Hokageho syn ep. 24

Nastala noc. A pěkně chladná, jenže pořád lepší putovat v zimě, než ve smažícím horku. Ano, tým se opět vydal na cestu.
„Senseii, proč jdeme zrovna v noci?“ Drkotala Sakura zuby.
„Usmaženej mozek, nebo chřipka? Chřipka se dá vyléčit.“ Odpověděl Tanma a další zkouška ve tvaru jeskyně byla před nimi.
„Zkouška tvořivosti. Saii, jdeš do toho?“ Zeptal se Tanma svého společníka.
„Drobnější otázka. Proč já?“ Zeptal se Sai falešně, ale něco takového chtěl zkusit.
„Ty se ještě ptáš?“ Přitvrdil Tanma a už bral Saie za límec do jeskyně. Společně museli zjistit význam nějakých obrázků. Proto Tanma vzal Saie.
„Kreslí si jako Da Vinci, fantazie a tvořivosti má tři ř**ě a ještě se mě ptá proč.“ Pomyslel si Tanma, zatímco se skláněl pro talisman.
„Spokojený?“ Zeptal se Sai, když se Tanma zvedl a uložil talisman.
„Chceš bídu teď, nebo se bez ní obejdeš na příště?“ Sai sice nechápal význam Tanmovy ‚bídy‘, tak radši zavrtěl hlavou. A ani se mu nedivím, rande s Tanmovou pěstí nechce nikdo. Společně vyšli ven, Sasuke nahlásil další lokaci a mohlo se jít dál. A pomaličku svítalo.
„Další zkouška na dohled. Zlatej, asi si na chvilku dáme oddech. Je to na tobě.“ Ozval se Kiro a jeho společníci mu uznali za pravdu.
„Jako vždycky.“ Povzdechl si Tanma a šel plnit další zkoušku. Kiro utvořil kamenný oblouk, aspoň nějaké stinné místo. Tanma vešel do jeskyně, nějakou chvilku pokračoval chodbou, pak ale dorazil do místnosti, kde byl připraven stolek a na něm rozložená partička Shogi.
„Strategie. Nedivím se.“ Řekl si Tanma pod vousy a ze zdi vyšel divný přízrak.
„Zdravím, poutníku.“ Promluvil přízrak a nabral na sebe podobu.
„No potěš! To budu muset hrát s rádoby Shikamarem?“ Pomyslel si Tanma a přízrak se usadil ke stolku.
„Abys mohl projít, musíš mě porazit.“ Řekl opět přízrak a Tanma si taky přisedl. Začala první hra, ze které Tanma vyšel jako poražený.
„Smůla. Další kolo?“ Tanma přikývl. Nemohl se vzdát. Ne teď, když už jsou tak blízko. Odehrály se další hry, kdy Tanma musel zjistit, jak na to. Právě skončila asi šestá.
„Chceš ještě?“ Zeptal se přízrak. Tanma si jen sundal čelenku a zapálil si.
„Že váháš!“ Přišla odpověď.
„Máš odvahu. A odhodlání. To se musí nechat.“ Uznal přízrak a opět se s Tanmou dal do hry. To už Tanma něco vymyslel, povedlo se mu přijít na správný postup. A zrovna byl na řadě.
„A je to tu.“ Pomyslel si Tanma a vzal jednu figurku do ruky. Přízrak se na něj podíval a Tanma se podíval přízraku tam, kde tušil oči.
„Hra skončila.“ Pousmál se Tanma a přiložil svoji figurku před Krále.
„Šachmat!“ Zakončil Tanma a nedopalek letěl vzduchem. Skutečně vyhrál.
„Jak?“ Nechápal přízrak.
„Snadno. I ten nejzkušenější protivník dělá chyby. Ty já vyhledávám a snažím se je využít proti němu. Ne zrovna nejlepší strategie, ale přizpůsobivost se taky počítá, ne?“ Zakončil Tanma otázkou.
„Dobře provedené. Máš svou vlastní mapu k vítězství. Můžeš projít dál, Zlatý Orle.“ Uznal přízrak a rozplynul se, stejně tak i stolek.
„Tak tohle bylo divný.“ Musel uznat Tanma, ale mohl převzít talisman.
Venku už zase pařilo slunko. Ale ne tak intenzivně, jako minulý den.
„Bože, to je vedro!“ Stěžoval si Kiro.
„Nehudruj! Tanma už jde.“ Informoval ho Sasuke a měl pravdu. Tanma skutečně vycházel ven.
„Je to naše. A neptejte se mě, jak se mi to povedlo. Možná, že vám to povím po cestě. Kudy dál, Sasí?“ Obrátil se Tanma na mapaře.
„Fjůů, celkem dálka.“ Vypískl Sasuke a ukázal Tanmovi.
„Tak to abychom vyrazili.“ Zavelel Tanma a tým vyrazil. Chrám našli po úctyhodné době, vysoká budova tyčící se nad dunami.
„Jsme blízko ke konci, že Niisan?“ Zeptal se Naru.
„Tak jdeme, ne?“ Pobídl Tanma svůj tým a společně vyšli do chrámu.
„Mapa k vítězství?“ Nechápal Sasuke.
„To už jsem slyšel od toho podivína. Strategie.“ Odpověděl Tanma a přiložil patřičný talisman. Ten zmizel a otevřely se dveře. Tanma musel ještě vypustit světlo.
„Pýcha umělců. Někdo nějaké návrhy?“ Podíval se Tanma po svém týmu. Nikdo nečekal, že se Sai chopí slova.
„Tvořivost.“ Tanma přiložil talisman a další dveře se otevřely. Všichni děkovali Tanmovi za světlo, protože čím hlouběji šli, tím byla větší tma.
„Jeden za všechny. Zlatej, hoď mi Jednotu!“ Zahulákal Kiro a úspěšně chytil talisman. Dveře se otevřely, Tanmovi se navrátil talisman a zbývala poslední hádanka.
„Designy strategie. A sakra! To je dobrá blbost.“ Zanadávala Saky. Tanma vypadal, že nad něčím přemýšlí a mrknul se do brašny. Vždyť mají ještě jeden talisman. Osud.
„Je to něco, co je vždycky sv*ně. Osud.“ Řekl Tanma, přiložil talisman a dveře se otevřely. Tým konečně mohl projít dál, jenže Tanma měl menší potíže s nacpáním hnědého krystalu k dalším do malé brašny.
„Lidi, připomeňte mi, ať na příště koupím větší brašnu.“ Oznámil Tanma, zatímco s týmem vycházel ven. Sotva vyšli ven z chrámu(a chrám vydal svůj pověstný paprsek energie), něco obřího se před nimi zvedlo z písku.
„Zlatej, pověz, když už jseš takovej znalec. Co je horší? Obyčejnej hmyz, pavouk, nebo štír?“ Zeptal se Kiro, když sledoval, jak se obří štír vyhrabal z písku.
„Rozhodně vše, co jsi jmenoval. Pryč!“ Zakřičel Tanma, když štír zvedl hlavu a zaměřil se na tým. Kiro se Saiem uskočili na štírovou pravou stranu, Sasuke a Sakura na levou, Naruto se po zadku svezl pod ním a Tanma bez problému přeskočil. Jen taktak se vyhl štírovu ocasu s jedem.
„Tak, a co teď?“ Zeptal se Kiro když po kolenech prosvištěl pod štírovým klepetem.
„Tohle bude tuhý!“ Uznal Sasuke.
„Má ten štír někde oči?“ Zeptal se Sai. Jenže Tanma byl duchem mimo. Náhle se udělalo puff a Tanma držel v ruce tři meče. Ty hodil svým právoplatným majitelům. Sakura si natáhla rukavice a Kiro obalil ruce kameny.
„Saii, těžko říct. Drž se vzadu, jakmile zjistíme jeho slabiny, dám ti vědět.“ Poradil Tanma a vytasil. Na jeho meči, stejně jako na jeho čelence už byly drobné praskliny.
„Snad to můj meč přežije.“ Pomyslel si Tanma a nasměroval hrot na štíra, který se chystal k výpadu. Tanma si všiml, že Kiro chybí. A zrovna, když se štír chystal k výpadu, něco stejně velkého jako on taky vyletělo z písku a převrhlo štíra na záda.
„Kiro!“ Ozval se Sasuke, který svého přítele poznal.
„Jděte! Já ho zvládnu!“ Zahřímal Kiro, který se kompletně obalil kameny a jeho tělo nabralo obřích rozměrů.
„Že ho tu nenecháme, Senseii?“ Zeptala se Sakura.
„A co jsme? Padavky? Jdeme na to!“ Odpověděl Tanma a se zbytkem týmu se vydal proti štírovi. Ale ten si jich všiml a z ocasu na ně vystřelil silný proud jedu. Kiro si jich taky všiml a postavil se jedu do cesty. Ale koupil to plnou silou a jeho normální tělo se proletělo několik metrů dál.
„Sakra! Vypadá to, že je to jed a kyselina v jednom!“ Pronesl slabě Kiro, zatímco se zastavil o dunu.
„Tank je dole!“ Zakřičel Naruto.
„Vím! Jděte ho zkontrolovat! Já si ho vezmu na starost!“ Zavelel Tanma a postavil se čelem proti štírovi.
„Tak pojď!“ Vyzval ho Tanma, když štír zaměřil svůj pohled na Tanmu. To zjevně neměl dělat, štír hned vystartoval ocasem do útoku. Dva útoky Tanma v klidu vykryl mečem, bohužel při třetím zásahu meč rupnul a byl na maděru.
„Sakra!“ Zaklel Tanma a už letěl pěknou vzdálenost, protože štír pohnul pravým klepetem a Tanma to schytal. Tanmovi nerupnul jen meč, i plech na čelence byl na kousky a potrhaná látka se povalovala kousek od štíra. Sám Tanma se zastavil asi o šestou dunu. Hořce sevřel rukojeť svého pozůstalého meče a s obtížemi se vydal opět čelit štírovi. Štír opět zaútočil jedem, jenže do proudu se vztyčila kamenná zeď. Tanma se rychle díval po majiteli, spatřil Kira, který klečel s dlaněmi na písku.
„Ještě mě neodepisuj, Zlatej.“ Pousmál se bojovně a z kamenné zdi vyletěly hroty. Ale těm se štír zase vyhl, jenže jeden hrot ho škrábl na kloubu ocasu.
„Zlatej, žádný umírání.“ Dodal Kiro, když pomohl Tanmovi na nohy.
„Klid, to ještě v plánu nemám.“ Ujistil ho Tanma a podíval se na štíra, který se zmítal v bolestech.
„Takže ocas je jeho slabinou. Ale taky i nejsilnější zbraní.“ Řekl Tanma a v tom malý, inkoustový pták narazil do štírovy hlavy. Kompletně ho oslepil a Tanma mohl přemýšlet. S Kirovou pomocí, který kameny uvěznil štírovy nohy, mohl přejít do útoku. Kolem štíra začal rotovat vzduch a bral s sebou písek.
„Napadá tě to samé, co mě?“ Zeptal se Sasuke, který už skládal pečetě. Tanma přikývl a zvedl okolo štíra písečné tornádo.
„Písek!“
„A oheň! Živel Oheň: Obří ohnivá koule!“ Sasuke vyplivl oheň rovnou na písečné tornádo a to po chvilce ztvrdlo ve sklo.
„Udělá sklo.“ Zasmál se lehce Tanma.
„Máme hotovo?“ Zeptal se Naru při pohledu na štíra ve skle. Ale to moc nevydrželo, štír se začal uvolňovat. Jedno klepeto, hlava, kousek ocasu.
„Zjevně ne. Niisan, nějaký plán?“ Zeptal se opět Naru. Druhé klepeto, zbytek ocasu, kus těla.
„Zlatej!“ Tanma nereagoval. Za to Kiro se Sakurou jednali rychle. Po Sakuřiném úderu do země Kiro vztyčil další kameny a mířil si s tím na štíra.
„Rasen Shuriken!“ Ozval se nakonec Tanma a Naruto se činil. Už to vypadalo slibně, že technika štíra zasáhne, jenže ten se skrčil a RS mu proletěl nad hlavou.
„Sakra, vedle!“ Zanadával Naru. Jenže to by nebyl Tanma, aby něco neměl v hlavě. RS proletěl za štíra, jenže tam už čekal Tanma a RS chytil. V levačce držel to, co zbylo z jeho meče.
„Za tebou!“ Zakřičel Tanma na štíra a donutil ho se otočit. V tu ránu hodil pozůstatek svého meče a hned po něm RS. Meč mířil štírovi do oka, trefil se. Tanma to měl dobře vymyšlené, RS trefil ocas.
„A můžeme vypadnout!“ Zavelel Tanma, když se objevil u svého týmu. Výbuch RS nabíral na síle a tým se rozhodl, že už budou pokračovat posledním chrámem.
Došli až k oblasti, kde se písek střetával se štěrkem a popelem. A velká sopka se činila nad vším.
„A je to tu. Poslední věc.“ Řekl Sasuke a hned začal zjišťovat další lokaci. Společně došli k další jeskyni(a že jich ještě bude).
„Zkouška povinnosti. Jde někdo se mnou?“ Zeptal se Tanma svého týmu.
„Tentokrát jdu já. Aspoň to zkusím.“ Přihlásila se Sakura a s Tanmou po boku vyšla do jeskyně. Společně procházeli dlouhou chodbou, chabě osvětlenou okolní lávou. Tanma šel v pohodě, ve tváři mu zračilo odhodlání.
„Senseii?“ Obrátila se Sakura na svého mistra, když vedle sebe spatřila podivnou iluzi. Kdy ona a Tanma spolu mají něco víc.
„Ignoruj to. Jsou to jen iluze. Pouhé přízraky. Nenech se ošálit.“ Radil Tanma, iluzí si vůbec nevšímal.
„Proč se to děje?“ Zeptala se opět Sakura a podívala se na další přízrak. Ona a Kiro.
„Ne nadarmo se to jmenuje Zkouška povinnosti. Ověřuje si to tvoji oddanost a odhodlání k tvé práci.“ Mudroval opět Tanma.
„Takže nenechat se ošálit a tohle ignorovat?“
„Přesně tak.“ Usmál se Tanma a už se jim před očima rýsovala silueta podstavce s talismanem.
„A je to naše. Dobrá práce, Saky. Zvládla jsi to.“ Pochválil Tanma svoji studentku a ta se rozpačitě usmála. Talisman skončil v Tanmově kapse od vesty.
„Tak to šlo trošku rychle, ne?“ Zvedl Sasuke jedno obočí.
„Aby tě neubylo. Další zkouška?“ Popíchl ho Kiro a Sasuke tak učinil. A špatné ovzduší a sopečné výpary si braly svou daň.
„Zlatej, v pohodě?“ Zeptal se Kiro, když Tanma propadl šílenému kašli. Sám se později taky rozkašlal.
„No, zjevně jsme zapomněli na respirátory.“ Uznal Tanma, když nabral dech.
„Zatracená síra!“ Stěžoval si i Sai.
„Pojďte, už jsme skoro tam!“ Hnal Sasuke tým dál místo Tanmy. A měl pravdu, jeskyně už byla na dohled.
„Zkouška síly. Bere si to někdo?“ Zeptal se opět Tanma. Nikdo se neměl k odpovědi.
„Sakrá! Neštvěte mě! Ale dobře, Kiro, Saky! Volím vás.“ Rozhodl Tanma.
„Ty nejdeš?“ Podivil se Naru, načež Tanma zakroutil hlavou.
„Ne. Z našeho týmu jsou fyzicky nejsilnější. A to je co říct, zvlášť, když to říkám já.“ Zasmál se lehce Tanma.
„No, bylo by mi ctí, Zlatej. Ale, ty máš větší svaly, než já.“ Trval Kiro na svém.
„To je jenom paráda. Nic víc. Tak jdeš do toho?“
„Tak dobře. Ale na další jdeš taky!“ Přijal Kiro a Tanma se obrátil na Sakuru.
„A co ty?“
„Tak jdu taky.“ Přijala Saky a spolu s Kirem zmizela v hloubi jeskyně, odkud se o chvilku později ozývaly tvrdé rány.
„Mmm, jdou na to po svém.“ Uznal Naru a tým se začal smát. Teda, jen Tanma se Sasukem, Sai zase byl jak kostka ledu. Po zhruba patnácti minutách se Kiro se Sakurou vraceli zpět a Kiro házel Tanmovi talisman síly.
„Celkem sranda. Jdeme dál?“ Zeptal se Kiro a Sasuke nahlížel do mapy.
„No, snad poslední. Celkem daleko, skoro až u sopky.“ Nahlásil Sasuke a tým se chtě nechtě vydal opět do nebezpečného sopečného prostředí. Po zhruba patnácti minutách chůze ve špatných podmínkách byla sopka od týmu zhruba na půl kilometru. Ale jeskyně s další zkouškou blíž.
„Zlatej, víš co jsem říkal?“ Obrátil se Kiro na vůdce.
„Že jdu s tebou. Tak polez, nebo máš strach?“ Opáčil Tanma a společně vešli do jeskyně plnit další zkoušku. Bylo slyšet bublání lávy.
„Nah, tak to se mi nelíbí.“ Utrousil Kiro.
„Padavko. Nic do Zkoušky odvahy.“ Popíchl ho Tanma a podíval se na lávovou řeku. Zbytek týmu seděl u vstupu do jeskyně.
„Jsem zvědavá, s čím se budou muset potýkat.“ Řekla Sakura, skryla zívnutí a opřela se o Sasukeho.
„Kdo ví. Ale vydrž, už to pomalu končí.“ Klidnil ji Naruto.
„Jasně! Pak si můžeš pospávat do aleluja!“ Přidal se Sasuke, načež se Sakura musela lehce zasmát.
Kdesi v Amanaki, přesněji v Kovárně mistra Jinreie seděl sám Jinrei na židli a popíjel jedno lahvové za druhým.
„Už jsou v akci dost dlouho. Snad jsou v pořádku.“ Pomyslel si Jinrei a podíval se z okna. Viděl tři paprsky energie.
„Ale chrámy aktivují. A to je dobře. Toto město pomalu začíná zase ožívat.“ Řekl si Jinrei pod knírem a hned si vzpomněl na Suryu. Vešel k ní do pokoje, stále ležela s vlhkým obkladem na čele. Přiložil jí hřbet ruky na tvář, teplota už byla trošku nižší. Jinrei očekával, že Surya nespokojeně, až podrážděně zamručí, místo toho ale spokojeně zavrněla. To Jinreiovi vykouzlilo na tváři úsměv.
„Bůh ti žehnej, Tanmo.“ Zašeptal Jinrei. Při plnění zkoušky to žilo. Tanma s Kirem se proháněli na něčem, co připomínalo prkna z kamene a hnali se po proudu lávové řeky. Během jízdy se vyhýbali jak občasným výbuchům z lávy, padajícím kamenům ze stropu, ale i občasným kamenům v lávě.
„Teda! Řeknu ti, Zlatej!“ Zakřičel Kiro a hned se vyhl jednomu kameni v řece.
„Že jseš šílenej!“ Dokončil Kiro a musel se vyhnout výbuchu.
„Díky Bohu! Kdybych nebyl, nic bych nedokázal!“ Uznal Tanma a sám se lehce zasmál.
„Kiro, možná jsem šílenej, ale ne blbej!“ Dodal Tanma rychle a přeskočil kámen v proudu.
„Říkám, ne že bych měl v gaťách naděláno, ale tohle už je moooooc!“ Zakřičel Kiro a lávy bylo pomalu víc a víc.
„Že já vůl se do toho nechal ukecat!“ Stěžoval si Kiro dál.
„To ty jsi rozhodl, že na Zkoušku odvahy jdeš se mnou! Kiro!“ Zakřičel Tanma, když Kiro narazil do jednoho kamene a vyletěl. Tanma ho ale stihl zachytit a hodit ho na svůj kus kamene.
„Drž se!“
„A čeho?“ Zeptal se Kiro, když se Tanma předklonil na vyšší rychlost. Zrovna za nimi se zvedla obří vlna.
„Zlatej? Myslím, že máme menší potíže!“ Ozval se Kiro, když se ohlídl.
„Klid! Naše cesta pomalu končí!“ Tanma neztrácel chladnou hlavu a vytočil kus kamene nalevo. A vlna se zrovna zlomila.
„A do vrtule! Olé! Whoo!“ Křičel Tanma nadšeně a uvnitř zlomené vlny se mu povedlo projet celý obvod už tak malého průzoru ve vlně. Pomalu se blížili na pevnou zem. Tanma rychle vyskočil z prkna a ještě stihl Kira čapnout za ruku a vzít ho s sebou.
„To byla jízda! Dal bych druhý kolo!“ Tanma asi našel něco, co ho bude bavit.
„Pokud se chceš nechat zabít.“ Utrousil Kiro a zvedl se.
„Ještě, že jsem nezpanikařil.“ Řekl černovlásek.
„Jasně. Ty jsi ječel jak nadšená fanynka, když se může vyfotit s nějakou celebritou.“ Setřel ho Tanma a sehnul se pro poslední talisman.
„Řekl bych, že se něco otevřelo.“ Řekl Kiro a podíval se na Tanmu pohledem stylu a-nikomu-ani-slovo-hlavně-ne-Uchihovi. A měl pravdu, otevřely se dveře na povrch. Tanma se jal Kirův pokus o výhružný pohled ignorovat a začal šlapat po schodech.
„Měli jste někdo jinej jít se mnou. Byla to sranda.“ Řekl Tanma svému týmu, když se vrátili.
„Až tak? Ten Kirův ječák byl slyšet až sem.“ Zapochyboval Naruto s humorem. A Kiro byl v pytli.
„Každopádně, máme už poslední a čeká nás i poslední chrám. Sasí?“ Obrátil se Tanma na Sasukeho.
„A sakra! Rovnou v sopce.“ Informoval Sasuke.
„No, přežil jsem šílenou jízdu po lávě, tak snad přežiju i tohle.“ Utrousil Kiro sklesle a spolu se svým týmem se vydal k sopce. Zpátky v kovárně. Jinrei přemýšlel, co by měl Tanmovi udělat, jako význam díků. Odebral se do pracovny, ale nečekal hosta. U výhně postávala Elika.
„Co ty tu děláš?“ Zeptal se mistr kovář.
„Je mi krapet zima.“ Přišla Jinreiovi odpověď. Ten si jen vzal potřebné materiály, hlavně spoustu kovu a nástroje.
„Co hodláte dělat?“ Zeptala se Elika.
„Uvažuju, co udělat Tanmovi. S tím mu chcu poděkovat.“ Odpověděl Jinrei a zamyšleně si projel prsty po kníru.
„Já bych řekla, že jak ho znám, tak má určitě už po meči.“ Uznala Elika. To Jinreiovi vnuklo nápad.
„Takže nový meč. Dám se do díla.“ Prohlásil Jinrei nadšeně, protože už zase mohl dělat zbraně v plném proudu.
„Mistře, můžu vás pak o něco požádat?“
„Co se děje?“ Zeptal se Jinrei, ale musel se sklonit. Být o necelé dvě hlavy vyšší než druhá osoba se někdy nevyplácí. Ale šeptem dostal svoji odpověď.
„Tak takhle to je. Dobře, až to dodělám, zajdu to zařídit.“ Souhlasil Jinrei s úsměvem, kdy mu rty pomalu mizely v kníru.
„Děkuju, Jinrei-san.“ Poděkovala Elika. Jinrei nad tím mávl rukou a otočil se ke kovu.
„Chceš mi s tím pomoct, i když by ses neměla moc namáhat?“ Zeptal se Jinrei jen tak naoko.
„Chci. Aspoň si to malé zvykne na práci.“ Odpověděla Elika s lehkým smíchem a přidala se k Jinreiovi.
Tým se pomalu a ztěžka škrábal k sopce, aby našli chrám.
„Niisan, asi se nebudeme muset škrábat až na vrchol! Podívej!“ Ozval se Naruto a ukázal na něco podobného vstupu do sopky.
„Snad tam už nebude čekat láva. Pojďte!“ Zvýšil Tanma hlas a vedl svůj tým do sopky cestou, které si všiml jeho mladší sourozenec.
„Konečně oddech.“ Ulevil si Sasuke a svezl se po zdi až na zadek. Byla tam chodba, žádná láva, ale osvětlené loučemi. Tanma vysomroval od Sasího mapu a jal se kontrolovat.
„No, není pochyb. Tahle cesta, nebo chodba, nadávejte si tomu jak chcete, by nás měla zavést rovnou do chrámu. Dobrá práce, Naru.“ Pochválil Tanma jmenovaného a poplácal ho po zádech. Ze tmy se vyřítil Kiro.
„Zlatej! Dej mi prosím tě Talisman odvahy.“ Zaprosil Kiro udýchaně. Tanma z kapsy vytáhl talisman s podivně vyrytým obrázkem. Nějaký kroužek uprostřed něčeho, co vypadalo jako své lžičky.
„Snad to bude ono.“ Řekl Tanma, když dával Kirovi talisman. Kiro tým dovedl k prvním dveřím.
„Čelí strachu. Tak proto odvaha.“ Podivila se Sakura.
„Jo, a ani jste si nevšimli, že jsem zmizel.“ Pousmál se Kiro a dveře se otevřely.
„Pýcha lidí. A jsem v koncích.“ Naru byl vážně v koncích, i přes to, že po tátovi zdědil vychytralost.
„Co tě činí pyšným? Tvoje práce, ne?“ Zeptal se Tanma naoko a podal Narutovi talisman povinnosti. Sám šel na to logicky. Dveře se otevřely, Naru vrátil Tanmovi talisman a tým mohl vejít dál k poslední hádance.
„Tanmo, hádám dobře, že tohle bude síla.“ Ozval se Sasuke. Tanma se lehce naklonil, aby si mohl přečíst hádanku, obyčejně nechával řešení na nich.
„Moc srdce a těla. No, nic jinýho nezbývá. Tak to tam šupni, Sasí.“ Pobídl Tanma Sasukeho s talismanem v ruce. Sasuke tak učinil a dveře se otevřely. A čekal tam na ně poslední krystal. Tanma na nic nečekal a už se snažil červený krystal nacpat do brašny(a že to šlo sakra blbě narvat šest kulatých nesmyslů do brašny). Ale podařilo se, ještě před tím si Tanma uložil zbylé talismany do kapsy.
„A můžeme vyjít.“ Oznámil Tanma, když následně úspěšně zapnul brašnu.
V kovárně byl meč už hotový. A Jinrei s Elikou se mohli kochat. Čepel byla zdobená zeleným pruhem ve středu, chránič rukojeti celý zlatý, připomínal složené orlí křídla a samotná rukojeť obalená v modré látce.
„Myslím, že se povedlo.“ Uznala Elika. Jinrei našel meči vhodnou pochvu.
„Protože se skutečně povedlo.“ Pousmál se Jinrei a zasunul meč do pochvy a vložil do skříně, kde měl poznámku ‚Na přání‘. Pak se otočil na Eliku.
„Poslyš… Sakra! Vždycky mi to vypadne!“ Postěžoval si Jinrei a Elika se uchichtla.
„Tak mi říkejte třeba El.“ Navrhla Elika.
„Tak dobře, El. Jsi si vážně jistá, že do toho jdeš? Vážně to chceš?“ Zeptal se Jinrei a začal si rozvazovat koženou zástěru.
„Jsem si tím naprosto jistá.“ Ujistila ho Elika.
„A za tím si stojím.“ Dodala ještě. Jinrei se zamyšleně poškrábal na hlavě.
„No dobře. Dobře. Hlavně klid jo?“ Chtěl se Jinrei ujistit, když viděl to brutální odhodlání v Eličiných očích.
„Tak já se poptám, pozjišťuju a dám ti vědět.“ Zakončil Jinrei a usmál se. Elice se samou radostí rozzářily oči a skočila Jinreiovi kolem krku.
„Děkuju.“
Tým by už měl hotovo, zrovna se chystal k odchodu. Když v tom Sasukemu cosi zapípalo. Byla to mapa. Hned se na ni podíval.
„Cože? Myslel jsem, že už máme hotové?“ Pomyslel si.
„Umm, Tanmo?“ Jmenovaný přešel k Sasukemu a podíval se na mapu. Na mapě byl totiž vyznačený další bod.