Talisman

V tmavej izbe so zatiahnutými roletami ležalo na posteli dievča so zabodnutým pohľadom do stropu. Mala dlhé ružové vlasy a na stole položenú masku anbu. Její nepřítomný pohled naznačoval jediné – vzpomínky. Vzhledem k tomu, že neměla nikoho, kdo by jí v posteli dělal společnost, směrem jejích myšlenek byla nově zadaná mise od Tsunade-sama.
„To bude zase nuda...“ povzdechla si otráveně a dala si ruce za hlavu. Vtom ju z jej myšlienok vyrušilo náhle zaklopanie na dvere.
,,Kto to zas otravuje?!" urobila naštvanú grimasu a zoskočila z postele smerom k dverám. Otvorila a v nich stál Naruto s typickým výrazom úplneho paka.
,,Sak-" nestihol dopovedať a dievča otrávene zabuchlo dvere.
'Nechápu, jak to dělá, ale vždycky přijde v nejmíň vhodnou chvíli. Baka.' pomyslela si a znovu dveře otevřela.
„Sorry, Naruto... spletla jsem si Tě s Jiraiyou-sama.“ řekla s až příliš širokým úsměvěm.
,,Sakura-chan," usmial sa Naruto zoširoka, ale následne zvážnel, ,,ak ťa otravujem, tak ja zase pôjdem," chystal sa otočiť k odchodu.
Sakura si povzdychla: ,,Čo si chcel?"
„Ehm... Sakuro, přišel jsem tě poprosit o radu. No, ona, Hinata... prostě... nějak,“ zrudnul Naruto, podupával si a koukal do země, „já, chci jí někam pozvat!“ dokončil nakonec a bylo vidět, že se mu značně ulevilo. Sakura si oddechla, čekala cokoliv, od pozvání na ramen, přes pozvání do lázní a do pozvání kamkoliv jinam, jenom ne tohle. Zářivě se usmála.
„Konečně ti to došlo, Naruto... I kdyby tvůj způsob balení byl značně bledý, Hinata ho přijme.“ mrkla na něj.
Naruto sa rozžiaril až k ušiam: ,,Vážne?" pootvoril ústa a z ničoho nič Sakuru objal.
,,Arigatou! Ani nevieš ako si mi pomohla!" povedal nakoniec a rozbehol sa k východu.
"Hinatka, počkaj na mňa," zazubil sa v mysli a vybehol na ulicu. Sakura zostala zase sama a veselo sa usmiala.
,,Mala by som sa ísť chystať," rozhodla a vošla späť do svojej malej, ale zato útuľnej izbičky. Nahádzala potrebné veci do batohu, vyšla z bytu a zamkla dvere. Nasmerovala si to k hlavnej bráne Konohy. Těsně před bránou si uvědomila, že něco zapomněla. Její talisman. Nejdůležitější věc na všech misích. Maličkou fotku Sasukeho, která přinášela štěstí. Musela se vrátit, bez fotky to prostě nešlo. Za chvilku už znovu zamykala byt, v ruce pevně svírající zmačkanou fotku a znovu se vydala k bráně. Na druhý pokus všechno jde líp. Po piatich minútach bola späť pri bráne a na tvár si nasadila svoju anbu masku a vydala sa smerom k Zvučnej dedine.

Cestou sa jej nestalo nič nezvyčajné. Když dorazila na místo, které jí Tsunade určila, podivila se. Nikde nikdo... Chtěla jít dál, ale náhle ji něco praštilo do hlavy, bylo to tak rychlé, že se ani nestihla podívat na útočníka.
„Kdo?“ zeptala se ještě, než se ponořila do černočerné tmy.
„Tohle bylo jednoduchý,“ podle se zasmál Kabuto a zaleskly se mu brýle. Pak jen odtáhl růžovovlásku do neznáma.

Sakura sa prebudila v tmavej cele, prichytená putami k stene. Pomaly otvorila oči, ale nič nevidela, lebo ich mala zviazané, rovnako aj ústa.
"Kde to som?" pomyslela si a snažila sa pohnúť. Bez úspěchu. Napnula všechny svaly, ale ani to nepřineslo úspěch. Pouta byla železná a držela moc pevně. Sakury se začínala zmocňovat panika. Pokusila se zakřičet, ale vyšlo z ní jen přidušené 'mmm'.
'Co teď budu dělat?' uvažovala, ale nenapadalo ji žádné řešení. Jen čekala... Vtom sa jej niečo studeného dotklo na tvári. Sakura sebou trhla a po tvári jej ztiekla veľká slza.
,,Sakura, buď potichu," prehovorila mužská osoba Ružovláska sebou prestala trhať a nasucho prehĺtla.
'Tehle hlas... nemůžu si vzpomenout, ale vím, že ho až moc dobře znám.' Přemýšlela Sakura.
Najednou si Sasuke něčeho všiml. Na zemi vedle Sakuřiny kapsy ležel zmuchlaný papír. Ze zvědavosti ho ale Sasuke zvedl.
'Fotka?' podivil se a fotku narovnal. Díval se sám na sebe, o pár let mladšího. To ještě nebylo tak zvláštní. Zajímavější bylo, že celá fotka byla pokreslená srdíčky. Sasukemu to vyrazilo dech a zároveň ho to pobavilo.
,,Vždy si so sebou bereš túto fotku?” spýtal sa z ničoho nič a dal jej dole šatku z úst a z očí. Dievča sa vystrašilo a jemne sčervenalo.
,,Ano,” stihla zo seba vyplodiť, predtým, ako ju umčal vášnivý Sasukeho bozk. I kdyby nechtěla, nemohla nic dělat, byla připoutaná. Ale Sakura ani nevěděla, zda-li Sasuke chce či ne, její zmatenost jí zatemňovala myšlení. Když se Sasuke konečně odtrhl, zeptala se:
„Jak, kdy, proč?“ A ukápla jí jediná, velká slza.
„Na nic se neptej, zachráním tě... Ale, jedno ti možná odpovědět můžu, protože tě miluju.“ Sakura na chvíľu zostala ako v tranze, ale potom sa spamätala: ,,Ja som ťa milova, milujem ťa a aj ťa milovať budem!" stačila odpovedať a zase pocítila pery Sasukeho na tých svojích. Chvíľu sa nespútane hrali, ale prerušil ich tak známy krik Kabuta: ,,Sasuke-kun, kde sa flákaš?! Orochimaru-sama už je netrpezlivý!" spomínaný sa zahľadel Sakure do očí a usmial sa: ,,Buď trpezlivá," dopovedal a v okamžiku zmizol.
„Co mi zbejvá, tavit kov pohledem neumím,“ povzdechla si Sakura a zívla. Nevypadalo to, že by ji okolnosti, jako že je v sídle Orochimara, právě ji políbil Uchiha Sasuke, obvzlášť vzrušovaly.

,,Kabuto?” ozval sa Sasuke s ignorantským tónom v hlase. Kabuto sa naňho so záujmom v očiach otočil, vtom ho prepichla katana posiata bleskami.
,,Už mi nebudeš stáť v ceste,” povedal akoby nič Uchiha a Kabutova krv ho postriekala na tvári. Takto Sasuke pokračoval asi najbližších desať minút, až do kým nepozabíjal každého, kto sa mu postavil do cesty. Hneď potom sa vrátil späť ku Sakure a začal jej dávať dole reťaze.
,,Musíš byť úplne potichu,” pošeptal jej do ucha a usmial sa.
„Ok a dík za záchranu, už mě to tu začínalo nudit.“ Zašeptala mu Sakura a než vyšli ven, políbila ho. Při cestě si ještě stihla nasadit ANBU masku a donutit Sasukeho vrátit jí její talisman.
„A do pr...“ Povzdechl si Sasuke, když venku před sídlem stál Orochimaru a spousta jeho poskoků.
,,Ále, ále.. kam sa nám to pán Uchiha chystá?” spýtal sa ironicky Oro a rukou mávol na ninjov.
,,Zabiť,” povedal otrávene. Ninjovia sa rozbehli smerom ku dvojici. Bolo ich okolo sto a každý z nich mal na sebe prekliatu pečať. Prvé nájazdy ninjov dokázali vydržať a aj ich okolo tridsať zabili. Hneď nato sa stali dve veci naraz... Sasukemu sa zázrakom podarilo dostať sa k Orochimarovi a zasadiť mu smrteľný úder... Sakura pocítila v bruchu nepríjemný nátlak. Vtom padla vysílením na kolená a vykašľala krv.
,,Sasuke...” pošepla potichu a uprela na Uchihu svoje zelené oči.
„Sakuro?“ byl Sasuke v okamžiku u ní, „vydrž, prosím.“
„Sasu-ke, ty víš, že tohle nemů-žu přežít. Ale stá-lo to za to, toh--le všechno.“ Usmála se a vykašlala další krev. Sasuke ji ještě před dopadem na zem chytil, v rukou držel její krvácející, studené tělo.
„Sakra, Sakuro, prosím, néé!“ jeho slzy dopadaly na její rány.
„Nechci další pomstu, ale tohle nejde řešit jinak,“ usmál se pomstychtivě. Do minuty byli všichni zbývající ninjové mrtví. Sasuke se bezcílně procházel mezi hlavami, těly a krví a uvažoval o smyslu svého života.
'Je ještě nějaký? Mám pro co žít?' Došel k jedinému závěru, nemá. S odhodlaným výrazem zvedl katanu a bodl se, přesně do srdce...