Like a boy 06

6. kapitola - Sensei!

Kakashi táhl Kamiho za ruku, ale pak si uvědomil, jak to může vypadat a ihned hocha pustil a omluvil se. Hinatě se v duchu ulevilo.
„Takže… ty jsi ze Skryté sněžné, že?“
„Ano,“ přikývla váhavě. Přestával se jí zamlouvat tón jeho hlasu. Snad nechce vyzvídat?
„Zvláštní… procestoval jsem kus světa, když jsem býval ANBU a o žádné takové vesnici jsem zatím neslyšel,“ přiznal maskovaný ninja.
„Víte… svět se mění Ka… Kakashi sensei,“ zamumlala Hinata.
Jouninovi se tenhle chlapec zamlouval. Jen mu připadal trochu, ehm, jak to jenom říci, plachý.

Jako správný učitel chtěl toho kluka navnadit, aby se mu v novém domově líbilo. Vyrůstat v domě Hyuugů muselo být utrpení, protože bylo známo, že Hiashi Hyuuga se nikdy příliš přívětivě k návštěvám nechoval.
„Líbí se ti u nás?“ zeptal se ho znenadání.
„Samozřejmě. Je to tu krásné!“ ujistila ho okamžitě.
„Dobrá. Tak můžeme jít do centra. Určitě tě zajímají místní památky.“
„Hai!“

V duchu se usmívala, když slyšela Kakashiho hovořit o dobách největší slávy konožských ninjů, když se dívali na vytesané hlavy Hokagů a stáli u památníku padlých. Prohlédli si i hlavní vojenské budovy a dům, v němž sídlil sám Třetí. Když procházeli kolem jednoho plakátu, Kakashiho oko zamrkalo.
„Kami, chci, aby ses teď otočil a díval se chvíli jinam,“ požádal novou posilu svého týmu 7.
„Jistě.“
Ninja se obrátil k plakátu a za několik minut začal slintat, aniž se to snažil zakrývat. Kdo by se tomu divil, když jeho extra oblíbená kniha vychází jako film! Jistě, to už tu sice bylo, ale tohle byla… no tohle přece byla… necenzurovaná verze, a tu si přece Hatake Kakashi nemohl nechat ujít.
Hinata po něm po očku pokukovala a neubránila se chichotání. Když Kakashi zpozorněl, zarazilo ho to. Téměř dospělý kluk a chichotá se jako malá holka? Ale pak si připomněl, že přece po celý ten čas vyrůstal s matkou, jak by si tedy mohl nemyslet, že ten chlapec nebude trpět zženštilými sklony?
„Půjdeme?“ řekl, aby přerušil to trapné ticho.

O pár minut později už opět nadšeně básnil. „A máme tu také plno dalších nesmírně zajímavých věcí! Můžu ti ukázat…“ V zápalu nadšení zmáčkl Kamimu ruku, až Hinata zavýskla bolestí.
„Sensei!“ obořila se na něho a úplně přitom zapomněla, že má mluvit basem.
„Jej, to jsem nechtěl. Opravdu, moc mě to mrzí, ani nevíš, jak…,“ zamlouval to rychle Kakashi.
„Už nic neříkejte! Stačilo to!“ běsnil Kami a Jouninovi vůbec nepřišlo divné, že ho tu seřvává Genin.
„Ehm. Jistě. Máš pravdu. A… zapomeň na to, nechtěl jsem ti zkazit dojmy z vesnice,“ omlouval se sensei.
„Nic se nestalo,“ zašeptala Hinata provinile a rychle se od něj vzdalovala.

Hiashi Hyuuga vyhledal synovce Nejiho. Po rozhovoru s Hokagem mu nebylo lehko u srdce. Poté, co se ospravedlňoval nejméně hodinu, že on nemá nemanželské dítě, mu Třetí nakázal, aby se o to cizí dítě postaral, jak jen dovede nejlépe, a že se nechce dozvědět opak. Ani ho nenechal domluvit.
„Přejete si?“ Neji váhavě otevřel dveře.
„Přišel jsem žádat o laskavost. Slíbil jsem ti trénink, to pořád platí, ale je tu jedna velmi delikátní záležitost…“
„Mluvte, pane Hiashi.“ Hoch se k němu sklonil.
„Chci, abys sledoval chlapce, který si říká Kami. Ať se hne kamkoli, chci o tom vědět. Je to podvodník a já vím moc dobře, že někdo tu chce pošpinit dobré jméno rodu Hyuuga!“ rozhorlil se.
„Je mi líto, že to řeknu tak natvrdo, ale… to jste velice dobře už stačil zvládnout sám!“ odsekl Neji.
„Máš pravdu. Ale to je teď vedlejší. Mohu s tebou počítat?“
Plácli si.

„Pche! Proč zrovna já bych tu měl provázet nějakého nováčka po městě? Proč tu nevděčnou práci nedají Narutovi, ten se na to přece přímo třese!“ rozčiloval se Sasuke a sledoval přitom hodiny na jedné z budov. Ten kluk, Kami, měl zpoždění.
„Omlouvám se. Já… drobné potíže.“ Hinata se včas zarazila. Přece nemohla říct, že bojovala s vycpávkou a klučičím oblečením.
„Co jsi dělal nebo nedělal, mě absolutně nezajímá, víš to? Já tě mám provést po Akademii, takže mě poslechneš na slovo, hm?“ Kami mu neodpověděl a to ho dožíralo. „Já mluvím s tebou, došlo ti to?“
„To je zvláštní. Já fakt nic neslyšel,“ prskla Hinata. V tom převleku se cítila podivně svobodná.
„Ty!“ Sasuke chytil toho cizáka za límec u bundy a zacloumal s ním. Na dívku šly mdloby. „Klid, Sasuke, uklidni se. Něco takového tě přece nemůže rozházet,“ zamumlal černovlasý pro sebe a pustil nového člena týmu.
Jeho výklad se od toho Kakashiho v mnoha věcech lišil. Byl to arogantní člověk, který komentoval jednotlivé místnosti slovy: „To je třída, další třída, támhle tomu se říká záchod.“ což se jí ani trochu nelíbilo. Navíc… ani se nenamáhal na ni čekat. Musela ho všude dohánět.
„Tohle určitě poznáš, takže ti nemusím vysvětlovat, k čemu ta místnost slouží,“ odsekl Sasuke a prošel kolem jídelny bez povšimnutí.
„Hele, tohle nemá cenu! Jestli to neumíš líp, tak se měj, já jdu pryč.“
„Počkej! To nemůžeš! Já to dostal jako úkol!“
„Neboj se, splnil jsi ho na výbornou. Jsem zcela znechucená!“ zaprskal Kami a vyběhl z budovy.
Sasuke zůstal stát u nejbližších dveří a pak jen zavrtěl hlavou. Nejspíš špatně slyšel.