Boj proti Osudu 5

ANBU neustále uhýbal Nejiho výpadům a čekal, až jeho protivníka přemůže únava. Neji si to uvědomoval a začal usilovně vymýšlet plán. Přerušila ho ale soupeřova slova.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ vykřikl ANBU a okolo něj se vytvořilo několik stínových klonů. Neji čekal až zaútočí. Oni se ale postavili do kruhu okolo něho. Neji si vzpomněl na boj proti Narutovi. Zadíval se na svého protivníka. Z masky mu vykukovaly krátké rozcuchané blonďaté vlasy a měl modré oči.
„To není možné ... kdy...?“ ptal se jej Neji zmateně. ANBU se smutně zasmál.
„Už jsi mě poznal?“ zeptal se, i když věděl, že odpověď bude určitě kladná.
„Co tady děláš? Chceš snad říct, že pracuješ pro Hiashiho?“ křikl Neji naštvaně. Naruto sklopil hlavu.
„Chci vás přivést zpátky.“ Zašeptal.
„Chtít můžeš, ale nepovede se ti to. Nejdřív bys musel porazit mě.“
„Jednou se mi to povedlo, zvládnu to i podruhé!“ řekl se sebedůvěrou a nechal klony, zaútočit na Nejiho. Ten klidně uhýbal jejich útokům a jednoho po druhém ničil. Nakonec zbyl už jenom pravý Naruto. Neji se na něj vyčítavě podíval. On si z toho ale nic nedělal, zkřížil prsty a vyslal na Hyuugu další armádu klonů. Když je Neji zlikvidoval, nemohl si odpustit otázku: „Čeho tím chceš dosáhnout?“
„Nechci ti ublížit.“
„Budeš muset!“ křikl Neji a rozběhl se k Narutovi. Teď teprve začal boj. Naruto nejdříve jen uhýbal, když si ale uvědomil, že to jeho protivník myslí vážně, začal útočit také. Vytáhnul několik kunaiů a hodil je po Nejim. Ten se zbraním bez problémů vyhnul.
„Hakke Kuushou!“ zakřičel a z jeho ruky vyrazil vysokou rychlostí dlouhý pás modré chakry, který odrazil Naruta k nedalekému stromu. Vykašlal trochu krve a zvedl se.
„Vrať se do Konohy!“ přikázal. Místo odpovědi se ale musel vyhnout dalšímu útoku. Naruto zopakoval Kage Bunshin.
„Vzdej se!“ zkoušel dál a přikázal klonům zaútočit na Nejiho.
„Do Konohy se už nevrátíme! Proboha, Naruto, smiř se s tím!“ zakřičel. Zbytečně. Klony se okolo něj postavili do těsného kruhu a začali útočit. Neji si z toho ale nedělal těžkou hlavu. Začal ze svého těla vypouštět chakru a potom se roztočil. Tak odrazil a zničil všechny klony.
„Říkám ti, přestaň se bránit!“
„Tak přestaň útočit!“ zašklebil se Neji a znovu se ho pokusil zasáhnout několika ranami technik klanu Hyuuga. Naruto pohotově uhýbal. Potom odskočil o několik metrů dál a zopakoval svoji oblíbenou pečeť, načež se okolo Nejiho znovu objevilo hejno stejně vypadajících blonďatých ninjů. Už jej přestalo bavit neustálé ničení klonů a tak se rozhlédl po nějaké větvi. Vyskočil na ni a začal házet na klony pod sebou všelijaké zbraně. Klonů už zbývalo jen pár, když vtom se lesem ozvala dutá rána a ANBU, kterého Neji stále sledoval, se za zvuků odvolávajících se klonů svalil na zem. Stála za ním Hinata a smutně si ho prohlížela.
„Myslím, že se můžeme znovu vydat na cestu, Onii-san.“ Zašeptala po chvíli. Neji seskočil tiše z větve, doběhl k Hinatě a oba dva se společně vydali kupředu, vstříc silám osudu a novým dobrodružstvím.

Po chvíli vyčerpávající chůze se oba dva zastavili u malého jezírka. Padli na kolena a jemně nabrali studenou vodu do od boje zkrvavených dlaní. Rány je začaly pálit ale oni byli na tuhle bolest zvyklí, a tak to přešli bez většího pozastavení. Žíznivě se napili osvěžující tekutiny a postavili se zpět na nohy. Věděli, že jakmile se Naruto probere z bezvědomí, rozuteče se zpět do vesnice a po nich zase půjdou černí ochránci a Hiashiho přívrženci. Jejich jedinou nadějí tak bylo dostat se do daleké vesnice. Do vesnice, která by je za žádnou cenu nevydala a to proto, že nemá s Konohou spojenectví. Oba dva si uvědomovali, že je to vlastizrada, ale o svůj život přijít nechtěli.
,,Onii-san, myslím, že brzo budeme u hranic." Zašeptala nesměle Hinata. Neji se na ní otočil a mírně přikývl.
,,Vím, při standardním tempu bychom se tam mohli dostat do večera. Jestli tedy nepřibudou další problémy." Povzdychl si a do příruční láhve nabral vodu na cestu. ,,Doufám jen, že nás neodmítnou. Byl by to potom průšvih." Zamyslel se a vrhl smutný pohled na svoji sestru. Ta napřed nechápala co chce její bratr dělat, ale při pohledu na ruku, která si jemně šáhla na čelenku, pochopila.
,,A-ale Onii-san, tohle nemůžeme!" Protestovala a chytla jeho ruce.
,,Hinato, je to jediná šance jak svobodně žít. Nevím, jestli si to neuvědomuješ, ale jde nám tady o život. Příliš dlouho jsem byl zatrpklý a žil jsem ve lžích. Teď chci být svobodný a nesvázaný. Tohle mi ale odporuje." Posmutněl a sundal si z hlavy čelenku. Hinata padla na kolena a z očí se jí vyhrnuly další slzy.
,,V-vždyť je to náš domov! Tahle se od něj navždy distancujeme!" Plakala. Neji si povzdychl a chytl jí kolem ramen.
,,Neboj se, jsem si jistý, že se tam jednou vrátíme. Přísahám." Uklidnil ji a pomohl jí vstát. Oba se potom svižným tempem vydali k hranici země sedmi legendárních šermířů.

Unavení, vysílení, hladoví a žízniví se oba sourozenci doplazili k branám jejich cíle, Kirigakure no Sato. Neji zvedl ruku a jak nejsilněji mohl, zaklepal na tvrdá vrata. Vyloudilo se ale pouze jen slabě slyšitelné ťuknutí. Sesunuli se po vratech k zemi a opřeli si o sebe navzájem hlavy.
,,Byl to dobrý nápad?" Strachovala se modrovláska.
,,Jsem si jistý, že lepší, než se vrátit tam, odkud jsme přišli." Pokusil se o úsměv dlouhovlasý mladík a pohladil svojí sestru po havraních vlasech. Právě v tu chvíli se ale otevřela vrata a vykoukla z nich hlava ninji z Kirigakure.
,,Kdo jste a co tady chcete takhle pozdě v noci?" Udeřil nepříjemným hlasem a prohlédl si je od shora dolů. Byli špinaví, otrhané oblečení jim vyselo z těla a byli pokryti nespočtem škrábanců. To, co však ninju zaujalo, byly jejich oči. Takovéhle viděl jen u hrstky lidí a to z nepřátelské vesnice - Konohagakure no Sato. ,,Dělejte! Máme tu špehy!" Zakřičel dovnitř a popadl ty dva za ruku. Byli tak zesláblí, že ani neprotestovali. Ninja je dovlekl před muže v nočním županu, který mžoural očima.
,,Proč jsi mě vzbudil takhle pozdě Hanzaki?" Zeptal se podrážděně a pohlédl na příchozího ninju.
,,Pane! Objevili se tu ninjové z Konohy. Konkrétně z klanu Hyuuga. Jsem si jistý, že jsou to špehové!" Vyvalil na svého nadřízeného a pokorně poklekl. Mizukage vypadal překvapeně takovouhle návštěvou a oba dva si pořádně prohlédl. Ovšem pohled do jejich zubožených očí mu jasně napovídal, že tu nejsou proto, aby vyzvídali. Byli na útěku a to Mizukagemu přivedlo do hlavy nápad. Mlžná by byla silnější, kdyby její ninjové uměli podobné techniky jako ti z klanu Hyuuga, který byl hlavní útočnou formací Konožských ninjů.
,,Jak si můžeš být jistý Hanzaki? Sotva se plazí na to, aby něco vyzvídali." Odpověděl na slova Hanzakiho Mizukage. Mladý ninja na něj napřed koukal zaraženě, ale po chvíli se otočil na ty dva, které přivedl. Když se konečně odpoutal od jejich očí, všiml si značného zanedbání. Sklopil hlavu a podíval se do země.
,,Omlouvám se za své předsudky pane, je mi to líto." Omluvil se ninja a odpochodoval pryč. Jak Neji, tak i Hinata na to hleděli jako z jara a nebyli schopni vydat ani hlásku. Je sice pravda, že byli mírně špinaví, ale že by jim to zachránilo krk? No to potěš Jashin.
,,Je mi líto jak se k vám jeden z našich ninjů zachoval. Přijměte proto mé pohoštění a případný azyl ve vesnici." Kývl hlavou a dal tak jednomu ze svých ninjů příkaz k ubytování příchozích.
,,Děkujeme pane." Bylo jediné, co stačil Neji vyslovit než mu vysoký postarší muž zmizel z dohledu.

,,Máte štěstí, že jste se Mizukagemu zalíbili." Začal s nimi vést po cestě konverzaci jejich průvodce. ,,Jemu totiž nepadne do oka jen tak někdo." Usmál se a odemkl dveře od jednoho domu v přířeční části Skryté mlžné vesnice.
,,A proč jsme mu tedy padli do oka my?" Zeptal se ještě trochu vyjevený Neji. Ninja se na chvíli zamyslel, a potom se na ně s úsměvem otočil.
,,Nejsem si jistý, ale že by kvůli vašim očím? Myslím, že asi budete muset začít trénovat naše ninji." Uculil se a podal Hinatě klíče. ,,Tak tady bude vaše prozatímní bydlení. Dvoupatrový dům, jsou tam dvě ložnice, koupelna, dva záchody, kuchyň a obývací pokoj. Kdyby byly nějaké komplikace tak já bydlím kilometr odsud. Můžete zaklepat na jméno Iwashi." Usmál se na ně naposledy a zmizel jim z dohledu.
,,Neji-san? A co teď?" Zašeptala Hinata a chytla svého bratra za ruku.
,,Nevím Imouto-chan, půjdeme to prozkoumat, přespíme tady a ráno půjdeme všechno vysvětlit Mizukagemu, souhlasíš?" Odpověděl jí a vešel do čistě uklizeného domu. Vše bylo tak, jak to říkal Iwashi. Dvě prostorné ložnice, koupelna, dva záchody, kuchyně a velký obývák. Prostě a jednoduše... kdyby neměli problémy s tím, že už nežijí v Konoze, řekli by, že je to byt jejich snů.
Hinata přejela rukou po klice a směle na ní zatlačila. V tu chvíli se octla ve velkém pokoji s jednolůžkovou postelí, skříní, pracovním stolem a velkým balkónem. Trochu se začervenala při pohledu na ten balkón. Jako malá si vždy přála mít ho u pokoje a teď se jí to dokonce splnilo. Otevřela dveře a vyšla na něj. Vítr si jemně pohrával s jejími vlasy a ona se od něj nechávala hýčkat. Položila ruce na zábradlí a pohlédla na oblohu. Celá byla poseta miliony malými hvězdami, které se třpytily jako ta nejjasnější slunce. Mírně se usmála a zavřela oči. V těle se jí s tím rozlil příjemný pocit svobody a nespoutanosti, měla pocit, že se jí vře krev. Chtěla teď začít zběsile utíkat a dát tak světu najevo, že ona chce žít. Její hormony a touhy se ale uklidnily, když jí někdo položil ruku na rameno. Prudce se otočila a do jejích nafialkovělých panenek se vpíjely stejně fialové.
,,Líbí?" Usmál se Neji a připojil se k ní.
,,M-moc." Odpověděla a vrátila se k předešlé činnosti. Neji ji chvíli pozoroval svým rentgenovým pohledem a po chvíli se na ni znovu otočil.
,,Víš, třeba mi na to nebudeš chtít odpovědět i když jsme sourozenci, ale celkem by mě zajímalo, proč vlastně tak koktáš." Zeptal se a trochu mu ucukly koutky nad Hinatinou reakcí. Celá se zbarvila do ruda jako rak a zaraženě koukala před sebe. Nebyla schopna ze sebe vyloudit ani hlásku. Ona vlastně nevěděla proč, ale vždy to nějak souviselo s tím, že byla v rozpacích.
,,O-omlouvám s-se Onii-san jestli ti nějak moje koktání vadí." Odpověděla se sklopenou hlavou. Neji se na ní zaraženě podíval a potom se potichu rozesmál.
,,To víš že ne sestřičko, jak by taky mohlo?" Usmál se a objal jí kolem ramen. Položila si hlavu na jeho hruď a poslouchala bití srdce. Netušila proč, ale vysoce jí to uklidňovalo a uspávalo. Za chvíli už neudržela ztěžklá víčka a upadla do říše snů. Neji jí vzal a jemně položil na postel v jejím novém pokoji.
,,Doufám, že to tady bude lepší a že se tu nebudeš tak moc stresovat Imouto-chan. Pohladil jí naposledy po tváři, zavřel dveře a odešel dolů. Sedl si na gauč v obývacím pokoji a položil si hlavu do dlaní. Tyhle poslední dny byly opravdu náročné a on se sám divil, jak je mohli oba dva tak lehce zvládnout. Sice jejich útěk doprovázelo mnoho nespoutaných emocí, ale oni se drželi statečně a udrželi je pod povrchem. Nehodlal se tím ale teď zabývat a raději odložil události posledních dnů do temného kouta své mysli. Teď pro ně oba dva začal nový život. Třeba se stanou ninji ve Skryté mlžné, budou vyučovat místní shinobi různým druhům taijutsu a začnou konečně žít jako plnohodnotní členové společnosti - nikým nezavrhovaní, neomezování, svobodní a ne pod vládou krutého vůdce klanu. Pocit svobody se mu stejně jako u Hinaty rozlil v těle a objevila se u něho potřeba ventilovat to. Kontroloval se ale, a tak se natáhl na gauč a spokojeně oddechoval myslíc na zítřejší den.