmí přijít na nic, co by jim později mohlo pomoct při boji s Akatsuki. Pořád jsou to vetřelci a ne nějací staří známí a i kdyby byli, tak už jim nemůžeme věřit.
Pořád ani po tom výslechu, nemáme páru kdo jsou i kdyby strávili týden v iluzi spůsobené Mangekyou Sharinganem, mohou podvědomě vzdorovat.
Pořád si nejsme ničím jisti, takže je nebezpečné nechávat je tady." dodal Uchiha.
Pein se mírně spokojeně usmál, že tu není jediný normální člověk.
„To sedí na někoho, kdo na ně nechce použít Mangekyou." odsekl Deidara.
„Použít Mangekyou by byla i tak ztráta času." prohlásil.
Kisame zmateně hleděl na Itachiho, nechápal tuhle změnu postavení, ale rozhodl se aspoň něco říct.

„Já je zkusím proklepnout.. mě asi věří..." a naštvaně odešel..myslel si, že Itachi není jako Pein.. Ale zase se mu nezdálo, že by to vše, co řekl myslel vážně..
Kisame otevřel dveře, přišel k dívkám a vzal od nich staré oblečení..
„Ty pláště vám sluší" usmál se. „Vy jste sestry?"
„Jsme sestry." odpověděla mu Mitsuki, Mollyhana raději přikývla i když pochybovala, že se shodnou na nějakém příjmení.
„Jste si vážně podobné," přikývl.. V jeho očích už ale nebyl ten úsměv jako minule.. Naštval ho rozhorov s Itachim.. vážně se v něm spletl, nebo je za tím něco jiného..? Samozřejmě dívky si jeho výrazu všimly.

„Stalo se něco?" zeptala se opantrně mladší..
„Nic," odpověděl Mollyhaně, ale moc přesvědčivě to neznělo.
Žralok se trochu zamračil.. Až moc zvědavé, pomyslel si.. Potom se ale usmál a vydal se na odchod. „Většina je na vaší straně.. Těžko ale říct, co je to VAŠE STRANA." dořekl a zamčel za sebou dveře. Dívky na sebe jen koukaly.
„Jo, to by jsme taky rády věděli." povzdechla si Mollyhana.
Kisame přišel nahoru a tam se ještě Zetsu hádal sám se sebou. Ostatní se dívali na televizi, teda kromě Konan, který vařila oběd. Itachi na procházejícího Kisameho upřel pohled a potom vstal a šel za ním.

„Vypadáš, že se mnou chceš mluvit," nadhodil Uchiha..
„Co to mělo bejt?" zavřel za nimi Kisame dveře od pokoje.
„Co jako mělo být co?" zeptal se Itachi.
„To, co jsi říkal Peinovi! Vážně se jich chceš zbavit ?"
„Myslím, že je to jasné." odvětil chladně.
Žralok se na svého parťáka jen dopáleně podíval a odešel z pokoje a pořádně práskl dveřmi. Itachi šel za ním. Když Kisame přišel do obýváku, kde se všichni váleli u televize, zeptal se naposledy: „Takže budem hlasovat? Kdo je pro to, aby jsme je tu ZATÍM nechali??"
Deidara, Tobi, Hidan, Kakuzu a Konan zvedli ruku. Kisame už se mezi ně započítával automaticky. Zetsu se nemohl dohodnout zda ji zvednout, nebo ne a Itachi s Peinem jenom přihlíželi. Pein se najednou zasekl...

„Deidaro??"
Stejně překvapeně zírali i ostatní...
„No coo," usmál se blonďák šibalsky, „třeba to bude sranda.." potom se podíval na Tobiho a vzpoměl si na svoji soupeřku, kterou je Mitsuki..ale hodil to na chvíli za hlavu..
„Takže většina rozhodla... "usmál se Kisame.
Itachi si povzdechl, nechtělo se mu být ve společnosti takových bláznů a takse raději otočil.
„Mně se zdálo, že když nechce používat Mangekyou, tak, že je tu chce," pípl Tobi, „tak je tu chce, nebo ne?"
Kisame se hned nadechl k odpovědi : „Taky jsem si to myslel.. Tak jak, Itachi?" oslovil svého parťáka...

„Svůj názor jsem řekl, nechci je tu." opakoval chladně.
„Ale chceš." rýpl si Deidara.
Uchiha na něj hodil jenom *kill look* a odešel.
„Chce, nebo ne?" nepobral to Tobi.
„Deidaro? Vážně seš teplej ?" vložil se do debatování Hidan...
„KATSU!"
Výkřik ovšem zanikl ve velké ráně.
Když se dým už nevznášel ve vzduchu, všichni se přestali krčit u země a otevřeli oči, Pein zařval : „Podívejte se na tu spoušť !!! Ku*va, já už sem vám o tom dneska něco říkal, ne ?? Hidane, co je o za debilní otázky??"
„No přece když se ta jedna pověsila na Tobiho, tak on..."
„Co jako?" vyjekl blonďák...
„Víte, kolik bude stát nová malba?" naštval se Kakuzu a začal honit blonďáčka, který se uráčil vzít nohy na ramena.

To už Konan nesla několik porcí právě uvařeného tsukemenu.
„Zabiju ho!" rozčilovala se. „Jestli si myslí, že to budu uklízet, tak to se plete.. Cha, prej umělec..Nebudeme na ně čekat," položila na stůl oběd.
„To nebudem," vzal Kisame dvě porce a vydal se ke sklepu. Zetsu cupital za ním.
V tu samou chvíli Kakuzu rozbil dveře sklepu, dovnitř vběhl vystrašený Deidara a schoval se za Mitsuki, Kakuzu ovšem dál utíkal za umělcem.
„Ale umění je přece VÝBUCH!" křikl Deidara za běhu.
„Umění je drahé!" zavrčel pokladník.
Kisame a Zetsu přišli do sklepa, dveře dokořán. „Co tady-?" divil se žralok.
„Zabiju ho!" křičel Kakuzu.
„Mě nééé," sevřel Deidara ruku Mitsuki, za kterou se schovával. Ta jen sykla bolestí a odstrčila blonďáka od sebe.
Druhá dívka jenom vyjeveně zírala na Deidaru a Mitsuki, po chvíli pohlédla na Kakuzu.
„VÍŠ JAK JE DRAHÁ MALBA?" zakřičel a ohnal se opět po Deidarovi, tentokrát to ovšem mohla schytat Mitsuki, kdyby ho nezastavila kosa.

„Kakuzu, ty Tvé prachy jsou na h***o, vy*er se na to." řekl naštvaně.
Mitsuki vyjekla, reflexivně nadskočila a utíkala se schovat za svého zachránce, Hidana. Kakuzu se uklidnil (což u něj není zvykem) a naštvaně odešel.
Deidara, Kisame, Mollyhana a Zetsu tam jen stáli.
„Přinesl jsem oběd, " vzpamatoval se konečně Kisame.
„Jídlo," jásal Deidara...
„Ani na to nehleď," spražil ho žralok. „U Konan sis to pěkně zavařil."
„Přijde sem někdy i Itachi-kun?" nadhodí nevinně molly.
Mitsuki na ní důležitě a zároveň pobaveně pohlédne.
„A Tobi?" zeptá se druhá.

Akatsuki se na sebe pobaveně podívali..
„Jsou roztomiléé," usmál se Zetsu.
„Mělo by vám to bejt jedno, ale.." začal Hidan
„JDEM?" podíval se rychle Kisame na všechny.
Hidan se na něj napřed nechápavě podíval, potom se ale otočil a obešel Mitsuki : „JDEM." přikývl.
„Dobrou chuť, zazubil se Zetsu a všichni odešli...
„Co jim je?" nechápala Mollyhana.
„Nevím, " přiznala Mitsuki..
-nahoře-
„Já k nim Tobiho nepustím!" zavrtěl hlavou umělec.
„Hoďme k nim Itachiho." zazubila se jedna půlka Zetsu škodolibě.
„Takže přece jenom seš teplej" rýpl si Hidan do Deidary.
„Ka..." začal Deidara.
„DOST!" vřískla Konan naštvaně.

„Nejsem teplej, přeji Tobimu jenom to nejlepší." odsekl.
„TOBI IS GOOD BOY, DEIDARA-SEMPAI! TOBI VÁS MÁ RÁD!" zavřeštěl.
Deidarovi šťastně zazářila očka, ale Hidan se zasmál dodal :
„O lásce nepadlo ani slovo!"
„Tak co uděláme s těmi holkami?" zeptala se jedna půlka.
„Chtěji Tobiho a Itachiho." odvětila druhá.
„Tak jim je na chvíli pujčme." navrhla černá.
„Ty seš pako," zpražil Zetsua Hidan.
„Co-že chtějí?" přišel do místnosti Itachi.

Hidan, Kisame, Deidara a Zetsu se na sebe zakřenili.
„Co chtějí?" zopakoval otázku Itachi, když se mu nedostalo odpovědi. „Co kdyby ses jich zeptal sám?" navrhl Deidara a táhl Uchihu i přes protesty ke dveřím.
„Můžu jít taky, Deidara-sempai ?" vyskočil Tobi ze sedačky nadšeně.
„N... Samozřejmě." akceptoval to Dei zničeně při pohledu na Hidana a vtlačil Itachiho do sklepa, po tom ihned skočila Molly a ne a ne pustit.
„MOJE!" křikla.
To už tam vběhl i Tobi a toho obsadila se stejnými slovy Mitsuki. Klučina v masce jen vypískl „TOBI IS A GOOD BOY !"

„Už zase ty?" zaúpěl Uchiha a sundal ze sebe vřeštidlo Mollyhanu. Mitsuki pustila Tobiho ze sevření aby se začala ovládat.
„Ta hlava tě pořádně bolela, že??" otočil se na ni ledovým hlasem Itachi.
„Itachi-kun..." pohlédla něj Mollyhana.
Uchiha se podíval na Mitsuki, poté i na druhou dívku.
„Kliďte se raději z cesty." řekl chladně a otočil se ke dveřím.
„Tobi.." otočil se na něj Uchiha.
„půjdem.." dořekl a otočil se..

„Ale Tobi je hodnej kluk.. Tobi si chce s nimi povídat," bránil se.
„Řekl jsem..!" poručil Itachi a Tobi smutně odešel.
„Možná úplně nemůžeš za to, že už jsou jenom tři Uchihové, ale to nehraje roli v tom, že si zasloužíš to, že po tobě jdou!" zavrčela naštvaně Molly na Itachiho...Mitsuki do ní naštvaně drbla a Itachi, vše ignorujíc, zabouchnul za sebou a Tobim dveře.
„Hajzl. Já myslela, že když to udělal jenom jako misi..." povzdechla si, snažíc se tvářit statečně.

Mitsuki si vzala svoji porci oběda a sedla si s ním na deku. „Ta Konan ale umí vařit," s plnou pusou pochvalovala jídlo. Mollyhana si taktéž vzala jídlo a sedla si, zamyšleně jedla.
„Myslíš, že se domů dostaneme?"
Mitsuki se zarazila, polkla, položila vedle sebe tsukemen a hryzla se do rtu..
„Molly..copak ty myslíš..že ne?"
„Nevím. Právě, že nevím a ty tu jsi ta starší!"
Mitsuki trochu znervózněla, ale potom se usmála.

„Jasně, že se domů dostaneme...jen to možná..bude trvat!"
„Toho se právě bojím..." povzdechla si Mollyhana.
„To nemusíš.. nějak to zvládnem“ objala ji.
„Snad jo." Brunetky se na sebe usmály a Mitsuki si zpět vzala své jídlo...
„Itachi…se choval divně..“ nadhodila.
„Jo, zajímalo by mně, zda mu vážně vadí, že tu jsme," povzdechla si, „ale Itachi-kun přece takový není! Vždyť je to starostlivý bratr Sasukeho!"

„Mě moc zajímá, co by dělali, kdyby jsme jim řekli, že doma sedíváme u počítače a koukáme se na jejich životy.. Nebo čteme mangu, kde už je to pro ně všechno předurčený.." zapřemýšlela se pobaveně Mitsuki.
„Mně taky." povzdechla si Mollyhana.
Když v tom se otevřeli dveře a z nich se vykutálel Tobi, který očividně poslouchal za dveřmi.
„DEIDARA-SEMPAI!" zavřeštěl.