Osamělá kunoichi 04: Večeře,pochyby a vysvětlení

Cestou do nemocnice posbírala různé květiny a svázala je do kytice. Když tam přišla, hledala Leeho pokoj, když uslyšela hlas Sakury. „Ahoj Lee-san!“
Šla za tím hlasem, až došla k jednomu pokoji. Zastavila se před dveřmi a zaposlouchala se.
„Sakura-san! Tak rád tě vidím, rozzářila jsi můj černý den!“
Lee-san! Aschika se smutně usmála, zaklepala a vešla dovnitř.
„Promiňte, že vás ruším hrdličky!“
Sakura s rudým obličejem vyskočila. „A-Aschika-san!“
„Lee, viděla jsem, co se stalo. Věřím, že se rychle uzdravíš a staneš se ještě skvělým shinobi, takovým, jakým jsi i teď,“ s tím mu položila kytici na stůl a odešla. Ještě za sebou zaslechla překvapené: „Aschika-san, děkuji.“
Aschika odcházela k sobě do bytu, ale pak se zarazila a vydala se na hřbitov.
Sarutobi Hiruzen- Sandaime Hokage
Kolem jeho hrobu hořely svíčky. Aschika si povzdechla.
Třetí, tolik jste mě naučil, nechť Vaše duše spočine v klidu.
Někdo se postavil vedle ní.
„Smutný pohled, že?“ Jiraiya se na ni podíval. Aschika mlčela.
„Vážně jsi musela udělat takovou pitomost?“
Stále mlčela.
„Aschiko, vnímáš?“ Jiraiya jí zamával rukou před obličejem. Po chvíli řekla:
„Děkuji za záchranu života, Jiraiya-sensei.“
Jiraiya se zasmál. „Nebylo to poprvé! Maličkost!“
„Byla jsem hloupá, už se to nestane.“
To doufám, protože tu nebudu vždycky!“
„Jiraiya –sensei, kolik dní jsem byla mimo?“
„Asi dvacet pět dní, myslím…“ Jiraiya se zamyslel.
„Dobře děkuji Vám.“
Jiraiya do ní lehce strčil.
„Tak zatím!“ A tiše odešel. Aschika ho neslyšela, protože si náhle na něco vzpomněla. Na báseň…
Nikdy jsem nečekal,
že mi vstoupí do cesty,
krásy života a s nimi,
dívka s očima jako hvězdy…
Zaplašila slzy. Kéž bys tu byl taky. Stála tam ještě asi půl hodiny, a pak se vrátila do bytu.
…
U velkého stolu v BBQ restauraci seděly pohromadě všechny týmy v plných sestavách, dokonce i Lee se přišel najíst se všemi, i když od něj Gai z nějakého důvodu dával pryč saké.
„Tak fajn, jsme tu všichni?“ Shikamaru protáhl obličej a dal si ruce za hlavu.
„Chybí jen Tým 7,“ Chouji se začal netrpělivě vrtět. Vtom někdo rozrazil dveře od restaurace.
„No, už jsou tady!“ Kakashi se pro sebe usmál.
„Hoj lidi! Nevadí, že jsem pozval, ještě jednoho člověka?“ Naruto se na všechny tázavě podíval a vmáčkl se mezi Leeho a Nejiho.
„to záleží na tom, kdo to je,“ Kiba si založil ruce na hrudi, „typický Naruto, nemáme dost židlí!“
„Máme, Sasuke nepřijde!“ Ino hned zklamaně protáhla obličej.
„Tak Naruto, kdo to je?“ Asuma se zeptal, protože se všemi sensei platil účet.
Ke stolu přistoupila Aschika. Senseiové vstali. Aschika se usmála.
„Ehm ahoj, pokud vám to nevadí, ráda bych s vámi povečeřela.“
„Á, je tu Lee-san!“
„Prosím tě klid!“ Myuki se ušklíbla a v duchu Aschiku strčila.
„Ne, samozřejmě, že to nevadí!“ Kakashi se posadil a totéž udělali i ostatní.
„Děkuji, já jen bych si ráda zopakovala vaše jména.“ Aschika začala všechny vyjmenovávat a když si ověřila svoji paměť a seznámila se, tak se tiše posadila.
Všichni se rozpovídali, večeře byla v plném proudu. Aschika si však všimla Nejiho, který si ji pozorně prohlížel. Stejně tak i senseiové.
„Aschika-san?“ Neji si dal ruce na stůl a opřel se o ně. Všichni ztichli.
„Ano, Neji-kun?“
„Jak je možné, že máte Sharingan a Byakugan zároveň?“ Všuïchni se na ni podívali.
„To nikdo přesně neví.“ Aschika se usmála.
„Nějaké teorie přece mít musíte. Navíc mi přijde podezřelé, že nejste z klanu Hyuuga, a přesto máte Byakugan.“
Mé teorie se úzce dotýkají mého života, a tudíž o tom nechci mluvit. Omlouvám se, Neji-kun, pokud tě znepokojuji svou přítomností.“
Nejen Nejiho. Asuma se zamračil.
„Ne, já se omlouvám, jestli jsem Vás urazil. Jste velice zajímavá osoba.“
„Děkuji, Neji-kun.“
„Nicméně je zajímavé, že jste nejspíš jediná osoba s touto schopností, najednou se objevíte v Listové a rozhodla jste se k nám přidat zrovna ve chvíli, kdy na Listovou zaútočí Písečná,“ málomluvný Shino se tentokrát rozpovídal.
„Ano, jsem jediná osoba s touto schopností a k Listové jsem se přidala, protože zde žili mí rodiče.“
Neji se Shinem pokývali hlavou. Pak se Neji zeptal: „A co to tetování?“
„To jsem já, Uchiha Myuki! Haló, jsem tady! Pusť mě ven, ať jim to můžu všechno říct!“
„Zapomeň!“ Aschika Myuki uzavřela do nejvzdálenějšího kouta své mysli. Přesto slyšela její tiché a peprné nadávky.
„S tím tetováním jsem se narodila, je to částečný zdroj mé síly, dává mi čakru a zároveň Sharingan.“
Jedna osoba nemůže mít Kekkei Genkai takového typu. To je podivné.
Kakashi se zamračil, když si všiml letmého záblesku v jejím Sharinganu.
Ona v sobě má ještě někoho? Kakashi užasle zvedl obočí.
„Kakashi o mě ví.“ Aschika se rychle podívala na Kakashiho a lehce zavrtěla hlavou. Ten kývl a mlčel.
„No, sice toho o tobě moc nevím, ale pomohla jsi nám, takže mlčím.“ Neji se usmál a dal se do jídla.
„Neji, ty teda umíš zkazit atmosféru!“ Naruto se zamračil.
„Už to neřešme, ne? Takový dobrý jídlo!“ Chouji se hned začal sápat po mase a Ino zavřískla: „Chouji, nesněz to všechno, ty-“ Zarazila se a přikryla si pusu. Chouji si toho naštěstí nevšiml, a tak si všichni oddechli a dali se do jídla.
Konverzace se znovu rozproudila a jedlo se v přátelské atmosféře. Bavili se i s Aschikou. Trochu se to protáhlo, legrace byla, létaly vtipy a Aschika, která vždy chodila všude sama, pocítila příjemnou změnu a věděla, že si našla nové přátele. Opravdu si připadala doma.
Když vše skončilo a všichni se rozešli, vydala se Aschika domů, když se ozval hlas:
„Mám to u tebe.“ Kakashi seskočil na cestu a zabránil Aschice v chůzi. Zastavila se přímo před ním.
„To máte,“ její hlas se ztišil.
„Zmlať ho!“ Myuki dostala pořádnou ránu pěstí.
„Sklapni!“
„Taky mi dlužíš vysvětlení,“ Kakashi si nadzvedl čelenku a odhalil svůj Sharingan, „čakra, kterou z tebe cítím je velmi zvláštní, takže: Co jsi zač?“
Aschika se usmála a zformovala pečeť.
„Neblázni!“ Kakashi vytasil kunai a obezřetně ji pozoroval.
„Technika rozdělení těl!“ Tetování se oddělilo a Myuki se začala okamžitě protahovat.
„Áááá, jsem venku! Čerstvý vzduch, hurá! Počkat, jsem venku! Jóóó! Kakashi-sensei, chcete něco říct?“
„Baka, zavři zobák!“ Aschika Myuki praštila, ta odletěla a praštila se o zídku. Pak se usmála na Kakashiho, který jen udiveně zíral.
„To je Uchiha Myuki, mé temné druhé já.“
„Nejsem žádné tvoje druhé já, sakra!“ Myuki se začala zvedat. Aschika si povzdechla a vydala pokyn, takže se Aschika začala vracet zpět.
„Co, ne! Hej, počkej, já tě zabiju, Aschiko!“ Víc už říct nestihla, protože tetování se vrátilo zpět na své místo.
„Já ti fakt něco udělám, až se dostanu ven!“
„To vysvětluje moji teorii,“ Neji se vynořil zpoza stromu a postavil se vedle Kakashiho.
„Ach jo, chtěla jsem to říct jen Kakashimu.“
„To je mi úplně jedno!“ Myuki vyplázla jazyk a trucovala.
Aschika se rychle rozmýšlela.
„Byla bych ráda, kdyby mé tajemství u vás bylo v bezpečí. Můžete mi zaručit svoji mlčenlivost?“
Kakashi s Nejim mlčeli, ale pak kývli. „Dobře.“
Aschika začala vyprávět svůj příběh. Trvalo to déle než hodinu. Když skončila, Neji s Kakashim mlčeli.
„Prožila jste toho hodně, Aschika-san, tvé tajemství je u mě v bezpečí.“ Neji si zkřížil ruce na hrudi.
„Naruto to ví?“ Kakashi si zakryl svůj Sharingan.
„Ne, neví, proto jsem Vám to chtěla říct, Kakashi-sensei.“
„Rozumím, já taky budu mlčet.“
Aschika se podrbala na hlavě. „Taky bych vás chtěla požádat o laskavost.“
„Ano?“
„Jednou za měsíc musím Myuki pustit ven na celý den. Bohužel vypadáme v tu chvíli úplně stejně. Naneštěstí se nemáme úplně v lásce, takže Myuki mi bude chtít určitě něco vyvést. Poznáte to snadno, jsme každá jiného charakteru. Nejspíš bude chtít vše vykecat. Dokážu ji sice částečně zastavit, ale budu možná potřebovat pomoc. Chtěla jsem vás požádat, jestli byste ji když tak nezastavili, kdyby chtěla říct něco z mé minulosti.“
„Zkusím to.“ Kakashi kývl na souhlas.
„Ano, já také.“
„No, to by bylo zhruba vše, děkuji vám, Neji-kun, Kakashi-sensei, dobrou noc.“
Zamířila zpět do svého bytu a zamávala.
„Neji-kun,“ Kakashi se otočil a odcházel zamyšlen.
Neji se za ním chvíli díval, zakroutil hlavou a odcházel domů.
Pěkně se nám to komplikuje…