Žánr

Nastala noc. A pěkně chladná, jenže pořád lepší putovat v zimě, než ve smažícím horku. Ano, tým se opět vydal na cestu.
„Senseii, proč jdeme zrovna v noci?“ Drkotala Sakura zuby.
„Usmaženej mozek, nebo chřipka? Chřipka se dá vyléčit.“ Odpověděl Tanma a další zkouška ve tvaru jeskyně byla před nimi.
„Zkouška tvořivosti. Saii, jdeš do toho?“ Zeptal se Tanma svého společníka.
„Drobnější otázka. Proč já?“ Zeptal se Sai falešně, ale něco takového chtěl zkusit.

Jednoho letního poslala Tsunade "úžasný" Tým 7 do budovy kage. Všichni už tušili, že to bude nějaká mise a že Naruto bude celou dobu otravovat. A najednou to vše začalo...

"Tato mise je typu S. Úkolem je přivézt zpět čtyři lidi z ANBU, kteří se ztratili na velmi důležité misi." řekla Tsunade-sama.
"A na jaké misi to bylo přesně?" zeptala se Sakura.
"To vám nemůžu říct, ale nepočítejte s tím, že je akorát přivedete zpět. Cestou narazíte na spoustu uprchlých shinobi."

Kapitola 2
Poslání

„Vydržte! Za chvíli budete v pořádku.“ Oba ale známe pravdu. Za chvilku už mu opravdu nic nebude, už nebude cítit nic.
Odstraňuji mu masku z tváře. Dost mě překvapilo, že mě to nechal udělat. Skrytá identita by pro něj měla být velmi důležitá. Ale asi je to jedno. Umírá a nevadí, když budu znát jeho tvář. Alespoň to pomůže v identifikování v případě, že to bude zapotřebí.

Zrození legendy I: 7. Třetí zkouška začíná

Bylo nádherné odpoledne. Slunce jasně svítilo, na obloze bylo pár mráčků, které si volně pluly po obloze. V Konoze probíhaly přípravy na poslední chouninskou zkoušku. Aréna byla připravena, pro nápor lidí. A učitelé pečlivě připravovali své studenty. Ovšem jeden z nich ležel na louce kousek od vesnice. Pozoroval mraky a přemýšlel o budoucnosti.

V ulicích Konohy
Kei šla od kanceláře Hokage pomalým krokem k rybníku, kam chodila poslední dobou dost často. V ulicích Konohy se po ní lidé otáčeli, dívali se se strachem v očích a něco si špitali, ale Kei přesně věděla, co si říkají.
Všude je to stejné. Vždy když někoho zabiju silnější technikou, tak to dopadne pokaždé stejně. Proběhlo Kei v mysli.

Sasuke procházel ulicemi Konohy, když zahlédl Kei a tak se vydal za ní.
"Ahoj." Řekl Sasuke.
"Jé ahoj." Usmála se Kei.
"Kam jdeš?"
"No asi zajdu k rybníku."

Konečně se poznáváme

"2. krok, obstarat suroviny, 3. krok připravit jídlo, 4. krok servírovat jídlo!"
Za doprovodu hlučného tleskání a oslnivých reflektorů jsem si připadal úžasně. Poté moje představa zmizela a vedle mě stál zase nechápavě vyhlížející Tobi.
"Senpai, co vám mám přinést?" zajímal se a já zase, připadal jsem si jako Pohlreich, jsem se k němu otočil.
"Chce to nudle!"
Tobi se rozběhl do spižírny a já si zatím uvázal zástěru, jakou používala Konan, když v tom mi v rukou skončil nějaký sáček.

Kapitola X - Korálky a smsky

Padaly vločky. Stmívalo se. Kolem projela motorka. Mrzlo, až praštělo. Svět se zastavil.

„Prosím, neopakuj to,“ zamumlala Hinata nyní rudá až za ušima.

„Takže já jsem podle tebe pindík.“

11.Kapitola: Konoha, pozor!

[spoiler]„Aschika-sááááááááán!!!“ Běžel k ní Naruto se Sakurou.
„Ahoj, Aschika-san!“
„Naruto-kun! Sakura-san! Ráda vás vidím!“
„Hele, hele, Aschika-san, vážně ses pokusila zastavit Orochimara a vzdala jsi úctu Třetímu?“
Aschika si vzpomněla na kvítky růže, které přivolala. Na tom místě už budou růst navždy.
„No, moc se mi to nepovedlo.“
Naruto se na ni s úsměvem podíval. „To přece nevadí! Hele, nechceš s námi jít na večeři? Jdeme úplně všichni!“
Sakura přikývla. „Dnes večer, Aschika-san.“

Před dívkou už nestál blonďatý chlapec s očima čistýma jako to nejjasnější nebe, nýbrž krásný hnědooký ninja.

Naokimu trvalo hodnú chvíľu, kým nedokončil kliky, ktoré dostal za trest.
„Kedy ma naučíš niečo užitočné?"
„A čo sme doteraz robili?"
„Neuveriteľné blbosti a nepotrebné veci."
„Stavím sa s tebou, že máš lepšiu fyzickú kondíciu. Tak isto lepšie vnímaš svojho súpera. Vieš, ako zistiť o ňom čo najviac informácii."
„Ale to sú drobnosti. V boji moc nepoužiteľné."
„Je to v boji použiteľné. Ani nevieš, ako sa ti zíde, keď vieš aké tvoj protivník ovláda elementy."
„No, dobre, ale..."
„A čo by si chcel vedieť?"

Pred Orochimarom sa zjavilo jedenásť rakiev. Rakvy sa pomaly otvárali a neveštilo to nič dobré. Ale aj ninjovia Listovej sa sem začali zbiehať. Zbadali, že sa niečo deje. Jedenásť rakiev sa otvorilo a vystúpilo z nich jedenásť ľudí. Seiji oblial studený pot, keď ich videl.
„Ako si mohol?"

„Ty –“
„Ano jsem to já.“
„Shizune!“ rozeběhla se proti své přítelkyni a spustil se společný boj. Ksakru, proč jen musí být tak dobrá!
„Shizune, proč seš na jejich straně, co ti udělali!“
„Já se k nim přidala dobrovolně.“
„To ti nevěřím!“ Tsunade v jednu chvíli zasadila rozhodující ránu tak, aby ji omráčila, ale nezabila. Chtějí do našich srdcí zanést strach. Je to jako s Obitem a Nagatem. Zavolala dva ninji, kteří jí pomohli s nehybným tělem do nemocnice.

Deidarův stav se nelepšil. Zatímco chřipka alespoň částečně ustoupila, nahradila ji bolest v levé noze. Několik stehů prasklo a v místech, kde nestačila kůže srůst, byla zarudlá a loupala se. Prvních několik dní to Deidara přehlížel, dál už se snažil bolest jenom vydržet.

Jen co vysvitl měsíc, Konoha dostala jakousi novou podobu. Domy, které přejaly nějakou zářivou auru, nebo v některých případech vzplály barevným ohněm, vesele svítily a ozařovaly ulice. Místo pouličních lamp zde stály úzké sloupky a na každém hnízdila velká světluška. Saiovi se tato atmosféra líbila. Proč se vlastně nešel projít už dřív? Takhle nasaje spoustu nové inspirace pro další ze svých básní!

Sám v městě temném,
ulicemi bloudím
a trochu lásky,
po cestách loudím.

„Dveřmi by to šlo mnohem lépe, Kaii,“ ozval se z tmavého kouta zahrady silný mužský hlas a zarazil na místě mladého muže, který právě lezl přes vysokánský plot. Neji sledoval svého staršího syna, jak balancuje vysoko na plotě s pravou nohou přehozenou již do ulice, zatímco stál na špičce té levé. Když se ani po pár minutách nedočkal žádné odpovědi, povzdechl si, mírně přivřel oči a znovu promluvil. „Polez už přece dolů. Pokud chceš jít pryč anebo musíš, použij laskavě dveře a nepliž se domem jako nějaký zloděj.“

Poté, co Juubi zmizel, nastal opravdový chaos. Kushina byla strachy bez sebe, měla Naruto, kterou tak dlouho pokládala za mrtvou na dosah rukou, ale hned jí ji nepřízeň osudu vzala pryč. Minato na tom byl podobně jako Kushina. Proč se jim takové věci pořád musely dít. A i když se trápili, tak se museli rychle vzpamatovat, protože zde stále byli Akatsuki a všichni jinchuuriki. Peinovy priority se ale velice rychle změnily, teď už neměl čas na vytváření zbraně z bijuu, musel porazit nejsilnějšího démona.

Následky

Chvíli na to, co byl Nikki vrácen, tam kam nyní patřil, se také probudil a skoro nepoznával mu tak dobře známé tváře. Měli o něj zároveň strach stejně, jako na něj měli nepředstavitelnou zlobu. Selhal na misi, která mu byla svěřena. Co se s ním nyní mělo stát? Konan o něj začínala mít strach, protože nikdo nemohl tušit, co s ním Madara udělá. Stále byli, jeho rukojmími, Madara věděl o každém jejich pohybu. Jak mohli vydržet, tan neustálý teror.

V miestnosti sa ozvali tiché kroky. Mladý muž, skoro chlapec, pristúpil k nízkemu mahagónovému stolíku a opatrne naň položil kus porcelánu. Para, stúpajúca z horúcej šálky čaju, sa divoko zvlnila a muž uprel zrak na mĺkvu postavu stojacu pri okne.
Hiashi stál hrdo vystretý, ruky schované v širokých rukávoch. Denné svetlo sa odrážalo od jeho tváre, no jeho zrak tápal v tme.
,,Cítite sa už lepšie?“ opýtal sa Tadao, Hiashiho verný spoločník.
Hiashi mlčal.
Tadao stisol pery, načo si všimol žltkastý kus papiera položený kúsok od šálky.