3 cesty – 6.

Následky

Chvíli na to, co byl Nikki vrácen, tam kam nyní patřil, se také probudil a skoro nepoznával mu tak dobře známé tváře. Měli o něj zároveň strach stejně, jako na něj měli nepředstavitelnou zlobu. Selhal na misi, která mu byla svěřena. Co se s ním nyní mělo stát? Konan o něj začínala mít strach, protože nikdo nemohl tušit, co s ním Madara udělá. Stále byli, jeho rukojmími, Madara věděl o každém jejich pohybu. Jak mohli vydržet, tan neustálý teror.
„Nikki, proč si selhal“ Zeptal se konečně ten, jehož se báli.
Nikki mlčel, protože pořádně nerozuměl, co se po něm chce. První věc, co jej po probuzení zajímala, byl ten blonďák, který jej téměř bez potíží porazil a při tom ještě vyděsil strašlivou technikou. Konan, která seděla hned vedle Nikkiho začínala být nervózní, z jeho mlčení, Madara obyčejně neměl moc trpělivosti.
„Raději mluv Nikki,“ pošťouchla jej Konan.
Madara stále čekal a Nikki stále nebyl schopen odpovědět. I když měl Madara masku, tak jeho výraz nemohl být ten trpělivého člověka. Pak si Nikki vzpomněl, že ten blonďák, říkal něco o tom, že je jeho bratr. Nikki si to samozřejmě nechtěl připustit, ale začínal tomu věřit, Madarovi, však odpovědět musel. Naštěstí si vzpomněl na jednu osobu, o které slýchával, když byl malý.
„Žlutý blesk,“ řekl konečně Nikki a ani nelhal.
Doopravdy byl schopen pozorovat pouze žlutou šmouhu, která zůstávala po tom blonďákovi, kterého obdivoval a nenáviděl zároveň. Ale nebyla to nenávist, kterou by nemohl překonat.
„Nesmysl, ten člověk zemřel před dlouho dobou. Co se doopravdy stalo Nikki?“ Bála se o něj Konan, když si konečně vzpomněla, že kdysi Nikkimu něco takového řekla.
„Zkus to znovu, ale tentokrát už jenom pravdu!“ Řekl Madara a začal uvažovat, kde se mohla stát chyba.
„Selhal jsem, protože mě zastavil Žlutý blesk z Listové,“ pokračoval si Nikki ve svém.
„To ti nezáleží na Konan?!“ Vyhrožoval Madara a jeho ruka prošla bez námahy skrze hrudník Konan až k jejímu srdci.
Nikki pochopil, že nemůže riskovat život Konan, ale zároveň musel Madaru přesvědčit, že nelže, protože někde skrytě věřil, že jeho bratr dokáže Madaru zastavit.
„Já nelžu Madaro! Opravdu jsem viděl, člověka, který byl tak moc rychlý, že za ním zůstával pouze žlutý záblesk jeho blond vlasů!“ Křičel Nikki a Madara se na něj díval.
Díky svému sharinganu věděl, že Nikki nelže, žádná změna v jeho chakře. Ale sám věděl nejlépe, kdy a jak Namikaze Minato zemřel.
„Zetsu!“ Křikl Madara a odkudsi z podlahy se vynořila zvláštní postava.
„Co chceš Tobi?“ Zeptal se Zetsu Madary jeho druhým jménem.
„Měl si na starost sledovat Nikkiho, kdyby se něco pokazilo? Co si viděl, že si mu nepomohl?!“ Rozčiloval se Madara.
„Já ho nebyl schopný sledovat,“ na to Zetsu a Madara nechtěl věřit tomu, co slyší.
Vytáhl ruku ven z hrudníku Konan a ta si konečně, stejně jako Nikki mohla oddechnout. Madara nyní vypadal zamyšleně, ale Konan i Nikki se jej báli zeptat, jestli mohou odejít.
„Není možné, aby to byl Minato! Co sem o něm nevěděl?! Tak kdo to byl?“ Říkal si pro sebe Madara.
Nikki doufal, že by už společně s Konan mohli odejít, ale stále se báli Madary a tento strach je nutil zůstat.
„Jak ten člověk vypadal?“ Zeptal se Madara Nikkiho a myslel tím toho Žlutého bleska, kterého Nikki viděl.
„Blond vlasy, byl o něco vyšší než já, takže nejspíš i stejně starý,“ řekl ze strachu Nikki a mohl jenom doufat, že ten člověk bude v pořádku, protože chtěl věřit, že je to opravdu jeho bratr.
„Stejně starý jako ty?“ Nerozuměl Madara.
Nikki přikyvoval, že tomu tak doopravdy je. Madara musel vypadat pod svou maskou překvapeně a nejspíše i rozzlobeně. Nakonec Nikkiho i s Konan pustil a oni si mohli pro tuto chvíli oddechnout.
„Že by měl Minato syna? Ale s kým?“ Netušil Madara a tápal ve své nevědomosti.
Zetsu mlčel a nečinně přihlížel, ale kdyby měl nějaké emoce, tak by se nejspíše tomuto Madarovi smál. Madara začínal vymýšlet plán, jak dostat tu holku, pro kterou Nikkiho poslal. Chtěl, aby se Listová s Vířivou, začaly nenávidět. Chtěl obě tyto vesnice smazat z povrchu zemského.

Naruto byl nepředstavitelně rád, že si na něj jeho máma vzpomněla, ale zároveň byl i stejně smutný, protože nedokázal zachránit Nikkiho. Věděl, že Nikki někde je, ale co dělá a proč to dělá, zůstávalo Narutovi záhadou. Jakmile dorazili zpět do Vířivé, tak byl i Kakashi zavolán ke Kushině, která si už na všechno vzpomněla.
„Kakashi,“ řekla Kushina a on poznal, že si musela vzpomenout.
Kushina-san,“ ulevilo se Kakashimu.
Narutovi se, ale moc neulevovalo, pořád byl oficiálně zasnoubený se svojí sestrou a také skrýval fakt, že ten kdo ji dnes unesl, byl jejich bratr. Nehodlal to říct, protože věděl, že jej musí zachránit sám nebo si to pouze myslel.
„Opravdu si hodně vyrostl, Naru-pyon,“ mačkala Kushina Naruta, až mu to bylo nepříjemné.
Kakashi se pod svou masku zaručeně uculoval. Ať už byl Naruto v nepříjemné situaci nebo ne, hodlal ji vyřešit, ale tím, že by na Nami všechno vyhrkli najednou, by se nic nevyřešilo. Určitě by z toho všeho byla v šoku a určitě by byla na všechny naštvaná.
„Musíme jí to nějak opatrně sdělit,“ navrhl konečně Naruto.
„Máš pravdu,“ na to Kushina.
Otázkou, ale stále zůstávalo jak. Jak se dalo někomu opatrně říci, že osoba, kterou milujete a je vašim snoubencem, je zároveň i váš vlastní bratr.
„Myslím si, že bychom měli ještě dnes odejít a Kushina-san by měla všechno vysvětlit. Hlavně to, že ztratila vzpomínky a ty se jí až nyní začaly vracet,“ navrhl Kakashi.
„Mě, ale Nami bude nejspíše nenávidět, protože jsem to celou dobu věděl,“ smutně se pousmál Naruto.
„Můžu říct, že si z toho byl překvapenější než já,“ navrhla Kushina.
„Ne mami. Není důvod, abys to dělala. Já to nějak zvládnu,“ řekl Naruto.
Kushina se na něj naštvala a pořádně jej udeřila. Naruto byl překvapen, protože v takovéto situaci byl poprvé v životě. Nechápal, jaký ta rána měla důvod.
„Opovaž se chovat se hrdinsky, jako tvůj otec! Nehodlám přijít ještě o tebe! Rozumíš!“ Naštvala se Kushina, měla o Naruta strach.
Naruto se pousmál a měl, takovou radost jako ještě nikdy v životě. Stejně jako měl radost, tak cítil hřejivý pocit u srdce, už konečně plně cítil, že není sám.
Jediná Nami, která je potají pozorovala, nechápala, o co jde. Moc dobře slyšela, o čem si povídají, ale nechápala ze situace zcela nic. Byla z toho vzteklá i smutná, ale i přesto všechno měla radost. Nerozuměla tomu a doufala, že to, co se stalo, někdy pochopí.