Twin 3 - V čem všem má prsty?

„Myslím, že bude lepší, když Narutovi ukážu konohu. Kakashi vám to zatím vylíčí.“ Pátá pokynula. Sakura čapla Naruta za límec a už ho táhla pryč z místnosti po chodbě a schodech až před budovu hokage, kde zastavila a začala se vydejchávat a uklidňovat.
„Co s tou ženskou je?“ Zeptal se nechápavě Naruto a držel si čelo, na kterém mu přistála Tsunadina lodička.
„Ty Baka!“ Vylítla po něm Sakura. „Víš přece, že je Tsunade agresivní!!!“ Zaječela. Naruto nasadil nechápavý výraz, který dívce připomněl, že ne. „…vlastně nevíš.“ Řekla a omluvně se pousmála.
„S…sakuro?“ Zeptal se blonďák opatrně, neboť si nebyl jist jejím jménem a také za své momentální setrvání v konoze stihl zjistit, že ani jeho staronová růžovlasá kamarádka není žádný tintítko.
„Ano?“ Podívala se dívka na Naruta se šťastnou tváří, že si konečně zapamatoval její jméno.
„Co jsou támhlety divný xichty na té skále?“ Zeptal se a ukázal na vytesané tváře všech pěti hokagů. Sakura se s položenou otázkou trochu rozpálila, potom se však úspěšně uklidnila a odpověděla mu.
„To jsou tváře všech, co se stali hokagy, vůdci vesnice.“ Odpověděla klidně.
„To jsou zdejší vesničané tak blbí, že si je bez toho nezapamatují?“ Chytil Naruto ze svého výlevu výtlem.
„Baka!“ Neudržela se už dívka a jednu Narutovi flákla.
„Au…“ Chytil se blonďáček za ránu.
„Ty sám si se chtěl stát hokagem! Tvým přáním bylo, aby tě všichni uctívali, chtěl si chránit vesnici, být nejsilnější ninja!“ Řekla smutně.
„Vážně?“ Podíval se chlapec na zem.
„Jo…“ Povzdechla si dívka.
„A není to tak, že by si vesničané nezapamatovali své vůdce, je to pro uctění jejich památky.“ Podívala se na vytesanou tvář páté.
„Aha.“ Řekl smutně a opřel se o zeď budovy hokage.
„Vidíš tu druhou hlavu zleva?“ Ukázala dívka na tvář Yondaimeho.
„JO.“ Odpověděl a začal si ho pečlivěji prohlížet.
„Tak to je tvůj otec. Muž, co zachránil vesnici tím, že obětoval svůj život a zapečetil do tebe démona, který vesnici terorizoval.“
„V…vážně.“ Vytřeštil blonďák oči a nevěděl, jestli se má divit tomu, že jeho otec byl hokage, nebo tomu, že v sobě má démona.
„Jo.“ Pousmála se Sakura.
„Tak co, děcka? Už jste v klidu.“ Ozvalo se shora.
Myslím, že už bude v klidu, teď je zaraženej pravdou o svém otci.“ Řekla Sakura a prohlížela si Narutův vykulený obličej.
„Koukám.“ Sešel Kakashi po schodech dolů a zastavil se u nich.
„Kakashi…teď mě tak napadá, neměli bychom zjistit jestli orochimaru neprovedl něco s Kyuubim.“ Podívala se Sakura zvídavě na Kakashiho.
Kakashi si přejel Naruta zamyšleným pohledem a chytl se za bradu.
„Naruto, sundej si svršek a pokus se nahromadit chakru.“ Řekl.
Naruto si bez otázek sundal horní část oblečení, ale následně se zarazil. „Co je to chakra?“
„To je tvá duševní energie.“ Plácla se do čela růžovláska.
„Prostě spoj takhle ruce a soustřeď se na své nitro.“ Řekl Kakashi a udělal následnou ukázku. Narutovi se modrá barva vyzařující z Kakashiho těla zalíbila a byl ochoten to taky zkusit. Dal k sobě ruce, zavřel oči a začal se soustředit. Jounin si sednul na bobek a koukal pozorně Narutovi na břicho. Po chvíli se na blonďákově břiše objevila jakási divně zkroucená pečeť, ale nebyla to spirála, na kterou jsou všichni zvyklí. Byli to jakési klikyháky různě se křížící jako zamotaný provaz.
„To…je divný.“ Nevěřil Kakashi svým očím.
„A tohle je ještě divnější.“ Řekla Sakura a ukázala na soustředěného Naruta. Kakashi od chlapce poodstoupil a pohlédl na chakru, která z něho vyzařovala.
„Z..z…zelená?!“ Protřel si oči a nevěřil tomu, co vidí.
A skutečně, jeho chakra byla zelená. Ale podivná tu nebyla jen její barva, ale i způsob proudění. Nevyzařovala přímo vzhůru kolem jeho těla jako malé plápolající ohníčky, ale spirálovitě ho obtáčela, jako nějaký nechutný úlisný had.
„Co je? Proč na mě tak zíráte?“ Podivil se Naruto, když otevřel soustředěním zavřené oči a spatřil jouninův vytřený zrak, tedy oko, a dívčino starostlivě stažené obočí.
„T-To nic, nemusíš-“
„Sakuro, nelži mu. Naruto, s tvou chakrou není něco v pořádku. Opravdu se cítíš dobře?“
„Hm, nevím. Nějak si nemůžu vzpomenout, jaké to je cítit se špatně, když tedy opominu to předtím,“ jakmile to dořekl, chytl se za pravou tvář, kam koupil ránu od Sakury a zároveň si přiložil ruku na čelo, jež měl ještě trochu červené, což byla práce Páté.
„No jo, jasně,“ uchechtl se Kakashi proti své vůli.
„Kakashi-sensei, myslíte…myslíte, že by mohl mít také Orochimarovu pečeť, jako Sasuke-kun? Jeho chakra se potom taky změnila, byla taková temně fialová.“
„Nevím, ale možné to je. I když…nemá žádné viditelné prokleté značky, tohle je vážně zvláštní,“ kroutil nad tím Kakashi zamyšleně hlavou a škrábal se ve vlasech svým typickým způsobem, ala jsem z toho jelen.
„A ke všemu už jednu pečeť má, tu ovládající Kyuubiho, dvě pečetě by jeho tělo jen těžko vydrželo.“
„Kdo ví, kdo koho teď vlastně ovládá. Tohle se mi vůbec nelíbí,“poznamenala Sakura spíš jen tak pro sebe s pohledem upřeným na pomalu mizející klikyháky z chlapcova břicha.
„Hele, budu se tu takhle vystavovat ještě dlouho? Rád bych z týhle vesnice viděl víc, než jen balvan s pěti hlavama a vás dva, třeba svůj domov, pokud něco takovýho vůbec existuje.“
„Jistě, že existuje. Nikdo ještě neměl to srdce vyklidit tvoje věci.“ –No, spíš žaludek, protože uklidit tam by byl úkol hodný označení S-Rank mise, pomyslela si v duchu růžovlasá.
„Dobře, já tě provedu po Konoze a zavedu tě k tobě domů a ty mi na oplátku slíbíš, že pak podstoupíš nějaké testy. Jen, abychom se ujistili, že jsi v pořádku.“
„Testy?! Co to je? Zní to strašně….Dobře, platí,“ vyhrkl rychle Naruto, když viděl její brunátný obličej.
„Skvělý nápad, Sakuro. Já zatím o těch novinkách informuju Tsunade-sama,“ pronesl Kakashi a byl ta tam.
„Hee?! Zase tu šílenou ženskou?!“ Zděsil se blonďák nehraně, to už ho ale jeho týmová kolegyně táhla kamsi za rukáv bundy.
…
„Tak zelená chakra říkáš?“ Tsunade seděla za stolem, výjimečně před sebou neměla haldy papírů, takže na ni bylo vidět. Na klíně se jí spokojeně rozvalovala Ton-Ton, jejíž zakroucený ocásek si neustále dokola namotávala na prst, nejspíš ji to uklidňovalo nebo pomáhalo v přemýšlení.
„Ano, není pochyb, že v tom má Orochimaru prsty,“ odpověděl Kakashi vážně, Shizune stojící na svém obvyklém místě, po boku hokage, se zamračila.
„O to je to horší. U pošuka, jakým je Orochimaru nikdy nevíš, co má za lubem. Možná chtěl vypustit Kyuubiho nebo vytáhnout jeho sílu a nepovedlo se mu to, tak nechal Naruta jít. Nebo se mu to naopak podařilo a byl pro něho nadále zbytečný, možností je spousta. Avšak ani jedna neznačí nic dobrého.“
„Mysleli jsme se Sakurou, že bychom ho měli důkladně vyšetřit.“
„Souhlasím. A nenechávejte ho samotného. Kde teď vůbec je?“ Optala se Pátá a ohlédla se oknem přes rameno na sluncem zalitou Konohu.
„Sakura ho provádí po vesnici a pak ho vezme do jeho bytu.“
„Dobře, snad si tam na něco vzpomene.“
„Jo, třeba pozná jednoho z toho hejna přemnožených švábů,“ neodpustil si ironickou poznámku muž s maskou přes obličej, čímž si vysloužil silně nevrlý pohled hnědooké blondýnky, černovlásky, ba i Ton-Ton.
…
„Sakuro?“
„Hm?“
„Co je zač ten Orochimaru?“
„Orochimaru je jeden z legendárních sanninů, jako Tsunade a Jiraiyu, ale vydal se špatnou cestou, snaží se ovládnout Konohu, zavraždil Třetího, dělá pokusy na lidech a…počkej, proč se mě na to ptáš? Naruto…vzpomněl sis na něco?“
„Ne, jen to jméno….Vím, že už jsem ho někdy dřív slyšel. Někdy…ale kde? Tolik si chci vzpomenout!“ Řekl blonďáček zkroušeně a oběma rukama se chytil za hlavu.
Sakura mu jemně položila ruku na rameno.
„Vzpomeneš si, neboj. Podívej, támhle bydlíš, úplně nahoře.“