Ty podvazky ti seknou, kámo! 10

Kapitola X - Korálky a smsky

...

Čekali jste něco chytrého, co? SMŮLA!

„Pindík.“

Padaly vločky. Stmívalo se. Kolem projela motorka. Mrzlo, až praštělo. Svět se zastavil.

„Prosím, neopakuj to,“ zamumlala Hinata nyní rudá až za ušima.

„Takže já jsem podle tebe pindík.“

Považujeme za nutné zmínit fakt, že Gaarův obličej se co do rudosti od Hinatina nijak nelišil.

„Přestaň!“

„Omlouvám se, ale...“ Zmateně rozhodil rukama. „Jak?“

Několik vteřin ticha a pak-

„Nejsem idiot!“

„To jsem ani neřekl!“

„Mám oči a- a-!“

„A?“

„A Neji neumí lhát!“

„Cože?“

„Neji neumí lhát,“ zopakovala tišeji. „Vím to od první chvíle. Proboha, přijeli jste v ten samý den a bydlíte ve stejném pokoji. Neji se mi snažil namluvit, že se ke mně nepřestěhuje, protože se chce učit od vás. Ani se od vás nehnul. Na tělocvik se převlékáte na záchodě. Jste tajnůstkářští. Dost mě urazil, když si myslel, že mu skočím na takovou hloupost.“

„Takže... Neji?“ Gaara se uchechtl. „A to mi, pokrytec, pořád opakuje, ať se neprozradím! To si sežere, k*etén.“ Sotva vypustil z úst hanlivé označení před sestřenicí terče svého hněvu, zarazil se, zděsil a nabyl o několik odstínů sytější červené. Hinata kupodivu nadávku přešla bez povšimnutí.

„Taky zapomněl na to, že se zajímám o literaturu... Věděla jsem, že jsem na vaše jména už někde narazila... Nebyla jsem si jistá, dokud jsem nenašla Tisíc květů sakury v naší knihovně.“

„Oh.“

Uplynulo několik minut plných trapného ticha.

„Jaké je tvé skutečné jméno?“

„Gch...“

Neexistovala lepší příležitost pro ztrátu hlasu.

„Co?“

„Gchhr!“

„Nerozumím... Je ti dobře? Jsi celá... celý modrý.“

Zhluboka se nadechl.

„Gaara!“

Proč proboha pištěl?

* * *

S blížícím se plesem narůstalo ve společenské místnosti dusno. Dívky se stávaly nervóznějšími a nesnesitelnějšími. Jedna druhou se snažily trumfnout v kreativitě, která se ale bohužel pod nátlakem odmítala dostavit. Amatérské šičky si zoufale rvaly vlasy, zatímco Tenten, členka Anti Sasuke Fan Klubu házela šipky na terč, který představovala kartonová podobizna Sasukeho coby Ninja Mstitele v životní velikosti.

„Chachá! Padesát bodů!“

Za padesát bodů bylo Sasukeho levé oko. Zásah do pravého si vysloužil bodů šedesát, jelikož se oko skrývalo za rozcuchanou černou ofinou.

Neji se musel pozastavit nad tím, jaké šílenství kolem sebe Uchiha šířil. Lidé ho buď fanaticky milovali či (ještě fanatičtěji) nenáviděli. Tenten nepatřila ani k fanynkám Sasukeho, ani k zarputilým haterům. Prostě měla ráda netradiční variace na klasické hospodské šipky. Prosté. To ale nic neměnilo na faktu, že tahle verze byla neuvěřitelně morbidní.

„Bratránek povídal, že s nimi chodí do školy i Sasuke,“ ozvala se Karin, zatímco přišívala knoflíky k surrealistické kreaci ze svítivě oranžové organzy.

„Jaký bratránek?“ chtěl vědět Sasuke.

„Přece Naruto. Říkala jsem vám, že je to můj bratránek. Přijede na ples. Vy si taky nic nikdy nepamatujete. No, to je jedno... On je to stejně strašnej debil... A určitě kecá. Pokaždé, když jsem po něm chtěla číslo na Sasukeho, tak se mi snažil namluvit, že mu Sasuke odmítá na sebe dát kontakt, že ho prej nesnáší. Pfff.... Vždyť spolu hráli v Ninja Mstiteli. Měli by být přátelé na život a na smrt!“

Neji a Sasuke si vyměnili dlouhé pohledy. Naruto rozhodně nelhal.

„Myslím, že si Sasukeho poněkud idealizuješ,“ řekl Neji opatrně. „Co si ho pamatuji ze základky já, byl to arogantní, sebestředný prevít, který by 'gentleman' hledal ve slovníku cizích slov.“

„Takže je to...“ vzdychla Karin.

„Drsňák!“ dokončila Sakura zálibně.

Sasukeho pohled sliboval ostré a špičaté věci.

„A navíc, nikdy neprojevoval zájem o děvčata... Jestli víte, co tím myslím,“ pokusil se Neji zachránit situaci. Sasuke se zoufale plácl do čela. To si ten pitomec nevšiml zuřivě růžových placek s nápisy Yaoi for life, kterými si Karin a Tayuya ověsily uniformy? Hyuuga právě přilil benzín do ohně, přidal střelný prach, kerosin a na závěr požár monstrózních rozměrů okořenil obohaceným uranem!*

Rozjařené reakce Sasuke Fan Klubu na sebe nedaly dlouho čekat.

„My dva si promluvíme,“ zasyčel Uchiha.

„Omlouvám se, ale jejich... myšlení se vymyká všem zákonům logiky!“ ohradil se Neji šeptem. „Jak jsem mohl tušit, že z toho budou mít radost?!“

„Jsme tu už přes měsíc! Za tu dobu jsi mohl zjistit, že se na fanynky žádná logika nevztahuje!“

V tom okamžiku Sasukemu zavrněl mobil.

* * *

Zíral na malou krabičku už půldruhé hodiny. Byla to krabička velmi nenápadná, což považoval Itachi za velice užitečné, jelikož potřeboval krabičku, kterou by nikoho nenapadlo otevřít. Zachrastil s ní. Předmět uvnitř narážel do plstěných stěn. Spokojeně se usmál a naposledy obmotal krabičku izolepou.

„Á, tak tady jsi,“ ozvalo se za ním. Itachi málem vyskočil leknutím z kůže.

„Miláčku,“ obrátil se k ní s nevinným výrazem. „Ani jsem tě neslyšel vcházet.“

Temari jenom mávla rukou. Tváře a nos měla zčervenalé chladem. Ve vlasech a na kabátě se třpytily sněhové vločky. (V té chvíli si Itachi uvědomil, jak moc je krásná. I s tím zarudlým nosem.) Všiml si dvou obrovských pytlů, které vlekla za sebou. Nelenil, přiskočil a sebral jí je.

„Co to je?“

„Byla jsem pro naše kostýmy na poště.“ Odhodila kabát do křesla.

„Neříkej mi, že ses s nimi vlekla celou cestu...“ zhrozil se Itachi.

„Jela jsem autem.“ Sundala si palčáky. „Nemůžu se dočkat, až tě v tom uvidím.“ Na řadu přišly huňaté vlněné ponožky.

„Oh...“

„Bílé punčocháče! Nevěděla jsem, že jsi do nich takový... fanda.“ Svlékla svetr. „Vždycky se mi líbily tvoje nohy. V těch punčochách budou tvoje lýtka přímo famózní.“ Zasnila se.

„Těší mě, že ti to dělá takovou radost.“ Itachi odložil pytle do rohu a zakřenil se. „Budeš ale muset vydržet až do plesu.“

„Ale já tě v tom chci vidět už teď!“

„Jak jsem říkal – až na plese.“

„Itachi Fugakoviči, vy jste paličatý, jen když se vám to hodí.“

„Culíčku můj blonďatý, trpělivost je klenotem královen a careven.“ Políbil ji na nos. Chtěl ji obejmout, ale vysmekla se mu.

„Smůla! Až po plese!“

„Jsi krutá, Culíčku!“

„Neříkej mi Culíčku!“ Pleskla ho po všetečných rukou. „A neopovažuj se mi tak říkat před bráchou!“

„Zrovna jemu bych mohl taky říkat Culíčku. Gaara-chan je tak roztomilý. Máte to v rodině?“

„Před druhým bratrem a raději budu předstírat, že jsem tu poznámku o Gaarovi neslyšela.“

„Ty máš dva bratry?“ podivil se Itachi. A pak mu svitlo. „No jo, Gaara se o něm zmínil, když jsme ho vyslýchali. Nejmenuje se Karuro?“

„Kankuro. Karura je moje máma.“

„A-aha. Promiň?“

„Vážně, Itachi, jak je možné, že znám jména členů tvojí rodiny, přičemž jsem potkala jenom Sasukeho, a ty si nemůžeš vzpomenout ani na to, že mám dva bratry?!“

„Jak se mohu bránit? Miluješ nedokonalého muže.“

„Pch.“

„Moment,“ zarazil se Itachi. „Říkala jsi, ať ti tak neříkám před Kankurem... Tím chceš říct, že mě čeká schůzka s tvojí rodinou?“

„Ne, to ne.“ Temari se posadila do lenošky. „Kankuro učí na té herecké škole-“

„Na té škole, kam chodí Sasuke, tvůj brácha a ten Hyuuga?“

„Jo.“

„Mluvíme o té herecké škole, která k nám pošle svoje studenty na ples?“

„Jo.“

„Takže tvůj brácha je kolega!“ rozzářil se Itachi. „Kolik mu je?“

„Je o rok a půl mladší než já. A počkej, nech mě mluvit. Přijede na ples. Seznámím vás dva. Jenom tě musím varovat... Já vím, že tě hned tak něco nevyvede z míry...“

„Ale?“

„Hmm... Jak ti to přiblížit...“ Klepala si prstem na bradu, což dělala vždycky, když byla nervózní. „Řekněme, že Kankuro má velice široké srdce...“

„A?“

„Velice. Široké. Srdce.“

„Nechápu.“

„Ach jo. Nejspíš po tobě vyjede. Bude s tebou flirtovat. Skládat komplimenty na tvé úžasně hebké vlasy – mimochodem, dneska je máš mimořádně hladké. Prosím, nevyděs se. Cílem jeho náklonnosti je celé lidstvo. Bez výjimky.“ Zarazila se. „Až na nezletilé. Ty nesnáší z celého srdce.“

„Oh.“

„Jestli se budeš cítit, že v tobě... vyvolává odezvy, nemusíš se bát o svou orientaci. Kankuro má tenhle efekt na všechny kolem sebe.“

„Oh.“

„Opakuješ se.“

„Jenom, abychom předešli dalším překvapením... Máte v rodině ještě další podobně zajímavé lidi?“

„Definuj 'zajímavý'.“

* * *

Těším se na tebe, miláčku, kvítečku můj...

„Který úchyl ti proboha posílá takové prasárny?“ zděsil se Neji, který četl Sasukemu přes rameno.

Jak mladíci záhy zjistili, Karin měla mimořádně citlivý sluch.

„Setsuko dostala čuňáckou zprávu?! UKAŽ!“ S hbitostí konkurující černé mambě vytrhla Uchihovi mobil ze sevření. Ten se sice po dívce ohnal, jenže to ho k zemi zezadu zákeřně srazila Ino. Karui nelenila a zalehla mu nohy, aby nemohl vstát.

„Nestůj tam jako tvrdý y a laskavě mi pomoz!“ zavrčel Sasuke. Neji měl ale morální problém s bitím děvčat, takže Sasuke zůstal uvězněn mezi hebkými dívčími těly.

Zatím Karin vyskočila na pohovku, zaujala řečnickou pózu a začala předčítat. V Sasukem by se krve nedořezal.

„Těším se na Tebe, miláčku, kvítečku můj. Spěchám k Tobě s tlukoucím srdcem a s touhou spalující mé slabiny jako bílý, žhavý oheň... Již brzy se setkáme. Musím myslet na to, jak z Tebe servu šaty, které urážlivě skrývají Tvou spanilou dokonalost... Zulíbám celičkou Tvou ladnou šíji-“ Zde se Karin odmlčela a přeměřila pohledem Sasukeho, který i přes všechny vycpávky a šminky zapadal do kategorie Velmi Mužný. „...Celičkou Tvou ladnou šíji, ramínka, důlek v lokti, něžná zápěstí, křehké prstíčky. Chci vdechnout vůni Tvých vlasů, ochutnat sladkost Tvých medových úst...“

Karin by za svůj výkon zasloužila Oskara. A taky gilotinu. Sasuke ji vykuchá. Pomalu. Pokusil se zvednout, ale společná váha Ino a Karui jej zatlačila zpátky k zemi.

Ino – zdálo se mu to, nebo na něm opravdu ležela tak, že se tiskla prsy k jeho zádům?

„Stačí mi jediná myšlenka na Tebe, jediný obraz v mé paměti mihotavý jako motýl bělásek, a krokus mé touhy se dere z temnot vlhké hlíny vzhůru za svým sluncem, za Tebou.“ Karin zírala na ukořistěný mobil, rudá jako uvařený rak. „Vím, že mě přivítáš, sladce a teple. Dovol mi vnořit se do ohně mezi Tvými stehny...“

Ze Sasukeho hrdla se vydralo tiché zachrčení.

Ino i Karui se svíjely smíchy, ale jejich posměch nebyl tím, co právě zaměstnávalo Sasukeho mysl. Jejich těla – tak lajdácky a nevinně dotýkající se jeho ramen a stehen! – v něm vyvolávala nemile milé odezvy... Krokus. Zajímavý způsob jak nazvat jeho Velký Problém.

Dva měsíce. Dva zatracené měsíce, kdy se mu dařilo udržet vlastní libido na uzdě – koneckonců, Tsunade jim hrozila odstřihnutím od budoucích generací, jestli jejich zraky ulpí na děvčatech ve jiném než platonickém duchu, tedy ne že by Sasuke považoval pubertální žáby za přitažlivé – se ocitly v trapu.

Pro zachování dekora se přestal vzpírat a vrhl zoufalý pohled směrem k Nejimu.

Neji nechápavě pozvedl obočí.

Sasuke se uchýlil k výmluvnému gestu, kdy napřímil prst v nezaměnitelném úhlu.

Neji zaklel.

V té chvíli se rozlétly dveře dokořán.

* * *

Do hospody kousek od kolejí konzervatoře od nepaměti docházeli jak studenti tak i vyučující. V zakouřeném prostředí plném všelijakých flaštiček se stíraly rozdíly mezi lidmi a leckterý zděšený student teprve zde zjistil, že ta sadistická bestie, která ho potřetí vyhodila od zkoušky hanobíce přitom evoluci, která vyvrcholila v takovém nepodarku, je vlastně v jádru velmi laskavý člověk s citlivým humorem.

Kankura by jen málokdo nazval laskavým a jeho humor se nacházel daleko za hranicí stanovenou ženevskou konvencí. V této chvíli upíjel z půllitru dobře chlazeného piva.

Vedle něj seděl rozjařený Deidara, plavé vlasy rozprostřené po ramenou. Veškerá jeho pozornost se upínala k malému předmětu elektronické povahy.

„Kankuro-sensei,“ hlesl mladík, „vy jste fenomén.“

„Já vím, že jsem. Jiraiya je ve srovnání se mnou rdící se neviňátko,“ zazubil se učitel. „Hlavně mu nezapomeň napsat večer, jak slaďounké mu přeješ sny.“

* * *

„MÁME NÁPAD!“

Gaarovo zvolání nevyvolalo ve společenské místnosti takové ovace, jaké očekával. Popravdě, nevyvolalo to ovace žádné. Místo toho vstoupil spolu s Hinatou do prostoru, který připomínal spíše kráter po výbuchu Ivana** než místo určené pro socializaci studentek. Kromě hadrů a stužek se tu po zemi povaloval i Sasuke, jehož tvář se znepokojivě podobala ježíkovi hlubokomořskému.*** Na Uchihovi se v kompromitujících pozicích nacházely Ino s Karui. Nad nimi stál Neji se zoufale bezradným výrazem a marně se je pokusil odstrčit. Tenten se svíjela na zemi smíchy a objímala přitom kartonového Sasukeho. Sakura a Tayuya div neplakaly a držely se za břicho.

Vrcholem katastrofického zjevení byla Karin tyčící se na gauči a se Sasukeho mobilem v rukou.

Za Gaarou se ozvalo šokované zalapání po dechu. Ohlédl se. Hinata těkala vytřeštěnýma očima mezi Sasukem na zemi a Sasukem z kartonu. Gaara přímo viděl zběsile rotující ozubená kolečka v její hlavě. Když se setkali pohledem, nepatrně přikývl.

V té chvíli se hystericky rozchechtala i Hinata.

„Co se tu děje?“ zeptal se konečně.

„Gira-sempai!“ zajásaly Matsuri se Sari a už se k němu hrnuly jako hladová štěňata. „Setsuko-sempai dostala svou první milostnou zprávu! Ten její obdivovatel je takový romantik! Karin-sempai nám právě přečetla tu úžasnou smsku-“

„Počkej, počkej... Cože?!“

Karin ochotně přečetla celou zprávu od začátku.

„...Dovol mi vnořit se do ohně mezi Tvými stehny a zakusit Tvou nevinnost. Žárlím na látku Tvých šatů, že se Tě smí dotýkat tam, kam mně jsi dosud přístup zapověděla. Zoufale se těším na den, kdy se opět setkáme, má lásko. Již brzy na shledanou,“dokončila Karin dramatický přednes.

Z Hinaty zbylo jen dusící se uhihňané klubíčko v rohu. Sasukeho výraz se dal popsat pouze jako katatonický. Zavrtal se mrtvýma očima do Gaarových.

A pak si Gaara všiml zvednutého Sasukeho ukazováčku.

Do háje zeleného...

Křivě zvednutý ukazováček v tomto úhlu znamenal jediné. Rudý Kód. SOS. Mayday. Bylo to volání o pomoc v situaci, kterou mohl zažít jedině muž. Ani Ino ani Karui očividně neměly potuchy, co se děje s jejich "spolužačkou".

Což by vysvětlovalo Nejiho bezradnost a neumělé pokusy o vyhnání děvčat ze Sasukeho nohou a zad. Na to, jak často se Neji uchyloval k bezmeznému násilí na jeho osobě, byl Hyuuga proti dívkám až směšně bezbranný.

Gaara by kamarádovi pomohl. Opravdu. Ale jak?

Jistá možnost by se našla, ale... Gaara se ohlédl po Hinatě. Před ní? Nikdy!

Hinata se usmívala jako sluníčko.

Neji opatrně kopl do Karui.

Karui ho popadla za kotník a zatáhla.

Ino se pohodlně rozvalila na Sasukem.

Sasuke zaskučel.

Odpusť mi, Hinato!

„SETSUKO-CHAAAAAAAAAN!“ Zoufalá situace vyžadovala zoufalá řešení. „TAK Z TEBE UŽ JE VELKÁ HOLKA! KDO JE TEN ŠŤASTNÝ? KDO?!“

Gaara skočil.

Ino a Karin se stihly odkutálet na stranu jen v posledním zlomku vteřiny. Nikdo nestál o to, aby z něj udělal bláznivý Sabaku mastný flek. Nikdo, kromě Uchihy.

„JAU!“ zařval Sasuke, když mu na záda dopadlo půl metráku živé váhy v kraječkách. „SLEZ ZE MĚ, TY DEB*LE!“

„Setsuko má kluuukaaa!“ zatrylkoval Gaara škádlivě. A začal ho lechtat.

* * *

Kdybyste se Sasukeho zeptali před hodinou, jestli bude někdy vděčný za sexuální harašení od Gaary, pravděpodobně by vám doporučil návštěvu nejbližšího psychiatrického oddělení.

A přesto, všetečné prsty a doteky jeho zrzavého kamaráda působily na Uchihovo libido velice tlumivě, což mu nyní přišlo náramně vhod. Skoro se mu chtělo brečet, jak rychle Sabaku účinkoval.

Přetočil se na záda. Svrhl by tak ze sebe Gaaru, kdyby se ho ten zmetek nedržel jako klíště a neposadil se mu pohodlně na břiše.

Sabaku vyšpulil červené rtíky.

Já ho zabiju, pomyslel si toho dne už posedmé Sasuke a vůbec si neuvědomil, jak moc se tím podobá své postavě z Ninja Mstitele.

„Tak jak jsi ho okouzlila, no? Co jste už spolu prováděli? Ty se nezdáš, Setsuko-chan, ale uvnitř tebe se skrývá tygřice-“

„Už to není vtipný.“

„Ale mně to vtipný připadá.“ Vyplázl jazyk.

„Už to není... vtipný.“

„Oh...“ Podle Gaarova výrazu mu konečně došlo, že jeho intervence již nadále není nutná ani vítaná. „Takže... Cože jsem to chtěla... MÁME NÁPAD!“

* * *

O něco později, když Hinata donutila Karin vrátit Sasukemu mobil („Jestli jí to hned nevrátíš, budu brečet a Setsuko-chan bude taky brečet a to bys přeci nedopustila!“), doprovodila dívka trojici chlapců až do jejich pokoje. Neji se zatvářil jako kakabus, když ji Gaara vtáhl dovnitř, ale rozhodl se, že ho za dnešní divadlo a záchranu Sasukeho nechá žít. Hinata se zahihňala a posadila se na zem. Gaara vedle ní. Oba se vesele křenili od ucha k uchu.

„Jak jsme říkali...“

„...Máme nápad...“

„...A potřebujeme s ním...“

„...Píchnout.“

Neji zúžil oči. Tohle se mu nelíbilo. Založil ruce v bok – vždy si dával záležet na tom, aby používal femininní gesta, kdykoli se ocitl ve společnosti Hinaty a dalšího z mladíků. Jeho sestřenka byla tak nevinná, nikdy by ho nepodezřívala ze lži, ale Neji raději neriskoval.

„Jaký nápad?“ zeptal se a snažil se přitom udržet pod kontrolou krvelačnost ve svém hlase. Koneckonců, Gaara seděl vedle ní tak blízko, že se skoro dotýkali rameny! Sasuke za ním se ošil pod náporem sálajícího Nejiho hněvu.

„Já a Hinata jdeme spolu na ples, máme společný kostým.“ Gaarův švitořivý soprán lezl Nejimu na nervy. „Šaty ušijeme bez problémů... Jediné, s čím potřebujeme od vás pomoc, jsou helmy a štíty.“

„Trhněte si nohou,“ zabručel Sasuke dřív, než stačil Neji explodovat nad skutečností, že Gaara bude doprovázet jeho sestřenku na ples.

Hinata a Gaara si vyměnili pohledy. Pak se obrátili k Sasukemu a zakřenili se.

„Víš,“ začala Hinata hláskem nebezpečně sladkým, „nechtěla jsem se uchylovat k vydírání, ale věř mi, že nejsi v pozici, kdy bys mě mohl posílat 'do háje', Sasuke.“

* * *

Hodiny ukazovaly půl jedenácté. Sasori si protřel unavené oči. Šil se s tím zatraceným kostýmem už tři dny! Zítra ho už musí mít hotový. Proč si proboha Kankuro vzal do hlavy, že korálky a flitry jsou neodmyslitelnou součástí balonového rukávu, Sasori netušil. Už se raději vůbec nad ničím nepodivoval. Jenom si tu seděl, krčil se, slepnul při světle lampičky a přišíval štrasové kamínky.

Kankurova bláznivá kreativita ho vždy fascinovala. Vážně. Víc než jeho sklon nosit kabuki líčení, když měl zrovna pochůzky po úřadech. Fascinovala jej víc než jeho podivný humor, než jeho okouzlující komplimenty okořeněné ironií.

Sasori by ovšem uvítal, kdyby se nestával tak častou obětí právě oné kreativity, kterou tak obdivoval. Kankuro přicházel s úžasnými nápady, s geniálními nápady... A pak je všechny hodil Sasorimu na krk.

Vyjekl. Píchl se jehlou do prstu. Honem pryč od kostýmu, než ho zadělá krví.

Zatímco si cumlal ukazováček, kriticky přeměřil kostým před sebou. Pokusil se v tom představit si Kankura. Rozbušilo se mu srdce. Proboha.

Sasori věděl přesně, co se stane s kostýmem, až se po plese vrátí. Naprosto. Přesně.

Zahihňal se.

* * *

Přibližně v tu samou dobu proklínal Sasuke všechny Sabaku a všechny Hyuugy, co znal.

„Tvoje sestřenka je bestie,“ oznámil Nejimu, toho večera již podvacáté.

„Hmpfr,“ odvětil Hyuuga, zatímco nanášel třetí vrstvu metalické barvy na kožený korzet, který Hinata vyhrabala bůhvíodkud. Výsledek měl vypadat jako kyrys. Sasuke právě zápolil s rohatou helmou.

Vařila se v něm krev, kdykoli si vybavil tu chvíli, kdy se na něj Hinata usmála...

* * *

„Víš, nechtěla jsem se uchylovat k vydírání, ale věř mi, že nejsi v pozici, kdy bys mě mohl posílat 'do háje', Sasuke.“

Ticho.

„Setsuko.“

„Sasuke.“

Než se Gaara nadál, už ho držel Neji za krk a Sasuke se napřahoval k ráně.

„Ty haj*le zrzavej, musel jsi jí to vyzvonit?!“

„Gaara mi nic prozrazovat nemusel,“ přerušila je Hinata. „To jste si opravdu mysleli, že vám skočím na takovou pitomost? Neji?“

Sasuke udělal tu chybu, že se po ní ohlédl.

Jestli Nejiho Vražedný pohled připomínal ostře nabroušené sekery, Hinatin Vražedný pohled dosahoval úrovně zbraní zakázaných OSN.

„Teď se hezky vy dva uklidníte, nebo hned půjdu a řeknu jisté osobě, co jste zač.“

„Ale Tsunade o nás ví,“ odfrkl Sasuke, pevně přesvědčený, že jí právě vyfoukl všechna esa.

Hinata se usmála.

„Já ale nemyslela Tsunade.“

Její oči stále připomínaly dělové hlavně.

„Karin-chan bude mít takovou radost, až zjistí, že její idol s ní chodí do školy...“

* * *

Sasuke prohrál. Hinata ho držela ve své malé hrstičce a mávala s ním nad obrovským kotlem plného klokotajícího oleje. Byl jí vydán napospas. Jediná věc, co ho mohla v té chvíli utěšit, byl fakt, že Hinata nepatřila mezi jeho fanynky a proto po něm za své mlčení nevyžadovala nic víc než otrockou práci na kostýmu. To a nemlácení Gaary.

Doposud si myslel, že Kankuro nemá v manipulátorství konkurenci. Jak hluboce se mýlil!

Neji nevypadal, že by ho jejich tristní situace nějak výrazně překvapovala. Zuřil, to ano, ale nedivil se.

„Upřímně, spíš mě zaráželo, jak dlouho nám to u ní procházelo,“ řekl druhého dne, když už se uklidnil. „Hinata... umí být... dost...“

„Zákeřná?“

„Chtěl jsem říct 'nekompromisní'.“

„Oh.“

* * *

Ráno. Vlakové nádraží.

„Máte všechno?“

„Ano.“

„Kostýmy?“

„Ano.“

„Šaty na převlečení?“

„Ano.“

„Čisté spodky?“

„Ano!“

„Svačinu?“

Shikamaru obrátil oči v sloup.

„Nic jsme si nezapomněli, Kankuro-sensei. Už nás takhle kontrolujete popáté. Jste horší jak moje máma!“

„Na někoho s dlouhými vlasy jsi nějak drzý. Abych tě ještě neobsadil jako Setsuko.“

„A nechat Sasukeho na pokoji?“ Někdo vzadu se zasmál. „Vy, Kankuro-sensei?“

„Hm... Máš pravdu,“ zazubil se Kankuro. „Tak pojďte, děti. Hezky do dvojic za ručičky a směle kupředu!“
_______
* Obohacený uran sice nehoří, ale Sasuke kladl důraz spíše na apokalyptickou atmosféru než na fakta.
* * Ivan se přezdívalo termonukleární bombě Car, kterou vytvořilo SSSR za dob studené války. Podívejte se na Wikipedii, jak velké bum! dokázal Ivánek udělat nad Novou zemí. Moc velké. Moc moc moc velké.
* * * Ježík hlubokomořský = nafukovací ryba.