Splněná přání 3. (Neji, druhá polovina)

Ráno se Hinata probudila a právě se chystala ke svému ranímu rituálnu, což bylo poslaní vzdušného polibku jejímu plakátu Šmidli Boys. Ale když otevřela oči, byla jako v úplně jiném světě, kde bylo vše pra-vo-ú-hel-ně seřazeno. Nejdříve jí napadlo: Možná mi tu máma uklidila. Potom: Mžert. Pak zase: Co se asi v noci stalo? A pak: KDE JSOU MÍ ŠMIDLI BOYS?!
Ať hledala jak chtěla, Šmidli Boys nikde. Dokonce se podívala i do koše, jestli její mámu něco hrozného nenapadlo, ale v něm byly jen poskládané papíry, taky úplně pravoúhle.
„Kde to jsem?“ zeptala se prázdného pokoje, ale zvuk jejího hlasu ji natolik překvapil, že zavřela oči v očekávání ztráty vědomí. Ale neomdlela, jen se jí trošku zatočila hlava. Chytila se za spánky.
„Á! Co mi to vyrašilo na hlavě?!“ rychle přeběhla do koupelny, která byla ale úplně na jiném místě, než měla. Tam pohlédla do zrcadla a konečně omdlela.
Když se probudila, stála nad ní její teta.
„Neji? Co se stalo? Mám zavolat doktora?“ zeptala se starostlivě. Hinata jen zavrtěla hlavou a zvedla se ze země.
„Já se potřebuju... ještě vyspat!“ vyhrkla najednou a zalehla rychle do peřin. Jeho máma jen zavrtěla hlavou a šla uvařit snídani. Hinata počkala, až se ztratí z doslechu a pomalu zase vstala.
Přešla do koupelny, kde se dlouho prohlížela v zrcadle. Teď měla dlouhé husté vlasy, svalnaté mužské tělo a prokletou pečeť na čele, což se jí ale nelíbilo tolik, jako to ostatní. Něměla ani odvahu dát ruce dolů pod pas, takže si je držela kolem ramen, aby náhodou o nic nezavadily. Sedla si na postel.
„Takže... Já jsem Neji,“ řekla nakonec a znovu jí překvapil jeho hluboký hlas.
„Jsem Neji. Já jsem Neji,“ opakovala ještě dlouho potom, co jí slova došla. Řekla si to různými způsoby, ale výnam se neměnil. Potom přešla z Neji, Na Neji-jiji, což jí rozesmálo.
„Já jsem Neji-jiji, kočko, jak to jde?“ řekla laškovně a rozpustile se zachichotala. Potom si povzdechla. Vůbec to neznělo jako ustrašené J-jsem Hinata. Zkusila ještě několik hlášek s jeho/svým jménem, ale žádná už jí nepřišla tak úplně cizí, jako první váhavá věta. Potom si klekla a sepnula ruce.
„Díky bože, že jsi vyslyšel moje motlitby. Teď už budu mít od povinností pokoj...“
konec první části.
Na tuhle větu si bolestně vzpoměla, když se vracela z tréninku. Lee mi dal pěkně do držky, pomyslela si smutně a doufala, že se jako kluk může přidat k Ženské lize míru. Doma dostala pořádnou porci brokolicového nákypu a mohla si jít konečně lehnout.
Ve chvíli, kdy se Nejiho vlasy dotkly polštáře, se otevřely dveře a dovnitř vtrhl jejich pravý vlastník i se Shormitou. Hinata vypískla nadšením.
„Ahoj, kdo jsi?“ zeptala se, aby se ujistila, že se její duše nezdvojila. Draka neviděla.
„Neji, kdo asi!“ osočilo se na ní její tělo a chytilo jí za ramena. Neji jí chtěl vyzvednout do vzduchu, ale nedokázal to, teď už na to neměl sílu. Tak si civilizovaně sedli na zem.
„Eh, Hinato – stalo se něco hrozného,“ začal Neji s vysvělováním.
„Co? Vyhodils moje Šmidlíky?!“ zaječela Hinata s rukama přitisknutýma na tváře, to gesto vypadalo u Nejiho těla hrozivě.
„Ne,“ zavrtěl Neji hlavou, „myslím tohle. Vyměnili jsme se. Je to kvůli mně, přál jsme si to...“
„Ty jsi si přál se se mnou vyměnit?“ zeptala se Hinata a prohlídla si pořádně jak vypadá z pohledu někoho jiného. Sice byla hezká, ale zas tolik, aby jí chtěl mermomocí Neji být určitě ne.
„Ne, chtěl jsem být v hlavné rodině,“ přiznal Neji, protože byl čestný muž. Tedy býval. Hinata se začala smát: „To je dobrý! Já chtěla zase být ve vedlejší! Tak jsem si to přála a tys mi to splnil.“ Potom se na něj podívala vážnějším pohledem.
„Tohle je to nejlepší, co se nám dvěma mohlo stát. Musíme si toho vážit. Políbila bych tě, ale přišlo by mi to divný, navíc jsi moje sestřenice,“ řekla úplně vážně a znovu se usmála. Neji se nechápavě zašklebil a znechuceně vyhrkl: „Tobě se to líbí?“
Hinata přikývla a Neji musel uznat, že když pohazuje vlasy je fešák. Shormita se začal smát.
„Takže se nám to zamotalo,“ chlámal se, až se za trup popadal. „Pan Hinaták nechce zpátky! Ale slečna Nejinka jistě ano. Mno to je dobrý!“
Neji se po něm ohnal: „Drž hubu!“
Hinata, která draka neviděla, znejistěla. Že by se Neji pomátl z té výměny, pomyslela si a radši si vzala na případnou obranu polštář, pak ho ale zase pustila – co by jí mohl udělat?
Neji se na ní obrátil: „Na co čumíš?“
„Eh, povídáš si sama se sebou,“ odpověděla Hinata a Shormita se znovu začal smát. Neji se prudce zvedl ze židle a už chtěl začít běhat po pokoji a kopat do věcí, když zase omdlel.

Probudil se a nad ním stálo jeho tělo.
„Neměla bys tak prudce vstávat, budeš pořád omdlívat. Zvykneš si, neboj,“ řeklo cituplně a podalo mu ruku, aby mohl vstát. Ten jí ale odstrčil a vstal sám, raději pomaleji, aby sebou vážně znovu nesekl. Potom vzal Hinatu za ramena a prosil jí, aby si přála se vrátit. Ona ale rozhodně vrtěla hlavou a Nejimu se za chvíli po tváři koulely veliké slzy. Přecitlivělost byla taky jednou z nevýhod Hinatina těla.
„Hinato, prosím! Já nechci mít menstruaci, nechci mít prsa a nosit tohle, to prostě není můj osud,“ vytáhl si Neji zpod trika lem podprsenky. Hinata se ale jen kamenně usmívala.
„Nejspíš to ale tvůj osud je,“ řekla chladně a ukázala mu dveře. Neji ještě chvíli prosil, ale pak šel brečet domů. Do svého pokoje došel akorát tak, aby ho jeho máma minula a nenabídla své dceři večeři. To bylo sice štěstí, ale smrad knedlíků ve vajíčku byl cítit všude.
Seděl na posteli, Shormita vedle něj držel krabici kapseníčků a poslouchal výlevy.
„Proč jsem Hinata? Proč nemůžu být třeba Hiashi? Jasně, jí pořád jen knedlíky ve vajíčku a taky je mu už dávno přes třicet, takže je jednou nohou v hrobě, ale je to lepší než mít krámy, nemoct spát s holkama a být takhle slabý! Tohle můj osud rozhodně není!“ vzlykal jedno přes druhé.
„Ale no tak, chováš se jako malá holka,“ snažil se ho utišit drak.
„Já jsem malá holka!“ vykřikl Neji a znovu se rozbrečel. Shormita odhodil kapesníky a rozhodil paže.
„A myslíš si, že já jsem na to hrdej?“ zeptal se ironicky. Neji se nadechl k soucitu, ale nakonec uznale pokýval hlavou, že přesně tohle si celou dobu myslel. Shormita si mohl gratulovat, Neji bez hřívy ztratil svůj tolik záviděný mužný efekt, ale zase byl totálně v háji s nervy. Posmutněle vstal a přešel k oknu.
„Promiň, Neji, tohle přání jsem plnil se škodolibým zalíbením a vzal jsem tě za slovo. Ale nemůžu to zrušit jen tak. Radši už půjdu,“ řekl a vyletěl oknem. Když zmizel z dohledu, posadil se na strom a zapálil si zamyšleně cigaretu. Okolo něj proletěl roj světlušek, které se nad jeho hlavou na chvíli zastavily a naznačily, že ho něco napadlo.

Okamžitě vletěl oknem zpátky do pokoje.
„Neji, mám-“nadechl se, aby mu vysvětlil svůj „ďábelsky chytrý plán“, ale Neji stál uprostřed pokoje na židli a na lampu si vázal provaz. Smutně se na draka otočil.
„Co blbneš?“ vyhrkl Shormita a sundal ho ze stoličky. „Na něco jsem přišel! Takže – proč chce Hinata zůstat tebou?“ zeptal se učitelským tónem. Neji se zašklebil.
„Protože je super být mnou, jsem hezký a mám vůbec skvělý osud.“
„Hm, tak poučení už by tu bylo, ale teď to ještě rozlousknout. A proč by neměla zůstat tebou?“
„Eh, protože... Mi to je líto?“ zkusil Neji to jediné, co ho napadlo. Shormita se praštil do čela.
„Né, ty tupče! Podívej – ty jsi kluk a ona holka. Už ti to dochází?“
„Mno, teď už jsem fakt nejsem...“ poukázal Neji na jejich malý problém. Shormita se zakřenil.
„Přemýšlej – proč chceš zůstat kluk?“
Neji se znovu rozbrečel a přec slzy vykoktal: „Abych mohl prohánět holky!“
Shormita pohodil pařáty v nadšeném gestu, ale Nejimu to nedocházelo, tak mu trošku pomohl.
„Mno a Hinata...“ nahodil. Neji se ale nechytal.
„...má ráda...“ pokračoval Shormita.
„...Naruta!“ dořekl za něj konečně.
„Sláva!“ vykřikl drak a poklepal mu na čelo. „Že ti to taky došlo, co?“ Neji se rozzářil.
„Takže jí to prostě naznačíme!“ zajásal, ale Shormita se lišácky usmál a zavrtěl hlavou.
„Nestačí to naznačit,“ řekl. „Musíme jí k tomu dohnat. Víš, co je zítra za den?“
„Eh, Pondělí?“ hádal Neji. Shormita zaplakal nad zkaženou atmosférou.
„Ano, výborně, dny v týdnu už umíš, jsi šikovné děvče, můžeš si vzít razítko! Ne, myslím, co se bude v Konoze zítra konat. Víš přeci, co!“ Neji se zamyslel a pak se plácl do čela v náhlém prozření: „Tenten má narozky!“
Shormita se chytil za hřívu a málem si začal rvát vlasy tím, jak pomalu Neji chápal, když byl duševně na dně. Musím ale podotknout, že to způsobily ty výkyvy nálad a špatný krevní tlak.
„Jo, to možná má, a víš proč nejsi pozvaný na oslavu? Protože jsi holka, tak koukej přemýšlet, jak to změnit. Co koná Hokage a všichni se a to připravují už celé měsíce?“ Neji se zamyslel.
„Ano, přeci mezinárodní Drakyáda!“ vyhrkl nadšeně. Shormita se zatahal za svá malá ovčí ouška.
„Ano, přesně tak, půjdeme pouštět draky, přivážeš si mě na špagát a fůů!“ naznačil proud větru a vlepil Nejimu pořádnou facku.
„Prober se chlape! Hinata o tom neví, protože se její tým neúčastní a tvoje mysl začíná splývat s jejím mozkem, ale ty to přeci víš! Tak dlouho jsi se těšil až...“
„Bude... Bojovka!“ vyhrkl a vyskočil na nohy. „Já se na to tak moc... těšil,“ chtěl se už znovu rozvzlykat, ale potlačil to. Shormita uznale hvízdnul.
„Wow, jsi vážně chlapák, já v tomhle těle bych... ale to konečně nemusíš vědět,“ neodřekl větu bulel jako malý děcko celý dny. Hinatino tělo a mozek byly opravdu citově natolik nestabilní, že kdokoliv s těmito tělesnými indispozicemi by byl emočně mimo mísu. Hinata byla vlastně hrdinka, že zvládla být citlivou dívkou a ne psychopatickou hysterkou.

Dlouho do noci spřádali plány na druhý den, ale i tak byl Neji ráno svěží a připravený vše uskutečnit. Nejdříve Shormita Narutovým rukopisem, který se dal dobře napodobit, když jste ho psali levou rukou a nakonec vyráchali v Rámenu, napsal Hinatě milostný dopis, Neji se připravil jít normálně na slavnostní zahájení mezinárodní Drakyády a sebou si vzal Hinatinu ninja tašku, která se dala dobře rozeznat od ostatních, protože byla její majitelka tak stydlivá, že si na ní nedala ani jediný nápis, či nálepku, jen malý znak klanu Hyuuga, do které potom dopis naaranžovali tak, aby byl jasně viditelný, ale nevypadl. To jim zabralo rozhodně mnohem míň času, než Nejiho povinná sprcha. Neuvěřitelně se bál byť jen dotknout intimních partií své sestřenky.
Když bylo vše připraveno, mohli vyrazit. Shormita šel celou dobu s ním a potom výše zmíněnou taštičku dostal do chlapeké šatny. Jakmile jí Shikamaru našel na své lavičce a uviděl na ní znak Hyuugů, předal ji Hinatě v Nejiho těle, která ostýchavě postávala u dveří a čekala, co se bude dít.

„Eh, děkuju,“ řekla mile, což Shikamara poděsilo, nebyli s Nejim zrovna nejlepší přátelé a Neji si vždy zachovával svou vážnou image. Hinata si samozřejmě hned všimla dopisu, který jedním dechem přečetla a potom se rozplakala. Chtěla se skrýt na záchod, ale kluci, postávající u mušlí a řeči o hrozných sexuálních příhodách jí dostatečně odradili, takže se nakonec schoulila na chodbě. Naruto jí psal, že jí miluje a zve jí na Ramen. V dopise také bylo, že protože poslední dobou přibývá holek, které se za ní převlékají a snaží se ho dostat, se poznají tím, že k němu přijde a políbí ho na tvář. Ze vzlykání jí probral Lee.
„Neji-san, co se ti stalo?“ zeptal se zvědavě a podával parťákovi kapesník, pěkně usoplený. Hinata zamáčkla slzu a rázně odmítla.
„Nic, jsem jen trošku nervózní... Nevíš, kde je Hinata? Musím jí říct něco důležitého,“ zeptal se. Lee ukázal k tribunám, ale pak se zamračil: „Ne, že jí řekneš něco o té bojové hře, která se dnes chystá! Víš, že ostatní z Konohy nesmí nic vědět!“ Hinata se vylekala, ale zachovala klid, což bylo v tomhle těle pro ní daleko snazší, než normálně.
„Ne, já jí nic nepovím. To ti slibuju,“ řekla a natáhla k Leemu malíček, jak se to u slibů dělalo mezi děvčaty. Lee zůstal stát s otevřenou pusou a obočím tak vysoko, že mu skoro nebyly vidět vlasy. Hinata ruku spustila a nervózně zakašlala.
„Mno, tak já si půjdu s Hinatou něco vyřídit,“ řekla nepřesvědčivě a odpotácela se pryč. Tohle tělo jí vůbe nesedělo. Stejně jako Neji chodil kvůli prsům nahrbený jako zvoník od Matky boží, Hinata se cítila jako na extra-vysokých podpatcích a ještě k tomu, když spustila ruce a nedávala si pozor, občas jí drbly o vyboulený rozkrok a jí se z toho dělalo špatně od žaludku a hrozně rudla. Konečně dorazila na tribunu, kde už na ní čekal Neji. Dělal jakoby nic, seděl hezky zpříma a prohlížel si nalakované nehty. Když k němu přišla, nadšeně poklepal na sedadlo vedle sebe.
„Ahoj, Neji. Nečekala jsem tě tu. Co potřebuješ, neumíš čůrat ve stoje?“ zeptal se ironicky a Shormita dostal záchvat smíchu. Hinata se zamračila, ale potom přiznala, že jí to dělá trošku problémy. Hned se však vrátila k řeči, kterou si připravila.
„Ale proto tu nejsem. Já to chci taky vrátit,“ řekla mile.
„Ale pročpak?“ zeptal se s hraným překvapením a soucitem. „Já už jsme si zvykla, líbí se mi být v hlavní rodině a ty prsa bych si taky nechal líbit. Tedy, nechala, pardon. Jsem s osudem spokojená.“
„Já... to nedokážu. Dneska ráno jsme se probudila s divným pocitem a pak strávila asi hodinu v koupelně střídavě pod studenou sprchou a zvracející u mísy. Taky nemůžu koukat na všechny ty kluky a poslouchat, kdo koho „obtáhnul“. Jste nechutní a tohle,“ ukázala významě dolů, „postrádá návod ke správnému použití. Chlapi jsou banda tupých prasat, poháněných dvanácti centimetry nechutného masa,“ dokončila a spokojeně si založila ruce na prsou.
„Pche, nejmíň třinácti a půl! A když už jsme u těch prasat – koukej na támtoho kluka!“ zapištěl holčičkovsky a s rukama ve vduchu začal ječet, jak to dnes ráno viděl u svých „kamarádek“. Už se ale nezmínil o tom, jak řekl Tenten, že má přetočenou podprsenku a pod záminkou pomoci se s ní ocitl sám na Dámách a dokonce se dozvěděl, cituji: „Ten tvůj bratránek má sexy opálení!“ Prodavač párků, na kterého Neji ukázal, se nechápavě otočil směrem k nim.
„Haló, hra skončila, je čas se do toho opřít,“ popohnal Nejiho Shormita s cigaretou v tlamě. Neji se hned chytil lana a začal Hinatě vysvětlovat, co má udělat.
„Dobře. Ty teď půjdeš ke mně do pokoje, myslím tvou bývalou ložnici, a tam si budeš usilovně přát, abychom se vrátili. Shormita za tebou přitelí a splní ti to. Na bojovou hru už budeme vyměnění,“ řekl trpělivě a ukázal jí dveře, čímž ironicky zopakoval její včerejší gesto. Hinata vstala a vydala se na smluvené místo.

Když dorazila zpátky do pokoje, všimla si, že je všechno zase absolutně spořádané. Smutně vytáhla z koše plakát Šmidly Boys, který naštěstí byl jako ostatní papíry v něm pravoúhelně složený, a nalepila ho zpátky na zeď. Potom mu poslala dva polibky, za dvě rána, kdy byla pryč.
Ano, byla jsem jen na dva dny mužem, pomyslela si, a zjistila jsem tolik věcí. Třeba, že Ino vůbec není mezi kluky tak oblíbená, jak si všichni myslí, že Sakura má podle nich zase roztomilý obličej a dokonce i to, že se líbím Naruto-kunovi. Určitě jsem se z toho...
„Poučila?“ doplnil za ní Shormita. Hinata se vylekala a schovala se za svoje vlasy.
„Mno, hotová Lady Godiva,“ poznamenal a poplácal jí po zádech. „Neboj, já jsem Shormita, Plnitel přání a přišel jsme všechno vrátit do normálu. Tak a teď si přej, abyste si vyměnili nazpět těla. A pozor, přej si těla, né duše!“ navigoval jí ke zdárnému konci příběhu. Hinata zavřela oči a sevřela silně pěsti. Za chvíli je povolila a spadla za zem. Shormita k ní rychle přeletěl.
Chvíli nad ní mával tlapami, jakoby byl koncertní virtuóz s daleko větší elegancí, než Šmidli Boys na zdi. Nejiho tělo se měnilo a měnilo, až před ním ležela Hinata. Mávnutím tlapy jí probudil.
„Ahoj, Hinato,“ řekl mile a Hinata se zářivě usmála.
„Ahoj, Shormito. A díky moc,“ odpověděla, když se podívala na svoje tělo. Vstala a přešla pomalu do koupelny, kde zírala hodnou chvíli do zrcadla. Potom si rychle servala Nejiho šaty, které na ní zůstaly viset, a prohlédla si pořádně, jestli nic nezbylo po zbytečných dvanácti centimetrech. Naštěstí bylo vše v nejlepším pořádku, takže přešla ke skříni a oblékla si své šaty. Nejdříve šáhla po svých obvyklých věcech, ale potom se rozhodla, že všezakrývající mikině už odzvonilo, a oblékla si černé triko se síťovaným výstřihem a černou sukni do půlky stehen.
Shormita uznale hvízdnul: „Vypadáš dobře. A jak se ti líbí ty nehty, lakoval jsem je já.“ Hinata se usmála.
„Je to vůbec poprvé, co mám nalakované nehty,“ přiznala. „Nikdy jsem se neodvážila. Až doteď. Jsou moc krásné, Shormito, děkuji ti. A teď musm jít ještě poděkovat Nejimu. A přinést mu normální oblečení.“ Shormita se plácl do čela, věděl, že na něco zapomněl.
„Tak mu rychle něco vem, poletíme!“ vyhrkl.
„Po-po-po,“ začala Hinata, ale to už se nesla vzduchem. Shormita si pomyslel, že s ní to sice není taková zábava jako se Sakurou, ale aspoň sebou tolik nemele, to ale nevěděl, že už omdlela. Prudce se zastavil, čekal, že se bude držet, ale ona mu vyklouzla a blížila se k zemi.
„A sakra,“ rozletě se k ní největší rychlostí, přičemž sejmul tři husy, a to nebyl zastavený čas. Chytil jí těsně nad zemí. Držel jí v předních tlapách a letěl k oknu k Dámským záchodům, kam Neji zaběhl, když si všiml změn na svém těle. Přehodil si Hinatu do zadní tlapy a vletěl opatrně do kabinky, kde cítil Hyuugovu čakru. Až tam se s Hinatou zase zhmotnili.
„Coste to provedli! Z kalhotek mám tanga a z podprsenky svěrací kazajku!“ zahučel Neji naštvaně a popadl Kunai, který prádlo přeříznul. Hinata se mezi tím probudila a překvapeně mžourala. Shormita pomohl nejdřív Nejimu a potom Hinatě pochopit situaci, takže nakonec oba dva vyšli v relativním klidu ven a nikdo nebyl zraněn, jak Neji chtěl.
„Ahoj, co jste tam spolu dělali?“ zeptala se překvapeně Ino, která stála se Sakurou u zrcadla a vázala kamarádce vlasy. Neji pokrčil rameny, ale Hinata vyhrkla: „Jen jsme si něco... vyříkali.“
Ino se podívala na Sakuru a obě se rozesmály.
„Mno my si říkaly, že když tam jste tak dlouho, musí to být něco na dlouho,“ řekla Sakura a obě se rozesmály ještě víc. Hinata pokrčila rameny, ale Neji se radši díval jinam.
„Mno jo, když třináct a půl, tak třináct a půl,“ vykřikly obě najednou a tleskly si. Hinata střelila pohledme po Nejim: „Cos to udělal?!“ Neji začal nervózně přešlapovat.
„Nemohl jsme si pomoct, ony lhaly,“ řekl provinile a dívky se přestaly smát.
„Já myslela,“ začala Ino, ale Hinata vytáhla Nejiho ven, kde si ho pěkně podala. Vrátily se tedy ke svým vlasům.
„Necítíš kouř?“ zeptala se najednou Ino a Sakura pokývala hlavou.
„Cítím. Víš, chtěla bych ti vyprávět jeden starej příběh o holce, která byla zamilovaná. Skoro jako my do Sasuke-kuna...“
A Shormita se zastavil v půlce okna a otočil se na ní.
„Koukám, že v týhle vesnici jsem ještě neskončil,“ řekl, ale nebyl to povzdech unaveného dračího pracanta, spíš veselá melancholie. Potom vyletěl ven, aby mohl sledovat tu velikou bojovu hru, ve které Neji vážně zazářil. A rande taky dopadlo dost dobře.