Žena dvou bratrů - klan Uchiha: Darvulie, kapitola 4.

Ani jeden z nich netušil, že je Shinai pod vlivem Sasukeho jutsu…
Shikamaru musel pořád přemýšlet nad tím, jakým způsobem Sasuke ovlivnil Shinainu mysl. Se svými starostmi se svěřil svému senseiovi Asumovi.
„Asi musel použít nějaké paměťové jutsu anebo jistý druh genjutsu, které jak jednou na někoho použije, tak se z něho obtížně dostává,“ prohlásil Asuma.
„I to je možnost, tak budu muset vymyslet plán, jak vysvobodit Shinai ze Sasukeho spárů,“ řekl si spíše pro sebe Shikamaru.
„Hlavně mysli na svého nebo svoji neteř,“ připomenul mu Asuma.
„Nebojte, já nezapomenu,“ slíbil Shikamaru.
A tak se také stalo, že Shikamaru vymýšlel vhodný plán, ale pořád mu tam něco nesedělo.
Svou sestru se pokusil navštívit ještě jednou, ale dopadl stejně jako v prvním případě s jedním rozdílem, že mu nepřišel otevřít Sasuke, ale nějaká žena, která vypadala velice podezřele. Měla šedé vlasy v ohonu a oblečení na typickou služebnou, která je oddána svému pánovi.
„Je mi líto, ale má páni dnes nepřijímá žádné hosty ani svou rodinu,“ zašveholila stařena.
„A mohla byste ji ode mě vyřídit vzkaz?“ odvážil se zeptat Shikamaru.
„Jistě, vyřídím,“ souhlasila stařena.
„Že ji mám rád a doufám, že se brzy uzdraví a kdyby někdy chtěla, tak ať se staví, že ji s radostí přijmeme,“ pronesl Shikamaru.
„Ještě něco?“
„Ne to je vše a pozdravujte jí za mně a i Sasukeho,“ s těmi slovy se vydal zpět do svého domu.
Stařena zavřela dveře a podívala se na svého nového pána, který ji zaměstnal před dvěma měsíci, kdy náhle přišla o práci a vědělo se o ní, že je věrná až za hrob.
„Slyšel jste to, Sasuke-sama?“ zeptala.
„Jistě, každé slovo a vyřiďte jí… a nebo víte co? Nic ji nevyřizujte. Stejně neví, že má nějakého bratra nebo rodinu,“ řekl Sasuke.
„Jak poroučíte, Sasuke-sama,“ pokorně odsouhlasila Darvulie.
„Řekněte Shinai, že dnes večeřet doma nebudu. Mám důležitou schůzku s hokage-sama a vůbec nevím, kdy se vrátím.“
„Tohle ji ráda vyřídím, i když Shinai-sama bude zklamaná, že dnes nebudete doma. Víte jak je na vás fixovaná,“ pronesla.
„To mi nemusíš říkat, ale mám obavu jak to udělat, když bude rodit,“ pronesl Sasuke nahlas svoji jedinou starost.
„O to se nemusíte bát, znám jednu spolehlivou porodní bábu, která je náhodou moje sestra a ta nic neřekne,“ hned měla odpověď Darvulie.
„Ty jsi moje zachránkyně,“ teď už se Sasuke nemusel ničím zaobírat. Vše mu vycházelo podle plánu.
„Ále to nic není,“ po pánové lichotce se mírně začervenala.
„Ty jsi až moc skromná a proto ti zvednu plat,“ pochlubil se Sasuke.
„To nemusíte, mě stačí nynější plat,“ nedala se přesvědčit Darvulie, i když na druhou stranu byla víc než potěšena. Jedině peníze držely její věrnost a navíc zjistila, že pokud věrně slouží, tak těch peněz je víc.

Shinai nic netušící se pokojně rozvalovala na své posteli a odpočívala.
Ovšem zdál se jí velice zvláštní sen o Itachim bratru Sasukeho, kterého nenáviděla, za to, že způsobil Sasukemu takovou bolest a utrpení, ale něco uvnitř křičelo, že to tak není, že Itachi je jen správný, ale rychle ten hlas umlčela.

Shinai stála uprostřed temné chodby a na jejím konci byly dveře. Ty otevřela a spatřila v nich Itachiho, který držel v náručí syna a vedle něho stál o něco starší klučina a všichni na ni volali: „Shinai, nevěř Sasukemu, je to lhář a je načase, aby jsi se probudila a naslouchala svému srdci.“

Obraz náhle zmizel a Shinai se probudila a byla celá dezorientovaná.
„Proč se mi zdálo zrovna o něm a kdo byli ti chlapci, kteří tam s ním postávali?“ ptala se sebe sama, ale odpověď jí zůstávala skryta, i když věděla, že je někde uvnitř ní.

Někdo zaklepal na dveře. Jak Shinai byla pohroužena do svých myšlenek, tak slyšela až třetí naléhavé zaklepáni. „Dále!“
Do pokoje vstoupila Darvulie se slovy: „Sasuke-sama, mě poslal, abych vám vyřídila, že dnes doma nebude večeřet, hokage-sama si ho pozvala na nějaké jednání.“
„Už zas?“ divila se Shinai, „já myslela, že už si všechno řekli a vyřídili.“
„Ano, ale prý se vyskytl další zádrhel,“ vysvětlila Darvulie.
„Tak to potom ano.“
„Nebojte když budete chtít, tak vám budu dělat společnost já,“ opět to bylo na ní, aby hlídala svou paní, i když se jí to vůbec nezamlouvalo, protože Shinai nenáviděla. Totiž měla vždy slabost pro své pány a Sasuke nebyl výjimkou a navíc byl mladý a plný síly…
Kdyby se to někdy někdo dozvěděl, tak by byla okamžitě vyhozena a to nechtěla.
„Tak dobře a jídlo mi nachystej jako obvykle, ano?“
„Jak si přejete a máte ještě nějaké přání?“
„Ne to je vše, můžeš jít,“ propustila ji Shinai.
Do večera nedělala nic jiného než, že myslela na ten nesmyslný sen o Itachim a těch dvou chlapcích, kteří k ní natahovali dětské ručky.

Neznámé místo

„Tati, kdy půjdeme za maminkou?“ ptal se mladší.
„To nevím, ale až si zařídím jednu věc, tak půjdeme,“ řekl otec dvou chlapců.
„Ale to jsi říkal před dvěma měsíci a pořád musíme tady čučet a co je to vlastně za místo?“ ptal se starší z chlapců.
„Bývalé sídlo Akatsuki,“ řekl černovlasý mladík.
„Akatsuki? Myslíš strýcovu bývalou organizaci?“ zeptal se opět starší klučina.
„Ano, ale musíte to vydržet. Ještě maximálně měsíc,“ požádal je o trpělivost otec.
„Jak si přeješ, otče,“ pronesli chlapci jednohlasně.

Konoha

„Co si to dovoluješ?“ rozčílil se Sasuke.
„Nic a proč nemůžu navštívit vlastní sestru, kterou skoro neznám?“ snažil se ho obměkčit Shikamaru.
„Nevím, ale Shinai si zkrátka nepřeje, aby ji někdo navštěvoval,“ zdůvodnil Sasuke.
„Ale proč?“ divil se Shikamaru.
„Jak jsem ti řekl, tak nevím,“ opakoval Sasuke.
„Dobře, ale zkusil by jsi mohl, tak ji zkus nějak přesvědčit… nebo víš co?“ při Sasukeho zakroucení hlavou, pokračoval: „Bych s ní mohl promluvit já!“
„Ty?“
Shikamaru pokýval hlavou na souhlas.
„To nemůžu, bez Shinaina souhlasu.“
„Víš co, zapomeň na to.“ Vzdal se naoko Shikamaru, protože měl již připravený plán, ale na ten potřeboval minimálně jeden měsíc a to netušil, že na pomoc mu přijde zcela nečekaný spojenec, se kterým nebylo počítáno, že se objeví…