Láska - Bolest a štěstí života V. Hrabej Kyuubi! Pomoc je na cestě

„Ty –“
„Ano jsem to já.“
„Shizune!“ rozeběhla se proti své přítelkyni a spustil se společný boj. Ksakru, proč jen musí být tak dobrá!
„Shizune, proč seš na jejich straně, co ti udělali!“
„Já se k nim přidala dobrovolně.“
„To ti nevěřím!“ Tsunade v jednu chvíli zasadila rozhodující ránu tak, aby ji omráčila, ale nezabila. Chtějí do našich srdcí zanést strach. Je to jako s Obitem a Nagatem. Zavolala dva ninji, kteří jí pomohli s nehybným tělem do nemocnice.
„Okamžitě jí odeberte krev a zašlete mi výsledky k ní na pokoj. Zůstávám u ní, pospěšte si!“ všichni v nemocnici se dali do pohybu a připravili volný pokoj.
Kakashi, co si jen počneme.
________________________________________
„Sa-kuro.“
„Ach Naruto, ty jsi mě vyděsil.“ Sehnula se ke svému společníkovi a objala jej. Pomohla mu na nohy a oba se zadívali na jejich mistra.
„Musíme najít Hinatu. To oni napadali ty karavany a je pravděpodobné, že dál se tím zabývat nebudou. Nyní je naší prioritou zachránit Hinatu a hlavně zjistit, co za jed jí to vlastně dali.“
„Kakashi, ale co teď? Ta skála je zavalená, nemáme žádnou stopu.“
„Naruto, takovýhle ho tě neznám. Určitě by tam neseděli tak v klidu, kdyby nebyla i jiná cesta. Obejdeme tu skálu a najdeme další vchod. Pokusíme se vevnitř najít nějaké stopy a poté budeme postupovat podle našich možností.“
„Hai.“ Zazněli jejich hlasy a všichni se vydali na opačnou stranu hory. Hinato, už zase jsem tě nezachránil, co jsem to za přítele. Vždycky jsi ty zachraňovala mě a já jen nečině přihlížel, jak trpíš. A nyní se to opakuje.
„Kakashi-sensei, nad čím přemýšlíte?“ Naruto se vyvlíknul ze svého vnitřního nadávání na sebe sama a zahleděl se na ztrápený výraz svého mistra.
„Eh, to nic, jen prostě… Všechno se to opakuje, je to jako s Obitem,“ při vyslovení jména jeho přítele se jeho levá ruka zatnula v pěst, „kdy se snažil o zničení našich nadějí, našeho světa, všeho v co jsme věřili.“
„Hai, já vím.“
„Nebýt tebe a Beeho, nikdy bychom tady nyní nebyli, ale pak se objevil on a všechno to jede od znova.“
„Hele, zdá se, že vy chlapi tady vedete úžasnou a smysluplnou konverzaci, ale vážně by mě zajímalo, co se to tady děje, šanaró!“
„Heh, jo, jo chápem, uklidni se Sakura-chan.“ Mával před svým obličejem rukama a snažil se kličkovat, aby jej případná rána nesrazila na zem.
Má pravdu musíme jí to říct, Naruto. Jestli to nebude vědět, bude v nebezpečí.
Jo, já vím Kuramo, ale i tak jsem ji do toho nechtěl zatahovat.
Teď už nemáš na vybranou.
„Tak jo Sakuro, jak chceš. Řekneme ti pravdu o celé téhle misi a o všem co se doposud stalo.“
„Poslouchám.“
„Fajn. Když jsme bojovali já a Sasuke, na konci jsme byli oba na pokraji zhroucení. Sasukeho jsem neviděl, ale když jsem spatřil siluetu mířící mým směrem, myslel jsem, že je to on. Když došel až ke mně, nechtěl jsem věřit tomu, co vidím. Stála přede mnou osoba se stejnou maskou, jakou měl Obito, vlastně to skoro byl Obito, ale jeho hlas byl jiný. V jednom oku měl Sharingan a v druhém Rinnegan.“
„Takže proti tobě šel někdo na verzi Obita. A dál?“ bála se, toho co zjistila i co bude následovat, ale i tak jej vybídla.
„Zastavil se přede mnou a začal ke mně mluvit. Řekl mi, že jsem potřebný a chystá se využít mého nejslabšího místa. Nechápal jsem co tím myslí, ale řekl, že on je pokračovatel Obitova díla, ale v jiném smyslu. Jestli se chystal navázat na ovládnutí světa tak musel mít obrovskou sílu, protože již nemohl využít Juubiho a tak -“
„A tak když Kakashi řekl, že využívají genjutsu si se tak zasekl, jasně.“
„No jo no. Kdybych o tom někomu řekl, tak by využil mé slabé místo, ale já to i přesto řekl dvěma osobám.“
„A komu?“ zrychlila svůj běh a opět se zarovnala do Narutova tempu.
„Kakashimu a Tsunade.“ S naprostým klidem pronesl obě jména a Sakuře zaskočilo.
„A proč jsi to neřekl mě! Ts!“ Neříkal to náhodou předtím někdo v té jeskyni? Hm to je jedno.
„No tak nevztekej se Sakura-chan. Kakashi poznal, že jsem byl nějaký zamlklý a pořád se ošíval, tak jsem si prostě potřeboval o tom s někým promluvit a sensei jsem věřil. Tsunade by mě okamžitě zabila, kdybych jí neřekl co se děje, ta taky všude strká – em - nos.“
„A ty, si jako myslíš, že já tě nezabiju! Co když bys zemřel, nebo – ksakru co já vím, unesly Tsunade-sama a Kakashiho-sensee!“
„Houbelec, co je to za blbost. Hele Sakuro, tobě jsem to neřekl, protože jsem tě nechtěl ohrozit, tak je to. Už to neřeš, teď zachráníme Hinatu a nakopeme tomu parchantovi zadek.“ Všichni po jeho proslovu zrychlili tempo a pomalu se ubírali k opačné straně hory.
Naruto, neřekl jsi jí všechno.
Jo já vím, ale tohle vědět nemusí.
Ják nemusí, tohle je hlavní ty ignorante!
Nenadávej na mě pořád, klidně si sám ponesu za svá rozhodnutí následky!
No to si piš že jo! Já bych tě z toho rozhodně netahal!
Heh, mockrát děkuju.
________________________________________
„Máte už ty výsledky!“ hlas Hokageho se rozléhal celou nemocnicí, až většina pacientů vylézala ze svých pokojů a nevěřícně hleděla do rozběsněných uliček nemocnice.
„Hai, Hokage-sama, tady jsou.“ Přispěchala k ní drobounká sestřička s udýchaným výrazem.
„Konečně.“ Vytrhla papíry ženě až příliš silně a shodila ji na podlahu. Nevšímala si jí a rázovala si to zpět do pokoje Shizune.
„Ksakru, žádná změna, to ale znamená, že to musí být genjutsu ovládané na dálku a to jsou ti dva pitomí bratři. Kšo, doufala jsem, že už chcípli a oni se místo toho přemístili k tomu parchantovi. Musím o tom informovat jouniny, už to nesmím zatajovat.“ Po těchto slovech se rázně vydala do své kanceláře. Promiň Kakashi, Naruto. Shizune, uzdravím tě.
…
„Hokage-sama –“
„Jak jsem řekla. Nová hrozba zaútočila na náš tým vyslaný do Země Zlata. Využívají genjutsu a již mají pod svým vlivem moji asistentku. Jděte na pomoc týmu sedm a pokuste se jim být co –“ její slova zanikla v malém výbuchu na jejím stole, kde se v hustém kouři objevila Katsuyu.
„Katsuyu? Co tady děláš?“
„Tsunade-sama, Sakura si mě zavolala na pomoc v boji proti silnému bojovníkovi. Hinata přešla na protivníkovu stranu, Naruto byl těžce raněn a Sakura s Kakashim mají nedostatek čakry. Vydali se jim po stopě, když jsem se Sakurou vyléčila Narutova zranění.“
„Cože! Okamžitě za nimi vyrazte, na co tady ksakru ještě čekáte, písemně vám to dávat nebudu!“ Ještě než celá její hrozba skončila, byl již na cestě k onomu místu.
________________________________________
„Zastavte, jsme tady.“ Tým lapající po dechu se zastavil za výčnělkem a vykouknul zpoza něj.
„Jejich čakra tu už není, mělo by to být bezpečné. Naruto, Sakuro, nabraly jste již zpátky čakru?“
„Jasně, teď hlavně bude ještě dobrá příležitost, až budeme prohledávat tu skrýš.“
„Hai, můžeme jít.“ Vyskočili před rozvaliny, ve kterých se rýsoval zasypaný vchod.
„Bude trvat, než se tam prokopeme.“
„Co rasengan, nebo Sakuřina síla?“
„Brutální. Nechceš na chvíli vyndat Kyuubiho aby nám s tím pomohl.“
Hej to se mi to zdá, nebo ze mě fakt chce udělat ochočenýho krtka! Je ta holka normální, ví kdo já sem!
No tak Kuramo, žádnej krtek prosim tě, ale jenom nám pomůžeš odházet ty šutry.
A ty v tom určitě vidíš rozdíl, že jo? Ironicky zaútočil na Naruta, který se jen zasmál.
Jo vidím, tak polez.
Ještě chvíli budeš pokračovat v takovémhle způsobu mluvy a přísahám, že tě zaživa vycpu!
Hi hi, se těším.
Kolem Naruta se objevila rudá čakra a jeho tělo nabylo podoby Kyuubiho. Napřáhl všech svých devět osaců k průrvě ve skále a začal vyndávat kameny po hroudách ven. Za pár minut se dostali až do hlavní síně, kde se před tím nacházeli a nyní si prohlíželi místa kolem zdí. Nános kamenů ve středu místnosti jim znepříjemňoval pohyb.
Naruto s napřaženou rukou dopředu pokračoval stále přitlačen ke zdi, až jeho ruka sklouzla do prázdna.
„Hej lidi pojďte sem, našel jsem pokráčko.“ Všichni vešli do úzké chodby vedoucí do tmy.
„Naruto –“
„Jasně jdu na to!“ opět se kolem něj ovinula zářivá čakra dodávající ponurému místu jas. Nacházeli se v úzké cestě vedoucí jižní částí skály. Na cestě poseté kameny a pískem se nacházely stopy vedoucí na opačnou stranu.
„Zdá se, že někde tady jsme byli se Sakurou zavření.“ Protrhl ticho Narutův hlas, když kráčeli stísněnou chodbou bez dýchatelného vzduchu.
„Počkej Naruto.“ Ozval se vůdcův hlas a všichni se zastavili. Stáli vedle kovových dveří, které již Sakura s Narutem spatřili, ale věděli, že uvnitř se nic nenachází.
Růžovláska zabrala, a dveře s vrzáním zůstali stát na místě. Uklidnila se a se zavřenýma očima pozvedla pravou ruku. Po chvíli je otevřela a do přesného středu dveří udeřila plnou silou. Tlak se rozložil rovnoměrně do všech míst a vchod se pomalu rozpadl.
Pouze nakoukla dovnitř, aby si ověřila to, co již věděla: „Nic zde není, jdeme dál.“ Kakashi se pro kontrolu přesvědčil a poté se vydali do zazších míst chodby.
„Další místnost!“ vyštěkl náhle Narutův hlas do vzduchu a Sakura nadskočila metr nad zem, kde se bouchla o strop chodby.
„To si myslíš, že jsme slepí! Dyť mi ty dveře vidíme, jsou přímo před náma, šanaró!“ soptila a její slova se odrážela od kamenných zdí. Zlost si nyní vybila na vstupních dveřích, které se rozletěly na atomové částečky.
„Em, tyhle dveře nebylo zapotřebí rozbít, ale to je teď jedno.“ Vůdce předešel dvojici a rozhlédl se po místnosti.
Temnota s malým nádechem světla z kyuubiho čakry mu moc nenapověděla, proto strhl Naruta dovnitř a posvítil si na okolí. Spatřil tři postele, rozložené podle možností co nejdál od sebe. Na protilehlé zdi se rozkládala mapa okolí spolu s mapou největších zemí a jejich vesnic. Pod mapou se nacházel stolek s pár šuplíky, pery, papíry a vrstvou prachu.
Přešel blíž a prohlížel si každý šuplík zvlášť. Zastavil se u druhého, kde se v zadní části rýsoval malý nezaprášený deník. Vytáhl jej a otočil na první stránku.
„To snad ne!“

Poznámky: 

Další dílek je tady, snad se líbí nemám k tomu co říct, jen snad že vás nechci zklamat, tak pište komentíky a bodujte :)