Vyvolený proklet - 07

„Nic nedělejte!“ Ozval se podivný hlas. Orochimaru i všichni tři Hokage se otočili. Řítil se proti nim oranžovo-fialový blesk. Jakmile Sandaime poznal Naruta, uskočil pět metrů od Orochimara.
S rozvířeným prachem se Naruto vrhl do boje. Zastavil se mezi Orochimarem a Prvním a Druhým. Vycenil tesáky a prudce se roztočil na místě. Chakra vířila kolem něj v děsivých kruzích a ostře narážela do protivníků. Sandaime přivíral oči, do kterých se mu hrnula hlína a listí, ale přesto hleděl s otevřenou pusou.
První Hokage se snažil bránit, ale proti té mohutné síle neměl sebemenší šanci. Z úst se mu vydral výkřik, který ještě hodnou chvíli koloval kolem chlapce. Ze všech tří soupeřů vítr strhával kusy oblečení a tvořil jim krvavé rýhy na prsou a pažích. Blonďák zrychlil.
Už byste ho nepoznali. Vypadal tak hrozivě a ve víru rozmazané mlhy mu žhnuly rudé oči. Prodloužily se mu vlasy, z nichž se utvořily úzké a ostré katany. Točil jimi kolem sebe a přitahoval protivníky. Ostří je sekala nejdříve do hrudi, později z nich rvala kusy masa.

***

„Kakashi-sensei, kde je Naruto?“ Strachovala se Sakura.
„Ach ne!“ Vykřikl šedovlasý muž a se zbytkem týmu vyrazil zpět k bráně. Už zdálky byl vidět boj. Narutův boj. Krvelačný boj. Domy byly lehce smáčené kapkami krve a těžce se dýchalo.
Tým sedm se vrhl k Narutovi. Křičeli na něj, ale nemělo to cenu. Přes tu bariéru nebylo nic slyšet. Blonďák se náhle zastavil. Všichni tři protivníci byli rozmetáni na kusy. Sandaime klečel v pozadí a nemohl odtrhnout oči od chlapce.
Naruto pootočil k Hokagemu hlavu. Ústa roztáhl do širokého úšklebku. Sarutobiho se zmocnil strach...
„Naruto!“ Vykřikla Sakura, ale v tom samém okamžiku toho zalitovala. Blonďák se vrhl proti ní a svalil ji na zem. Krátce pohlédl do jejích zelených očí. V další vteřině zely v dívčiném krku hluboké díry od tesáků. Chlapec nebyl k nalezení, zatímco růžovláska rychle umírala.

***

Kancelář Sandaime Hokage

„Ale Kakashi, ona je mrtvá! Už druhá mrtvá dívka v tomto týdnu! To je přeci nepřípustné!“ Vrčel Ibiki zlostně.
„Já vím, ale... nemůžeme ho přeci zavřít jako nějaké zvíře! Je to prostý chlapec, který za nic nemůže!“ Bránil se Kakashi a ztěžka dosedl do křesla.
„Já jsem s Ibikim. Měl by být na chvíli v klidu. Vezme to sice těžce, ale musí si uvědomit, že je to pro jeho dobro! Všichni jsme s ním a máme ho rádi, i když si to třeba nechceme připustit... Je to NÁŠ Uzumaki Naruto...“ Rozhodl Sandaime.

***

Dalšího dne ráno převezli Naruta do opuštěné kamenné budovy bez oken. Mnoho lidí brečelo, ale brali to statečně. Je to pro něj to nejlepší...