Naruto Musume – část 14 – Děkuji Ti

Poté, co Juubi zmizel, nastal opravdový chaos. Kushina byla strachy bez sebe, měla Naruto, kterou tak dlouho pokládala za mrtvou na dosah rukou, ale hned jí ji nepřízeň osudu vzala pryč. Minato na tom byl podobně jako Kushina. Proč se jim takové věci pořád musely dít. A i když se trápili, tak se museli rychle vzpamatovat, protože zde stále byli Akatsuki a všichni jinchuuriki. Peinovy priority se ale velice rychle změnily, teď už neměl čas na vytváření zbraně z bijuu, musel porazit nejsilnějšího démona. Proto se hned poté, co Juubi i s Hinatou zmizeli, se celá Akatsuki rychle dala na ústup. Všichni kromě Itachiho ke kterému se opravdu rychle blížil Sasuke.
Itachi očekával, že jej jeho mladší bratr uvítá s nenávistí v očích, ale to co viděl, jej překvapilo. Když spatřil Sasukeho, tak na něm hned poznal, že zná pravdu. Itachiho to mírně potěšilo, ale o to více měl o Sasukeho nyní strach. Itachi se do Listové vrátit nemohl, ale přesto všechno to tak moc lákalo.
„Itachi?“ Řekl Sasuke, když k němu došel.
V ten samý okamžik věděl, že to, co mu Naruto řekla, musela být pravda. Itachi býval vždy tajemný, ale nyní jej Sasuke pomalu začínal poznávat. Už zase to začínal být, ten starší bratr, ke kterému může vzhlížet.
„Takže je to všechno pravda?“ Snažil se ověřit si Sasuke, co už dávno věděl.
Itachi přikývl, nemělo cenu snažit se cokoliv zapírat, Sasuke už pravdu znal a díky tomu byl i v nebezpečí. A Itachi jej stále hodlal chránit. Musel se tedy rozhodnout, co má nyní dělat. V Listové zůstat nejspíše nemohl stejně, jako nemohl odejít, protože pak by se za ním Sasuke hnal. Pravý problém všeho, byl ale stále ukrytý někde ve stínech.
„Čtvrtý?“ Začal Itachi.
Minato se divil, co po něm může Itachi chtít, nevěděl o tom, co bylo Itachimu nařízeno, to věděl Třetí a ještě několik málo lidí. Proto Minato, stále pokládal Itachiho za zrádce a vraha. Chtěl proto Itachiho zadržet, ale do cesty se mu postavil Sasuke.
„Co to děláš Sasuke?!“ Okřikl jej Kakashi.
„Nechte mě to vysvětlit!“ Křikl zpátky Sasuke.
I když se báli, co se Sasukemu může stát, tak Itachi nevypadal, že se chystá zaútočit. To jim bylo divné stejně jako, proč Sasuke Itachiho brání, když on má důvod se mu pomstít.
„Sasuke, neměl bys vůbec nic říkat, ale teď už je pozdě, když si mě chránil před Hokagem,“ řekl Itachi.
„Co by nám neměl Sasuke říkat?“ Zeptal se Minato, protože okamžitě poznal, že jde o něco více.
Itachi mlčel a skrytě doufal, že Sasuke nebude mít správné informace. Také doufal, že Sasuke pak nebude muset opustit Listovou, stejně jako musel on nebo co hůř, že jej někam nezavřou.
„Itachi dostal příkaz vyvraždit náš klan od člověka jménem Danzou. Udělal to, protože chránil Listovou, protože Uchihové chystali vzpouru,“ řekl Sasuke.
Pro většinu přítomných, ale zněl jako blázen, takovéto pravdě nikdo nechtěl věřit ani ve snu. Sasuke si však stál za svým a věřil, že mu brzy i ostatní uvěří. Museli.
„A od koho ses to dozvěděl?“ Zeptal se Minato.
„Od Naruto,“ odpověděl Sasuke.
„Od Naruto? A kdy ti to řekla?“ Nechtěl Sasukemu věřit Minato.
„Když jsme šli chytat Orochimarua,“ řekl Sasuke.
Minato se divil. Ale když se podíval na Jiraiya i Kakashiho, tak mu bylo jasné, že Sasuke nelže, alespoň o tom, že potkali Naruto už na té misi. Nechápal, proč mu to zatajili, čeho tím chtěli dosáhnout.
„Proč, ale? Proč jste nám nic neřekli?!“ Zeptala se Kushina a chtěla znát odpovědi.
„Naruto nás o to požádala, aby mohla bez větších potíží dostat jinchuuriki dříve než Akatsuki,“ řekl Jiraiya.
„Ale i tak,“ snažila se Kushina.
Nakonec sama musela uznat, že Naruto tím chránila Listovou. Ledaskdo věděl, že je dcerou Hokageho a když zůstávala mrtvá, tak byla v anonymitě, nikdo nemohl podezřívat Listovou, že s tím má něco společného. Ale i když to chápala, tak ji to bolelo.
„A teď je zase pryč, jak já k tomu přijdu?!“ Rozčilovala se Kushina a začínala být doopravdy zoufalá.
Když byla Naruto pryč, tak co mohla Kushina dělat. Ale nebyla sama, kdo měl o ni starost, lidí kteří Naruto také měli rádi, bylo více než dost. A neměli ji rádi pouze lidé, ale i démoni, kterým pomohla přežít.
Nyní byla Naruto kdoví kde a v nebezpečí a stejně tak se do nebezpečí dostával i Sasuke, který nyní odhalil, že zná pravdu. Člověk, který za to, co se mu stalo, nechával celou situaci s démony sledovat a proto se za chvíli dozvěděl, kdo všechno zná pravdu, která měla zůstat utajena. Zuřil a zároveň začínal mít i strach, Danzou byl nyní v pasti.
„Dobře Sasuke, budu ti věřit. Tým Kakashi s Itachim, jděte najít Naruto nebo Juubi nebo, kdo to vlastně je. Když to bude možné, zkuste zachránit Hinatu,“ řekl Minato.
Poté si došel pro Kushinu a vydali se domů společně s Jiraiyou. Minatovi se nechtělo vůbec věřit, tomu všemu, co se dneska stalo. Bylo to až příliš bolestivé na to, aby to mohla být pravda. On si ji ale nechtěl připouštět. Jinchuuriki, které Naruto unášela z jejich vesnic, ale kteří se k ní poté dobrovolně přidali, nevěděli, co by měli dělat. Měli se vrátit do svých vesnic a tvářit se jako by se nic nestalo? Nějak se přes to nemohli a ani nechtěli přenést. Naruto pro ně byla opravdu důležitá.
„Měli bychom ji také hledat,“ navrhl aktivně Gaara.
Z jeho nápadu byla stejně nadšená i Fuu. Ostatní už tak velké nadšení nesdíleli, ale pořád chtěli Naruto pomoci více, než se vracet do svých vesnic. A to pro ně bylo překvapením, protože svým vesnicím byli opravdu oddáni a měli je rádi. Ale pořád to dlužili Naruto, protože ta jim stejně jako démonům v nich dala konečně pocit, že jsou lidmi a ne příšerami.
„Gaara má pravdu, měli bychom ji také hledat,“ navrhl Han.
„A co Akatsuki?“ Zeptal se Utakata.
„Myslím, že ti teď nebudou nějakou dobu aktivní. Navíc dostali ochutnávku toho, co chtěli z bijuu vytvořit,“ odpověděl Gaara.
„Tak pak by hledání Naruto nemusel být takový problém,“ řekl Utakata a sám se začal tvářit více zapálen pro věc.
Nadšení bylo zase o něco větší. Ale stejně, jako byli nadšení, tak se také báli toho, co můžou najít. Navíc Kurama s nimi nešel, takže i když Naruto nebo Juubiho najdou, tak bude málo pravděpodobné, že ho dokážou zastavit. Pro Naruto byli ochotni riskovat vše, co mohli.

Hinata nějakou chvíli viděla pouze temnotu nic jiného, ale ta temnota byla tak strašná, tak moc úděsná a Hinata se bála, že už nikdy nic jiného neuvidí. A pak se probudila. Otočila svou hlavou a uviděla Naruto, ale stejně dobře věděla, že To vedle ní může jako Naruto vypadat a přesto to Naruto není. Juubi vypadl, že spí a také spal. Hinata toho chtěla využít a utéct, ale nemohla, protože Juubi ji nehodlal pustit. A i když spal, tak Hinata neměla dostatek síly dostat se z jeho sevření. Nezbývalo jí nic jiného, než čekat než se Juubi probudí. Za chvíli na to prudce otevřel oči, až se Hinata lekla. Hinatiny bílé oči zíraly do naprosto černých očí Naruto, ne Juubiho.
Hinata si stále musela připomínat, že toto není Naruto, ale Juubi. A stejně ta moc věřila, že ta osoba, se kterou je, je stále Naruto a ne nějaký démon. Juubi ležel na boku vedle Hinaty a zíral na ni. Nerozuměl tomu, co jej tak moc nutilo mít toho člověka u sebe. Ale zatím u něj převládal pocit toho člověka chránit a nic mu neudělat, než jej prostě jenom zabít.
Byl zmatený z více věcí najednou a všechny se je snažil zároveň pochopit. Nevěděl, kým je a chtěl poznat tu osobu, co se jmenuje Naruto. Moc doopravdy moc to chtěl vědět.
Hinata byla stále nucena ležet, protože nemohla vstát, Juubi ji v tom bránil svými ocasy. Nevypadaly nijak velké, ale jakoby na Hinatě ležela tíha celého světa, přesto ji to nerozmačkalo.
„Kdo je Naruto?“ Zeptal se Juubi v myšlenkách Hinaty.
Dokonce chtěl vědět, kdo je Naruto daleko více než, kdo je on. Nevěděl kým je, a přesto tušil, že když zjistí, kdo je Naruto, tak sám sebe lépe pozná. Byl si tím tak moc jistý.
„Naruto je moje kamarádka,“ odpověděla slovy Hinata.
„Co je to kamarádka?“ Ptal se dále Juubi.
„To je člověk, na kterém ti záleží, když potřebuje, snažíš se mu pomoct. Když potřebuje pomoct ty, tak on pomůže tobě. A když ho ztratíš, jsi smutný,“ odpovídala dále Hinata.
„Co je to smutný?“ Chtěl dále vědět Juubi.
„To je bolest, ale ne fyzická. Proto je nesnesitelná,“ vysvětlila Hinata.
Juubi mlčel. Hinata uvažovala nad tím, jestli se jí ještě nechce na něco zeptat, ale na rozdíl od Juubiho nedokázala číst myšlenky ostatních. V tuto chvíli ji to mrzelo a stejně z toho měla radost, protože i když si Juubi nic nepamatuje, tak jak strašlivé můžou být jeho myšlenky, jaký musí mít v hlavě zmatek.
„Kdo je Naruto?“ Zeptal se znovu Juubi.
„Moje kamarádka, ale to už jsem ti říkala,“ řekla Hinata.
„Já vím, ale předtím si to jméno na mě volala,“ řekl Juubi.
„Protože tělo, které obýváš, patřilo původně jí,“ odpověděla Hinata.
„Aha, takže já jsem Naruto,“ na to Juubi.
Hinata se lekla, protože Juubiho hlas zněl už úplně stejně, jako ten Naruto a to i když ke všem promlouval pouze pomocí myšlenek. Taky nevypadal téměř vůbec démonicky, až na černou chakru, která tvořila jeho deset ocasů, kterými u sebe pevně držel Hinatu.
„Nejsi Naruto. Máš její tělo i hlas, ale nejsi ona,“ řekla Hinata, když si dodala trochu odvahy.
„Když nejsem Naruto, tak kdo jsem?“ Zeptal se Juubi.
Hinatě jí ho bylo líto, byla už prostě taková, laskavá ke všem. I když byl Juubi v podstatě její nepřítel, tak mu chtěla pomoci, možná proto, že jí připomínal Naruto. Možná proto, že chtěla Naruto zpátky. Byla si opravdu jistá, že Juubi není Naruto a také si byla jistá, že když pomůže jednomu, tak pomůže oběma.
„Nevím, kdo ji, ale můžeme to zkusit zjistit,“ navrhla Hinata.
„Děkuji ti,“ řekl vůbec poprvé ve své existenci Juubi.